close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sebevražda XI.

13. ledna 2007 v 15:07 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda XI
Modlím se ať není ten ploužák moc dlouhý i když cítím, jak moje druhá půlka nechce aby vůbec končil. Bill se ke mně tiskne čím dál tím víc až jsme nakonec tělo na tělo a hlavou se oba opíráme druhému o rameno. Je to něco úžasného…cítím, jak se potím, leje ze mě jak z koně…ta úzkost se stupňuje. A dokonce…co to..? Bill se za každou cenu snaží zakrýt, že se chvěje…!! Už to nemůžu vydržet, klepu se taky a teče mi pot po obličeji. Písnička trvá jako věčnost, je moc krásná. To mi moc nepomáhá, nemůžu se udržet v klidu. Je tady nějak horko, jsme na sobě nalepení a já se cítím divně…mám sto chutí nalepit se na něj ještě víc, alespoň trošku víc, pokud to vůbec jde... Co to je? Žádný člověk se mnou tohle nikdy neudělal…Billovy ruce jdou nenápadně dolů. Zastaví se až na mém zadečku. Lehce mě otřepe. Víc se k němu přitisknu, to samo, já jsem to nechtěla…neměla jsem tady chodit!! Bill se zhluboka nadechne. Snaží se to zakrýt, je taky celý zpocený, oba víme, že to není z toho vzduchu kolem…konečně slyším, že písnička končí… Pomalu se ode mě Bill odtrhne a tváří se v pohodě, alespoň se snaží. Je celý zpocený a jde mu vidět na očích, že není v klidu ač se snaží sebevíc. "Díky…" řekne a zmizí v davu. Já se taky nějak nemůžu probrat. Motá se mi hlava, mám knedlík v krku a prodírám se davem na záchody. Procházím temnou chodbou, zřejmě někdo vybil světlo…až na konci je dámská toaleta, ještě, že se o nic nepřerazím. Tam si celá roztřesená sedám na zavřený záchod. Musím to vydýchat. Nechápu co to teď do prdele mělo znamenat, ale chci aby se to neopakovalo! Snažím se uklidnit se. Konec, tečka. Možná nějaké podvědomé vzpomínky… nic víc. Navlhčeným ubrouskem si otírám pot, mám make-up takže se nemůžu bohužel probrat ledovou vodou, měla bych po něm. Nějak se to nelepší ani po půl hodině. Musím se za nimi vrátit, jinak to bude průser. Vylezu do temné uličky a jdu směrem za matným světlem blikající diskotéky. Proderu se ke klukům. "Kde jsi tak dlouho???" vstane hned Tom od stolu. Nic neříkám, nějak to nejde…Bill už tu je taky, jednou na mě koukl a zřejmě ví která bije. Kluci si mezitím všimnou, jak to vypadám. "Jsi v pořádku?" znejistí jednohlasně Georg a Tom. S nasazením všech sil kývnu a sednu si mezi Toma a Georga. Přehnaně vnímám Billovu přítomnost…taky je nějak mimo. "Bille co ti pořád dneska je??" vrtá do něj Tom. "Jsi nějak mimo." Přidává se Goerg. Křičí přes mě, to mi ale neva, hlavně když jsem neviditelná. Uuuffff…cítím jak mě zase něco projede. Lechtá mě už zase v bříšku a chytám na celém těle husí kůži a to jen myšlenkou na Billa… Pomalu cítím jak jdu pryč ze své kůže. Ne ne ne ne!!! To ne!! Určitě se tvářím vyděšeně, ale musím zase na záchod než si toho někdo všimne. Vyvléknu se od stolu a letím k WC. "Co je??Kam letíš??" slyším Toma, ale klepe se mi hlas i když nic neříkám. Mizím v temné uličce. V té rychlosti o něco zakopnu a na záchod doběhnu. Jejdanenky, dyť se klepu jako ratlík. Cítím touhu mít u sebe … Billa… cítit znovu jak mě objímá… zatřepu hlavou ve snaze vypudit tu myšlenku ven. Chci zpátky, už musíme zpátky, jsou už dvě?! Asi bude jedna….sakra!!!! ještě si omyju zpocené ruce, pokradu do kapsy pár papírových ubrousků a vyjdu opět ven. Pomaličku jdu temnou chodbou, nechci se o něco přizabít. Nejsem ani v polovině chodby a cítím se nějak divně. Zase to svrbění…zprudka se otočím, ale ve tmě nikoho nevidím. Už mi asi hrabe, už tady nechci zůstat ani minutu, znovu se otočím a dám se na odchod, ale někdo mě zezadu chytí. Spíš pevně obejme a druhou rukou chytí pusu abych neječela. Rozechvěju se znova. To snad ne! Nějakej úchylák! Jemně se ke mně zezadu tiskne a…mám pocit, že je v podobné situaci jako já…není klidný, ale nemůže se odtrhnout. Stojím jako přikovaná. Pohladí mě ta osoba po bříšku, jsem si docela jistá, že je to Bill. Mám zase knedlík v krku, v očích mám slzy, ale ne ze strachu, ale z těch mnoha pocitů které mnou proudí jen díky němu. Jako při krádeži toho zakázaného ovoce, když si tím splním tu největší touhu a přitom bych tím někomu zachránila život… neumím to popsat… Už ani nevím co to vlastně cítím, ale je to neudržitelné. Zhluboka oddechuju. Ten tajemný pomalu pouští ruku z úst, jak ví, že nebudu křičet?? Musí to být Bill…hladí mě po tváři prsty přejíždí jemně dolů po krku, zachvěju se ještě víc, po rameni, pod něj a po žebrech až na bříško. Zažívám milion pocitů, které neznám a nenechávají mě v klidu. Hladí mě stále po břichu a je celý mimo sebe, cítím to, cítím jak neví jestli to vůbec má dělat, cítím jak se taky třepe. Hlavu má opřenou z boku do mých vlasů. Cítím a slyším jak tlumeně oddechuje. Jsme tělo na tělo. Cítím v nás touhu, ale vím, to nejde!! Chytne mě za boky a otočí si mě k sobě čelem. Nevidím na něj, je tu tma. Ale i v té tmě cítím jak se ke mně přibližuje, sklání… jedna jeho ruka mě objímá a tiskne k němu a druhá bloudí pomalu nahoru…do mých vlasů…tohle nevydržím, chci jeho rty!!! Musím i když nesmím!!! I kdyby to byl Bill!! Tyhle pocity nikdo nepřekoná, překonají ony nás! Objímám ho kolem ramen a cítím, že jsou naše rty blizoučko. Kouknu mu do očí, které jsou skryty tmou, ale i tak vidím ty plamínky touhy. Zajedu mu rukou do vlasů, má je dlouhé jako Bill… musím … ho… políbit… v obočí se mu zaleskne piercing. Je to…Bill… zhluboka vydechnu a už jsem tak žhavá, že se pomalu nemohu ovládat…potím se víc než na parketu…tady končí všechna legrace a naše rty se jemně setkávají. Nic tak úžasného jsem nezažila. Cítím náhlý příval další touhy, slasti a něčeho nádherného…jemně se začneme líbat, jemně, toužebně a hluboko…jindy bych dala život za to, že něco tak upřímného a nádherného v polibku nemůže být, že je to jen v pohádkách… jeho jazyk je úžasný, poddávám se tomu, všechno mu vracím jak jen to umím! Oba jsme oddáni našim polibkům, které mě utvrdili v tom, že je to Bill, má v jazyku piercing, který mě dráždí ještě víc… jemně a vroucně si vracíme každý polibek, tiskneme se k sobě a klepeme se…měla bych to zastavit, ale je to silnější než já, než my… "BILLEEEE!!!!!!!!! KDE SAKRA JSI?!!!!" ozve se najednou Tom na konci chodby, určitě nás nevidí, ale kroky se přibližují. S takovou když se od sebe neodlepíme, tak do nás narazí a to se nesmí stát…
Autor: Wreki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama