Není tam. Škoda.
Sedám si, ale ještě nemám prdel ani dvě vteřiny na lavičce, když uvidím nějaký holky.. Si říkám co to je, ale pak zvednu nohu, abych si nestál na vedení a dojde mi to. KURVA, ONY TOTIŽ BĚŽÍ MOJIM SMĚREM!!!
Vstanu tak rychle, že se mi až zatočí hlava a prchám ani nevím kam. Proběhnu pár uliček a pak se odvážím se otočit..
Uf, už tam nejsou. Naštěstí. Oddychnu si, ale pak se zarazím. Sice nemám v patách fanynky, ale zato jsem se krutě ztratil, páč Berlín znám ne jako svoje boty, ale jako svoji podprdu a protože žádnou nemám, tak su v prdeli!!!!
Napadne mě zavolat klukům, ale pak si řeknu, že by ze mě měli tak akorát výtlem. Jdu se projít a ztratím se, že.. Tak chvilku hledám nějakou známou ulici a spolíhám na svůj orientační smysl (spíš nesmysl), ale nakonec uznám, že se nechci dostávat hlouběji do prdele a zavolám Billovi.
Nejdřív poslouchám asi pětiminutovej řehot, ale pak mě Bill předá Georga, kterej to tady díky tomu kámošovi zná a za chvilku vylezu u toho Meka.
Tak to už se snad neztratím, řeknu si a vracím se do hotelu. A sakra. Zase začne chcat..
Mám já to ale poslední dobou štěstí.. Zvednu hlavu, zadívám se do nebes a tiše řeknu:
"Za co?"
Ale jak se nedívám na cestu, tak šlápnu do hovna..
"Ale kurva už!!" zakleju a snažím se otřít to do trávy. Pak už se na to vyseru hovno nehovno a jdu do hotelu. Je to docela štreka a ještě v tom dešťu.. Navíc mě začíná bolet hlava.. Jako dost.
Odemču dveře od našeho pokoje a uvidím rozvalený kluky u televize.
Zarazím se a řeknu:
"Vy ste nikam nešli?"
"No sme se tady nějak rozleželi a pak už se nám ani nechtělo," usmál se Georg znaveně. Všiml jsem si, že k žehličce se mu taky asi nechtělo, ale nic jsem neřekl.
"Hej hoši, cítíte to? To je humus smrad," čuchá Gustav kolem sebe a nemůže přijít na to co by to mohlo být.
Georga to nezajímá a hledí furt na TV - je na smrad zvyklej (ze svýho pokoje), ale Bill zpozorní, že bych to moh být já.
"Ty vole, tam prší hovna nebo co?" zeptá se a vybuchne smíchy.
Gusta dostane nehoráznej výtlem a Georgovi to pak taky docvakne a všichni se válejí po gauču a můžou se pochcat smíchy. No teda vlastně radši aby se nepochcali.. Hovna a ještě chcany… To by to tady bylo už fakt nechutný.. Už tak je to dost jenom s tím hovnem.
Kluci pořád nevypadají, že by se měli v nejbližší době uklidnit, ale Georg se nějak zadívá na koberec, co tam máme a úsměv mu ztuhne na rtech.
"Ty hovado, podívej se na tu zem," vyjekne a všichni tam stočí zrak.
"Hovňácká cestička," začne se smát Gustav a to už se smějou zas.
"Aspoň víme, kde Tom je, dycky když někam pude, tak ho podle těch stop z hoven najdem," řekne v záchvatu Bill.
"A pak můžeš v Berlíně zajít do jaké uličky chceš, páč se podle hoven vrátíš odkud vyšels," dodá Georg a Gustav vyletí na záchod, jinak by se asi fakt pochcal.
"Haha, no tak doufám, že se tak skvěle budete bavit aji když to budete uklízet," oznámím jim ironicky a pobaveně a padám do koupelny, odkud zrovna vychází Gustav s úsměvem na rtech. To ještě neví, že ho čeká uklízení hoven.. :-)
Zalezu dovnitř a pro jistotu se zamču, páč se bojim, že by sem všeci tři vpadli, strčili mě hlavu pod kohoutek, pak by mi s ní práskali o zrcadlo, přivřeli by mě do dvířek od sprchovacího koutu, utopili ve vaně a nakonec spláchli do záchodu..
Úplně mě při té představě přeběhl mráz po zádech a naskočila husí kůže. Brr.
Vlezl jsem do sprchy a nechal na sebe týct proudy horké vody. Byla mi strašná zima a cítil sem se nějak divně. Taky mě trochu pobolívalo v krku. No není se co divit. Taky sem dneska strávil půl dne v dešti, že.
Chtěl sem si zajít pro prášek do kuchyně, ale to bych musel přes kluky a to se mi fakt nechtělo. Budu to holt muset vydržet bez toho. Vykouknu z koupelny a když vidím, že je čistej vzduch, tak zapadnu do pokoje a tiše zaklapnu dveře.
Lehnu si do postele a mám pocit, že se mi rozskočí hlava. Zas musím myslet na Nikolku. Vybavuju si jak jsme se spolu ráchali v té kašně, jak sme papkali zmrzku a taky jak sme seděli v parku a byli sme spolu. Jenom my dva. To co se mi od té doby všechno stalo jsem si nepředstavoval ani ve zlým snu. Jo, je to všechno zlej sen. "Doufám, že se z něho probudím," řeknu si a usínám se slzou na tváři.
(Jana (ISURP))