close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sebevražda III.

12. ledna 2007 v 15:17 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda III
Najednou mě polilo potem a začala jsem se cítit nějak…trapně…co dělám někde v Německu? Já se neznám asi budu ječet! Mísilo se ve mně milion pocitů. Rychle jsem se podívala na kluka vedle, vlastně Georga a nakonec jsem zděšeně koukla na toho muže co mě měl zas práci uklidnit. "Můžete mi někdo kura vysvětlit tuhle debilní situaci?! Já měla být mrtvá ! MRTVÁ!!! Co to je sakra?!" ječela jsem po všech česky a rozhodla jsem se najednou utíkat. Nevím kam, ale chci zmizet a zabít se znovu! Bill mě po tom jak jsem zemřela snad nenechal zemřít nebo co to se mnou sakra provedl?!? Rázem jsem všechny odstrčila a utíkala jsem do prvních dveří které jsem viděla. Chtěli mě chytil ale vyvlekla jsem se jim. Něco na mě volali, ale já je nechtěla slyšet a letěla jsem do dveří, které doufám vedly ven. Když už jsem se k nim blížila, tak se v nich najednou někdo objevil a jen zaslechla něco zezadu ať mě zastaví…Ani náhodou, maximálně ho srazím. Ten kluk byl asi pevně rozhodnut mě vážně zastavit a zatarasil mi cestu. Uhni nebo budu nucena tě srazit! Modlila jsem se ať uhne, ale už to nešlo jinak…srazila jsem ho. Sice se mnou letěl kousek do dveří, ale něž jsem se stačila znovu rozběhnout, pevně mě chytil a to už jsem neměla šanci uniknout, ani když jsem se snažila. "Pusť mě sakra! Chci odsud vypadnout! Nechte mě být!" ječela jsem na něj česky. Neměla jsem však žádnou šanci na úspěch. Odvedli, nebo spíše odtáhli, mě do nějaké útulné společenské místnůstky, ani jsem si ji neprohlédla, nezajímala mě jako pokusy o útěk. Ale ten člověk který mě chytil mě držel tak pevně až jsem se po chvíli unavila a zklidnila. Naštěstí tam nebylo žádný zářivý světlo, to já nemám ráda, bylo tam takové příjemné oranžové světlo. Rozkoukala jsem se, zůstali tam se mnou asi tři muži, Tom, u dveří (asi pro jistotu abych zas nechtěla pláchnout) Georg a někdo kdo mě stále držel. Něco mleli, ale ne na mě, ani jsem je neposlouchala a pak mě začali všichni pozorovat. Bože to bylo strašný jak se na mě všichni dívali. Už jsem se docela zklidnila a ten člověk mě pomalu pustil a posadil co nejdál od dveří mezi všechny na měkkou sedačku a mě to nedalo a musela jsem se kouknout který blbeček mi pokazil útěk. Rázem mi spadla čelis. Byl to Bill!! Teď už jsem vážně nevěděla co si mám o tom všem myslet, ale jedno bylo sakra jistý…Sice jsem se pokusila zabít, ale žiju a jsem někde v Německu mezi Tokio Hotel…spadla jsem jim asi do natáčení klipu… V Billových očích se něco zvláštního zalesklo, jakoby jeho oči říkaly, že už mě viděl, ale neví kdy a kde…Pak jsem se odtrhla pohledem a koukla na muže co byl nejblíž. Mezi tím se Bill pobaveně na něco zeptal…vyznělo mi to asi jako jestli jsem nějaká poblázněná fanynka… Škaredě jsem se na něj podívala a odvrátila oči do země… "Co tady dělám? Jak jsem tady přišla? Chci domů!" pípla jsem zoufale Německy. "Já nevím, ale spadla,"(naznačil rukama pád) "jsi z …nebe…" řekl a ukázal mi jeden muž abych ho dobře pochopila. Praštila jsem se dlaní do čela a zase koukla do země. Co teď, to je asi za trest…
Trvalo docela dlouho než jsme si tam vysvětlili o co jde… Nikomu z nás to nešlo do hlavy, ale půjčili mi mobil abych si zavolala domů. Bill seděl stále vedle mě a podivně si mě prohlížel…že by si snad mohl vybavit tu scénu jak jsem se zabila a on mě MĚL odprovodit do světa mrtvých jenže to zkonil? Ne to je absolutní blbost! Vytočila jsem číslo na tátův mobil, ale místo zazvonění se ozvalo, že volané číslo neexistuje, zkoušela jsem to ještě několikrát, ale nic. To není možné…Ještě jsem se slzami v očích zkusila mamčino a dědovo číslo a nic! Už jsem to prostě nemohla vydržet a rozbrečela jsem se… byly ochotní a zavolali na českou ambasádu, ale tam jim řekli, že se pokusí sehnat někoho z mé rodiny ať jim ráno zase zavoláme. Když už jsme seděli docela dlouho, přivedli nějakého jejich přítele co uměl trochu česky. Dorozuměli jsme se tedy a řekl, že tam u nich zůstanu než se to nějak vyřeší a že mi Bill ukáže kde budu spát. Dokonce mi řekli co je za den, že je den po mé "sebevraždě" a teď už 20.24h… Já se asi stydím jít s Billem! Jo jsem asi máklá puberťačka, ale je mi to divný být s ním po tom co jsem "zemřela" … On je ještě úžasnější než na fotkách! Pozorovala jsem ho celou cestu k mému pokoji, samozřejmě nenápadně, to se k nám ještě přidali Tom s Gustavem a zřejmě jim Bill říkal všechno o mojí situaci, polovině jsem rozuměla. Pak mě ubytovali v jednom pěkném pokoji. "Kdybys něco chtěla nebo tak, jsme dole…" vysvětlil mi Bill. "Jo, díky. Ahoj." Kluci se rozloučili a odešli. Bill na mě ještě hodil nenápadný podivný pohled, teda myslel si, že nenápadný. Zabouchli dveře a já zas zůstala sama.
autor:Wreki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama