AuToR: Sandra=)
"Teda tady je to jak bludiště," zavrčela jsem, když jsem teprv po deseti minutách našla jídelnu, kde už máma, táta a Alex seděli. "No konečně. To ti to trvalo," poznamenala máma, když jsem se zjevila ve dveřích. "Hmmm," zabručela jsem a kecla si na židli naproti Alex. "Takže můžem jíst??" zeptala se máma a rozhlídla se po nás. "Jo," kývla Alex s tátou. "Ty jsi vařila??" povytáhla jsme obočí místo odpovědi. "Ne nevařila. Max to objednal, abych dneska nemusela nic dělat," odpověděla mi máma a dala mi na talíř čínu nebo co to bylo. "No proto," kývla jsem a zadívala se na talíř.
"Doufám, že to neni od šikmooček..." podívala jsem se tázavě na tátu. "Je. Ti maj nejlepší čínu. Proč se ptáš??" zajímal se táta. "No fuj. Tak to jíst nebudu," zašklebila jsem se a odstrčila talíř od sebe. "Proč?? Já myslel, že máš čínu ráda," nachápal mě táta. "Mám docela, ale ne od šikmooček," odpověděla jsem. "Proč??" zajímal se. "Protože do toho dávaj maso z chcíplejch kuřat a slepic s nádorama a vařej to v nechutně špinavym nádobí," vysvětlila jsem mu a podívala se na Alex, která okamžitě vyplivla to, co měla v puse a odstrčila talíř od sebe. "Aha," přikývl táta a rozpačitě se podíval na mámu. "No.. tak... si objednáme pizzu, co vy na to??" navrhla rychle máma a všichni kývli na souhlas. "Fajn," řekla máma, vstala a šla rychle nějakou objednat. My jsme zůstali mlčky sedět v jídelně a tupě jsme po sobě koukali. Teprv až teď jsem si všimla všech náramků, co měla Alex po rukách. "Co je to vůbec to EmO??" zeptala jsem se jí. Vlastně mě to ani moc nezajímalo, ale to ticho mi dost vadilo. "No to je takový hudební styl. Je to emocionální rock, kterej hrajou EmO kapely a je to dost smutný. Lidi co to poslouchaj jsou tomu dost podobní," vysvětlila mi Alex. "Takže ty co to poslouchaj strávěj půl života v depkách. Suprovej styl," ušklíbla jsem se. Než mi na to Alex stačila něco říct, vrátila se k nám naštěstí máma. "Pizza tu bude do patnácti minut," oznámila nám a vesele se posadila na židli. "No super. Já mám hlad jak bejk," prohlásila jsem a všichni se na mě tázavě podívali. "No co je?? Celej den jsem nejedla a víte jak je náročný běhat celou noc někde po střechách a šplhat se po balkonech??" podívala jsem se na ně nechápavě. "Ehm Sendy. Tohle neni zrovna vhodný téma k večeři," řekla máma a pokukovala po tátovy, kterej jen nevěřícně zíral. "Proč ne?? Doma jsme se o tom bavili jedině při večeři," podívala jsem se na ni tázavě. "Ale teď je doma tady a já o tomhle nechci nic slyšet," odpověděl mi za mámu táta. "Hmm tak to si asi budeš muset zvyknout nebo začít používat špunty do uší, protože já o tomhle mluvim dost často a ještě častějc to provozuju," odpověděla jsem mu stručně. "No tak na to zapomeň!! Tady se takovýhle věci dělat nebudou. Žádný skákání, šplhání, piercingy nebo tetování!! Od teď to neexistuje, jasné??" křikl na mě táta nasupěně. "Teda co si o sobě myslíš?? Že mě nastěhuješ do svýho obřího baráku, nacpeš mě do úžasnýho pokoje a tim pádem dostaneš právo vychovávat mě?? Tak na to zapomeň!! Mě vychovávat nebudeš!!" rozkřikla jsem se naštvaně. "Ale já jsem tvůj táta a to tátové dělají!!" křikl na mě Max. "Tak hele Maxi!! Nepleť se mi do života jasný?? Já si budu dělat co chci, ty taky a bude to ok," řekla jsem prudkym tonem. "V tomhle domě si nebudeš dělat co chceš!! Nejsi plnoletá a tady jsou nějaký pravidla!!" křikl táta. "Ok, ok, pravidla fajn. Ať si sou. To mi nevadí, ale já mám taky jedno pravidlo a to ty budeš muset bohužel respektovat!!" křikla jsem. "Jaký pravidlo??" podíval se na mě tázavě. "To, že mi nikdo nebude zakazovat to, co mám ráda," odpověděla jsem a v ten moment se ozval zvonek. "Jdu tam," řekla jsem suše, zvedla se a šla otevřít. "No to to pěkně začíná," povzdychl si Max a bezradně se zadíval na mámu. "Dej jí čas. Ona se sklidní. Teď je toho na ní moc," řekla máma konejšivě a táta jen přikývl. Alex to celý sledovala v naprostý tichosti a nemohla uvěřit, že já jsem vážně její dvojče. Byly jsme tak moc rozdílný, až se to zdálo neskutečné. Neznala jedinej případ, kdy by si dvojčata byla tak hrozně málo podobná jako my dvě. Vlastně... jeden znala, ale i tam si byly podobní víc jak mi dvě. To už jsem se ale vrátila i s pizzou a položila ji na stůl. Hned jsem si zabrala pořádnej kus a začala se cpát. Máma rozdala zbytek ostatním a tak jsme začali konečně večeřet.
"V pondělí pojedeš s Alex do školy. Všechno jsem tam už zařídil, takže můžeš v klidu nastoupit. Učebnice a všechno potřebný máš v pokoji ve stole," oznámil mi při jídle mile táta. "Hmmm, fajn," kývla jsem. "Kam to vůbec jdu??" zeptala jsem se. "Na jedno dobré gymnázium kousek od Magdeburgu," odpověděl mi táta. "Ok," přikývla jsem a znovu se zakousla do pizzy. Zatímco mezi mnou a tátou konverzace dost vázla, Alex s mámou spolu debatovali hodně živě o všem možnym. "Tak koukám, rodinka k pohledání," pomyslela jsem si v duchu, nacpala si do pusy zbytek pizzy a zvedla se od stolu. "Kam jdeš??" zeptal se mě táta okamžitě. "K sobě. Jsem dost unavená a ráda bych se vyspala," odpověděla jsem a dala se na odchod. Rychle jsem se vydala do svýho pokoje, kde jsem ze skříně vyhrabala triko na spaní a s nim se vydala do koupelny, která byla hned vedle mýho a Alexininýho pokoje. Koupelna byla prostorná jako všechny místnosti v tomhle domě. Rychle jsem zalezla pod sprchu a pustila na sebe proud vody.
Když jsem vylezla z koupelny, u dveří jsem se málem srazila s Alex. "Promiň," omluvila se hnedka. "Nj sorry. Sem nechtěla," zahučela jsem a vydala se do pokoje. Alex šla za mnou. "Potřebuješ něco??" otočila jsem se na ni, když jsme stanuly před dveřma mýho pokoje. "No... já... já jsem myslela, že by jsme si spolu mohli popovídat a trochu se seznámit," vykoktala Alex. "Aha. No, sorry Alex, ale dneska ne. Jsem hrozně utahaná a ráda bych si šla lehnout. Třeba zejtra jo??" odpálkovala jsem ji. "Dobře. No tak dobrou noc," přikývla Alex. "Dobrou," zabručela jsem a zalezla do pokoje. Alex si jenom povzdechla a taky zalezla do svýho pokoje.
Pokračování příště =D