Autor: Sandra=)
Přešla jsem širokou chodbu a zalezla do koupleny, která byla na jejím konci. Rychle jsem ze sebe stáhla tričko se spodnim prádlem a vlezla si do sprchy.
Opět jsem pod proudem horký sprchy vydržela stát půl hodiny. Horká voda je prostě moje. Když jsem konečně vylezla, zabalila jsem se do měkký osušky, odlíčila si zbytky make§upu, kterej voda nesmyla a vyčistila jsem si zuby. Potom jsem se utřela, vklouzla do XXXL trička na spaní, pročesala jsem si svoje dlouhý vlasy a vypadla ven.
"No to je dost. Už tu čekám jakou dobu," zaprskala na mě mladší ségra, která netrpělivě přešlapovala u dveří. "Zmlkni ksichte," obdarovala jsem ji svojí oblíbenou přezdívkou a zalezla jsem zpátky do svýho pokoje. Tam jsem si znova vlezla pod vyhřátou deku, vypla hifinu, pustila si televizi a z nočního stolku popadla svůj notebook. Televizi jsme nechala na nějakym hudebnim kanále a nedočkavě notebook zapla. Hned jak naběhl, přihlásila jsem se na icq a doufala jsem, že tam bude někdo z bývalých přátel. "Jupííííí," zaradovala jsem se, když jsem zjistila, že jich tam pár je.
"Ahojky prdelko!! Tak jakpak se tam daleko dneska máš??" napsal mi jden z kámošů. "No nic moc. Ve škole příšerný, opět jsem zmidlila nějakou pipku a zkončila jsem u řídi na koberečku, kterej mi vyhrožoval, že zavolá máti...x( no pak jsem se ještě rafla s tou frigidní prófou a dvakrát jsem se prudce srazila s nějakym dredatym týpkem na chodbě," odepsala jsem pohotově. "Haha takže normálka jako každej den koukám," napsal mi kámoš. "Jj tak nějak. Ale radši mi vyprávěj co se děje tam u vás?? Co je novýho?? A vůbec všechno možný naco si vzpomeneš!!" vybídla jsem ho k vypisování a on mi milerád vyhověl. Asi dvě a půl hodiny jsem si s ním psala a k našemu pisálkování se ještě přidali ostatní, takže jsem měla nakonec takovej pocit jako bych jim byla aspoň trochu na blízku. "Teda vy se tak máte... já chci zpátky za váma!! Nechci bejt v tý třídě plný dementů..." napsala jsem, když mi dovypsali všechny příhody z posledních dvou dnů, kdy jsem s nima nebyla ve spojení. "Nojo, taky se nám po tobě stejská. Chyběj nám tu tvoje dobrý nápady a veselost," odpověděl mi kámoš a mě to hrozně potěšilo, ale taky dost rozesmutnilo. "Hele promiň, ale už musím taky končit =(" napsal mi kámoš. "Ok. Tak se zatim měj a všechny mocinky pozdravuj. Dobrou!!" odepsala jsem mu. "Dobrou=)" napsal mi a odhlásil se. Byl už poslední ze všech.
"Ach jo. Mě se po nich tak hrozně stýská..." zakňučela jsem rozmrzele a podíval se na fotku v rámečku, která stála na psacim stole. Byla na ní celá moje bývalá třída a v zadu mi všichni na rozloučenou napsali krásný vzkazýky. "No nic. Mrknu se na mail, jestli mi nepřišla další látka a úkoly," vrátila jsem se pohledem spátky na obrazovku a najela na svůj školní mail, kam mi chodily maily pouze ze školy, který obsahovaly veškerou látku a úkoly. Proto jsem taky dostala notebook. Koupil mi ho Peter, abych na něm mohla v klidu a pohodlí kdekoliv tvořit domácí úkoly a využívala ho jen pro školní výuku. Na ostatní věci jsem měla ještě normální počítač, kterej osídloval část mýho psacího stolu. "No jééééééje. Toho zase je," vykulila jsem oči, když se mi na mailu zobrazilo deset příchozých zpráv. Pomalu jsem jednu po druhý projela a důkladně si všechny přečetla. Ty s obsahem učiva, jsem si pečlivě roztřídila a uložila do složek pro ty určitý předměty a zůstaly mi tam jen ty z úkolama. "Tak s chutí dotoho," pronesla jsem povzbudivě, a začala vytvářet zadaný úkoly. Zrovna, když jsem se mořila s nějakejma těžkejma příkladama, začali v bedně hrát nějakou novou písničku. Měla celkem dobrou melodii a slušnej text. Trochu jsem zbystřila sluch, ale ani jednou jsem hlavu nezvedla, abych se mrkla na videoklip, kterej k tomu běžel. "Tak to byl pilotní song s názvem Durch den Monsun od skupiny Tokio Hotel!!" zakřičel nějakej chlap v televizi, když ta písnička skončila. "Tokio co?? To je zase nějaká nová německá skupina??" zabručela jsem a dál civěla na monitor, kde se mi povedlo rozluštit poslední příklad.
"Konečně hotovo!!" vydechla jsem spokojeně, když jsem dopsala poslední úkol a odeslala ho. "No, už jsou zase dvě hodiny ráno. To znamená, že mi tyhle úkoly trvaly přes dvě hodiny..." konstatovala jsem, když jsem se mrkla na mobil. Vypla jsem notebook, televizi a rozhlídla jsem se po pokoji. "Aaaaa zlatíško!! Ty ses taky probudil??" pronesla jsem tiše, když jsem zakotvila pohledem na velký kleci, kde přebýval můj milovanej mazlíček. Rychle jsem vylezla z postele, přistoupila ke kleci a otevřela dvířka. "Pojď ke mě ty rošťáku," vstrčila jsem dovnitř ruku a Andy mi naučeně přeběhl po ruce až dozadu za krk. "Ty pacholku. Máš hlad?? Na, tady jsem ti přinesla kus salámu," vytáhla jsem z papíru salám a pomalu ho začala krmit. "Tohle ty můžeš viď??" usmívala jsem se a hladila Andyho po kožíšku a dlouhym ocasu. Andy je můj roční potkan. Má tmavě hnědej kožich, dlouhej holej ocásek, krásný velký černý kulatý očička a díky mejm dopřávacím dokrmovacím způsobům je hodně velkej. Dost se podobá kryse, což jsem chtěla a dlouho jsem ho scháněla. Andy je perfektně vycvičenej. Pořídila jsme si ho hodně malýho a dobře jsem ho vychovala. Dalo mi to dost práce, ale Andy teď přesně ví, co má kdy dělat a co ne. Taky je zvyklej semnou všude cestovat, protože jsem ho vždycky brala všude sebou. Nejednou mi pomohl vystršit pár pitomejch holek ve škole, dkyž jsem ho poslala na zdravotní procházku po záchodech a nebo jsem ho nechala pochutnat si a ustlat si na některejch jejich botách...
"Tak utikej spátky ty loupežníku," pohladila jsem Andyho naposled a natáhle ruku spátky do klece. Andy po ní automaticky seběhl zpátky do klece a kecnul si před domeček. Ještě jsem mu nasypala nějaký žrádlo a pohladila ho po hřbetě. Andy se do jídla hned pustil a já jsme se vydala zpátky do svojí vyhřátý postele. "Hmmm, už je půl třetí. To se dneska zase vyspim," pomyslela jsem si rozmrzele a zhasla jsem lampičku. Při Andyho spokojeném chroupání jídla jsem brzo usnula...
Pokračování příště=D