close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sebevražda VIII.

13. ledna 2007 v 15:04 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda VIII
Ráno jsem se probudila jako první. Bill mě stále držel. Svou ruku měl jemně položenou na mém rameni. Kontakt s nějakým člověkem mě vždycky uměl zahřát u srdíčka. A s Billem nějak jinak. Když si uvědomím, že ta ruka nepatří mojí nejlepší kamarádce…brr…proběhne mi mráz po zádech, je to moc příjemný. Asi jako kdysi s jedním človíčkem, který mě držíval nad vodou než mi odešel navždy, ten pocit byl skoro totožný. Musím teď vstát a jít se nachystat, nebo se spíš umýt a optat co mi zjistili nového, protože tu nemám nic co bych si mohla chystat. To by asi vypadalo hodně blbě kdyby nás tu tak někdo našel. Opatrně jsem vstala, abych nevzbudila Billa, pobrala jsem svoje pichlavé ozdůbky a odebrala jsem se do koupelny. Beru už za kliku a… "Sakra nee!" zavrčela jsem a obrátila se na Billa. Pokoj je zamknutý a klíč má hádejte kdo! Pomyslela jsem si. Má ho v kalhotech… a ty jsou…rozhlížela jsem se…kde jsou? Tiše jsem prošmejdila pokoj, ale nic… to mi chce říct, že já budu čekat kvůli koupelně než se probudí ?! Ne, tak to hocha probudím, má smůlu, nemá vyspávat! Nebo ještě jedna možnost…uchechtla jsem se… prostě mu je čmajznu z kalhot no. Opatrně jsem se připlížila až k Billovi. Hehe, on fakt spí v kalhotech. Doufám, že nemá křehký spánek. Pomalu jsem z něj stahovala peřinku, ale Bill ji ne a ne pustit. Nakonec jsem ten boj vyhrála a už moje ručka putovala k jeho kapse. Ještě centimetr a můžu se mu vkrást do zadní kapsy. Je to jednodušší něž jsem si myslela. Má dost úzkou kapsu a klíč až dole samozřejmě. Snad ho to nevzbudí, to by byl super trapas s mojí rukou na jeho zadku… Fuj to je námaha, skoro se z toho potím nervozitou. Moje ručka už je skoro u klíče! Jsem vítězka! Půjdu do koupelny bez pánského doprovodu, jooo!! "NEEEEE!" zasyčím mezi zuby když se Bill převalí na záda a moje ruka zůstane pod ním. Spí dál, v tuto chvíli jediná příznivá zpráva… moje ruka je uvězněná pod Billem a aby toho nebylo málo tak ještě v jeho kapse. V docela divné poloze uvažuju nad tím, co budu podnikat dál. Když se pohnu, probudí se… když tam zůstanu, stejně se někdy probudí nebo někdo, kdo má klíč sem vleze… Dneska jsem vstala docela zajímavou nohou, nemám sebevražedný deprese a dokonce ani příliš špatnou náladu. To nevěstí nic dobrého. Jenom jsem se dobře vyspala, za chvíli to zmizí… já chcu z té jeho kapsy ven!! To byl zas blbej nápad mu lézt do kapsy! Ale něco se děje, konečně. Bill se zase hodlá převalit zpátky. Převaluje se, ale…ne !! Ještě víc na mou ruku! Než jsem stihla za reagovat, a to by možná ani nešlo, ležel už Bill na mojí ruce úplně. Klečela jsem na podlaze a moje ruka mizela pod Billíkovým bokem a objevovala se až někde na druhé straně v jeho kapse. A hele! Držím ten blbej klíč, kvůli kterýmu jsem se do toho dostala. Pomalu vytáhnu ruku alespoň z jeho kapsy. Mno… co teď…kurva!! Udělám to rychle což ho určitě probudí, ale co no… nebo…seru na to. Pomalu vytahuju ruku. Už chybí jenom dlaň… Bill se začíná vrtět. Kruci…rychle pomalu vytáhnu zbytek ruky a mizím za dveřmi než si toho všimne.
To byl adrenalin! Umyju se a hlavně ty kapky potu z obličeje. Jsem zvyklá se po ránu namalovat, alespoň černou řasenku a černé linky, ale Billík tu nic nemá. Vykašlu se na to a jdu z koupelny někam do neznáma. Až po pár minutách bloudění narazím na Gustava. Má na sobě dlouhé tmavě modré triko s nějakým znakem a zajímavé proužkované trenky. Uchichtnu se. "Ahoj, kde je Richard?" brouknu smutně. A jej. Už na mě zase jdou ty nálady… Gusta se asi zlekl, docela zčervenal. Myslí si, že jsem ještě neviděla kluka v trenkách?! "Ehm…no…nevím, teď jsem vstal…" vykoktá a zmizí v nějakém pokoji. To je den… "Díky moc!" vrknu za nim česky a jdu dál. Na konci chodby ale konečně narazím na Richarda. "Musím s tebou mluvit…" vyhrkne Richard hned když mě uvidí a už mě vleče někam pryč. Zmizíme někde v pracovně. Je malá, ledabyle zařízená a jde z ní dojem jako účel splňuju tak buď ráda. Posadím se na židli a Richard za stůl. "Víš…máme tady malý problém Michelle." Odmlčí se. Ale ne…copak mí rodiče, můj posranej domov, a vlastně můj zkoňenej život není v žádný debilním záznamu?! Já už vážně nemůžu dál! "Nemáme žádný záznam o tvé rodině, nikdo tě nehledá, jako kdybys neexistovala…musíme počkat pár dní než ti seženou slušný domov, nebo než se někdo neozve…" Sedím jako přikovaná, Richard mě soucitně sleduje. Zase se ve mně střídají miliony pocitů. Chce se mi brečet! Chce se mi zemřít, zase… nebudu, nesmím před mina brečet jak nějaká pipina… ale už mám slzy na krajíčku a tak odhodím židli a mizím za dveřmi. Vyletím ven a do něčeho narazím. "AAUU!" praštím se hlavou o stěnu. Zase jsem sejmula Billa, který mě zjevně hledal. Co je to za pořádek, ani zdrhnout nemůžu! To je bordel! "Jsi v pořádku?" stará se Bill. Okamžitě už tu je i Richard. "Jo dobrý…" Richard je už naštvaný. "To tě tu máme přivázat??!" zvýší hlas a dá ruce v bok. Uslzeně na něj koukám a bolí mě srdce, Bill zjevně ani netuší co se děje. "Bille běž prosím!" řekne mu německy a zůstáváme sami. "No jo no. Co teď budu dělat?! Kam mě chcete poslat?" opřu se o stěnu a už cítím srdce na podlaze. "Rozhodli jsme se, že tě tady u nás chvíli necháme, ale budeš nám vypomáhat. Klukům to určitě ani vadit nebude."
Tak to bude ještě zábava… domýšlím si to ironicky, když mě Richard vede do pokoje. Po cestě přibereme Toma, který zjevně taky teprve vylezl z koupelny. Hned se na mě šibalsky usměje. "Dobré ráno Michelle! Kdybys potřebovala pomocnou ruku, jsem k tvým službám!" přitočí se. "Díky…" řeknu mimochodem. Bože ten Tom snad myslí jen na jedno. Začínám nabírat takový zvláštní pocit, že jsem v těsné blízkosti nejžádanější hudební skupiny v Evropě…wow...
Autor: Wreki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama