close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Válka dvojčat V.

13. ledna 2007 v 22:34 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Hele to byl fakt dobrej nápad s tim piercem," prohlásil Jer, když jsme se pomalu courali k nám domů. "Proč myslíš??" otočila jsem se na něj tázavě. "No teď se konečně nebudu moct tolik ládovat hambáčema a takovejma věcma, protože na ně neotevřu hubu," vysvětlil mi se smíchem. "Áha," přikývla jsem a začala se smát. "Teda že jsme ale měli dneska kliku s těma fízlama. Ta stará mrcha nás musela sledovat aspoň takovejch deset minut," řekl Jad. "To teda jo," přikývl Alp. "No ještě, že máme ty kšiltky. Určitě nás přez ně nepoznala," řekla jsem a kluci přikývli na souhlas. "Jinak to byl ale dneska mazec co?? Na takovou rozlučku nezapomenem do konce života," drcnul do mě se smíchem Jer. "To teda nezapomenem," přikývla jsem. "Teda řeknu vám ,že jsem měl obavy, že si někde rozemelu hubu a nebo že se netrefim v tý hrozný tmě," prohlásil Jad. "No to se ani nedivim. Ty se svojí sklerozou..." dala jsem mu pěstí do ramene a všichni jsme se začali smát.
"No.. a jsme tady," řekla jsem truchlivym tónem, když jsme stanuli před mym bydlištěm. "Hmmm, bohužel jo," přikývl Jad. "No tak já asi pudu," zamumlala jsem a mrkla na kluky. "Aaaaaaaaaa Sendyyyyyy nechoooooooooooď!!!!!" zakřičel Jad a vrhnul se mi kolem krku. "Joooooooooooooo Sendyyyyyyyy, prosííííííííííííííím. Zůstaň tu s námi," přidal se Jer. "Já bych fakt hrozně ráda kluci," vyhekla jsem a pomalu začínala modrat. "Hej kluci pusť te ji. Vždyť už mění barvu," houkl na ně Alp. "No jo, sorry sorry," odskočili ode mě kluci okamžitě. "Teda... vážně jste mi řekli Sendy??" vyhekla jsem a zhluboka se nadýchla. "Nj vážně," přikývl Jad. "Teeda. To je úplně poprvý, co jste mi řekli celym jménem. Vždycky jsme si řikali jenom přezdívkama," usmála jsem se. "No to jo, ale když je to naposled tak to chceme mit trošku jiný a vyjímečný," zakřenil se Jer. "Tak to jo. No tak moc děkuju kluci za to všechno, co jsme spolu prožili a slibuju vám, že se zase brzo uvidíme," usmála jsem se a objala je. "To teda uvidíme. Musíš za náma přijet a jestli ne, dojedeme si pro tebe a třeba tě i unesem," zasmál se Jer. "To si piš," přitakal mu Jad. "No.. tak já už vážně radši pudu nebo se vám tady ještě rozbulym," pustila jsem je a usmála se. "Tak dobře," přikývli kluci. "Čau Jade a přestaň pít nebo na mě ještě zapomeneš," objala jsem Jada a políbila ho. "Neboj Sendy. Na tebe bych přece nezapomněl. Nikdy," usmál se Jad. "Měj se Jerede a dávej bacha na Jada. Víš jaký je to pako a nešika," objala jsem a políbila Jera. "To víš že dám," kývnul Jer. "Alpeeeee," řekla jsem, když jsem se odlepila od Jera a otočila se na něj. "Sendy," usmál se a objal mě. "Ty jseš jedinej, jehož méno nevíme," zakřenila jsem se. "A ani se nedovíte," usmál se Alp. "Ok. Tak mi tu dávej na sebe pozor a hlavně na kluky," políbila jsem ho a odtrhla se od něj. "No jasně. Vždyť mě znáš," kývl Alp a usmál se. "No tak se vážně mějte a přijeďte za mnou. Hned jak se tam zabydlim zavolám vám a vy přijedete. Ok??" koukla jsem po nich. "No jasně. Všeho necháme a přijedem," zakřenili se kluci. "Tak ahojte a miluju vás," zamávala jsem jim, naposled si je prohlídla a rychle zalezla dovnitř domu. Schody jsem raději vyběhla po třech, aby mě nelákalo vyběhnout znova ven, a zastavila jsem se před dveřma. Chvilku jsem tam zůstala stát a rozmýšlela se, jestli tam mám vlíst. Máma na mě určitě bude šíleně křičet, že jsem zdrhla a celou noc byla pryč bez jediný zprávy. "No tak se jde," řekla jsem nakonec, odemkla a vlezla dovnitř.
Hned jak jsem vstoupila na chodbu, uslyšela jsem z kuchyně nějaké dva hlasy. "Máma má návštěvu??" napadlo mě. Jakmile jsem ale zaklapla dveře, hlasy utichly, ozval se skřípot židle a na chodbu přiběhla máma. "Ježiši Sendy!! Jsi v pořádku?? Kde jsi byla celou noc?? Proč jsi mi aspoň nezavolala?? Víš jakej jsem měla strach??" začala na mě máma okamžitě chrlit. "No jo promiň. Byla jsem naštvaná a tak jsem šla za klukama. Musela jsem se s nima rozloučit," řekla jsem stručně. "Hmm chápu, ale... ale co to máš v tý puse??" zarazila se najednou a ukázala na můj pierc. "To jsme si nechali s klukama udělat na památku," vysvětlila jsem jí. "Hmmm no dobře. Až si zvyknu, bude to dobrý," kývla máma. "No ale teď pojď. Chci ti někoho představit," řekla máma, bafla mě za ruku a už mě táhla do kuchyně. "Sendy, tohle je tvůj táta," řekla máma a ukázala na nějakýho chlapa, kterej k nám seděl zády. "Maxi, tohle je tvoje dcera Sendy," řekla tomu chlapíkovy, kterej se právě zvednul a začal se na mě otáčet. "No tak konečně," vydechl a otočil se na mě s nedočkavym výrazem, kterej okamžitě vystřídal výraz překvapenej. "Co na mě tak zírá??" otočila jsem se tázavě na mámu, když na mě asi pět minut bezeslova čučel. "Sendy!! Chovej se slušně!! Vždyť je to tvůj táta," napomenula mě máma. "No fajn, ale proč na mě tak zírá??" zopakovala jsem znova. "Neviděl tě 16 let. Nediv se..." řekla trochu nejistě máma a podívala se na tátu. "To je- to je- to je Sendy??" vykoktal ze sebe konečně. "Jo to jsem," kývla jsem. "Ale- ale- ale ty vypadáš... jako- jako- jako kluk," vyhekl. "Hmmm dík," zabručela jsem. "Sendy ježiš sundej si tu kšiltku," vyhrkla máma a servala mi kšiltku násilym z hlavy. "Jau!!" vyjekla jsem, protože mě zatahala za dlouhý vlasy, který jsem pod ní měla pečlivě urovnaný. "Promiň zlato," omluvila se mi máma okamžitě. "Hmmm," zabručela jsem. "Co to- co to- co to máš v tý puse??" vyhrkl na mě znova táta. "Pierc. Neznáš??" odpověděla jsem suše. "Ty máš- ty máš piercing?? I v obočí!!" vyjekl . "To mám," přikývla jsem. "A taky mám tetování," zakřenila jsem se, vyhrnula si velikánský tričko a ukázala mu svoje tatto na břiše a na zádech. "Ježiši marja!! Proč jsi mi neřekla, že má něco takovýho??" podíval se táta na mámu. "No.. já... nepřišlo mi to důležitý," vykoktala máma. "Nepřišlo důležitý?? Vždyť moje dcera vypadá jak kluk a má piercingy a tetování..." osopil se na mámu. "Tak hele, "Maxi". Jak vypadám nebo co mám na sobě je jenom moje věc a i když si vy dva chcete hrát na spokojenou rodinku někde u vás v tramtárii, já se toho nehodlám účastnit, jasný??" vpadla jsem do hovoru. "Cože??" podívla se na mě táta překvapeně. "Přesně jak jsi slyšel," přikývla jsem. "A teď když dovolíte, já si půjdu sbalit, protože mi bylo řečeno, že "ty" dorazíš až odpoledne a tak to ještě nemám," dodala jsem, popadla svoji kšiltku a s úšklebkem se vydala do pokoje, kde jsem začala okamžitě balit. Máma s tátou zůstali v kuchyni.
"Ona- ona je drzá," vyhkl táta a podíval se na mámu. "Co by jsi chtěl?? Žijeme v Berlíně a její nejlepší kámoši jsou kluci, co dělaj street climbing," řekla máma a posadila se. "Cože dělaj??" zeptal se táta nechápavě. "Steet climbing. To je taková jejich zábava, při čemž přeskakujou přes popelnice, auta, šplhaj po balkonech, skáčou po střechách a tak," vysvětlila mu máma. "Cože??? A ona to dělá taky??" vykulil táta oči. "Jo. Od svejch čtyř," přikývla máma. "No to si děláš legraci?? Jak si jí proboha mohla něco takovýho dovolit??" vyhrkl táta. "A co jsem měla dělat?? Mě se to taky nelíbí, ale pořád je to lepší, než kdyby někde fetovala," odpověděla mu máma. "Ale- ale vždyť by se při tom mohla zmrzačit nebo zabít!!" namítl táta. "Já vím, ale baví jí to a je v tom vážně dobrá," řekla máma. "Ale ty jsi mi o tom vůbec nic neřekla. Ani o těch tetování, piercingech a obřim oblečení... Vždyť je to hrůza," trval si na svym táta. "Neni to tak hrozné. Musíš si zvyknout. Potom ti to ani nepřijde," řekla máma na obranu. "Hmm no to je jedno. Dnes odjedeme a v Magdeburgu bude s timhle všim konec," řekl nakonec táta. Máma se jen usmála a přikývla na souhlas. Za další dvě a půl hodiny jsem měla konečně zbaleny všechny svoje věci a tak jsme mohli vyrazit na cestu...
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama