Sebevražda VII
"Auua!" vyletím zase z postele a Bill celý ustrašený za mnou. "Co je?" letí za mnou, ale já už se zase chechtám vlastní blbosti. "Ale…bodla jsem se o obojek…" naznačuju Billovi, zapomněla jsem si ho před spaním sundat, ruce dávám automaticky pod krk a hlavu a tak to pak dopadá.Bill kroutí se smíchem hlavou a jde si zase sednout k psaní. Sundám ze sebe všechno co by mi v noci překáželo a v oblečení zalehám pod peřinu. Pořád mi vrtá hlavou celý dnešek. Ale jedno vím jistě, až se vrátím domů, bude všechno při starém a já se znovu pokusím zabít a tentokrát bez posledního přání, tenhle den je pěkný, je tu celá kapela kterou miluju a jsou tu na mě příjemní, ale je to jen takový chvilkový sen. Možná, že bůh chtěl abych tohle zažila, ale… než zemřu.Snažím se usnout, ale mrazí mě při pomyšlení, že je vedle mě Bill… najednou mě chuť spát přešla. Že bych trošku vypomohla Billovi s textem? Teda kdyby chtěl…no jo ale jak když takové slovíčka neznám? Otočím se čelem k Billovi, který se svraštěným čelem kouká někam skrz bloček. Chvíli ho jen tak pozoruju, asi si nevšiml, že jsem se otočila. "Jak to jde?" Bill se pomalu probere z transu a pohlédne na mě. "No… nejde!" "Chceš pomoct? Mám na to hlavu, doma píšu texty…jen tak…" sednu si vedle něj a mrknu mu do bločku, nic tam ještě nemá. "No když si budeme rozumět…" pokrčí rameny. "Jo přesně, tak, o čem to má být?"
Celý večer až pozdě do noci jsme si s Billem "povídali" (v rámci možností) a já mu tak nějak pomohla s textem, nakonec to bylo moc hezký a až k tomu bude hudba, to bude něco. Hodně jsme se nasmáli, když jsme si chtěli vysvětlit nějaká zapeklitá slovíčka :-D bylo mi fajn a jemu asi taky. Snad okolo druhé jsme si už oba zalehli ke spánku. Přitiskla jsem se ke stěně, nechtěla jsem ho mít moc blízko, na to si nesmím zvykat! Sakra, já se klepu! Ne to ne! Tohle už jsem dlouho nezažila, jen se mi líbí, nic víc! Kdybych se ho mohla dotknout, strašný to pokušení. Nemůžu z Billa ani spát, ale svoje předsevzetí za žádných okolností nechci porušit! Stejně by se s takovou holkou jako já nezahazoval. Dělá to jen z povinnosti a já navíc ráno odjíždím. Budu se snažit usnout, když ten pocit, že je pár centimetrů ode mě…DOBROU NOC MICHELLE! Zařvala jsem na sebe alespoň v duchu a namáčkla jsem se ještě na stěnu.
Něco cvaklo a já otevřela oči, rozhlédla jsem se. V pokoji byla tma, ale Bill už vedle mě neležel. Někdo chodil kolem dveří. Asi Bill. Posadila jsem se na posteli a sledovala co bude dělat. Něco držel v ruce a přecházel. Po chvilce se zastavil a podíval na mě. Vypadal divně, co to měl s vlasy, šel z něj strach, ale v očích měl volání o pomoc. Najednou zvedl tu věc a mě došlo, že je to nůž. "Nesnáším svůj život!!" zaječel a podřízl si krk. Najednou se ve mně vmísilo milion pocitů, rozplakala jsem se, cítila jsem, že mi na něm moc záleží a s brekem jsem se k němu rozběhla. "Bille!! Bille ne!" plakala jsem. Byl mrtvý a tekla z něj krev, byl mrtvý, ale já nechtěla, cítila jsem k němu velkou náklonnost! "Bille ne! Ne! BILLEE NEEEE!" řvala jsme jak urvaná…v tom to se mnou škublo a já jsem se probudila, byl to sen, ale živý jako nikdy. Plakala jsem ze spaní a zřejmě i křičela. Byla jsem zpocená a plakala jsem. Bill mě už chvíli utěšoval, ale až teď jsem si to uvědomila. "Byl to jen sen Michelle…" šeptal a hladil mě. Pomalu jsem přestávala plakat, ale pořád jsem se třásla, teď už ale z toho, že jsem měla pocit jaký to je trapas. Co si o mě bude Bill myslet. Zase jsem si lehla a otočila se k němu zády. Nechci aby si o mě myslel, že jsem to snad udělala schválně, nejsem přece žádná poplašená fanynka. Ty pocity z toho snu mě pořád provázely, srdce mi pořád vyplašeně tlouklo, navíc jsem se pořád klepala, asi jen tak neusnu, bože to je trapas! Bill mě však zezadu objal a hladil než jsem usnula. Co si myslí?! Ale je to taaak příjemné… snad se do něj nezamiluju! To nesmím!
Bill- věděl jsem, že když bude ležet vedle mě, tak ten text nikdy nestvořím, musel jsem myslet na to všechno, proč mě tak přitahuje. Že by za to mohl ten sen? Ne zítra odejde a viditelně by stejně neměla zájem o vztah, který nemá budoucnost…ale nemění to nic na tom, že jsem z ní nějak naměkko. Ale ona nakonec nespala a ten večer s ní byl tak příjemný. Kdyby přišel Tom, tak bych mu to asi nedaroval! Co to kecám?! Já jsem z ní vážně nějak vedle! Chci se jí dotknout, jako v tom snu, tam ten dotyk byl úžasný, ten pocit! Skoro jsem spal když najednou začala ze spánku plakat. Otočil jsem se k ní a ona spala i plakala! A pak dokonce začala volat mě! Zdálo se jí o mě, ale něco smutného. Zdálo se jí o mě! To byla možnost jak se jí dotknout. Probudila se, ale nezačala mi nadávat, pořád plakala, byla tak sladká! Hladil jsem ji, bylo to ještě úžasnější než ve snu. Snad jsem se nezamiloval?! Tak rychle to nejde! Nemám u ní asi šanci. Mohl jsem jí obejmout aby to nebylo podezřelé, každý by to udělal. Běhal mi mráz po zádech a lechtalo mě to v žaludku když jsem se jí dotýkal. Už ji nechci pustit až do rána…
Celý večer až pozdě do noci jsme si s Billem "povídali" (v rámci možností) a já mu tak nějak pomohla s textem, nakonec to bylo moc hezký a až k tomu bude hudba, to bude něco. Hodně jsme se nasmáli, když jsme si chtěli vysvětlit nějaká zapeklitá slovíčka :-D bylo mi fajn a jemu asi taky. Snad okolo druhé jsme si už oba zalehli ke spánku. Přitiskla jsem se ke stěně, nechtěla jsem ho mít moc blízko, na to si nesmím zvykat! Sakra, já se klepu! Ne to ne! Tohle už jsem dlouho nezažila, jen se mi líbí, nic víc! Kdybych se ho mohla dotknout, strašný to pokušení. Nemůžu z Billa ani spát, ale svoje předsevzetí za žádných okolností nechci porušit! Stejně by se s takovou holkou jako já nezahazoval. Dělá to jen z povinnosti a já navíc ráno odjíždím. Budu se snažit usnout, když ten pocit, že je pár centimetrů ode mě…DOBROU NOC MICHELLE! Zařvala jsem na sebe alespoň v duchu a namáčkla jsem se ještě na stěnu.
Něco cvaklo a já otevřela oči, rozhlédla jsem se. V pokoji byla tma, ale Bill už vedle mě neležel. Někdo chodil kolem dveří. Asi Bill. Posadila jsem se na posteli a sledovala co bude dělat. Něco držel v ruce a přecházel. Po chvilce se zastavil a podíval na mě. Vypadal divně, co to měl s vlasy, šel z něj strach, ale v očích měl volání o pomoc. Najednou zvedl tu věc a mě došlo, že je to nůž. "Nesnáším svůj život!!" zaječel a podřízl si krk. Najednou se ve mně vmísilo milion pocitů, rozplakala jsem se, cítila jsem, že mi na něm moc záleží a s brekem jsem se k němu rozběhla. "Bille!! Bille ne!" plakala jsem. Byl mrtvý a tekla z něj krev, byl mrtvý, ale já nechtěla, cítila jsem k němu velkou náklonnost! "Bille ne! Ne! BILLEE NEEEE!" řvala jsme jak urvaná…v tom to se mnou škublo a já jsem se probudila, byl to sen, ale živý jako nikdy. Plakala jsem ze spaní a zřejmě i křičela. Byla jsem zpocená a plakala jsem. Bill mě už chvíli utěšoval, ale až teď jsem si to uvědomila. "Byl to jen sen Michelle…" šeptal a hladil mě. Pomalu jsem přestávala plakat, ale pořád jsem se třásla, teď už ale z toho, že jsem měla pocit jaký to je trapas. Co si o mě bude Bill myslet. Zase jsem si lehla a otočila se k němu zády. Nechci aby si o mě myslel, že jsem to snad udělala schválně, nejsem přece žádná poplašená fanynka. Ty pocity z toho snu mě pořád provázely, srdce mi pořád vyplašeně tlouklo, navíc jsem se pořád klepala, asi jen tak neusnu, bože to je trapas! Bill mě však zezadu objal a hladil než jsem usnula. Co si myslí?! Ale je to taaak příjemné… snad se do něj nezamiluju! To nesmím!
Bill- věděl jsem, že když bude ležet vedle mě, tak ten text nikdy nestvořím, musel jsem myslet na to všechno, proč mě tak přitahuje. Že by za to mohl ten sen? Ne zítra odejde a viditelně by stejně neměla zájem o vztah, který nemá budoucnost…ale nemění to nic na tom, že jsem z ní nějak naměkko. Ale ona nakonec nespala a ten večer s ní byl tak příjemný. Kdyby přišel Tom, tak bych mu to asi nedaroval! Co to kecám?! Já jsem z ní vážně nějak vedle! Chci se jí dotknout, jako v tom snu, tam ten dotyk byl úžasný, ten pocit! Skoro jsem spal když najednou začala ze spánku plakat. Otočil jsem se k ní a ona spala i plakala! A pak dokonce začala volat mě! Zdálo se jí o mě, ale něco smutného. Zdálo se jí o mě! To byla možnost jak se jí dotknout. Probudila se, ale nezačala mi nadávat, pořád plakala, byla tak sladká! Hladil jsem ji, bylo to ještě úžasnější než ve snu. Snad jsem se nezamiloval?! Tak rychle to nejde! Nemám u ní asi šanci. Mohl jsem jí obejmout aby to nebylo podezřelé, každý by to udělal. Běhal mi mráz po zádech a lechtalo mě to v žaludku když jsem se jí dotýkal. Už ji nechci pustit až do rána…
Autor: Wreki