close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Borec Tom VIII.

9. ledna 2007 v 13:00 | Werča |  ╬Borec Tom
Zvednu hlavu a s klíčkama v ruce hledím na dost nasranýho Billa. Teda byl dost hodně nasranej, tak jsem ho viděl naposled, když sem do něho vrazil v koupelně a on si málem vypíchl řasenkou oko a navíc se otřel o zeď nehtama, který ještě neuschly. No nebavil se se mnou týden. Citlivka.
Když jsem se mrkl za něj, viděl jsem, že na pohovce sedí Gustav s Georgem a tváří se dost vyjukaně.
"Co se děje? Někdo umřel?" nechápu.
"No zatím ještě ne," řekne Bill s vraždícím pohledem, tak kolem něho radši tiše propluju a jdu si sednout na křeslo.
"Kdes byl?" ptá se ustrašeně Gustav.
"Proč jako? To jsem vám tak chyběl?" usměju se.
"No to zas ne, ale třeba o tobě celý odpoledne nevíme a strachujeme se, jestli tě nesežraly fanynky," vysvětlí Georg a nabírá lidskou barvu (před tím byl bílej jak stěna).
Aha. To mě nenapadlo jim aspoň napsat, že se trochu zdržím. Chudáci, určitě si mysleli, že mě nějaký fanatický fanynky ušlapaly.
"To byste nepochopili co se mi stalo, zachránila mě totiž ta holka z obchodu," řeknu.
"Tak to se divím, spíš sem myslel, že by ti v temné uličce nejradši vyškrábala oči, jak tě má ráda," dělá si ze mě prdel Gustav.
"Taky se divím, že to udělala. No ona je to vlastně ta samá jak kvůli ní nespím," přiznal jsem se a hned jsem ze sebe musel všechno vyklopit. Jak mě zkoušela po koncertě, jak mě tam nechala opařenýho stát a pak co mi řekla v tom obchodě, jak mě zachránila, jak jsme blbli na městě a pak ta pusa.. Ještě teď když si na to vzpomenu tak mě zamrazí.
"Tak to je dobrej den, nejdřív si hraje na drsňačku a pak ti neodolá," zhodnotí to Georg.
Ještě chvilku kecáme, pak kluci jdou k nim pro chlast, ale moc nás to samotný nebaví, tak to za chvilku zabalíme a jdem spat.
Ráno se probudím kupodivu tak brzo, že stihnu snídani. Jdu vzbudit Billa, přemýšlím jestli na něho třeba nechrstnu vodu, ale pak si říkám, že to pak nebudu celej den zas poslouchat, tak ho normálně vzbudím a jdem s klukama dolů.
Dneska je sladká snídaně, samý koláčky, buchtičky a kdo ví co ještě, rozběhnu se k tomu, ale pak zakopnu o vlastní nohu a sletím na zem. Kluci vytírají podlahu jak se válí smíchy po zemi, ale to mě neodradí, prudce se zvednu a zase běžím. Hlad je hlad.
Když do sebe valím asi 7. koláč v pořadí, vzpomenu si na Nikču a najednou mě napadne taková dost nemilá věc.
"A kurva," vypadne ze mě.
"Kde?" zeptá se Gustav a začne se rozhlížet kolem sebe a nakonec i z okna. Tele.
"Teď jsem si uvědomil, že na ni nemám ani číslo!!!" uvědomím si.
"Tak to seš v prdeli. Jestli nebude doma, tak si můžeš hodit rovnou mašlu," naplánuje mi to Bill.
"Dík za podporu brácha," poděkuju Billovi a se slovy, že musím jít za Nikol odcházím. Ještě teda skočím do kuchyně pro sáček, zabalím si do něj co se tam vejde a řeknu klukům, ať mi to pak vemou na pokoj.
Doufám, že bude doma, modlím se. Příznávám se, že sem blb, ale až takovej, že se ani nezeptám na mobil a HLAVNĚ teda ani na příjmení, to sem si teda nemyslel.
Ani nevím, co chci dělat, ale jdu do toho domu, kam mě včera vtáhla a vycházím schody do prvního patra a hledím na zvonky. Schwarz Peter, Kleins, Novaks Peter und Lucie.. No tak možná ti Kleinovi by to mohli být, ale ještě jdu o patro výš.
Hm, na prvním zvonku Schönitz, druhej nepřečtu (jmenovku psali asi ve spěchu) a na třetím Freien Lukas, Elizabeth und Nikol.
"BINGO!!!!" zařvu na celej dům a zazvoním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama