V Berlíně pak uděláme nějaký rozhovory, podepíšeme se pěknejm a míň pěknejm slečnám a jdem se chystat na večer.
Po zkoušce ještě sedíme v šatně, zatímco Bill se maluje, a jíme. Teda já jím, kluci jsou napraní ještě z pozdního oběda. Vyjdeme z šatny a jdeme za hlukem vřeštících fanynek. Někdy je to ale fakt o hubu být od nich pár metrů. Jednou jsem se jedné podepisoval a nějaká jiná mě chytla za ruku a stáhla, až sem sletěl. No trapas :-) Ale nahodil jsem úsměv číslo 1 jako že to bylo v plánu a už jsem to neřešil.
Stojíme v hale a všude je tma. Mám divný pocity v břiše - jako ne že bych se měl každou chvilkou posrat, ale takový to vzrušení a nervozita. Ale bylo mi dobře. Začali jsme hrát, pustily se světla a Bill začal lítat jak smyslů zbavenej po jevišti. Vždycky udělá takovou show, že se z toho ti dole můžou zbláznit. Při hraní prohlížím řady řvoucích fanynek a vybírám si. Jo, je tam jedna pěkná brunetka, kraťoučká sukýnka, vysoký botky, jo to je moje. Zachytí můj pohled a já se na ni usměju. Je z toho celá hotová, to mě potěší a už se těším na autogramiádu a na to že tam přijde a já si s ní domluvím schůzku. Pak odehrajem ještě dvě písničky a Bill zpívá Rette mich. To se mi dobře hraje. Dávám do toho všechno a najednou cítím, že se musím otočit do prava. Nevím proč, ale prostě jsem musel.
Stála tam nějaká pěkná blondýnka, ale vůbec neřvala tak jak ostatní. Prostě byla v klidu a jenom mě pozorovala. Chvíli jsem se na ni díval, ale ten její pohled mě tak vykolejil, že jsem to spletl a zahrál úplně jinej akord než jsem měl.
Bill se na mě vražedně podíval, já se na něj jen omluvně usmál a hrál jsem dál. Pak jsem se zas podíval tam, kde ta holka stála, ale už tam nebyla. Posmutněl jsem, pak už jsem to nějak dohrál a když jsme skončili, šel jsem si sednout do šatny. V tom do dveří vrazil Bill a rozeřval se na mě.
"Ty pako jedno, chceš nám to celý zkazit nebo co??"
Úplně mě vytrhl ze snění, takže jsem nevěděl co říká.
"Cože? Promiň, já jsem se zamyslel," řekl jsem.
"Jo tak zamyslel? Já jenom, žes nám to málem zkazil, blbče!"
"Ježiši, vždyť se toho zas tak moc nestalo, jenom mi to ujelo," snažil jsem se z toho nějak dostat.
"Jak ujelo? Jak ti to může ujet? Tys zas myslel na nějakou holku, co? To si nemůžeš dát chvilku pokoj?" říkal nasraně Bill.
"Už ho nech," zastal se mě Georg.
Vstal jsem a šel na záchod, už jsem to dál nehodlal poslouchat. Vracel jsem se zpátky do šatny a kluci zrovna vycházeli, že jdem na autogramiádu. Šel jsem pomalu za nima, ale furt jsem na tu holku musel myslet a doufal jsem, že přijde.
Pak jsme si sedli a za chvilku je k nám vpustili. Hned jsem na nějakou neznámou holku zapomněl a užíval si popularity. Pak se na řadu dostala ta brunetka z první řady. Na svou fotku jsem se jí podepsal a když jsem jí to vracel, vsunula mi na oplátku do ruky nějaký papírek. Mrkl jsem na to a bylo tam její číslo, tak jsem se těšil až jí zavolám a někam vyrazíme.
Přemýšlel jsem co jí řeknu, když do mě drbl Bill sedící vedle.
"Podepisuj se, vole!" procedil mezi zuby.
Tak jsem se probral ze snění a znuděně jsem se podepisoval nějaké holce, ani jsem se na ni nepodíval. Pak řekla díky, tak jsem zvedl hlavu, že se na ní nuceně usměju.
(ISURP)