close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sebevražda V.

12. ledna 2007 v 15:18 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda V
Dřív než stačili ostatní kluci zareagovat, ozval se Bill. "Tak já ji pohlídám." Všichni jsme se na něj otočili. Richard se zatvářil trošku ustaraně. "No já nevím…" zavrtěl hlavou a něco začali žvanit německy, to už s tim svým přízvukem a rychle, asi abych nerozuměla, ale hlavně jsem se modlila ať mi tu nenechá Billa a Toma. Bill je strašně… krásnej! Sladkej! Já jsem asi cvok! No to je bomba, ani na něj nesmím pomyslet, jo tak to je moje předsevzetí! Žádné jsem zatím nikdy neporušila, takže to snad dávám… snad… To už se na mě otočil Richard a vybafl na mě česky to nejhorší. "Bill tu s tebou zůstane a pak se s někým vymění, protože má ještě nějakou práci. Já už jdu, ahoj." A odešel. Okamžitě jsem vylítla z pohovky do vzduchu a půl německy a česky jsem na něj vyjela. "Ale já nepotřebuju aby mě někdo hlídal, taky potřebuju svoje soukromí! Hej! Já jsem tady!!" Richard ani neodpověděl, jen se usmál, jako by mi nerozuměl a zmizel s Georgem a Gustavem za dveřmi. "Hech to ne…" vydechla jsem a spadla na pohovku. "Tak se mějte!" mrkl Tom na Billa a zmizel. "Nemusíš mě hlídat! Nejsem malá!" vyhrkla jsem na Billa, který se jen usmál. "Ne, stejně nemám práci. Navíc mi to nakázali." Sladce a přitom neporazitelně se usmál a sedl si na sedačku naproti mně… Bože ten má ty kukadla…projelo mě horko…snad se nečervenám…je tak fajně oblečený, tmavé džíny a černé tričko, černý obojek… je krásnej! Honem jsem se odtrhla pohledem. "Máte tady slovník??" vypípla jsem na něj. Bill se trochu zarazil. "Slovník?" optal se mě. Snad jsem to řekla dobře… "Na co?" dodal s úšklebkem. "Teď ti pro něj stejně nemůžu zajít…" mrkl sladce. "Proč ne?" hodila jsem na něj smutná kukadla. Bill se jen usmál a dodal. "Nemáš hlad?" shlídla jsem k talíři. Chybí tu nůž! "Nemám…nemám…" řekla jsem a došlo mi, že nevím jak se řekne nůž, tak jsem to názorně ukázala. "Smůla, na co taky? To zvládneš."Mrkl a přešel k hudbě. Jenom ať tam proboha nedává nějakou dechovku! "Ale…" nasadila jsem svoje psí oči. "Jen ne dechovku nebo tak!" řekla jsem zděšeně. Bill se usmál a zamával nějakým CDčekm. "Neboj, to je hezká hudba." Jo, to jo, jak mám vědět co tam dáváš. Hodil tam to CD a zase si sednul. Za chvilku se ozvala… "Jé!" vyskočila jsem. Byl tam jeden fajn hit z Evropy 2. "Neboj, vím co tam dávám!" ušklíbl se Bill. "A…jak se vlastně jmenuješ?" No jo, kluci, já to řekla jen Richardovi, ale že to Tokiáci přeslechli je jen jejich mínus. "To bys chtěl vědět!" hodila jsem do sebe džus s potvorským úsměvem. "Jsem Michelle." Ani jsem se na něj nepodívala a přešla jsem na postel a rozplácla jsem se. Ale kruci. Jsem zpocená jak myš a potřebuju nutně na záchod! "Bille? Máte tady koupelnu?" Zvedla jsem se na odchod. "Jo, ale kdo tě tam pohlídá?" Bill založil ruce a opřel se vítězně do sedačky. S co nejnevinnějším pohledem jsem pokrčila ramena. "Tak pojď." Zavedl mě do nádherné koupelny. Uau, ti se ale mají. Potřebuju studenou vodu, jinak se mi ta hlava rozskočí. Byly tam nádherně jemné ručníky. Bill šel se mnou. "Hej!" okamžitě jsem ho zastavila. To by se mu líbilo!! "A ven!" "Ne, musím tě hlídat!" "Ale ne tak moc!" "No dobře…" otočil se a šel za dveře, ale ještě se vrátil. "Máš deset minut a pak pro tebe jdu!" Obrátila jsem oči v sloup. "No jo!" a zabouchla jsem se. První jsem strčila hlavu pod kohoutek s ledovou vodou a pak jsem začala hledat něco ostrého, ty šílené utrápené pocity jsem měla pořád. Sakra nic tu není! Oni to snad všechno uklidili. Žádné žiletky k holení! Prostě nic! Tak jsem si raděj napustila vanu a sundala jsem ze sebe všechny gothic šperky a vlezla jsem do vany. Že bych se utopila? Ne, to by mě stihli zas oživit a navíc bez oblečení… Mám Billa na svém pokoji…Ne ani na to nemysli! Okřikla jsem se v duchu. Nemůže se mi líbit, ale… on se mi líbí! Je skvělej! Ne, vždyť ho ani neznáš! Tak přestaň! Už bych asi měla z vody, jinak sem Bill vtrhne.
Bill- To je ta holka z mého snu… to není možné! Viděl jsem ji umírat a pak jsem ji chtěl odvést do světa mrtvých, ale vůbec nevím proč jsem to v tom snu pak chtěl strašně změnit, nesměla zemřít, co se to ve mně vzalo, že ji nemůžu ani teď spustit z očí, otočil jsem ji a pak najednou tma…a ráno nám doslova spadla do studia… je to snad i teď sen, kde se tu vzala když je to Češka? Proč mám pořád ten pocit, že ji musím hlídat jen já, já nechci aby zemřela a ani nevím proč! Jako bych ji znal už dlouho, je moc sympatická… Není už tam dlouho? Nechce se snad utopit?! Mám na ni zaklepat? Ne, ještě počkám…
Sakra není tu ani žádný župan… no jo, zas musím do svého oblečení, jiný tu nemám. Hodila jsme na sebe i své oblíbené doplňky a v klidu jsem vylezla z koupelny. "Konečně!" vydechl Bill a prohlížel si mě, jako bych měla mít někde strašně ošklivé zranění. No jo, ta moje levačka, pak pokus o útěk a nakonec si chci podříznout krk…to se mu ani nedivím… "Co?!!" utrhnu se po chvíli na něj. "Ale nic…" couvne Bill a jdeme konečně zpátky na pokoj.
autor:Wreki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama