close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Válka dvojčat VIII.

13. ledna 2007 v 22:39 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
Já jsem sebou okamžitě praštila na postel, popadla svůj mobil a začala vytáčet Alpovo číslo. "Sendyyyyyyyyyyyyyyyyy!!" ozval se během chvilky radostnej výkřik. "Čau Alpe," usmála jsem se. "Jsou ta ms tebou kluci??" zeptala jsem se. "To si piš že jsme!!" ozval se křik. "No skvělí," zakřenila jsem se. "No tak povidej Sed. Jaký to tam je?? Co dům, okolí a co ségra??" vyzvídal okamžitě Jad. "No tak dům je obrovskej, tatínek je pěkně zazobanej. Jenom auto má za půl mega," odpověděla jsem. "Půl mega?? Fíha," pískl Jad. "No a co okolí?? Dá se tam streetovat??" zajímal se Alp. "N ov týhle čtvrti zrovna ne, ale prej jsou tu i panelákový a průmyslový místa, takže nejspíš jo," řekla jsem a zadívala se z okna. "Ok. Tak aspoň něco," kývl Alp. "To jo. Neschniju tu zaživa," usmála jsem se. "No a co tvoje sestřička?? Je ti podobná?? Jste stejný??" zeptal se Jer. "No tak ta je fakt něco. Neni mi podobná absolutně v ničem a stejný nejsme už tuplem," zasmáal jsem se. "Jakto??" vyzvídal Jer. "No ona je nějaký EmO," odpověděla jsem. "Cože je??" zeptali se kluci na ráz. "EmO!!" zopakovala jsem jim to. "A co to jako je??" nechápal Jad. "Nějaká banda týpků, co půl života prožijou v depkách," vysvětlila jsem polopatě. "Tak to musí bejt asi zábava," ušklíbl se Jer. "No to jo," přikvýla jsem a všichni jsme se začali smát.
Mezitím, co já jsem debatovala s klukama, Alex telefonovala se svojí nejlepší kamarádkou Angel. "No tak co?? Jaká je??" vyzvídala Angel horlivě. "Jiná. Je úplně jiná než jsem si jí představovala," odpověděla Alex posmutněle. "Jak jiná??" nechápala Angel. "No já čekala, že si budem podobný a budem mít třeba i stejný zájmy a tak, ale ona je naprosto jiná. Nejsme si podobný ani vzhledově, ani povahou. Ona vypadá jako kluk, ale jenom když se tak oblíká, má pierc v obočí a ve rtu a dělá nějakej street climbing," řekla Alex. "Co dělá??" zeptala se Angel. "Street climbing. Prej že skáče po střechách, šplhá po balkonech a tak něco. Prostě adrenalin," vysvětlila jí Alex. "Tak to je asi dost praštěná co??" pískla Angel. "Ne praštěná ne, ale drzá. Prej se jí to hodí, když zdrhá před policií," řekla Alex. "Před policií?? Teda to bude asi pěknej živel, ale co by jsi chtěla. Je z Berlína a tam se to dá čekat," konstatovala Angel a Alex přikývla na souhlas. "Jenom mě mrzí, že je tak protivná a odhání mě od sebe. Když jsem se dozvěděla, že mám dvojče, byla jsem šťastná a hrozně jsem se na ni těšila. Doufala jsem, že se z nás stanou nejbližší osoby, ale ona nechce. Vypadá to, jako kdybych jí vadila," řekla Alex smutně. "Tak jí pochop A. Právě se jí převrátil celej dosavadní život a musí si zvykat na spousty novejch věcí a lidí. Přišla o všechny svoje přátele, musí na novou školu a je v novym městě. Prostě ji nech a až si zvykne, najdete si k sobě cestu, uvidíš," zafilozofovala Angel. "Hmmm já vim. Máš pravdu. Musí si nejdřiv na to všechno zvyknout," přikývla Alex. "Stavíš se zítra??" zeptala se. "No jasně že stavim. Chci se seznámit s tvojí mámou a sestrou. Jaká vůbec je tvoje máma??" zajímala se Angel. "No je skvělá. Myslim, že si s ní budu rozumnět a rychle si k ní najdu cestu," usmála se Alex. "No tak vidíš. Aspoň něco je dobrý," usmála se Angel. "Jj," kývla Alex a začala s Angel debatovat o různejch věcech. Já jsem s klukama domluvila asi po dvouhodinovym rozhovoru a hned potom jsem se vydala na kutě. Probrala jsem se až někdy dopoledne.
"Hmmm škoda. Nebyl to všechno jenom špatnej sen," zabručela jsem, když jsem se rozhlídla kolem sebe. "No co se dá dělat. Jestli tady mám bydlet, musim si to tu trošku poupravit," zakřenila jsem se, vyskočila z postele a popadla svůj batoh ležící na zemi. Rychle jsme ho rozevřela a na zem vysypala hromadu sprejů. Dva jsem hned popadla, pořádně je protřepala, přistoupila s nima ke zdi a začala sprejovat. Za další hodinu a půl jsem měla hotovo. Spokojeně jsem si prohlídla svoje výtvory a spreje zase zbalila. "Nooo, to je hned lepší," usmála jsem se a rozevřela okno, aby ten vzduch načichlej sprejema vyšel ven. "Vida. Tentokrát jsem se ani neumazala," řekla jsem překvapeně, když jsem se na sebe podívala. V tom se mi začal ozývat žaludek. "Tak se pudem najíst," usoudila jsem, rozevřela skříň, z ní vyhrabala černý tričko už normální holčičí velikosti, natáhla ho na sebe i se spodnim prádlem, pročesala jsem si vlasy a vylezla z pokoje ven. V patře nebylo nikoho slyšet ani vidět. "Hmm ani noha. Žeby se tady stratili??" pomyslela jsem si a pomalu se vydala dolů. Šla jsem rovnou do jídelny a doufala jsem, že hned u ní bude kuchyň. "Trefa!!" zaradovala jsem se, když jsem prošla jídelnou do rozlehlý kuchyně. Okamžitě jsem se vrhla k ledničce a prudce ji otevřela. "Sakra. Vždyť tady nic neni," zaklela jsem asi po deseti minutách zírání do ledničky. "Super," zavrčela jsem, bafla z ledničky mlíko a prudce třískla dveřma. Chvilku mi trvalo najit skleničku, do který bych si mohla mlíko nalejt. Když jsem je konečně našla a mlíko si nalila, všimla jsem si vzkazu ležícího na lince. Rychle jsem ho zvedla a přečetla. "Jeli jsme nakoupit, vrátíme se odpoledne. K snídani si vemte sušenky, máma," stálo na papírku. "No bezva a ty sušenky mám vzit asi kde??" položila jsem papír spátky a začala jsem šmejdit po všech skříňkách. Po deseti minutách se mi je konečně podařilo najít. Rychle jsem je popadla, do druhý ruky vzala skleničku s mlíkem a vydala jsem se do obývačky, která byla na druhý straně domu.
"Bože bože, tady se člověk zbytečně naběhá," zamručela jsem, když jsem prošla přes celou kuchyň, jídelnu a teď jsem se táhla přes velkou halu. Když jsem se konečně přiblížila k obýváku, uslyšela jsem nějaký hlasy. "Hmm Alex má asi návštěvu," pomyslela jsem si a úplně bez zájmu do obývačky napochodovala. Bez mrknutí oka jsem prošla kolem obrovskýho gauče a pohodlně se usadila na křesle. K němu jsem si přitáhla malej stolek, na něj položila skleničku s mlíkem a rozbalila sušenky, do kterejch sem se s chutí zakousla. Teprv potom jsem zvedla hlavu, abych viděla, kdo že to v obýváku vůbec je. Jakmile jsem ale vzhlídla, začala jsem se málem dusit. Na gauči o proti mě seděla Alex a vedle ní dva kluci. To by nebylo nic tak zvláštního, kvůli čemu bych se měla udusit, ale jeden z těch kluků byl ten dredáč, na kterýho jsem v Berlíně skočila z mostu. "Ahoj," pozdravili mě ty dva kluci a se zájmem si mě prohlíželi. "Ehhh... kuck... ty... uch," chtěla jsem něco říct, ale místo toho jsem poprskávala tu sušenku. "Do řiti," pomyslela jsem si, rychle se natáhla pro mlíko a zhluboka se napila, abych tu sušenku spláchla. "No, sláva," vyhekla jsem, odložila skleničku a znovu se na ně podívala. "Promiň. Nechtěli jsme tě vylekat," omluvil se mi černovlasej kluk a mile se usmál. "Kluk," vyhekla jsem. Když jsem ho tenkrát viděla na mostě, myslela jsem si, že je to holka. No tak neni se čemu divit. Viděla jsem ho z dálky a při běhu. "Ehm??" podíval se na mě nechápavě. "Ale nic," mávla jsem rukou a zadívala se na dredáče. "Teda nevěřila bych, že tě ještě někdy v životě potkám a už vůbec ne tady," řekla jsem a zakroutila hlavou. "Cože?? Mě?? My jsme se už viděli??" podíval se na mě dredáč zmateně. "Viděli a neni to tak dlouho. Přibližně tři dny," kývla jsem. "F- fakt?? A kde?? Já si na tebe nepamatuju," zeptal se. "V Berlíně na mostě," připomněla jsem mu. On na mě však pořád nechápavě čučel. "Hmmm ty mě takhle asi nepoznáš co??" řekla jsem, vstala z křesla a stoupla si před něj. Dredáč mě jenom nechápavě pozoroval. Já jsem se na něj zakřenila a rychle mu z hlavy stáhla kšiltku. "Heeej, co děláš??" vyjekl a tupě na mě zíral. Já jsem si zručně smotala vlasy, nacpala je pod kšiltku a zadívala se na něj. "Tak co. Už si vzpomínáš??" zeptala jsem se ho. "No to si děláš prdel. To jsi ty?? Ta holka, co na mě skočila z toho mostu??" vyvalil na mě oči a já jen se smíchem přikývla. "To jseš fakt ty?? Ta co mu řeka, že je rozkošnej??" zeptal se mě ten černovlasej kluk. "Jo to jsem já," přikývla jsem, sundala si kšiltku, kterou jsem vrátila dredáčovy a znova se usadila do křesla.
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hodnotím Blogy Hodnotím Blogy | Web | 13. ledna 2007 v 22:45 | Reagovat

Chceš ohodnotit blog?Koukni na mojí stránku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama