"Konečně klid," oddychne si Bill a praští sebou na pohovku.
"No to mi povídej," ušklíbnu se.
"Ale ale, že už by tě ty holky omrzely?"
"Jak který, brácha. Třeba tu tlustou Bertu, co se ke mně valila pro podpis už bych si fakt nepřál vidět," řeknu a po zádech mi přejede mráz, když si na ni vzpomenu.
Jako mít fanynky je mooooc příjemný, ale co je moc, to je moc, že.
Bill se zasměje a jde se odlíčit a osprchovat. Po něm jdu já a sotva vylezu z koupelny, už jsou tu Gustav a Georg. Donesli nějakej horor, ale po chvilce zjistím, že už jsem ho viděl, takže se tam docela nudím a pak usnu.
Ráno se probudím a mám děsnej hlad. Naštěstí jsme v hotelu, takže probudím kluky a jdem se najíst. Jako ne hned po tom, co se probudí, ještě totiž čekáme půl hodiny na Billa, než se namaluje a já myslím, že umřu hlady. Nic proti tomu, že se maluje, ale nemusel by to přehánět až tak, aby se musel malovat i na snídani. Ale neřeknu ani slovo, nechcu se hned po ránu hádat.
"Jééé, švédský stoly!! To fakt miluju," zajásám a běžím k jednomu stolu.
Vemu si rovnou dva talíře a začnu si tam skládat šunky, sýry a všechno co tam je. Od všeho trochu samozřejmě. Když už zbytek nemám kam dát, posmutním a doufám, že mi tady ta trocha bude stačit. Otočím se že si půjdu sednout k našemu stolu a uvidím kluky jak se pokouší v sobě dusit smích.
"Čemu se řehníte?To jste ještě neviděli kluka ve vývinu, kterej má hlad?" divím se.
"Jo, viděli, naposledy včera po koncertě, jak zdlábils všechno jídlo co bylo mimochodem nachystaný pro nás všechny," odpoví mi Georg a už se všichni smějou.
"Tak se poserte, no," naštvu se. Jak kdyby se člověk nemohl pořádně nažrat..
"No snad se na nás nebudeš zlobit, ty chuďátko naše nedokrmený," chlácholí mě Gustav.
Už nic neříkám, jdu si sednout k nim a s chutí se dám do jídla. Kluci mi ze srandy počítají rohlíky, ale po desátým je to už přestane bavit a hledí si svýho. Kecáme o všem možným a řeč se stočí k dnešnímu koncertu v Berlíně.
"Ty jo, už se těším, až to turné bude za náma a budem mít konečně zase chvilku klidu," zasteskne si Bill.
"Si jenom myslíš, teď už nebudem mít klid nikdy," zašklebí se Georg.
"No, nevím jak vy, ale já si teda nestěžuju," řeknu a když si vzpomenu na tu holku ze včerejška, Aneta se myslím jmenovala, na mé tváři se objeví blažený výraz.
"Jo ty myslíš Bertičku?" rozesměje se Bill.
"Ne, vole, tu mi ani nepřipomínej," otřepu se.
"Jakou Bertičku? To je tvůj novej objev?" ptá se zvědavě Gusťa.
Takže Bill jim to všechno vysvětlí a pak se všichni smějí na můj účet.
"Brácha, ale ty si stejně hovado bez boha, jednou se ti to jak si zahráváš s holkama vymstí, uvidíš."
Myslím si svoje a už se těším na dnešek. Zase musím nějakou pěknou naivku sbalit. Je to celkem lehký, k nohám mi padne každá, takže je z čeho si vybírat.
Najednou zazvoní Billovi mobil, zvedne to a hned s klukama poznáme, že je to manažer. Prej se máme hned sbalit, že za chvilku je tady auto a jedem směr Berlín. Hm, super no!!
"Do prdele, to se nemůžu ani v klidu najest???" řvu a ještě do sebe dlábím šunčičku, ale to už na mě všichni křičí ať si jdu sbalit saky paky, protože se na mě vždycky čeká i bez toho, že bych ještě jedl (a to je skoro furt).
Přemýšlím, že ještě skočím za kuchařkou a poprosím o sáček, abych si to mohl na cestu zabalit, ale radši nebudu pokoušet štěstí. Když vidím, jak se na mě Bill výhružně dívá, strčím do pusy poslední sousto a padám s klukama nahoru.Uvědomuju si, jaký máme štěstí, že máme celej luxusní hotel jenom pro sebe a nikdo nás tady neotravuje.
Nečekaně rychle se sbalím a pak ještě čekáme na Billa, samozřejmě. Když konečně jako poslední nasedá do naší limuzínky, hodím na něho vítězoslavnej pohled a spokojeně usnu.
(ISURP)