Sebevražda VI
V pokoji ještě pořád hraje hudbu, zrovna takový hezký ploužáček, tak to raději jdu ztišit, abych náhodou nedostala chuť zatancovat si s Billem. Ten si sedl na sedačku a sledoval mě co chci dělat. Chodila jsem po pokoji, nic ostrého tu není a Bill zamkl a klíč schoval do své kapsy a hádejte které! No jasně že do kapsy na zadku! Raději se na něj nekoukám, už by to bylo nápadný ze všech směrů a jdu si sednout na postel a vysušit si pořádně vlasy. Suším si vlasy a nepozorovaně pokukuju po Billovi, kouká někam do neznáma, ale ták krásně!! Až mě to lechtá v žaludku. "Uuf…" vydechnu, Bill je naštěstí pořád mimo. Hele ale já už hodlám jít spát! A v čem budu spát?? Mám na sobě tanga, takže nehrozím, že bych spala v tričku… "Bille?" nic… kde asi lítá? Že by někde u fanynek? "Billeee!" a zas nic… co je mu? Spí snad s otevřenýma očima? "Tak Bille?! Já jsem tady!" zamáchám rukama ve vzduchu. Tss. Dobrou. Nebo…? Co když to jen dělá? Super co teď… Jdu k němu a zamávám mu před očima. Nic se neděje. Nějak mám o něj strach. Cože?! Já mám o někoho strach?! To cítím poprvé v životě! Ne! Ne! Nemám ho ráda protože ho neznám! Ne! Otřepu se. Je tak blízko, krásně voní. Zase mě lechtá v žaludku. Mám strašnou chuť se ho dotknout! Ne, to by bylo už moc nápadný.
Bill-to není možný, nikdy jsem nemyslel tolik na jednu holku, kterou ani neznám, ale tak jakože je stejná jako ta ze snu? Má i stejnou ránu na žilách a stejně starou jako ta ze snu. Proč na ni myslím? Když mě srazila v těch dveřích, cítil jsem při doteku k ní, něco…zvláštního…až mě to lechtá v břichu…jak jsem ji držel, to bylo tak hezké. Neumím si vysvětlit proč jsem měl ten příjemný pocit, že ji mohu držet tak zblízka, je stejná jako ze snu!! Záleží mi na tom aby žila, ale proč? Musím si to nechat uležet v hlavě, třeba je to všechno jinak, ale nemůžu ji sledovat a být s ní tady pořád, bylo by to podezřelý…
Je snad v transu? Ale je v něm tak sladký a krásný! "Bille!" řeknu znova a opět mu zamávám před očima. Konečně zamrká a vrátí se do reality? "Kde jsi byl tak dlouho?" usměju se a jdu zase k posteli. Bill je trošku červený, kdo ví na co myslel. "Chci už spát. To tu taky budeš?" Kouká na mě jako by byl ještě z části někde mimo a pak konečně přistane v totální realitě a lehce otřese hlavou. "Ehm…no mám tě hlídat, dokud mě Tom nevystřídá a taky v noci." Pokrčí rameny. "Až přijde Tom, budeš to mít těžké…" zašklebí se. V obou větách se najdou slovíčka, které neznám, ale chápu co mi říká. "Proč…??" kouknu na něj vyplašeně a sednu si na okraj postele. "To víš -- každou holku."zasměje se Bill. Co že dělá? To slovíčko absolutně neznám! Co každou holku? Bill si zřejmě všiml, že jsem mu nerozuměla. Ale než stihl začít vysvětlovat, už jsem se rozzářila pochopením. Asi balí nebo svádí nebo tak něco, píše se to o něm všude! Ale o mě mít zájem nebude to ne, já nejsem žádná taková krásná fanynka. Zavrtím hlavou, jako že mě ne a v tom nám vpálí do pokoje. "My o vlku…" řeknu česky a kluci na mě zmateně kouknou a tak jen mávnu rukou ať to radši neřeší. Billův pohled svědčí o tom, že si myslel to samé. Tom se svým spikleneckým úsměvem něco chrlí na Billa a nakonec mu strčí do ruky bloček a tužku. "Ná, můžeš třeba něco napsat." A zdrhne. Zamračeně koukám na dveře a pak na Billa. Ten jen nevině pokrčí rameny. "Jsem tady až do rána…asi…mají tam nějaký problém na který mě nepotřebujou…" pečlivě mi vysvětluje abych to správně pochopila. Bezva! Bude tu až do rána! Ne! Ale bude spát na sedačce! Má smůlu chlapec! Bill smutně kouká do bločku. "Máš psát texty co?" ušklíbnu se mu. "Jo." Skousne si ret, a tváří se pekelně soustředěně. Sleduju ho…je tak krásný když je zamyšlený a nemůže na něco přijít! Kdyby byl jídlem, tak snad slintám jako pes! "Ehm Michelle?" už jsem si skoro lehla. "Co?" "Ta sedačka je malá, nevyspím se na ní…můžu jít k tobě?" dělá na mě Bill psí oči a tváří se ustaraně. Snažím se nepodlehnout jeho pohledu. "To máš smůlu…je to jen jedna noc." Bill kouká smutně na tu sedačku a pak ještě vyčítavě na mě. Tak blízko prostě nemůže…ale ty jeho oči a úsměv…uff…ne! Bill se přesunul na sedačku, asi aby si ozkoušel jak se na ni bude spát. Sledovala jsem ho jak zoufale hledá nějakou polohu pro pozdější spánek, ale přece jen je dost velký a sedačka navíc celkem úzká. Posadí se a koukne na mě smutně. "Michelle, nebudeš o mě vědět…" zažadoní. To už nemám šanci vydržet, asi jsem měkká. "Dobře, ale…" chci ho varovat, ale už se brání. "Jo, neboj…" ještě něco neslyšně zamumlá abych ho neslyšela. Tak se na něj zaškaredím a zalehnu na svou půlku u stěny. Bill se ale jen opřel o stěnu, která je i u hlavy postele a jde psát text.
Bill-to není možný, nikdy jsem nemyslel tolik na jednu holku, kterou ani neznám, ale tak jakože je stejná jako ta ze snu? Má i stejnou ránu na žilách a stejně starou jako ta ze snu. Proč na ni myslím? Když mě srazila v těch dveřích, cítil jsem při doteku k ní, něco…zvláštního…až mě to lechtá v břichu…jak jsem ji držel, to bylo tak hezké. Neumím si vysvětlit proč jsem měl ten příjemný pocit, že ji mohu držet tak zblízka, je stejná jako ze snu!! Záleží mi na tom aby žila, ale proč? Musím si to nechat uležet v hlavě, třeba je to všechno jinak, ale nemůžu ji sledovat a být s ní tady pořád, bylo by to podezřelý…
Je snad v transu? Ale je v něm tak sladký a krásný! "Bille!" řeknu znova a opět mu zamávám před očima. Konečně zamrká a vrátí se do reality? "Kde jsi byl tak dlouho?" usměju se a jdu zase k posteli. Bill je trošku červený, kdo ví na co myslel. "Chci už spát. To tu taky budeš?" Kouká na mě jako by byl ještě z části někde mimo a pak konečně přistane v totální realitě a lehce otřese hlavou. "Ehm…no mám tě hlídat, dokud mě Tom nevystřídá a taky v noci." Pokrčí rameny. "Až přijde Tom, budeš to mít těžké…" zašklebí se. V obou větách se najdou slovíčka, které neznám, ale chápu co mi říká. "Proč…??" kouknu na něj vyplašeně a sednu si na okraj postele. "To víš -- každou holku."zasměje se Bill. Co že dělá? To slovíčko absolutně neznám! Co každou holku? Bill si zřejmě všiml, že jsem mu nerozuměla. Ale než stihl začít vysvětlovat, už jsem se rozzářila pochopením. Asi balí nebo svádí nebo tak něco, píše se to o něm všude! Ale o mě mít zájem nebude to ne, já nejsem žádná taková krásná fanynka. Zavrtím hlavou, jako že mě ne a v tom nám vpálí do pokoje. "My o vlku…" řeknu česky a kluci na mě zmateně kouknou a tak jen mávnu rukou ať to radši neřeší. Billův pohled svědčí o tom, že si myslel to samé. Tom se svým spikleneckým úsměvem něco chrlí na Billa a nakonec mu strčí do ruky bloček a tužku. "Ná, můžeš třeba něco napsat." A zdrhne. Zamračeně koukám na dveře a pak na Billa. Ten jen nevině pokrčí rameny. "Jsem tady až do rána…asi…mají tam nějaký problém na který mě nepotřebujou…" pečlivě mi vysvětluje abych to správně pochopila. Bezva! Bude tu až do rána! Ne! Ale bude spát na sedačce! Má smůlu chlapec! Bill smutně kouká do bločku. "Máš psát texty co?" ušklíbnu se mu. "Jo." Skousne si ret, a tváří se pekelně soustředěně. Sleduju ho…je tak krásný když je zamyšlený a nemůže na něco přijít! Kdyby byl jídlem, tak snad slintám jako pes! "Ehm Michelle?" už jsem si skoro lehla. "Co?" "Ta sedačka je malá, nevyspím se na ní…můžu jít k tobě?" dělá na mě Bill psí oči a tváří se ustaraně. Snažím se nepodlehnout jeho pohledu. "To máš smůlu…je to jen jedna noc." Bill kouká smutně na tu sedačku a pak ještě vyčítavě na mě. Tak blízko prostě nemůže…ale ty jeho oči a úsměv…uff…ne! Bill se přesunul na sedačku, asi aby si ozkoušel jak se na ni bude spát. Sledovala jsem ho jak zoufale hledá nějakou polohu pro pozdější spánek, ale přece jen je dost velký a sedačka navíc celkem úzká. Posadí se a koukne na mě smutně. "Michelle, nebudeš o mě vědět…" zažadoní. To už nemám šanci vydržet, asi jsem měkká. "Dobře, ale…" chci ho varovat, ale už se brání. "Jo, neboj…" ještě něco neslyšně zamumlá abych ho neslyšela. Tak se na něj zaškaredím a zalehnu na svou půlku u stěny. Bill se ale jen opřel o stěnu, která je i u hlavy postele a jde psát text.
autor: Wreki