Sebevražda X
Držím se za hlavu a koukám do stropu ve "svém" pokoji. Nejraději bych si vyrvala všechny vlasy, nebo snad i něco horšího. Protože nebýt mé totální ujeté blbosti, nemusela jsem tady vůbec být! No ale z jedné části mi to pomohlo. Už vím, že chtít se zabít byla blbost, a ještě větší byla, přát si aby u toho byl zrovna Bill. Jé jak já toho lituju! Ne že by mi extrémně vadila přítomnost Tokiáčků, ale každý rozumný člověk pochopí, že je lepší (pro mě buď být mrtvý nebo) být s rodinou, mít ji a vědět, že stoprocentně existuje a nebýt jen malá zoufalá tečka ve světě, která začíná pochybovat o tom, že je o ní vůbec vedený nějaký záznam. Kruci jak si teď přeju aby se to vysvětlilo. Nějak se mi nechce jít s klukama na pařbu, možná si jeden pomyslí, že jsem divná, že nevyužiju příležitost jít Kaulitzovými pařit, ale já na to nemám chuť. Chci teď být sama, bylo by strašný uvědomovat si Billovu přítomnost. A vůbec všech. Dyť jsou tak sladcí! Krásní! Ještě lepší než na fotkách a videu… jo slavní puberťáci taky, ale umí se chovat jako kdyby žádná sláva nebyla a to mě moc bere. Moc bych si na ně zvykla, třebas jsou takoví jen ze slušnosti… co já vím… konečně pustím svou hlavu protože někdo zaklepe. Richard. "Jde se, musíš taky, protože tu nikdo nezůstává, víš proč tu nezůstaneš sama…" kývne Richard a čeká co odpovím. "Já vím…" brouknu na něj. Cože?! No já se zarážím sama nad sebou. Co sem si tu celou dobu nacvičovala?! Kde zas šla ta rozhodnutá Michelle, která jde i přes smrt…? to už však pochoduju chodbou Richardovi za zády. Já tam nechci, už cítím jak tam nezapadám. To bude samá poblblá fanynka. No a jestli tam bude nějaký fotograf nebo tak…to neee… kluci čekají dole, asi jsou natěšení jak holky zrovna na ně, a vypadají fakt…skvěle! No samozřejmě, Tom má zas novou čepku…jé a hele, to je ta zelená co jí chránil v tom obchodě! Bill se na mě ani nekoukl, no prosím! Jak chce! Budu se řídit tím, že se řídí větou Chovejme se k lidem tak, jak chceme aby se chovali k nám…dobře Bille. Vzala jsem na sebe asi to nejhezčí co tu mám. Vlastně jsem si to uvědomila až teď, bezva, teď si budou myslet, že na ně chci zapůsobit. No prosím ostatní tři už si mě měří pohledem. "Těšíš se na super diskotéku?" projede mě rentgenovým pohledem Tom. "Ne, nepatřím tady." Řeknu poctivě větu, kterou jsem si připravovala s pomocí slovníku. "Ale ne, bude to v pohodě a ještě si užiješ…" usměje se Gustav a koukne na kluky. "Jdeme nebo co?" Bill jde hned ven a nečeká na ostatní. Kluci se tváři překvapeně. "Co mu je?" koukne na Toma Georg. "Jak to mám vědět?!" zamračí se. "Jsi jeho dvojče, všechno ti říká…" pokrčí Gustav rameny. Tom mávne rukou ať se jde už konečně a zatváří se kysele. "Všechno zřejmě ne…"
Po cestě autem je Bill doopravdy mimo, co mu je? Jako když ignoroval jenom mě, tak to jo, ale když celou skupinu??? Je mi nějak divně, jakoby na mě šla ta Billova nálada… je mi… smutno… na nic… nechce se mi pařit… snažím se propadnout co nejhlouběji do sedačky. Z obou stran mám Georga a Toma. Něco do mě hustí. "…mlč Georgu, teď mluvím já, že tam hrajou aji metal, tak se ti tam bude líbit." Dořekne a já se zas vrátím do reality. Oba maj moc pěkný úsměvy. Tom moc pěkně voní…ale seru na to, že pěkně voní, každý kluk pěkně voní! Přijedeme k nějaké diskotéce, je to tam tak akorát narvané,hudba řve, světla blikají… no to je moje, ale radši budu krotká… zařadím se za klukama, za kterýma už se seběhnou nějaké holky. Moc jich není, ale i tak nás brzdí. Ále! Bill už je ve svém světě. S jednou se dokonce zakecal, třeba stará známá. A jak se na něj ta známá lepí…nechutný…co to kecám?!!!! Jdu radši za Tomem a Georgem, kteří mi mizí v davu. Gusta odchází už o půlnoci a ostatní ve dvě ráno. Můžu se prý rozhodnout s kým půjdu, ale je to jasný. S Gustou. Tak jo, zalezu si dozadu na druhou stranu parketu k oddělenému stolu, je kolem něj sedačka na kterou si sednu, samo že dozadu. Koukám jak to tu válí. Je tu super hudba, ale trochu mi vadí, že hodně německá… ale mezi ní i hity z Evropy. Nesedím ani deset minut a už je tu Tom. "Ahoj! Kde si nám zmizela? Nenudíš se?" křičí mi do ucha ze vzdálenosti asi pěti centimetrů. Je tu fakt randál, jinak bych ho neslyšela. "Skvělá hudba, jako u nás!!" zařvu na něj. "Tak to je fajn!! Nedáš si něco k pití??" ukáže mi pivo. "Ne dík! To já nemusím!" Tom pokrčí rameny a odsune pivo stranou. "Tak co ti mám přinést??" Pokrčím rameny. "To je jedno, ale jen ne alkohol!!!!" zasměju se. "OK!" zvedne se Tom a už mizí někde v davu. Mine se mezitím s Gustavem, který si ke mně přisedne. Po chvilce už je tu i Tom a nese mi sprite v plechovce. Tak to jo, to můžu! Hodí mi to a sedne si vedle mě z druhé strany. "Dík!!!" vypiju to na ex a kecám s klukama. Je mi fajn, na chvíli jsem aji zapomněla na trápení a i na to, že to nejsou mí obyčejní kamarádi z "venkova", ale kluci ze skvělí známý kapely. Bála jsem se, že budou namyšlený slávou a kdo ví co, ale teď se bojím, že jsem to zakřikla, snad ne… kolem jedenácté večer už si jdu zatancovat a nechám tam hošany samotné. Hraje totiž moje milovaná písnička. Rozjíždím to, nepopírám, že mám taneční nadání… ale sakra, nějak mě svrbí v zátylku. Po chvíli mi to prostě nedá a nenápadně se tancem otočím a koukám jakoby skrz. No fakt. Někdo mě sleduje, nějaká holka. Myslí si, že ji asi nevidím a kouká dál, sedí u baru. Je podobná Billovi…ale neee…to je Bill!! Poskočí mi srdce, nějak mě sevře. Mám chuť být mu blíž… ne to nejde, jdu za ostatníma, musím si sednout. "Dobře si to tam rozjela!" mrkne na mě Georg. "Dík…" snaží se být milí, snad ne z povinnosti. Chybí tady Gusta… "Gustav už šel???" kluci si vymění šibalské pohledy. "Jo už odjel…" pokrčí Tom nevině rameny. Ten zmetek! Projede mi hlavou! Dyť jsem jim říkala, že s ním na sto procent odejdu!! Sakra!! Musím teď nějak myslet na Billa… moc mu to sluší, měl tak krásný pohled v očích… nikdo se tak na mě ještě nedíval. Uraženě si sednu stranou od kluků. Koukají tak smutně. Že by chtěli odpustit? Nebudu mrcha…začíná nějaký ploužák. Celkem sladký a jemný. Georg na mě něco vyžvejkne, ale absolutně nevím co to kecá, holt všemu nerozumím. "Půjdeš tančit?" řekne podruhé a už mi dochází co asi řekl. Jdu, jednak chodim s každým, a jednak kdo by s Georgem nešel… Toma už vytáhla nějaká fan. Na parketu nenápadně kouknu k baru. Bill tam už není. Celkem se zleknu když se vynoří přímo před náma. Tancuje s nějakou fan, ta se samozřejmě úplně rozplývá, jenže Bill si jí drží slušňácky od těla a je totálně mimo. S Georgem se moc hezky tancuje, ale všechno pěkné jednou končí a jdem si sednout, Bill konečně s náma. "Kde ses toulal??" přeřvává hudbu Tom. "Ale, potkal jsem tu známé tváře…" a kecají ještě dál což už neslyším. Hrne se do mě horko. Jestli to jak mě sledoval bylo kecání se známými tak nevim… už je mi tu nějak horko… mám z Billa podivný pocit, všude mě to lechtá. Přísahám, že jsem tohle jak živa necítila a nahání mi to strach. Je mi tu nějak těsno a může za to ta moje sebevražda, já nechci být tak blízko u Billa Kaulitze!!!! Ještě, že mě ignoruje, jinak se bojím, že kdyby mě náhodou vyzval k ploužáku, nedala bych to… co to ve mně je?!?!?! No ne. Už hraje další ploužák a Georga i Toma už táhnou na parket fan. Bill na mě najednou pohlédne. Celou mě otřepe. Neříkej to!!! "Půjdeš??" koukne na mě tak…zvláštně a prosebně, oči se mu krásně tajemně lesknou… "Jo…" slyším se jak odpovídám a už jdeme. Co to má být?! Strašně s ním chci. Ale nechci!! Bohužel už ničemu nezabráním, protože jsme na parketu a Bill si mě jemně chytá kolem pasu a sklání se ke mně tak, abych ho mohla obejmout kolem ramen, jak se to při ploužácích dělá. Uvnitř se celá klepu, když jsem byla s Georgem tak se to nedělo…
Po cestě autem je Bill doopravdy mimo, co mu je? Jako když ignoroval jenom mě, tak to jo, ale když celou skupinu??? Je mi nějak divně, jakoby na mě šla ta Billova nálada… je mi… smutno… na nic… nechce se mi pařit… snažím se propadnout co nejhlouběji do sedačky. Z obou stran mám Georga a Toma. Něco do mě hustí. "…mlč Georgu, teď mluvím já, že tam hrajou aji metal, tak se ti tam bude líbit." Dořekne a já se zas vrátím do reality. Oba maj moc pěkný úsměvy. Tom moc pěkně voní…ale seru na to, že pěkně voní, každý kluk pěkně voní! Přijedeme k nějaké diskotéce, je to tam tak akorát narvané,hudba řve, světla blikají… no to je moje, ale radši budu krotká… zařadím se za klukama, za kterýma už se seběhnou nějaké holky. Moc jich není, ale i tak nás brzdí. Ále! Bill už je ve svém světě. S jednou se dokonce zakecal, třeba stará známá. A jak se na něj ta známá lepí…nechutný…co to kecám?!!!! Jdu radši za Tomem a Georgem, kteří mi mizí v davu. Gusta odchází už o půlnoci a ostatní ve dvě ráno. Můžu se prý rozhodnout s kým půjdu, ale je to jasný. S Gustou. Tak jo, zalezu si dozadu na druhou stranu parketu k oddělenému stolu, je kolem něj sedačka na kterou si sednu, samo že dozadu. Koukám jak to tu válí. Je tu super hudba, ale trochu mi vadí, že hodně německá… ale mezi ní i hity z Evropy. Nesedím ani deset minut a už je tu Tom. "Ahoj! Kde si nám zmizela? Nenudíš se?" křičí mi do ucha ze vzdálenosti asi pěti centimetrů. Je tu fakt randál, jinak bych ho neslyšela. "Skvělá hudba, jako u nás!!" zařvu na něj. "Tak to je fajn!! Nedáš si něco k pití??" ukáže mi pivo. "Ne dík! To já nemusím!" Tom pokrčí rameny a odsune pivo stranou. "Tak co ti mám přinést??" Pokrčím rameny. "To je jedno, ale jen ne alkohol!!!!" zasměju se. "OK!" zvedne se Tom a už mizí někde v davu. Mine se mezitím s Gustavem, který si ke mně přisedne. Po chvilce už je tu i Tom a nese mi sprite v plechovce. Tak to jo, to můžu! Hodí mi to a sedne si vedle mě z druhé strany. "Dík!!!" vypiju to na ex a kecám s klukama. Je mi fajn, na chvíli jsem aji zapomněla na trápení a i na to, že to nejsou mí obyčejní kamarádi z "venkova", ale kluci ze skvělí známý kapely. Bála jsem se, že budou namyšlený slávou a kdo ví co, ale teď se bojím, že jsem to zakřikla, snad ne… kolem jedenácté večer už si jdu zatancovat a nechám tam hošany samotné. Hraje totiž moje milovaná písnička. Rozjíždím to, nepopírám, že mám taneční nadání… ale sakra, nějak mě svrbí v zátylku. Po chvíli mi to prostě nedá a nenápadně se tancem otočím a koukám jakoby skrz. No fakt. Někdo mě sleduje, nějaká holka. Myslí si, že ji asi nevidím a kouká dál, sedí u baru. Je podobná Billovi…ale neee…to je Bill!! Poskočí mi srdce, nějak mě sevře. Mám chuť být mu blíž… ne to nejde, jdu za ostatníma, musím si sednout. "Dobře si to tam rozjela!" mrkne na mě Georg. "Dík…" snaží se být milí, snad ne z povinnosti. Chybí tady Gusta… "Gustav už šel???" kluci si vymění šibalské pohledy. "Jo už odjel…" pokrčí Tom nevině rameny. Ten zmetek! Projede mi hlavou! Dyť jsem jim říkala, že s ním na sto procent odejdu!! Sakra!! Musím teď nějak myslet na Billa… moc mu to sluší, měl tak krásný pohled v očích… nikdo se tak na mě ještě nedíval. Uraženě si sednu stranou od kluků. Koukají tak smutně. Že by chtěli odpustit? Nebudu mrcha…začíná nějaký ploužák. Celkem sladký a jemný. Georg na mě něco vyžvejkne, ale absolutně nevím co to kecá, holt všemu nerozumím. "Půjdeš tančit?" řekne podruhé a už mi dochází co asi řekl. Jdu, jednak chodim s každým, a jednak kdo by s Georgem nešel… Toma už vytáhla nějaká fan. Na parketu nenápadně kouknu k baru. Bill tam už není. Celkem se zleknu když se vynoří přímo před náma. Tancuje s nějakou fan, ta se samozřejmě úplně rozplývá, jenže Bill si jí drží slušňácky od těla a je totálně mimo. S Georgem se moc hezky tancuje, ale všechno pěkné jednou končí a jdem si sednout, Bill konečně s náma. "Kde ses toulal??" přeřvává hudbu Tom. "Ale, potkal jsem tu známé tváře…" a kecají ještě dál což už neslyším. Hrne se do mě horko. Jestli to jak mě sledoval bylo kecání se známými tak nevim… už je mi tu nějak horko… mám z Billa podivný pocit, všude mě to lechtá. Přísahám, že jsem tohle jak živa necítila a nahání mi to strach. Je mi tu nějak těsno a může za to ta moje sebevražda, já nechci být tak blízko u Billa Kaulitze!!!! Ještě, že mě ignoruje, jinak se bojím, že kdyby mě náhodou vyzval k ploužáku, nedala bych to… co to ve mně je?!?!?! No ne. Už hraje další ploužák a Georga i Toma už táhnou na parket fan. Bill na mě najednou pohlédne. Celou mě otřepe. Neříkej to!!! "Půjdeš??" koukne na mě tak…zvláštně a prosebně, oči se mu krásně tajemně lesknou… "Jo…" slyším se jak odpovídám a už jdeme. Co to má být?! Strašně s ním chci. Ale nechci!! Bohužel už ničemu nezabráním, protože jsme na parketu a Bill si mě jemně chytá kolem pasu a sklání se ke mně tak, abych ho mohla obejmout kolem ramen, jak se to při ploužácích dělá. Uvnitř se celá klepu, když jsem byla s Georgem tak se to nedělo…
Autor: Wreki