Sebevražda IV
Pokoj jsem se rozhodla pořádně prohlédnout, zas mi bylo tak divně a bolelo mě srdíčko jak se u mě stávalo často a teď mě už chytla i ta zatracená bolest hlavy. Bylo to všechno moc útulné, manželská postel, sedačka a stolek, a v rohu… "Jé supér!" nadskočila jsem. Byla tam menší věž a plno CD s písničkami. No ale pouštět je radši nebudu, kdo ví jestli by na mě někdo nevletěl a navíc jestli tu vůbec mají to co já poslouchám. Každopádně to okouknu a tak jsem už seděla vedle stojanu s CDčky. "Hmm…Coto..? Kdo to tady poslouchá?" uchechtla jsem se. "Heh Tokio Hotel, aby ne, mno…a hele! Nightwish!! Nějaký zaprášený, to sou lidi, to tě tu tak zanedbávají, neboj to se změní." Ušklíbla jsem se a vrátil jsem se na postel. Znovu jsem si ještě prohlídla levé zápěstí. Kruci jak jsem to mohla přežít?! "Auu!" sykla jsem když jsem se za tu ruku chytla. Mno super, radši už se tímhle nebudu zabývat, stejně na to asi nepřijdu. Ale jako, i když tady je to pěkný s kluky z TH, to jsem si přece vždycky přála, ale já chtěla především zemřít! Honem jsem se rozhlédla po pokoji po něčem ostrém. Nic, to mi dělají naschvál. Mno co, až bude možnost, čmajznu nějakej nůž. Rozvalila jsem se na posteli a koukala na strop. Bylo tu vymalováno takovou pastelovou červenou, hezky útulně. Skoro jsem usnula když někdo zaklepal. Hej dyť jsem skoro spala sakra. "Ano?!" zavolala jsem ke dveřím a do nich vstoupil Tom s večeří. "Mysleli jsme, že budeš mít hlad…" a položil tác na stolek. Díky ti Tome, že mluvíš srozumitelně a s takovými lehkými větami, alespoň si s tím nemusím moc lámat hlavu, už tak mě dost bolí. "Díky Tome." Tom se posadil na sedačku a už chtěl něco říct, ale byla jsem rychlejší, musím využít té hudby přece, trošku ho naštvu. "Můžu pustit hudbu?" vykoktala jsem a asi špatně, protože na mě chvíli zaraženě koukal a pak se zasmál. "Jo jasně!" usmál se sladce. Uf došlo mu to. No jo ta moje němčina. Sklonila jsem se k CDčkám a přejela prsty přes Tokio Hotel, a všimla jsem si, že se Tom hrdě nafoukl, ale smůla, hned jsem zas pokračovala dolů až k Nightwish. To se Tom zas vyfoukl a trochu zděsil, když vidět, že oprašuji Metal. Hezky něžně jsem ho vložila do přehrávače a pustila jednu svou oblíbenou, trošku drsnější začátek jinak bomba, dala jsem tomu taky trošku větší volume až Tom nadskočil. Nadšeně jsem se na něj otočila, Tom si chudák skoro držel uši a něco říkal sám pro sebe. "Nigtwish!!!Super!!!" vylítla jsem do vzduchu. Po chvíli si i Tom zvykl a jen mě sladce pozoroval jak blbnu v rytmu Metalu. Ten rachot musel být slyšet daleko protože se rozletěly dveře a v nich se objevil zamračený Gustav. Zřejmě se přišel optat co je to tu za rámus, tak jsem mu udělala radost a vypnula jsem to, přece jenom je po deváté večer. Nevině jsem se usmála na kluky a přesunula k večeři. Byl tam nějaký džus a palačinka. Gustav si sedl na postel a začali s Tomem něco řešit. A pak jsem si toho všimla. Dali mi tam vidličku a … nůž!! Koukala jsem na něj jako zhypnotizovaná. Jo, musím to dojet do konce, když žiju a jsem x kilometru od domova, přičemž záhadně neexistují ani čísla na mou rodinu, což je blbost…nemůžu a nechci už žít…vzala jsem pomalu ten nůž a smutně jsem si jej prohlížela. To jsem si ani nevšimla, že rozhovor Toma s Gustavem najednou ztichl. Klidně jsem ho přiložila k už přeříznuté levačce, ale pak mě napadlo ještě něco jiného…když to s rukou nevyšlo, můžu si podříznout krk, to už mě pak nikdo nezachrání… "Hm…jo…tohle už zašlo daleko a…" šeptala jsem a přibližovala jsem si nůž ke krku. Už jsem zavírala oči, chyběly jen pouhé centimetry, ale najednou mě někdo zezadu chytil a vyrval mi nůž z ruky. "Néé!!" vřískla jsem a začala se mu v náruči zmítat. Ale držel mě pevně. Sakra proč si to udělal tyy..!! Dralo se do mě zoufalství a oči jsem zas měla plné slz. Po pár minutách zoufalého boje jsem už jen plakala v náruči toho kluka. Zvedla jsem zaslzené oči a matně jsem viděla jak Tom vyběhl ze dveří. Ten kdo mě uklidňoval a držel byl Gustav. No super! Ksakru Tom zas asi běžel pro někoho, asi si o mě myslí, že jsem psychopat či co! Jo asi jsem! Ne ne ne! Nejsem! Jen chci zemřít a co je sakra na tom! Vždyť mě vůbec neznají tak proč mě pořád zachraňují?! Já se je o to nežádala! Gustav mě jednou rukou pevně držel a druhou hladil, ale zřejmě mě nehodlal povolit, sakra ví, že bych se chtěla znova vrhnout po tom noži! To už tu byl Tom, Bill, Georg, Richard (ten černovlasý svalnatec co umí česky) a Christian (ten co jsem s ním měla čest hned poprvé). Všichni se kolem mě sesedli a Richard se mě samozřejmě začal na všechno vyptávat, však si umíte představit ty otázky. Ve většině otázek jsem jim odpověděla jen naštvaným pohledem, do toho jim je velký houby!
"Dostaneme tě domů, ale nic si nedělej. Jsme z toho všichni stejně na větvi jako ty." Richard si nedal pokoj dokud ze mě nevyklouzla nějaká rozumnější věta. "No jo, asi nemám na výběr, vy to stejně nemůžete chápat, mě ještě nikdy nikdo nechápal, tak nedělejte, že zrovna VY mi rozumíte!" prskla jsem s dalšími slzami. "Tak jo ráno ti řekneme co a jak, ale do té doby tě někdo bude hlídat, kdybys…no pro jistotu tu s tebou někdo zůstane…" řekl honem když viděl můj pichlavý pohled. "Já nemůžu, už musím odjet. Was Christian?" otočil se na něj. "Ne, ne na mě se nedívej!" vyhrkl Christian. "Já mám ještě moc práce a pak ještě tamto ehm…" řekl a dal se na odchod. No to ne…teď tu snad se mnou budou chtít nechat nějakého kluka. Jen ne Billa nebo Toma!!
"Dostaneme tě domů, ale nic si nedělej. Jsme z toho všichni stejně na větvi jako ty." Richard si nedal pokoj dokud ze mě nevyklouzla nějaká rozumnější věta. "No jo, asi nemám na výběr, vy to stejně nemůžete chápat, mě ještě nikdy nikdo nechápal, tak nedělejte, že zrovna VY mi rozumíte!" prskla jsem s dalšími slzami. "Tak jo ráno ti řekneme co a jak, ale do té doby tě někdo bude hlídat, kdybys…no pro jistotu tu s tebou někdo zůstane…" řekl honem když viděl můj pichlavý pohled. "Já nemůžu, už musím odjet. Was Christian?" otočil se na něj. "Ne, ne na mě se nedívej!" vyhrkl Christian. "Já mám ještě moc práce a pak ještě tamto ehm…" řekl a dal se na odchod. No to ne…teď tu snad se mnou budou chtít nechat nějakého kluka. Jen ne Billa nebo Toma!!
autor:Wreki