close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život nebo smrt

17. ledna 2007 v 23:26 | Sandra=) |  ╬Život nebo smrt
Autor: Sandra=)
"Sandra, okamžitě do ředitelny!!" zařvala přes celou třídu profesorka, když se jí nás konečně podařilo od sebe odtrhnout. "Ale to…" začala jsem okamžitě protestovat, ale prófa mě hned přerušila. "Okamžitě do ředitelny!!" zařvala mi do obličeje. "Ok, ok. Už jdu," řekla jsem uštěpačně a vypadla ze třídy. "Sakra!! Proč tam musim pokaždý já??" kopla jsem naštvaně do zdi a courala se prázdnou chodbou k ředitelně.
"Aaaaaaaaaaa slečna Stailová," povytáhl obočí ředitel, když jsem zaklepala na dveře a vešla dovnitř. "Už jsem si začínal říkat, co se s vámi stalo, když jste se tu celé čtyři dny neukázala a ani si na vás nepřišel žádný z kantorů stěžovat," rýpnul si hned do mě. "No bezva. Na ty jeho trapný vtipy mám dneska fakt náladu," pomyslela jsem si a nahodila otrávenej ksicht. "Tak co je to tentokrát??" hodil po mě přísnej pohled, když si všimnul mýho výrazu. "Nic. Jen jsem se nějak nepohodla s jednou krá… teda holkou ve třídě," pokrčila jsem rameny. "Tak nepohodla říkáte?? A z toho vašeho nepohodnutí musí ta dotyčná opět do nemocnice na zasádrování jako ta poslední??" podíval se na mě naštvaně a posměšně. "Ne, myslim že ne," pokrčila jsem znova rameny. "Hmmmmm tak mi řekněte slečno Stailová, co s váma mám dělat??" Jste tu teprv měsíc a půl a už jste tu u mě byla patnáctkrát," káral mě svejma typickejma kecama. "On si to počítá?? To je ale magor," pomyslela jsem si v duchu. "Ještě nikdy jsem nezažil, aby měl někdo takové problémy a už vůbec ne u dívky. Vždyť vy se každý týden minimálně jednou s někým poperete, přijde si na vás stěžovat nějaký kantor a nebo pro změnu vyvedete nějaký jiný průšvih, které nazýváte malými vtípky. Vaše kázeň je strašná, prospěch není o moc lepší a já už opravdu nevím, co dělat. Nejspíš si budu muset pozvat vaši matku." konstatoval říďa svůj verdikt. "Matku??" opakovala jsem překvapeně. "Do řiti, jestli si sem pozve máti, budu mit pořádnej průser," blesklo mi hlavou. "Ano vaši matku. Zatím jsem ty vaše výpadky toleroval, protože jste ze své bývalé školy přinesla výborné hodnocení co se týká chování a prospěchu a tak jsem si myslel, že toto vaše chování je způsobeno tím, že jste se nedávno nastěhovaly a vy jste změnila školu. Doufal jsem, že až si zvyknete, přestanete s tím, ale jak vidím, nejspíš jsem se zmýlil," promloval moudře říďa. "Hmmmmmm," zabručela jsem. "Proč tohle všechno děláte?? Proč se neustále perete s dívkami, provokujete profesory a vyvádíte samé vylomeniny?? Máte snad nějaké problémy??" nasadil jemný tón a snažil se ze mě něco dostat. "Nevím," pokrčila jsem zas ramenama a dál čučela do podlahy. "Víte co?? Běžte. Dnes tento incident ještě nechám být, protože se té slečně nic vážného nestalo, ale jestli se to bude znovu opakovat, pozvu si vaši matku," řekl nakonec říďa. "Fajn," kývla jsem a měla se k odchodu. "Moment. Ať vás ani nenapadne courat se někde po škole jako máte po každé návštěvě u mě ve zvyku. Ať jste během pěti minut ve třídě. Zkontroluji si to," rozkázal mi říďa, když jsem otevřela dveře z jeho kanclu a už už chtěla vypadnout. "Ok," houkla jsem rozmrzele a přibouchla dveře. "Nemlaťte mi s dveřmi!!" ozvalo se ještě za dveřmi, ale to už jsem se vydala nazpátek do třídy.
"Já to tady tak nesnášim!!" Všichni jsou tu úplně nemožní!!" myslela jsem si naštvaně a se skloněnou hlavou jsem se rychlym krokem hnala chodbami do třídy, abych tam byla v čas jak mi nakázal říďa. "BUM!!" vrazila jsem silně do někoho a upadla na zem. "Doprdele, jakej debil??" vykřikla jsem naštvaně česky a podívala se vzhůru na osobu, která nademnou stála. "Promiň, nevšiml jsem si tě," omloval se mi klučičí hlas a podal mi ruku na pomoc. "Hmm no jo. Taky jsem zrovna nekoukala na cestu," zahučela jsem a přijmula nabízenou ruku. Rychle jsem si oklepala volný kalhoty a podívala se na osobu, kterou jsem málem srazila k zemi. Byl to nějakej dredatej kluk, asi o hlavu vyšší než já, měl na sobě obrovský hiphopařský oblečení a na hlavě naraženou čepici. Upíral na mě svoje hnědý oči, usmíval se a rukou si přidržoval břicho, do kterýho jsem ho hlavou nabrala. "Jsi ok??" zeptal se mě. "Jo jasný. A ty??" zeptala jsem se na oplátku, i když mě to vůbec nezajímalo. "Jo. Trochu pecka, ale vydržim to," zasmál se. "Trapnýýýýý," pomyslela jsem si v duchu. "Mimochodem, já jsem ..." chtěl se mi představit, ale já ho přerušila. "Hele soráč, ráda bych se tady s tebou vykecávala, ale jestli se okamžitě nevrátim do třídy, budu mit pořádnej průser," vyhrkla jsem, otočila se k němu zády a rozeběhla se pryč. On tam zůstal stát a nechápavě za mnou koukal.
"Prej ráda...pch...ani omylem," vydechla jsem a rozrazila dveře do třídy. "No konečně. Zase ses někde courala??" vyjela na mě okamžitě profesorka. Já jsem na ni jen hodila vražednej pohled a šla si sednout do svojí lavice, která byla úplně v zadu. To byla taky jediná pozitivní věc na týhle podělaný třídě plný magorů. Měla jsem štěstí, protože semnou nechtěl nikdo sedět a tak jsem měla celou lavici jen a jen pro sebe, tudíž jsem se v ní mohla roztahovat podle libosti. Souseda, kterýho ke mě první den posadili, jsem během prvního týdne vystrnadila nepříjemnym chovánim a neustálejma fórkama na jeho účet a po první rvačce už ke mě nikoho nedostali. Jaká to pohoda!!
Pohodlně jsem se usadila, nohy si položila na druhou židli a mrkla se na tu dilinu, se kterou jsem se porvala. Kendy seděla ve přední lavici, po očku mě sledovala a přidržovala si pytlík ledu na tváři, do který jsem jí několikrát našila pořádnou pěst. Když zbystřila, že se na ni dívám, zrudla a rychle se otočila dopředu. Spokojeně jsem se usmála a zadívala se ven z okna. "Dej ty nohy okamžitě dolů!!!" zaječela mi za zádama prófa. "A to jako proč??" zvrátila jsem znuděně hlavu dozadu a podívala se jí do jejího scvrklýho ksichtu. "Protože je to neslušný a protože ti to řikám!!" vřískala na mě. "Ta židle je zbytečně prázdná. Takhle je aspoň k něčemu využitá," mrkla jsem na ni. "Jinak by tu stála úplně zbytečně," usmála jsem se mile. Úča jen zalapala po dechu, otočila se na podpatku a vrátila se k tabuli, na kterou začala něco čmárat. Já jsem se znova spokojeně zahleděla z okna a vyčkávala jsem na konec hodiny.
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama