AuToR: Sandra=)
Zrovna, když na mě Jer ležel a snažil se mi do pusy narvat hromadu trávy, začal mi v kapse zvonit mobil. "Heeeeeeeeeeeeej Jereeeeeeeeeeeeeee, přestaaaaaaaaň!!" vyjekla jsem a přitom uhejbala hlavou před tim trsem trávy. "Ok, ok," kývl Jer a slezl ze mě. Já jsem se rychle posadila a vyhrabala mobil. "Máma?? Co zas chce??" vypadlo ze mě, když se mi na displeji zobrazovalo její číslo.
"Jo??" zvedla jsem to. "Kde jsi??" ozvalo se okamžitě. "Venku s klukama," odpověděla jsem prostě. "No tak mazej okamžitě domů," nakázala máma. "Ale proč?? Je ještě brzo a mě se nechce," zaprotestovala jsem. "Do půl hodiny ať jseš doma. Musim s tebou nutně mluvit," rozkázala máma a zavěsila. "Hmmmmf," odfrkla jsem a schovala mobil. "Tak co ti chtěla??" zeptal se hned Alp. "Ále musim domů. Prej se mnou musí nutně mluvit," mávla jsem rukou. "Ooooooooooooo maminka s tebou musí mluvit o něčem důležitym. Tak to ti asi chce konečně vysvětlit jak se dělaj děti," pošťouchl mě se smíchem Jer. "Haha. Tohle vim už dáávno," vyplázla jsem na něj jazyk. "Zato ale tobě by to měli doma konečně vysvětlit," dodala jsem s úšklebkem a Alp s Jadem se šíleně rozřehtali. "No... teda..." vyhekl Jer, vyskočil na nohy s začal mě nahánět po celym hřišti. Já jsem začala zrdrhat k dětskejm prolejzačkám, kde jsem se na jednu rychle vyšplhala, z ní přeskočila na druhou, ze který jsem přemetem skočila na zem přímo k dětský skluzavce, po který jsem rychle vyběhla nahoru a tam zůstala stát. "Hele mazej dolů!!" přiběhl ke skluzavce Jer a stoupl si přímo před ni. "Proč?? Já měla vždycky ráda skluzavky," zakřenila jsem se. "Jenomže musíš domů," připomněl mi Jer. "Hmmm," zabručela jsem. "No tak dělěj!!ů křiknul Jer a dupnul nohou. "Ok," kývla jsem a po nohách se sklouzla dolů přímo na něj. Jer ale rychle uskočil na stranu, takže jsem místo na něj dopadla na písek.
"No tak pudem ne??" přišel k nám Alp s Jadem. "Jj jdem nebo bude máti zase vyšilovat," přikývla jsem a tak sjme se dali na cestu k mýmu bydlišti. "Náhodou co si stěžuješ?? vždyť máš skvělou mámu," strčil do mě Jad. "Hmmmmmmm," zahučela jsem. "Hele Jad má pravdu. Řekni mi, kolik jinejch mám by "nás" nechalo spát v pokoji s její dcerou nebo ji nechala dělat street climbing??" přidal se Alp. "Jo já vim. Mám suprovou mámu a taky bych ji za nic nevyměnila, ale šíleně mi lezou na nervy ty její přítelové," řekla jsem. "A to bys snad chtěla, aby žila jako jeptiška??" vykulil na mě Jer oči. "To víš že nechtěla, ale nesnášim jak se mě všichni ti chlapy snažej vychovávat," odpověděla jsem. "Ale teď už dlouho nikoho neměla ne??" zamyslel se Alp. "Ne neměla nebo o něm alespoň nevim," přikývla jsem. "Hele Sed já mám nápad," ozval se Jad. "A jeje. To zas bude moudro," zasmál se Alp. "No ale fakt. Hele když ti tak vaděj přítelové tvojí mámy tak jí najdi přítelkyni a máš to," vypalo z Jade vítězoslavně a j áse na něj podívala jako kdyby spadnul z Marzu. "Tak tohle byl teda kalibrovanej nápad," poplácal Jada se smíchem po rameni Jer. "Teda ty jseš vážně magor," prohlásila jsem a všichni jsme se začali smát.
"No tak se měj a zejtra si dáme zase spicha, ok??" řekl Alp, když jsme dorazili před dům, kde bydlim a byl s klukama na odchodu. "Jasně," přikývla jsem a zalezla dovnitř domu. Tam jsem rychle vyběhla hromadu schodů vedoucích do pátýho patra a zastavla se u jedněch dveří. Ty jsem odemkla a vlezla dovnitř bytu. V malý chodbě jsem si rychle zula boty a potom se vydala rovnou do kuchyně, kde už na mě netrpělivě čekala máma.
"Čau," pozdravila jsem ji a rovnou se vrhla k pití. "No to byla doba," řekla máma místo pozdravu. "Byli jsme v parku a odtamtud to sem trvá docela dlouho," řekla jsem suše. "Hmm to je teď jedno. Sedni si. Musíme si promluvit," řekla máma a nervozně bubnovala prsty o desku stolu. Já jsem se jenom tiše posadila vedle ní a čekala, co z ní tentokrát vypadne za moudro. "No.. takže.. ehm..." začala máma koktat. "Hele mami, jestli mi chceš vykládat něco o sexu nebo něco takovýho tak to fakt nemusíš," přerušila jsem ji. "Ale mlč. O tom jsme mluvit vůbec nechtěla," zavrtěla máma hlavou. "No tak o čem??" vyzvídala jsem. "No... já... chtěla jsem ti říct... že se budem stěhovat," vypadlo z ní nakonec. "Cože?? Stěhovat??" opakovala jsem překvapeně. "Ano budeme se stěhovat," přikývla máma. "Ale proč?? A kam??" vytřešitla jsem zděšeně oči. "Do Magdeburku k tvému otci," odpověděla mi máma. "Cože?? K mýmu tátovy?? Co je to za blbost?? Vždyť ho ani neznám!!" vyhrkla jsem. "To není blbost. Já a Max jsme se o víkendu vzali a teď se k němu budeme stěhovat," řekla máma. "Vzali?? Tak to měla bejt ta tvoje služební cesta?? Svatba??!!" vykřila jsem. "Ne nedělám si srandu," zavrtěla máma hlavou. "Takže ty se klidně vdáš a ani mi o tom neřekneš??!!" zaječela jsem naštvaně. "Ale tvoje sestra o tom taky nic nevědela!! Max jí to nejspíš právě teď taky vysvětluje," křikla máma. "Co- co- cože?? Kdože?? Moje- moje co??" zakoktala jsem se. "Tvoje sestra- Alex. Jste dvojčata," řekla máma tiše. " Dvojčata?? Děláš si ze mě srandu??!!" vykřikla jsem a vyskočila od stolu. "Ne nedělám si srandu a uklidni se!!" křikla na mě máma. "Já se mám uklidnit?? A můžeš mi laskavě říct jak to mám asi udělat?? Ty mi klidně oznámíš, že ses vdala za mýho otce, o kterym sotva vim jak se jmenuje, kterýho jsem nikdy v životě neviděla, jen tak mi řekneš, že mám sestru- dvojče!! a naprosto obyčejně mi zdělíš, že se k nim budem stěhovat bůh ví kam!! Během dvou minut mi převrátíš celej dosavadní život a chceš abych byla klidná!!" ječela jsem naplno. "Sendy no tak. Pochop mě prosím!! Když ses ty a Alex narodila, zrovna jsme se s Maxem rozváděli a ani jeden z nás nechtěl žít bez svého dítěte, proto jsem se dohodli a rozdělili si vás. Já si vzala tebe a Max Alex. Byla jsem tak šťastná, když jsem tě viděla vyrůstat, ale taky jsem byla nešťastná, protože jsem neviděla vyrůstat Alex. Jedinou útěchou pro mě byly fotky, které mi Max posílal a on na tom byl úplně stejně s tebou. No a když jsme se před půl rokem náhodou potkali tady v Berlíně a znovu to mezi námi zajiskřilo, začali jsme se scházet a nakonec se vzali, aby jsme vytvořili rodinu, kterou jsme měli být," snažila se mě přesvědčit. "Jak sama řikáš. Měli jsme být, ale nebyli jsme a nejsme!! Pochop ty mě. Ty po mě chceš, abych hodila za hlavu 16 let svýho života a svoje přátele kvůli někomu, kdo je pro mě úplně cizí," řekla jsem už klidně. "Sendy mě to mrzí. Vím, že máš kluky moc ráda, ale podívej se na to i z té druhé stránky. Ztratíš sice přátele, ale najdeš sestru, svojí polovinu a rodinu," přesvědčovala mě. "Hmmmm," zabručela jsem. "Sendy... já... " "Kdy odjíždíme??" přerušila jsem ji. "Zítra odpoledne," odpověděla mi. "Cože?? Už zítra??" vytřeštila jsem oči. "Ano. Max pro nás zítra přijede," přikývla máma. "No tak to je vážně úžasný!! Takže ty jses odhodlala říct mi to den předem!!" vykřikla jsem už zase naštvaně. "Sendy promiň mi to, ale dřív to nešlo," začala se máma okamžitě omlouvat. "No jasně, ono to nešlo, ale tajit to přede mnou šlo!!" zakřičela jsem, otočila se a vyběhla z kuchyně na chodbu, kde jsem si rychle nazula boty a vyběhla ven z bytu.
Pokračování příště =D