close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sebevražda IX.

13. ledna 2007 v 15:05 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda IX
Zase jsem seděla v tom, už asi na nějakou dobu mém, pokoji. Bůh si ze mě sprostě utahuje! Tohle co zažívám nemá hlavu ani patu a navíc mě to zahání do dosti nepříjemný situace. Nahání mi to hrůzu. Co mi to dělá?? Asi za hodinu vyrážím s Richardem a bohužel i klukama na nákupy… nemám žádné oblečení kromě toho co teď mám na sobě… to bude divadlo, kluci se taky rozhodli rozšířit svůj obrovský šatník, takže jinak řečeno budu asi celej den lítat po obchodech s klukama na zádech. Mám-li říct pravdu, nějaké oblečení je mi ukradené. Já chci jenom jedno! Vysvětlení celé téhle situace. Pak že nic není nevysvětlitelné! Sedím si tak na posteli a uvažuju co mi chybí k zlepšení nálady. Hudba, a docela ráda bych si poslechla Tokiáčky… a tak si poctivě vytáhnu a zapnu jejich nejnovější CD a najdu si moji nejmilejší…nové Rette mich!! Joo! To můžu!! Písnička začíná…je to nádhera…propadám se do hudby…do svých představ…do svých myšlenek…začínám tiše zpívat s Billem. A už jsou tu vzpomínky. Bohužel ty nejhorší. Kleknu si a mám hlavu sklopenou k podlaze se zavřenýma očima… ty všechny pocity mi vhání slzičky do očí a ta písnička mi rve srdce…začínám na ní být závislá?? Totiž některé písničky, které jsou jako já nebo jako moje city, ty musím co nejčastěji slyšet, prostě mám bez nich absťák. Je to část mě… "Komm und rette mich!!!" zpívám na celý pokoj. Je mi zle, ale ta písnička je tak krásná… "Pojď a zachraň mě!! Zachraň mě!!" jednou to zpívám česky a jednou zas německy… "Rette mich!!! RETTE MICH!!!" prožívám to se zavřenýms očkama a natahuju ruku vzhůru před sebe jako to dělává Bill. "RETTE MICH!!!" utápím se v neznámu a vzpomínkách, vidím jak můj životní andílek, nej nej nej kamarád padá do temna a já natahuju ruku, nechci aby odešel!! Už je tma, ztratil se mi…je mrtvý…pořád tam dolů natahuju ruku, nesmí mi odejít, vidím to živě jako kdysi sen, který se mi zdál v ten den kdy zemřel… blíží se konec písničky a bude po všem… "Rette mich…" zpívám už smutněji a tišeji, celé jsem to prožívala, ještě naposledy natáhnu zoufale ruku za ním do tmy… v tu ránu se však ve mně pohnou všechny vnitřnosti a já málem vyletím z kůže. Prožívám děsný šok, protože mě vážně někdo za tu ruku chytil. Okamžitě jsem se probrala a vzhlédla nahoru. BiIl mě pozoroval zvláštním, tajemným i soucitným pohledem a pomohl mi na nohy. Cítila jsem jak rázem rudnu. Nevím jak dlouho mě mohl sledovat. Zase další trapas. Rychle jsem si otřela slzy, chtěla jsem něco říct, ale nic mě nenapadalo. Jen jsem se celá rudá až za ušima pousmála a šla to radši vypnout. Bill mě sledoval. "Moc pěkně zpíváš, a taky umíš napodobovat, ale s tou rukou už si to trochu přetáhla…" zasměje se Bill. Pochopila jsem co říká… Ježíííš to je trapas. Nekoukám na něj, radši bych se teď propadla. "Jo, jdeme nakupovat, už." Řekne a čeká asi jestli půjdu. Tak brzo, no jo, klukům to vybírání zase bude trvat. Chjoo…bych radši teď byla sama, ale co no… ale na Billa se neotočím, to teď ne… "Jo jo, za chvilku přijdu…" pípnu. Počkám až za Billem zaklapnou dveře a už ležím jak dlouhá tak široká na posteli. Pěkně mi to dneska začalo. Chvíli koukám na strop, konečně cítím, že ta protivná rajčatová barva mizí z mého obličeje. Uff. Můžu teda jít za ostatními.
Dole mě čeká celá parta s Richardem. "No kde jsi? Už jsme tě chtěli hledat…" uculuje se Tom a rázem leží všichni ostatní včetně Billa, smíchem na zemi… řehtají se div popadají dech a Tom už to taky nevydržel. Co jim sakra je? Nechápavě na ně koukám. Richard taky zjevně neví která bije. "Myslím, že by jsme měli jít." Řekne a odcházím s ním do auta. Kluci nás za chvíli doženou, protivně se na sebe culí a Tomíček si celou cestu něco šeptá s Georgem. Nesnesitelně se u toho chechtají. Sakra co se jim stalo?! Jako!! Kdyby se alespoň při tom nekoukali na mě! Cestu už radši přežiju se zavřenýma očima, v duchu si zpívám krásnej smutnej ploužáček.
V jednom větším obchodě, když už si vyberu pár přijatelných černých věcí na sebe, sleduju kluky jak jsou věčně nespokojení. Je to celkem sranda, hlavně s Tomem a Billem. Prostě si ty dvojčat neumějí nejlépe vybrat. Asi se jim musím smát. Tom už má asi deset čepic, ale pořád mu to nestačí. "To je jako potřebuješ všechny?! Jsi ----??" prohrabuje se mu Richard v košíku. Moc mu nerozumím, ale domýšlím si… Tom okamžitě kryje všechny svoje čepky. "Jo! Všechny! Mám jich málo přece!" brání se zuby nehty a čepky co už stihl Richard vytáhnout, dává zase poctivě zpět. To je dětsko ten Tom. Já nemám ani jednu čepku a stačí mi to. Mno jde možná i o to, že já nejsem Tom a já čepky nenosím. "Nee! Tu zelenou mi tu neeeech!!" kryje si Tomík jednu zelenou kšiltovku. Mezi tím se vrátí celej napučenej Bill. "Tady nejsou žádný dobrý kalhoty… jdem jinam?" usměje se na Richarda. Ten zbledne a jen chvíli uvažuje co má s nima dělat. "Musíte ještě do studia a nahrát další písničky. Jak se vám to pořád nedaří ta jedna…jdeme!" zavelí a už míříme k pokladně. Bill je nějakej divnej. Od té doby co mě viděl zpívat na mě ani nepohlédl. Jako kdybych byla totální vzduch. Začínám si říkat, že jsem díra v jeho zorném poli… první mě obskakuje a pak mě nevidí a neslyší… jak chce, bude to pro nás oba tak lepší. Přistupuji na jeho hru, alespoň na něj nebudu muset myslet. Doufám, nikdy jsem se ani trochu neměla zakoukat do takového nepřístupného kluka. Hezky jsme si včera rozuměli, ale to je vše, tady prostě končí zábava. Já se musím dostat domů a on a band budou pokračovat ve své hudební kariéře. Začínám horko těžce hrát Billovu hru, nějak ho mám ráda, ale to nejde, to nehrozí.
Až zpět do studia jsme se totálně ignorovali. Bill už si všiml, že já ho ignoruju přesně tak jako on mě, ale nedal to najevo. Zbytek dne hoši nahrávali nějakou písničku, byla mooc pěkná, rychlejší, ale krásná. Dali mi na práci nějaké přebrání starých pomůcek, všechny byly už nepoužitelné a tak pod mýma rukama letěly do koše. Pak už jsem neodolala té hudbě a tajně jsem se připlížila na místo kde jsem "spadla"… koukala jsem na ně. Byly všichni tak krásně soustředění. A Bill to tak prožíval. Moc mu to tam slušelo. Kruci, nehodlám si pustit k tělu ani jednu myšlenku na něj. Prostě by to tam slušelo každýmu no. Byla jsem už převlečená, měla jsem na sobě černé zvony s kapsama a úplé černé tričko bez rukávů, spíš jako tílko. Moc pěkný střih, taky bylo dražší… vlasy jsem si sčesala tak abych měla pěšinku víc na jednu stranu a v koupelně jsem objevila ještě černou tužku na oči, černou řasenku a make-up, který pasoval na mou barvu pleti. Nechyběly mi ani moje milované pichlavé ozdůbky. Říkám si, že nějaký metalista by po mě asi slintal… v zápalu té božské hudby jsem se neudržela a musela jsem si zatancovat, nešlo to prostě jinak. Ta hudba mě užírala do srdce… "Vidím, že máš dobrou náladu…" oznámil mi Richard, který mě sledoval. Jaj… "To se mnou a klukama určitě zajdeš na malé odreagování, chcou někam na pařbu."
Autor: Wreki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama