Byla to ta, co mě pozorovala na koncertě a pak utekla. Úplně jsem oněměl jak jsem ji uviděl, rychle jsem vzal papír co ležel na stole a napsal, ať je v deset u zadního vchodu. Vzala to a odešla.
Když už se všechny fanynky nabažily našich podpisů, přesunuli jsme se do šatny a kecali. Georg odešel pro chlast a těšili jsme se jak dnešní koncert zapijem a oslavíme.
Najednou jsem mrkl na hodinky a zjistil, že už je za pět půl jedenácté. Zděsil jsem se, hodil na sebe mikinu a kšiltovku, řekl klukům, že dojdu do hotelu a pelášil jsem ven.
Musel jsem oběhnout celou budovu a když už mi zbýval jenom jeden roh, zpomalil jsem. Potichu jsem k rohu došel a mrknul se, jestli tam ještě je.
Měl jsem štěstí. Seděla tam na lavičce. Chvíli jsem ji pozoroval. Měla dlouhé blond vlasy, rifle a nějakou bundu. Taková normální pěkná holka, ale už když mě pozorovala na koncertě, všiml jsem si, že z ní něco vyzařuje. Byla něčím zvláštní.
Odvážil jsem se a vykročil. Nezpozorovala mě.
"Ahoj," řekl jsem potichu.
Strašně se lekla.
"Jé, promiň, to jsem nechtěl, dobrý?"
"Jo, už jo. Ahoj," řekla a významně se podívala na hodinky.
"Omlouvám se, ale zdržel nás manažer a taky fanynky," zalhal jsem.
"To je dobrý, tak proč jsem měla přijít?" zeptala se zvědavě.
"No kvůli mně, ne? Líbíš se mi," odvětil jsem jednoduše a šel si sednout k ní.
Pořád mě sledovala a tomu jejímu pohledu jsem nemohl odolat, tak jsem jí políbil.
"Hm, tak přesně toto jsem čekala. Děvkař, kterej využije každé příležitosti, aby mohl holku dostat do postele. Nazdar," řekla naštvaně a odešla.
Seděl jsem tam jak pako další půlhodinu a nevěřil vlastním očím. První holka, která mě odmítla. Normálně to dělám já a najednou mě nějaká holka normálně vyfakuje.No tak když nechce tak nechce, že. Přemlouvat ji nebudem. Zavolal jsem té brunetě, co mi na autogramiádě dala číslo a ještě ten večer jsem šel k ní domů.
Když sem si užil a šel do hotelu, cítil jsem se pěkně blbě. Jako kdybych někoho podvedl. A koho vlastně? Vždyť žádnou holku nemám!! Už mi z toho fakt šibe.
V pokoji sem lehl a okamžitě usnul. Zdálo se mi o té blondýnce. Že má jinýho a já ji nemůžu mít.
Probudil jsem se a po tváři mi stékala slza. To byl ale sen. Řekl jsem si, že už na ni nebudu myslet a šel jsem se najíst. Byly asi tak tři hoďky ráno, takže Bill spal. No, taky dobře. V klidu jsem pojedl. Teda moc v klidu ne. Pořád jsem ji nemohl dostat z hlavy. A teď sem si uvědomil, že ani nevím jak se jmenuje. Tak to je trapas.
Už mi z toho přemýšlení málem praskla hlava - no nejsem zvyklej myslet :-D - tak jsem si šel zas lehnout.
Zrovna se mi zdálo, že pojídám úplně super palačinky, který dělal Georg. Strašně mi chutnaly a tak jsem mezi mlaskáním sledoval Georga, jak vyhazuje palačinky z pánve a obrací je tím. Kurňa, teď se mu to zrovna moc nepovedlo, páč jedna mi přistála přímo na hlavě. A když dělal další, tak se stalo to samý. Tak se to opakovalo ještě několikrát, když na mě spadla jedna úplně mega velká až sem z toho nechápal a úplně se lekl. Ale tím jsem se probudil ze snu a zjistil jsem, že to Bill mě mlátil polštářama a ne Georg palačinkama. ŠKODA :-(
(ISURP)