Nikola to sice není, ale jsou to BUCHTY ZE SNÍDANĚ!!! Kluci moji zlatí!!
Zběsilostí a mega rychlostí se na to vrhnu. Sáček skoro trhám, abych se k té pochutině dostal. Na ten okamžik, kdy jsem do úst vkládal první sousto jabkového štrúdlu nikdy nezapomenu. To bych vám někdy přál zažít. Bylo to něco supr!!
První kousek sem si řádně vychutnal, abych věděl, co je to jíst a další kousky jsem rval do huby a hltal, abych věděl, co je to žrat jak prase.
Asi za minutu jsem to všechno spořádal, pak jsem zas vzal klíče a šel za klukama. Můžu vám teda říct, že jsem měl ještě dost hládek. Ale bez těch buchet bych do McDonalda ani nedošel.
Jdu podle Billových instrukcí a už je vidím. Bill je právě dost v křeči, ani zasmát se už ani nemůže, tak se podívám na kluky, co ho tak rozesmálo. No jo, Gustav se pokouší házet Georgovi hranolky do pusy. Zhruba u jedné ze sedmi se mu to povede. Jdu k nim blíž s úsměvem na rtech.
Pak dostanu šílenej výtlem, páč Gusta namáčí hranolky střídavě do tatarky a pak do kečupu, takže se Georg silně podobá indiánovi.
"Pozor, máme tu další Gustův pokus vážení,… chvilka soustředění, nápřah…, tři, dva, jedna a haž!!" komentuje to už docela bezkřečový Bill.
"Zase se netrefil, ale Georgovi zato vytvořil na hlavě bezva kečupovej melír," směje se Bill.
Přidávám se a sednu k nim. Mezitím přijde nějaká tlustá baba a ptá se mě co si dám. No to teda nevím odkdy v Mekovi chodí obsluha ke stolům, ale neřeším to a objednám si dvojitej hambáč.
Baba přikývne a chce odejít, když v tom se zadívá na stůl, následně pod něj a začne na nás řvat.
"Smradi jedni, co tady děláte bordel? Kdo to po vás bude uklízet?"
A Bill s ledovým klidem odpoví: "No já nevim, co byste řekla vy?" zamyslí se, "…že by nějaké uklízečky? Máte tady nějaké?"
Georg s Gustavem v sobě dusí smích, já su radši potichu, protože jsem k té babě docela blízko a kdybych se třeba začal chlámat a ona mi vrazila facku, tak tady sebou seknu a už se z toho nevyhrabu..
Ta ženská zrudla, pak zfialověla, zmodrala, zezelenala a nakonec zůstala zas u rudé.
"Pestrá paleta barev," řekne Bill, když nasupeně odchází a my se začnem řehnit.
Nakonec se rozhodnem a posbíráme všechny hranolky, které přišly Gustovými hody vniveč, nahážeme na tác a kecáme.
"Hele bacha," řekne Georg a přikrčí se. Taky sedí na kraji.. :-)
Přijde totiž ta protivná tlustá Mekbaba a hodí mi na stůl jídlo.
"Tisíceré díky madam," poděkuji a udělám pukrle.
Kluci dostanou výtlem, Mekbaba už z nás nechápe a asi neví co říct, tak se odvalí.
Zakousnu se do té mňamky a vzpomenu si na Nikolu. Hned posmutním. Ani kluky neposlouchám, o něčem vášnivě diskutují.. Říkám si, jestli jsem něco udělal nebo řekl špatně, že se ani neozvala. Kam se má taky ozvat, když ani neví, v kterym hotelu bydlíme, že.. Kua, já su fakt dežo. Zrovna dojídám zbytek jídla, když do mě Bill strčí. Strašně se leknu, takže mi hamb vypadne z ruky a spadne na zem.
"Už tam toho na té zemi bylo málo, že?" začne se smát Gustav.
"Tak proč tam ještě nehodit hamburger, že, Tome?" přidá se Georg.
Všichni se dobře baví, ale mě to moc k smíchu nepřijde. Měl sem to přesně vypočítaný, že když sním i ty poslední kousky, budu dobře napapkanej. S takovou sem měl v břichu ještě trochu místa. Zapil sem to Colou a hned to bylo lepší. Kluci měli ještě nějaký blbý poznámky, ale nevšímal jsem si toho. Už jsem otvíral pusu, že se zeptám co budem dělat, ale Georg mě otázkou předběhl.
"A co vlastně Niky?"
Hm dobrý, na to jsem se fakt těšil, až budem rozebírat moje vztahy.
"Nebo už je to nějaká jiná?" vtipkuje Gusťa.
"Že by Berta?" dodává tomu Bill korunu a všeci se smějou na můj účet.
To už nevydržím, naseru se a odejdu ven.
Nevím proč, ale nohy mě samy vedou do parku. Sednu si na tu lavičku, kde sme seděli s Nikčou a začne pršet. Strašně nesnáším, když prší. Všechno mě brutálně sere a teď to na mě dopadne. Docela krutě tam začínám brečet, ale připadám si jak debil, protože kvůli holce sem naposled brečel ve školce. Nechtěla mi dát pusu, asi věděla proč. Byl jsem proutník od mala a chtěl sem mít dvě najednou. Jenomže ta druhá můj pokus viděla a tak jsem neměl ani jednu. Zbytek dne jsem probrečel.
A tak jsem si tam tak v dešti hověl a myslel na Niky, co asi teď dělá, když v tom mi někdo položil ruku na rameno.
Mrtě sem se lekl, naneštěstí jsem seděl na kraji, takže jsem se leknutím svalil vedle lavičky, kde se za chvilku stihla udělat docela slušná loužička. Tak vstávám celej od bahna a chcu nadat tomu, kdo za to může..
Otočím se nasraně a uvidím ...
(Isurp)
Veru máš tam i kus dvanáctýho dílu...nebo jakej to je..tak se na to mrkni...máš to tak i na supermuzika.blog.cz