close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2007

Nemehlo Laura IV.

13. ledna 2007 v 15:01 | Werča |  ╬Nemehlo Laura
Trocha blbé ale to nič xD
Prišli sme k autu a Angel spustila
,,Kev tak toto je Laura moja naj kamoška"
,,čaw "podal mi ruku a zvodne sa usmial.
,,a-a-ahoj"zakoktala som sa a Kev ešte dodal
,,Devi máš cool vlasy"
,,ja viem"povedala a so smiechom sme nastúpili do auta.Celú cestu nám tam trhala uši akási blbá pesnička.
,,tak sme tu"vyhlásil Kev a my sme vystúpili z auta.Bože zdalo sa mi že ten dom zachvýľu spadne.Okolo neho boly pohádzané nedopité fľaše od piva a coly.Vyzeralo to tam otrasne.
,,no nestoj tu ako stĺp"povedala Devi a drgla ma
,,dobre dobre"povedala som a vošli sme dnu.Všade bolo kopu ľudí a v každom rohu sa niekto bozkával.Zrazu mi Angel vrazila do ruky fľašku piva a odyšla s nejakým chalanom.Tiež emo ako ona.Devi sa rozprávala s Kevom a potom šli tancovať len ja som ostala stáť pri dverách s fľašou v ruke.Iba som tam tak jukala na ostatných a pripadala si ako úplny debil.
,,čaw kráska"pošepol mi niekto zozadu.Ja som sa otočila a uvidela tam Toma.Bože on my povedal kráska.
,,ehm...čaw"
,,my sa ešte nepoznáme však?"
,,čo?dnes som tvojmu bratovi zachránila ruku"povedala som
,,čože?škapa Laura?"
,,čo?"
,,ty sa nezdáš"
,,ja som škapa?"
,,teraz nie ale obvykle hej"
,ty..."povedala som so slzami v očiach .Otočila som sa že utečiem a narazila som do niekoho hrude.Bože ja to už neznesiem.Pozrela som sa tomu,,stlpu"predomnou do tváre a zistila som že to je Bill.Milo sa usmial a chcel mi utrieť slzu no ja som ho odstrčila a utiekla.Asi tak 5minút v kuse som bežala a potom s rozmazanými očami som si sadla na lavičku.Práve sa rozpršalo.Iba som tam tak sedela a dážd mi padal na vlasy a tvár.O niekoľko minút som bola úplne mokrá.Prečo som o tom nevedela že ma volajú škapa Laura?Nad týmto som rozmýšľala až do rána.Asi tak o štvrtej ráno my začal vyzváňať mobil.Volala mi Devi no ja teraz nemám chuť s nikím hovoriť..Pomali smo sa vybrala domov .Vošla som dnu kde už netrpezlivo so slzami v očiech sedela Devi a Angel a obvolávali kamošov.
,,Konečne "povedala Angel a chcela ma objať
,,nechaj ma!"zvreskla som a hodila po Angel vražedný pohľad.
,,čo ti je?"
,,prečo ste mi to nepovedali?aspoň si mi to mohla povedať "ozrela som zúfale na Devi.
,,čo?"
,,že ako ma v škole volajú.že som pre všetkých škapa Laura."povedala som a už som mala slzy v očiach.Baby ostali ticho.,,takže..."povedala som a celá mokrá som vybehla do izby.Zamkla som sa a sadla si pod dvere.Chcela som sa rozrevať no mala som v sebe toľko nenávisti že som nemohla.Rýchlo som si sadla za komp a napísala mejla sesterke do česka.Bolo v ňom či by my nezavolala hneď ako ho dostane.Potom som zavolala mame a dohodla sa s ňou že či nemôžem na istý čas odýsť k sesterke.Mame to bolo fuk ale že si to musím vybaviť sama.Ja som súhlasila.Mamu ani nazaujímalo prečo chcem odýsť.Asi o pol hodiny my zavolala Verča(sesterka z čiech) a kecali sme o tom že kde by som tam mohla chodiť do školy a take blbosti.Dohodli sme sa že o tri dni prídem k ním že ona my to tam v škole vybaví a ja si to mam vybaviť tu.Ešte ten deň som si všetko našla na nete vytlačila a šla s tým do školy.Kedže bol piatok tak všetci boli po tej párty unavený a nenaučený.Ja som ani nešla na test.Celý deň som behala po úradoch a po obchodoch keď chcem v nedeľu odýsť.Keď som prišla po posledný podpis od zástupkine ríďi tak som zistila že zástupkiňa má teraz hodinu s tým blbom Tomom.Nadýchla som sa,zaklopala som a vošla dnu.Bill práve písal niečo na tabuľu.Všetci sa namňa pozerali a niekto vykríkol.,,aha škapa Laura".Ja som si to nevšímala s pristúpila ku katedre.
,,vážne chceš odýsť?opýtala sa ma
,,áno"povedala som a Bil sa pridal do rozhovoru
,,kam ideš?"
,,preč "
,,kde?"
,,to je jedno"povedala som a on ma chytil zaruku.Ja som ju vytiahla z jeho dlane,vzala papiere ktoré zástupkiňa podpísala a odyšla som.

Nemehlo Laura III.

13. ledna 2007 v 15:00 | Werča |  ╬Nemehlo Laura
Celý čas som sa pokúšala sústrediť na učiteľku ale nešlo to.Nemohla som zabudnúť nato,ako som zahodila svoju veľkú šancu.Po škole sme šli na obed.Nič mi teraz nechuti.
,,čo si ako zaspatá"kívla mi pred očami rukou Angel a sadla si.
,,ale nič"
,,neklam"
,,ale je mi blbo"povedala som a postavila sa
,,kde ideš?"
,,už niesom hladna"povedala som a odyšla.Ešte som si všimla Angelin nechápavy pohľad.Bezducho som šla po chodbe a nebúrala do nikoho.Skotúľala som sa na zem a aj tá dotičná osoba.
,,prepáč"povedala som,no skor pošepla,postavila sa a so sklonenou hlavou odchádzala.
,,počkaj"ešte som počula akýsi hlas ale nevšímala som si to a odyšla som.Celú cestu som bezducho kukala do zeme.Ako som len mohla odmietnúť?Som ja ale blba.
,,Ségra!"niekto zamnou zakričal a ja som sa obzrela.Stála tam Devi a v ruke držala dosku s knihami.
,,čaw"
,,nejde s nami aj Angel?"
,,neviem"povedala som unudene
,,čo ti je?"
,,nič"
,,ale hovno"
,,čo?"
,,poď na tú párty"prosila ma Devi
,,nie ja sa budem učiť"
,,to nemyslíš vážne"
,,ale hej"
,,prosím"poprosila ma a pozrela namňa tými svojími očkami.
,,tak fajn"povedala som a ona sa mi hodila okolo krku.V tom sa zjavila Angel a Devi spustila.
,,on ide tiež na párty"
,,vážne?"pozrela sa prekvapene a začala jačať ,,nákupi!nákupi!nákupi"
,,super"pridala sa Devi.Nemohla som namietať lebo ma ťahali k obchodu s oblečením.Prehrabovali sa v šatách a strácali sa v kabínkach.
,,Tak toto si choď vyskúšať"povedala Angel a podávala mi akúsi kopu ryflí,tričiek a sukní.
,,ale...."chcela som protestovať no baby mi to nedovolili a sotili ma do kabínky.Tam som si asi hodinu skúšala tie handry a nakoniec mi niečo vybrali,Devi zaplatila ocovou zlatou kreditkou a šli sme ešte do byžutérie.
,,Tak mne dajte tie zajačie uška"vyškierala sa Angel
,,ty si normá?Maškarný je až na budúci týždeň"povedala Devi
,,noa a čo keď my ich niekto vyfúkne?"
,,tak si ich ber!aha tá kravata s lebkami je úžasná"povedala Devi a hrabala sa v kravatách a skúšala si ich.Iba ja som tam tak stála a obzerala som sa.
,,Tak čo vám slečna?"opýtala sa teta čo tam robila.
,,ehm..."
,,no ona chce niečo na párty."povedala Devi a vytiahla z tašiek trička a nohavice.
,,no tak nech sa ide obliecť ja jej už niečo k tomu vyberiem."povedala a ja som sa šla obliecť.Pripadám si v tom pošahane.Mala som vypasované na bedrá ryfle(tmavé),čierno zlatú bundičku na zips k tomu zlatú podprsenku a zlato-čierne tenisky(skejťácke).Tá bundička mi je malá siahami mi ledva pod prsia.Vyšla som pred baby a predavačku a všetky sa udivena pozerali.
,,úúú mať takú postavu"povedala predavačka a všetky sa začali smiať.Potom mi k tomu vybrali zlaté doplnky,čelenky a pod..Vyšli sme z obchodu a ja som spustila
,,veď v tom vyzerám ako šibnútá"
,,noa.veď na párty sa chodí....pošahane"povedala Angel a rehlila sa
,,no jasne"neverila som ešte stále
,,vážne.My sme raz prišli iba v podprsenkách a sukničkách to bolo cez leto a nikto na nás nečumel ako na šibnuté.
,,tak fajn"povedala som.Ešte sme zastavili pred Angelinim domom.Tá si rychlo zobrala handry a šminky a šli sme pretože spí dnes u nás.Prišli sme domov a baby si naprv vzali na starosť mňa.Vyžehlili mi vlasy,urobili mi crazy účes(taký čo je v prede nafuknuty kopček.kopec.a ostatne mám pogelovane do preč xD)
namachlili ma,nalakovali mi nechty a ovešali ma byžuterkou.Teraz je na rade Angel.Tá si dala vlasy do emo a na vlasoch mala trblietavy prcha(upa cool) a ešte sponku krvavej lebky.Bolá drahá ako svina no Angel si ju nenechala vyhovoriť.Potom mala vysoké emo podkolienky,úplne kratučnú sukienku(čipka,lebky,flitre,no proste vštko podobala sa na gothic)potom mala tričko(ružové)s nápisom(čiernim) "SEX IS COOL" a vyzeralo asi ako moje čelenky na vlasy.Zakrývalo jej to prsia a trošku rebra ináč nič.Bez ramienok xD.A moja ségra?Devi mala upa gate,prekrásne triko kde bolo napisane so strieborným,,I´M SEXY" a to ju presne vystihovalo xD.Mala vysoké,čierna čižmi na ktorý by som asi ja nemohla stáť no ona v pohode aj celý deň.A jej vlasy?Vygelovala si s Angelinou pomocou kohúta a nastriekala si ho sprejom na lesk.vyzerala uletene ale to asi všetky xD.
,,No tak už možeme isť "povedala Devi a upravila si vlasy.
,,hej už je tu aj Kev(to je ich kamoš ináč sa volá Kevin)"povedala Angel.Tak sme sa pobrali a pri aute stál krásny chalan.Ani ho nepoznám.Tak som zvedavá aké to bude na párty.

Nemehlo Laura II.

13. ledna 2007 v 14:59 | Werča |  ╬Nemehlo Laura
Ráno bolo dosť blbé no aspoň pre Devi lebo nebola vyspatá a nechcelo sa jej vstávať.Ja som taka ,,blbá"že ráno vstávam sama odseba.
,,Devi vstávaj"vrieskala som a ťahala z nej perinu
,,ešte 5minút"prosila
,,nie!5minút bolo pred polhodinou!"
,,ok tak už vstávam"pretrela si oči a šla do kúpelne.Ja som v župane zliezla k dverám lebo niekto zvonil.Bola to Angel.Mala na sebe ružovo-čierne podkolienky,skladanú sukňu a tenkú blúzku.Vlasy mala dodivoka a na chrbte mala čierno,ružoví,plišoví vak v tvare lebky.
,,čawky!čawky!"asi má dobrú naládu
,,čaw poď dnu"povedala som a šli sme do mojej izby.Ja som otvorila šatník a vybrala si ryfľové kapri,a zelené tričko.
,,to nemyslíš vážne"povedala a upravila si sukňu
,,čo?"
,,no zasa sa chceš obliecť ako mníška"
,,to nieje pravda"
,,je"hádka!
,,to je moja vec ako sa obliekam"
,,no ale ty sa obliekaš ako 5ročné dievčatko"
,,to vonkoncom nieje pravda"
,,je!ešte si urob dva copi a možeme ísť"
,,prečo ma vždy kritizuješ?"
,,ja ťa nekritizujem"
,,ale hej!"
,,nie!"
,,hej!".Popri hádke do izby vbehla moja ségra a Angel ihneď spustila
,,prečo sa neobliekaš ako Devi?"
,,ako?"robila som sa blbou
,,no napríklad teraz má ryflovú sukňu,vysoké topánky a sexi triko k tomu korálky a mega náušnice a je sexi"
,,ale mne to nevadí že niesom sexi"povedala som naštvane a zabuchla sa do kúpelne.Chvýľu som sa pozerala do zrkadla a potom som sa obliekla.Nechcem sa stať nejakou sexicou!Nechcem aj tak mi stačí že musím chrániť to tajomstvo ktoré nevie ani Angel a ani moja sestra.A tak som sa ,,nahodila",učesala a mohli sme ísť.Vzala som si ešte svoj vak a mohli sme ísť.
Vyšli sme z domu a po ceste do školy sme spustili rozhovor
,,no čo budeme dneska robiť?Pojdeme na žúrku?"opýtala sa Devi
,,anoooooo"zvreskla Angel
,,Angel to nemyslíš vážne!"pozrela som naňu zhrozene
,,prečo?"
,,no lebo dnes ideme do knižnice učiť sa na ten test pametáš?"
,,ale...nie!"povedala a sklonila hlavu.,,ale veď ty mi pomožeš nie?"opýtala sa a urobil psie očičká.Jak ja to neznášam
,,tak fajn choď si na tú párty ja idem do knižnice"
,,ty si poklad!"zvreskla a dala mi pusu na líce.Občas mám pocit že má využíva=(.
,,ja viem"povedala som a už sme boli pred školou.Devi šla ku kamošom z triedy a ja s Angel sme šli do našej triedy.Všetci pískali po Angel že aká je sexi a potom si uvedomili že prvá je matika a nemajú úlohu.Tak to teraz im budem dobrá.Všetci chceli aby som im dala opísať úlohu z matiky.No ja som naštvane (asi po prvý krát)povedala že nie a nech mi dajú pokoj.Vyšla som na chodbu a Angel bežala zamnou
,,čo ti je?"
,,ale nič len ma štve že som vštkým dobrá vtedy keď treba úlohu"
,,aha ser na nich!"povedala a zatiahla ma do triedy.Hneď nato vošla úča.
,,Teraz kto pozná bratov Kaulitzovcov?"opýtala sa a každá baba i chalan zdvihli ruku.,,no čo ja viem"rozmýšlala,,Laura choď ty ponich nech sem okamžite prídu.
,,ale pani učiteľka nech ide Angel"
,,tak dobre"povedala a Angel vyletela z triedy.Za minútku sa vrátila aj s chalanmi.Učka im niečo hovorila a potom odyšli.
,,Angel akú hodinu mali?"opýtala sa učka
,,chémiu"
,,aha".Potom sme počítali nejaké blbosti a zrazu do triedy vbehla vystrašená Sely(spolužiačka Bila a Toma)
,,čo je?"opýtala sa úča
,,učiteľ Webber(chemikár)si súrne prosí Lauru.Je tam úraz"
,,tak bež"povedala úča a jasom bežala ze Sely.Vošla som do triedy a Bil ležal na zemi a kričal.Potom som zbadala že mu nejaká chemikália pokvapkala ruku a tak som musela zakročiť.Pripadala som si ako nejaká hviezda každý sledoval pozorne čo robím a hlavne Tom.Asi po piatich minutach som mu obviazala ruku a odyšla do triedy.Bil je sboch keď ho zložilo niečo také.Cez prestávku bolo okolo mňa veľa deciek a hlavne Angel a vypytovali sa čo sa stalo.V tom kumne prišiel Tom a ja som ako zvyčajne skamenela!
,,diki za to že si ošetrila Bila"povedal
,,niet začo rado sa stalo"povedala som rozpačito
,,ehm..za poďakovanie by som ťa mohol pozvať na tú párty?"
,,no ja...ja sa budem učiť na test prepáč"povedala som a on iba nechápavo kívol hlavou a odyšiel.Všetci sa rozyšli do tried a Angel spustila
,,si normál on ťa pozval na rande!"
,,bože je viem"povedala som smutne a šli sme do triedy.
PoKrAčKo NaBuDUcE =)

Život si nevybírá 17.

13. ledna 2007 v 14:53 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Ahoj, já jsem Katka a tohle je Markéta," představila je jedna z těch reportérek a potom se posadili naproti nám. "Ahoj. Já jsem Bill, to je Tom, Georg, Gustav a Sandra" ukazoval na nás postupně Bill. "Jsme hrozně rády, že s náma ten rozhovor uděláte. Bylo to dost na rychlo, protože dnes večer už máme uzávěrku a zítra jde tohle číslo do tisku," vysvětlila nám Markéta. "Ok, to je v pohodě. My to udělali rádi," usmál se Bill. "Mluv za sebe," pomyslela jsem si v duchu a neustále jsem Billovy nervózně žmoulala ruku. Najednou mě ale úplně oslepil blesk z foťáku. "Ježiš marja to je ale debil. Kolik těch fotek bude dělat??" nadávala jsem v duchu, když nás fotograf už asi pět minut jenom fotil a já měla před očima úplně černo.
"Takže, můžeme začít??" usmála se na nás Katka. "Yeah, můžeme," řekl Tom. "Ok. Takže kluci, jak se vám líbí tady v Česku??" položila Katka první otázku. Měla sem štěstí, že tam byl i Martin a všechno mi překládal, protože jinak bych neměla páru o čem se baví. "No vlastně ani ještě nevíme. Zatím jediný, co jsme tu viděli byla koncertní hala, tenhle hotel, nákupní centrum a nemocnice," odpověděl Bill. "Aha. Dobře. A jaký byl koncert??" pokračovala Katka a Markéta všechno pilně zapisovala. "Jo, koncert byl super. Český faninky perfektně spolupracovaly a maximálně sme si to všichni užili," řekl opět Bill. "Yeah, brácha má pravdu. Koncert byl vážně super." přitakal Tom. "Sandro, ty jsi velká faninka Tokio Hotel??" otočila se na mě Katka. "No, já... ehm... jo jsem jejich faninka. Nevim jestli zrovna hodně velká, ale jejich muzika se mi líbí," vysoukala jsem ze sebe. "Proč myslíš, že nejsi jejich velká fanika??" zeptala se. "No já nejsem člověk, kterej se do někoho maximálně poblázní a když ho potom někde uvidí naživo, padá do mdlob." vysvětlila jsem jí. "Jo to je fakt. Když jsme ji vytáhli na jeviště, aby s Billem zpívala Schrei, vůbec nebrečela a nekřičela radostí," mrknul na mě Tom. "Je to pravda??" otočila se Katka na Billa. "Jo, je. Chvíli to dokonce vypadalo, že má sto chutí jednu mi vrazit," zasmál se Bill. "No taky že jo," vylítlo ze mě dřív, než jsem to stačila zadržet. "Cože?? Tys mi vážně chtěla jednu vrazit??" podíval se na mě udiveně Bill a přitom se smál. "No po pravdě jsem nad tím chvilku uvažovala. Takhle mě ztrapnit," zasmála jsem se. "Ztrapnit??" otázala se Katka. "Jo ztrapnit. Já totiž neznám jediný slovo z jejich písniček," přikývla jsem. "To sem ale přece nemoh vědět," pokrčil Bill nevině rameny. "Bille, proč sis z toho davu nažhavených faninek vybral zrovna Sandru??" zeptala se Katka. "No, protože tam jako jediná nevřeštěla, nebyla pomalovaná našema jménama a nesnažila se k nám mermomocí dostat," vysvětlil Bill. "No vidíte. A jeho nenapadlo, že když tam nevřeštim a nezpívám, tak že neumim slova," pokrčila jsem se smíchem nechápavě ramenama. "A kdyby si slova uměla, poskakovala by si tam a křičela jako ostatní faninky??" podívala se na mě Katka. "Tak to ani omylem. Nanejvýš bych si potichu prozpěvovala, ale žádný poskakování a praštěný vřeštění," odpověděla jsem rázně. "No dobře. Už jsme tady narazili na téma faninky. Bille, je pravda, že tě české faninky napadly??" pokračovala dál. "No, napadly. Nedá se říct napadly. Spíš se na mě vrhly," sklopil trochu oči Bill. "Pověz nám jak se to odehrálo," vybídla ho Katka. "Takže, když skončil konzert, měli jsme ještě se skupinou venku autogramiádu. Po jejím konci jsme začali vevnitř všechno balit a já si potřeboval zavolat a protože jsem si myslel, že už tady nikdo nebude, šel jsem ven, aniž bych to někomu řekl. Jenomže tam se k mýmu překvapení najednou z ničeho nic objevilo asi dvacet holek a jakmile si mě všimly, vrhly se na mě. Úplně jsem leknutím zkameněl a nebyl sem ani schopnej začít utíkat. To už se ale ke mě přiřítily a začaly se po mě všechny najednou sápat. Namáčkly mě na zeď a doslova ze mě rvaly věci. Křičel jsem o pomoc, ale nikdo tam nebyl. Už jsem si myslel, že to dopadne fakt špatně, ale naštěstí se tam objevila Sandra a dostala mě od tamtud." vyprávěl živě Bill. "Aha. Sandro, jak jsi se tam dostala??" zeptala se mě Katka. "No totiž, když zkončil koncert a došla jsem si ven pro autogram pro svoje ségry, začalo se mi chtít na záchod a tak jsem si ještě došla dovnitř do haly. Tam jsem asi deset minut bloudila, než jsem ho našla a teprv potom jsem vyšla ven a chtěla si zavolat odvoz, když v tom jsem uslyšela takovej šrum a slabý volání o pomoc. Tak jsem rychle běžela po tom hluku a v jednom rohu jsem uviděla velkej houf holek, který se na něco nepříčetně mačkaly a přitom hrozně křičely. Potom z toho chumlu vyběhla nějaká holka a křičela jak pominutá, že má jeho tričko. Tak jsem se jí zeptala čí a když mi řekla že Billovo, málem mě to položilo. Chvilku jsem váhala, ale pak jsem jí to tričko vzala a probila se až k Billovy. Ten byl schoulenej u zdi v klubíčku a snažil se krejt si aspoň obličej. Nejdřív jsem se snažila ty holky ukecat a vysvětlit jim, že takhle mu ubližujou, ale bylo to marný. Chvilku mě sice poslouchaly a potom mi řekli, ať zmizim nebo že něco zažiju," vzpomínala jsem. "A co se potom stalo??" ptala se Katka. "No já jsem řekla že zmizim, ale i s Billem a to je hrozně popudilo a znova se na nás vrhly," řekla jsem a bezděky si rukou přejela po žebrech. "Byla to fakt hrůza. Sandra se mě snažila krejt a oni do ní kopaly a mlátily jak šílený. Hrozně jsem se bál, že jí něco udělaj. Po chvíli se ale Sandra zvedla a začala na ně křičet, aby toho nechaly. Ty holky to překvapilo, protože nečekaly, že by ještě byla schopná něco udělat a nějaká holka se tam s ní chvíli hádala a pak po ní chtěla znova skočit, ale Sandra jí vrazila takovou pěst, až jí zlomila nos. To ty holky tak dostalo, že se radši sebraly a utekly. Zůstali jsme tam jen my dva," rozhazoval Bill horečně rukama a předváděl jak jsem tý holce jednu vrazila. "Když přišli k nám na šatnu, hrozně jsme si všichni oddechli," vmísil se do hovoru Tom. "Měli jsme o Billa strach, protože jsme nevěděli kam zmizel a když ho potom Sandra přitáhla, úplně jsem se zděsil. Oba vypadali hrozně. Byli rozcuchaní, špinavý a sotva se vlekli." dořekl a zaksichtil se. "To je vážně hrůza. Bille, je pravda, že tě nějaká z těch faninek poranila??" zeptala se Katka a tvářila se zděšeně. "Jo to jo. Mám na břiše velkou řeznou ránu. Asi nejspíš od prstýnku nebo něčeho takovýho." řekl Bill a povyhrnul si tričko tak, aby byl vidět bílej čtvereček. "Bolelo to??" ptala se Katka. "Ze začátku ne. Já jsem si toho původně ani nevšimnul. Byl jsem v šoku z toho, co se stalo. První si toho všimla Sandra, když jsem seděl v křesle v šatně a dokonce mi to ošetřila!" odpověděl Bill, lehce mi sevřel ruku a hezky se na mě usmál. "To je hezký. Zastat se úplně neznámýho člověka před takovým davem a nechat se zmlátit jen proto, aby jsi mu pomohla. Jak se ti to proboha povedlo po takovejch ránách se znova postavit na nohy a zahnat je??" podívala se na mě nevěřícně Katka. "Já ani nevím. Když tam do mě kopaly, podívala jsem se na Billa a když jsem viděla tu jeho bezmoc a zděšení v očích, projel mnou hroznej vztek a ten mi dodal sílu," pokrčila jsem rameny. "A potom jsi ho ještě dokázala odvést do šatny a ošetřit mu zranění..." řekla s údivem. "No tak nějak to bylo. V ten okamžik jsem si vůbec neuvědomovala svoje zranění a bolest. Měla jsem jen obavy o Billa a jeho zdraví," přikývla jsem na souhlas. "Jaké máš zranění ty??" otázala se mě Katka. "V nemocnici mi řekli, že mám pohmožděnou páteř a naražený žebra, ale když teď budu trochu v klidu, rychle se prý uzdravým," odpověděla jsem, vstala, vyhrnula si top a ukázala jim svoje rudo-fialová záda a žebra. "To je strašný..." vydechla Katka a fotograv si mě několikrát vyfotil. "Při prudkym pohybu to docela bolí a špatně se s tim spí, ale jinak to neni tak hrozný," stáhla jsem si top, posadila se a znova chytila Billovu ruku. "Hmmm. Ok. Řekni mi, jakto že jsi teď tady s klukama v hotelu??" přikývla Katka. "Nooo, já tu s nimi teď na jeden týden bydlím," pronesla jsem potichu. "To jsme jí nabídli jako odplatu zato, co pro Billa udělala," řekl Tom. "A myslíte si, že se z vás teď stali přátelé??" otázala se nás a já nevěděla, co nato říct. "Jo. Určitě jsou z nás teď přátelé. Myslím, že si skvěle rozumíme," řekl nakonec Bill. "Souhlasim z Billem," promluvil konečně taky Georg a ostatní přikývli. Měla jsem z toho velkou radost. "A co bude, až odsud odjedete?? Budete se nějak kontaktovat?? A budete mít zájem se ještě třeba vidět??" kladla jednu otázku za druhou Katka. Kluci se po sobě podívali a nakonec všichni přikývli na souhlas. "Na sto procent se ještě budem chtít vidět. Kontakt můžem udržovat přes telefon nebo mail," prohlásil Tom. "A co ty Sandro?? Ty budeš mít zájem se s klukama ještě někdy vidět a být s nima ve spojení??" podívala se na mě. "No jasně že jo. Takový suprový kluky jako jsou tyhle čtyři nepoznáš každej den!!" přikývla jsem a usmála se.
"No tak to bude asi nejspíš všechno." řekla Katka a zvedla se i s Markétou k odchodu. "Byl to skvělej rozhovor a držíme vám palce, ať se rychle uzdravíte," zasmála se na nás Katka a podávala nám ruku. "Taky se nám to moc líbilo," usmál se Bill a stisknul jí ruku. "Jo, bylo to super. A to jsem byla původně hrozně nervózní," tiskla jsem jim ruku s úsměvem. Ještě jsme zapózovali všichni pohromadě fotografovy a potom nás opustili. "Tak vidíš, že to nebyla taková hrůza," padnul na židli Tom. "Jj byla to celkem zábava, až na to věčný focení," mrkla jsem a napila se džusu. "Hele, mysleli jste to vážně s tim, že jsme teď kamarádi a že se mnou chcete zůstat ve spojení, až odjedete??" podívala jsem se podezíravě na kluky. "A myslela jsi ty vážně, když jsi o nás řekla, že jsme suprový kluci??" opáčil Gustav. "No jasně že jo," kývla jsem nechápavě. "No tak vidíš. U nás to bylo úplně stejný," odpověděl mi Bill. "Hmm tak to abych se začala učit německy co?? Jinak se s váma domluvim po telefonu asi těžko," zasmála jsem se. "No já si myslim, že to nebude takovej problém. Vždyť jsi s nima třetí den a už dokážeš dát dohromady lehkou větu. Za ty dva tejdny toho ještě pochytíš tolik, že budeš mit jak slušnou gramatiku tak i dobrou slovní zásobu," ujistil mě Martin a já mu musela dát za pravdu, protože během těch pár dnů jsem uměla takovejch sto slovíček navíc.
"Hej připravte se. Už jsou tady z Blesku!!" houkl na nás z poza závěsu manažer asi po deseti minutách, co odešli holky od Brava. "To už je šest??" podivila jsem se. "No vlastně je půl sedmý," opravil mě Martin. "To se ten rozhovor nějak protáhnul. Mi ani nepřišlo, že jsme tam byly přes dvě hodiny," divila jsem se a zaujala stejné místo jako předtím mezi Billem a Tomem. To už se ale do jídelny nahrnuli lidi z Blesku. "No pánové, tak teď teprv uvidíte, co to je českej bulvár," šeptla jsem a Bill mi stiskl na uklidnění ruku.
"Ahoj, ahoj já jsem Pavel, to je Pavlína a náš fotograf je Radek," vychrlil na nás jeden z reportérů a zběsile nám tisknul ruce. "Čau. Já jsem Bill, to je Tom, Gustav, Georg a Sandra," zopakoval Bill stejně jako předtím. "Jj všechno víme. Tak můžem začít??" řekl rychle, usedl naproti nám a rychle štrachal blok s poznámkami. "Yeah, můžem," opakoval se Tom. Fotograf nás fotil jak zběsilej ze všech možnejch i nemožnejch úhlů a vzdáleností. "Takže, jakej byl koncert??" vypálil první otázku. "Koncert byl skvělej. Všichni jsme si ho užili. Faninky byly skvělý a perfektně spolupracovaly," opakoval se skoro Bill s úsměvem. "Aha. No tak když už je řeč o faninkách.... Co je pravdy na tom, že tě napadly??" zeptal se Billa. "No, nedá se říct, že by mě napadly. Spíš se na mě vrhly," opakoval Bill odpovědi z předešlého rozhovoru. "Hmmm. Dobře. A jak se to přihodilo??" podíval se na mě a na Billa a tak jsme mu to znova přeříkali. "Ok, ok. Takže tys ho zachránila a teď za odměnu bydlíš tady s nima v hotelu..." konstatoval po vyslechnutí příběhu. "Jo. V podstatě jo," kývla jsem. "Ehmmm. A v jakém bydlíš pokoji??" vypálil na mě a já se zasekla. "Nooo," podívala jsem se rozpačitě po klucích "bydlim ve stejnym patře jako kluci," dostala jsem nakonec ze sebe. "Ve vlastním pokoji nebo máš pokoj s někým z kapely??" probodl mě pohledem. "Tohle se zveřejňovat nebude," vložil se do toho manažer a já ho v duchu objímala radostí. "Dobře, dobře," řekl rozmrzele Pavel. "V jakém vztahu jsi teď z klukama z kapely??" ujala se slova Pavlína, jejíž tón mi byl krajně nesympatickej. "Noo, kamarádskej," odpověděla jsem jí nelibě. "Takže žádné náznaky lásky nebo třeba nějakého vztahu??" ptala se mě zostra. "Hnusná medůza," vypadlo ze mě málem a já měla co dělat, abych tu poznámku spolkla. "Ne, o ničem takovym nevim," řekla jsem trochu nejistě a rozhlídla se po klucích, kteří byli taky trochu opařený tou rychlostí jakou se rozhovou ubíral. "Hmmm. A co sex??" povytáhla obočí. "Sex?? Jakej sex??" podívala jsem se na ni nechápavě. "No myslím sex s někým z kapely," řekla posměšně a já měla sto chutí jí vyškrábat oči. "Tak to v žádnym případě!! Už jsem řekla, že mezi mnou a klukama je jen přátelství," odpověděla jsem tvrdě a hodila po Pavlíně nenávistnej pohled. "Ok. Jen se ptám. Mezi přáteli se dost často vyskytuje nezávazne sex..." řekla a něco si naškrábala do bloku. "To je možný, ale tady nic takovýho neni!!" málem jsem vykřikla naštvaně. Bill mi pevně stisknul ruku na znamení, abych se uklidnila. Pavlíně se zablýsklo v očích a znova si něco zapsala. "Dobře, dobře. Necháme sex a lásky v klidu. Kluci, je Sandra váš typ??" klidnil napjatou situaci Pavel. "Yeah. Sandra je moc hezká," zasmál se Tom. "Jo, souhlasim s Tomem. Je hezká a hlavně příjemná. Dobře se s ní povídá," přitakal Bill a Georg s Gustavem přikývli na souhlas. "Takže si dokážete představit, že by jste třeba někdy v budoucnu spolu něco měli??" pokládal Pavel otázky rafinovaně. "Jo, já si to umim představit," kývnul Tom a zašklebil se. "No, já nevim. Možná že jo," řekl Bill a nejistě se na mě podíval. "Já mám přítelkyni, takže se k tomu radši nebudu vyjadřovat," zasmál se Georg. "Sandra je vážně dobrá holka a skvělá kamarádka. To je kolikrát víc než nějakej vztah," řekl tiše Gustav a já se na něj mile usmála. Takový slova byly jako balzám na duši. "A ty Sandro??" podíval se na mě Pavel. "To netušim. Kluci jsou vážně skvělí, ale jestli by z toho mohlo někdy něco být nevim. To chce čas," odpověděla jsem. "Hmmm, ok. A kdo se ti ze skupiny nejvíc líbí??" optal se mě Pavel. "Mě se líbí všichni," odpověděla jsem s tajemnym úsměvem a mrkla na kluky. "Jak dlouho budete v Česku??" vložila se do hovoru opět Pavlína. "No, kvůli mému zranění se musela koncertní šňůra o dva týdny posunout, takže tady ty dva týdny strávíme, potom odehrajeme zbylej koncert a pak odjedeme," řekl Bill. "Yeah. Ty dva týdny jsme tu pojali jako rekreační a budem je trávit jako neplánované prázdniny," zasmál se Tom. "A to budete celou tu dobu tady v hotelu??" zeptala se. "Ne, to ne. Tady v hotelu budeme do soboty. V neděli se odsud stěhujem," odpověděl Bill. "Kde budete ten zbylej čas??" zeptala se se zájmem Pavlína. "Tak to nemůžeme prozradit. To je tajemství," usmál se tajemně Bill. "Yeah, kdyby jsme to totiž prozradili, jedna osoba by nás zamordovala," zakřenil se Tom. "Aha. Tak to jo," řekla trpce Pavlína. "A co máte v plánu dělat tady ty zbývající dny??" ptal se Pavel. "Tak to ještě přesně nevíme. Asi si trochu prohlídnem Prahu, ale nebude to žádná exkurze po památkách," pokrčil rameny Bill.
"No tak to bude asi všechno," vstal Pavel a potřásl nám rukama. "Ok. Moc nás těšilo," odpověděl mu Bill. "Jo nás taky. Díky za rozhovor a brzký uzdravení," houkl na nás ještě Pavel a potom se zbytkem zmizel. "Teda příjemná jak osina v zadku celá jejich Pavlína," pronesla jsem, jakmile zmizeli z doslechu. Kluci se mojí poznámce začali smát. "No tak se už nemrač. Nesluší ti to," chytil mě okolo ramen vesele Tom. "Jo, Tom má pravdu," přidal se Gustav. "Yeah!!" přiskočil i Bill a nakonec z nás vzniknul velkej objímací hlouček...
Pokračování příště=D

Život si nevybírá 16.

13. ledna 2007 v 14:33 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
Byla to ruka Toma. Rychle jsem jí chytila a chtěla ji dát pryč, ale nakonec jsem se zarazila a nechala ji tam. Vlastně bylo příjemný, když mě takhle objímal. Úplně jsem tak zapomněla na ten hnusnej horor a v klidu usnula.
"Teeeda to byl ale sen," pronesla jsem potichu, když jsem sebou ve spánku trhla a tak se probudila. "Taková prasárna se může zdát jenom mě," pomyslela jsem si a usmála se, když jsem si vybavila detaily ze svýho snu, ve kterym se mi zdálo, že jsem prožila úžasnej sex s Billem i Tomem najednou. "Měla bych se stydět. Takovýhle sny... ale můžu bejt ráda, že nejsem kluk, protože jinak bych teď po probuzení měla asi menší problém," napadlo mě a začala jsem se smát. Venku svítilo sluníčko a vypadalo to na poměrně teplý den. Rozhlídla jsem se kolem sebe. Jakmile jsem otevřela oči, opět sem čučela do spícího Billova obličeje. Trochu mě ten pohled znervóznil, protože díky Tomovy jsme s Billem měli tváře tak blízko sebe, že jsem mohla lehce cítit jak Bill pokojně oddychoval. Otočila jsem hlavu a podívala se na Toma, který mě pořád objímal. Ve tváři měl spokojený výraz a lehce mi dýchal na zátylek. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že už je zase odpoledne. "No páni, vždyť je půl třetí. Za hodinu a půl začíná rozhovor!!" vypadlo ze mě zděšeně a rychle jsem se začala hrabat z postele. Nechtěla jsem ale kluky vzbudit a tak jsem nejdřív opatrně dala stranou Tomovu ruku. Tom se jen převalil a obejmul polštář. Potom jsem se plíživým pohybem sesula dolů k jejich nohám a teprv pak jsem vstala a zalezla do koupelny.
Během chvilky jsem si vyčistila zuby, trochu se namalovala a učesala. Potom jsem začala dumat, co bych si měla vzít na sebe, abych klukům neudělala ostudu. Nakonec zvítězily nový děravý džíny od Billa, bílej top od Toma a moje milovaný černý síťovaný návleky na ruce, ve kterejch jsem byla ma koncertě. Už jsem chtěla z koupelny vylíst, když v tom jsem si všimla, že se mi začíná slupovat černej lak z nehtů. "No bezva. Takhle tam jit nemůžu," řekla jsem si mrzutě a rozhlídla se po koupelně. Po chvilce pátrání jsem našla Billův odlakovač a několik laků na nehty. Rychle jsem si nehty odlakovala a potom se rozhodovala, jestli mám použít zase černej lak a nebo radši bílej. Nakonec jsem se rozhodla pro kompromis a použila oba laky tím stylem, že jsem si nehty nalakovala na střídačku. Potom jsem začala mávat rukama jako zběsilá a čekala, až lak zaschne.
Když jsem se konečně dočkala, vrátila jsem všechno na svoje místo a vylezla ven. Hodiny ukazovaly něco málo po třetí a kluci pořád tvrdě spali. "Hééééééj, vstááááávat!!" křikla jsem na ně a stoupla si k nohám postele. Nic. "Teda ty spěj jak medvědi," broukla jsem si pro sebe a vylezla si na postel mezi ně. Stála jsem nad nima a přemejšlela jak je vzbudit. Nakonec mě nenapadlo nic lepšího a tak jsem začala na místě zběsile skákat. No, vlastně mě ještě napadlo polejt je studenou vodou, ale to se mi zdálo moc surový. Bill a Tom už téměř nadskakovali deset centimetrů do vzduchu jak jsem se snažila. Konečně se začali probouzet. "Co tu blbneš??" zamumlal rozespale Tom. "Za hodinu začíná první rozhovor," odpověděla jsem mu a dál poskakovala na posteli. Docela mě to začalo bavit. "Cože?? Ale ten přece začíná až ve čtyři," protřel si oči Bill a mrknul na hodiny. "Tři!!" vykřikl, vyskočil rychle z postele a vběhl do koupelny. Tom se mezitím posadil na posteli, pořádně si promnul oči a pozorval mě jak se u toho hopsání bavim. "Tak necháš už toho??" zeptal se mě po chvilce. "Proč??" podívala jsem se na něj a pořád hupsala. "Protože chci spát," zívnul. "Mě to baví," zasmála jsem se a začala skákat ještě víc, aby Tomova madrace pořádně nadskakovala. "Nech toho," řekl Tom. "Ne," smála jsem se. "Nech toho," opakoval mi. "Nee," odporovala jsem mu se smíchem. Chvilku jsme se takhle dohadovali. "Nech toho nebo..." podíval se na mě Tom naoko výhružně. "Nebo co??" zasmála jsem se a pořádně skočila, až Tom poposkočil. "Nebo tohle," řekl Tom, rychle mi chytil ruku a prudce mě stáhnul dolů. Já jsem jen překvapením vykřikla a dopadla na postel a částečně na Toma. "Auuuuuuuu," zavyla jsem, protože mi tím pádem zakřupalo v žebrech. "Dávej pozor," zasyčela jsem na Toma. "Já ti řikal nech toho," usmál se na mě Tom. "Bolí to??" zeptal se mě, když jsem si mnula bolavá žebra. "Už ne," usmála jsem se na něj. Teprv teď jsem si uvědomila, že mě Tom drží v náručí a z hodně blízka si koukáme do očí. Vypadal docela roztomile. Chvilku jsme tam tak ztuhle na sebe civěli a potom se Tom začal pomalu přibližovat k mému obličeji.
V tom ale do pokoje vpadnul z koupelny Bill. Oba jsme se lekli a odskočili od sebe. Bill si toho ani nevšiml, protože se horlivě přehraboval v šuplíku a něco hledal. Rychle jsem slezla z postele a začala srovnávat deky. Konečně Bill našel co hledal a otočil se na Toma. "To se ještě válíš v posteli?? Ani ne za půl hodiny to začíná a ještě jsme nejedli," vyštěkl na něj. "Buď v klidu. Stíháme. Mě to totiž v koupelně netrvá tak dlouho jako tobě," zašklebil se na bratra Tom, vyhrabal se z postele a zavřel se v koupelně. Já jsem mezitím doklidila postel a ještě trochu v rozpacích se usmála na Billa, který mě pozoroval. Bill mi úsměv oplatil, mrknul na hodiny a netrpělivě zabušil na dveře koupelny. "Už jdu!!" křikl Tom a vylezl ven. "Můžem jit," otevřel dveře z pokoje a pobídl Billa. Ten rychle vypochodoval, zamknul a už se hnal k výtahu.
"No to je dost, že jste taky dorazili. Už jsme tam pro vás chtěli jit," přivítal nás značně nervózní manažer. "Trochu jsme zaspali no," omlouval se Bill a nabíral si jídlo na tác. "A to jako spolu jo??" rýpnul si hned Martin a všichni se rozesmáli. "No to si piš," mrkla jsem na něj a posadila se ke stolu. Dneska jsem se radši vyhla medovýmu müsli velkym obloukem a vzala si jen ten jogurt a hromadu ovoce. "Hele nechte si ty srandičky na pozdějc. Rychle se najezte, protože za deset minut jsou tady jak na koni," okřikl nás manažer a odpochodoval vyhlížet novináře z Brava. "Proč je tak protivnej??" podívala jsem se tázavě na kluky. "Aaaale to je vždycky, když takhle nestíháme," mávnul rukou Gustav a hrabal něco v mobilu. "Ahaaaa," odpověděla jsem a nacpala si do pusy zbytek banánu.
"Už jsou tady!!" přiřítil se za náma do jídelny manažer. "Takže," začal dávat povely "rozhovor se bude konat tady. Doufám, že jste se dostatečně najedli. Jinak to bude klasickej rozhovor, takže se nemusíš vůbec bát. Prostě jim na všechno odpověz," mrknul na mě a znova odběhl, aby k nám dovedl reportéry. "Ach jo. To je strašný. Se klepu víc než když mám průjem," pronesla jsem a zakousla se do tyčinky. "Uklidni se. To nebude nic hroznýho. My ti kdyžtak poradíme, když nebudeš vědět co odpovědět," smál se na mě Tom. "Jo. Položej několik otázek, udělaj si pár fotek a pudou pryč," přitakal Bill a chytil mě za ruku, která se mi lehce klepala. "Já nesnášim focení," zakňučela jsem a zahodila papírek. Jen jak jsem spolkla zbytek tyčinky, přivedl manažer do jídelny dvě reportérky a fotografa. Pevně jsem stiskla Billovy ruku a vynutila na sobě milej úsměv, kterej ale nejspíš musel vypadat jako neuvěřitelnej škleb, protože byl hrozně křečovitej...
Pokračování příště=D

Život si nevybírá 15.

12. ledna 2007 v 22:34 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Pane bože, to je ale humus," pronesla jsem a schoulila se do Tomova náručí. Film byl přibližně ve třičtvrtě, neustále tam někoho vraždili a aby toho nebylo málo, vymejšleli si při každý vraždě hnusnější a hnusnější způsob. "Ale, vždyť to neni tak hrozný," podíval se na mě Tom a zasmál se. "No to teda potom nevim, na co to koukáš," ohradila jsem se a znova skryla tvář do Tomova trička, protože tam rávě nějakou holku stáhli z kůže. "Teda ještě, že jsem neprotestovala, když si přeze mě dal Tom tu ruku. Jinak bych už asi vysela na lustru," pomyslela sem si a malou škvírou jsem se rozhlídla po klucích. Všichni napjatě sledovali děj filmu a cpali se zbytkama jídla. "Ježiš marja jak u toho můžou jíst?? Já bych to asi hodila zpátky," říkala jsem si v duchu. "Auu," sykl Gustav, když jsem ho nechtíc kopla, protože jsem se opět šíleně lekla. "Promiň, promiň," omlouvala sem se mu potichu. "To je dobrý. Už si začínám zvykat," ušklíbnul se na mě a znova se zadíval na televizi. Tom mě ochranářsky přimáčkl k sobě, když jsem sebou znova prudce trhla. V ten moment sem mu zato byla vděčná, i když mě chvílema na sebe tisknul tak intenzivně, až jsem se pomalu začínala dusit.
"Konečně!!!!!" vydechla jsem radostně, když se na obrazovce ukázaly závěrečný titulky a Martin televizi vypnul. "Tak co?? Jak se vám to líbilo??" zeptal se s úsměvem Bill. "No bylo to naprosto suprový," prohlásil Georg. "Jo, ten film sem si fakt užil," pokýval hlavou Tom a zakřenil se na mě. "Ten film byl fakt dobrej, ale užil bych si ho víc, kdyby do mě někdo pořád nekopal," poznamenal Gustav a zadíval se dlouze na mě. "Mě to fakt mrzí. Já jsem nechtěla," špitla jsem a vymanila se z Tomova sevření. "Já vim," zasmál se Gustav a prohlížel si zarudlý místo na noze, kam jsem ho opakovaně nakopla. "No a jak se to líbilo tobě??" otočil se na mě Bill. "Jo, bylo to supr. Ještě nikdy v životě jsem neviděla nic tak odpornýho. Než si tohle pustit znova, radši se stokrát za sebou podívám na péčko gayů," prohlásila jsem rozhodně. Kluci se začali smát. "Hele, zbyl tady ještě popcorn. Nechceš Sandro??" popadl Martin do ruky kelímek s popcornem a začal mi s ním mávat před nosem. "Ne, nechci." odpověděla jsem. "Ale noták. Jen si vem. Je mooooc dobrej," škádlil mě Martin dál, ale to jsem mu už kelímek vytrhla, nabrala si hrst popcornu a mrskla to po něm. Martin si to samozřejmě nenechal líbit a začal ho po mě házet taky. Tak jsme do hry zapojili i kluky a nakonec z toho vznikla velká bitka s jídlem. Vzduchem lítalo všechno možný. Od popcornu, přes gumový potvory, oříšky až k prázdnejm kelímkům. Asi po půl hodině jsme se všichni vyčerpaně svalili na postel."Teda podívejte se na ten svinčík," oddechoval Tom. "Ukaž..." řekl Bill, nadzvedl se na loktech a rozhlídnul se po pokoji. Všude po zemi se válely zbytky jídla a nejvíce bordelu bylo na posteli. "Vidíš?? Přesně proto jsem zamítl náš pokoj," zašklebil se Bill na Toma. "No jo, ale tohle tady zůstat nemůže," pronesl Tom, když vstal z postele a celou tu kalamitu si znovu prohlédl. "Kdo mi to pomůže uklidit??" podíval se po nás tázavě. "Uklidit?? Ty chceš v jednu ráno uklíze pokoj??" podíval se na něj nevěřícně Gustav. "Nech to do rána na uklízečku," řekl Georg. "No ale to nejde. Kde budu spát?? V tomhle bordelu teda rozhodně ne," zaúpěl Tom. "No, víš Tome, už je docela pozdě, asi by jsme měli jít spát," začal se vymlouvat Gustav a pomalu se i s Georgem sbíral k odchodu. "Hej, kam si myslíte že to jdete?? Musíte mi pomoct!!" křikl Tom, ale to už kluci vyběhli na chodbu a rozutekli se do svých pokojů. "Že mě v tom nenecháte??" podíval se na nás Tom sladce. "Ne, nenecháme," řekl mu s úsměvem Bill a Tomovy se rozzářily oči "ale nepočítej s tím, že ti teď budu pomáhat uklízet ten čurbes. K tomu mě nedonutíš," dodal. "No ale sám to neuklidim a kde mám podle tebe spát??" řekl Tom zoufale. "Třeba ve vaně," zašklebil se na něj Bill. "No nejspíš to tak dopadne," posteskl si. Bylo mi ho docela líto. "No, pokud by Bill nic nenamítal..." začala jsem pomalu "mohl bys dneska přespat s náma. Postel je dost velká, takže se na ni tři v klidu vejdem. Stačí, když si vezmeš svůj polštář a deku." navrhla jsem a tázavě se podívala na Billa. "Doufám, že řekne jo. Docela bych brala, aby dneska v noci byly oba se mnou. Z toho hororu mám ještě teď obavy, že nás někdo ve spánku přepadne a stáhne z kůže," pomyslela jsem si v duchu. Bill se zamyslel. Já i Tom jsme nahodily psí kukuče. "Tak fajn. Klidně pojď k nám, ale aby jsi s náma spal v posteli, mám jednu podmínku." řekl nakonec Bill. "Jakou??" otázal se Tom a už mu zase jiskřilo v očích. "Nebudeš spát vedle mě," pronesl prostě Bill. "To je v pohodě. Já si kdyžtak lehnu do prostřed a vy budete každej z jedný strany," řekla jsem rychle a radovala se, že mi moje kůže zůstane. "Ok. Tak si sbal deku a jdem," zavelel Bill a vypochodoval z Tomova pokoje. Tom se na mě vděčně usmál, popadl svojí deku s polštářem, pár kousků věcí a pádil za Billem.
"Jdu do sprchy," řekla jsem, když jsem rozestlala postel. "Ok," řekli kluci a začali o něčem debatovat s Martinem. Zalezla jsem do koupelny a vlezla si do sprchy. Skoro mě děsilo, že jsem byla v tý koupelně sama. "Teda to byl ten nejblbější horor, co jsem kdy viděla. Ještě nikdy se mi nestalo, že by mě něco takhle dostalo," řekla jsem si a přitom se sprchovala. "No, viděla je možná silný slovo. Spíš jsem to kousíčkama pozorovala," přemýšlela jsem si pro sebe, když jsem si čistila zuby tou pastou s příchutí podrážky. "Koupelna je volná!!" zahlásila jsem, když jsem vylezla ven. "Fajn. Tak teď tam jdu já," řekl Tom a vběhl dovnitř. Bill se zatim věnoval dál hovoru s Martinem a tak jsem si zalezla do postele. Byla jsem docela unavená. "Ten dnešní nákup byl docela vyčerpávající a potom ještě ten strašnej film a ta bitka... Myslim si, že do půl hodiny budu tuhá," mumlala jsem si pro sebe a mezitím se v koupelně Tom vystřídal s Billem. Teprv, když Tom hupsnul vedle mě na postel jsem si toho všimla. "Doufám, že v noci nekopeš tak jako při tom filmu," usmál se na mě Tom. "Ne to ne. To kopu mnohem víc," řekla jsem a zaksichtila se. "To jako fakt??" podíval se na mě podezíravě Tom. "Ne, si dělám legraci," řekla jsem a usmála se. "No proto," povytáhl obočí Tom a taky se usmál. Potom se otočil na Martina a zase si s nim začal něco vykládat. Aspoň jsem měla příležitost dobře si ho prohlídnout. Měl na sobě jenom tmavé boxerky na spaní a dredy mu splívaly po zádech. "To je vlastně úplně porvý, co vidim Toma s rozpuštěnejma vlasama," napadlo mě. "No, docela mu to takhle sluší, ale v tý čepici vypadá přece jen o trochu líp," konstatovala jsem si pro sebe. To už ale z koupelny vyšel Bill. "No tak já pudu." řekl Martin a nechal se Billem vyprovodit. "Dobrou," houkla jsem ještě za nim. Bill zamkl dveře a zhasnul. V pokoji svítila zase jen ta malá lampička. "Aaaaaaa" zívla jsem ospale a opatrně si lehla. Tentokrát mi netrvalo tak dlouho uložit se do pohodlný polohy. Pořádně jsem se zachumlala do deky a pozorovala Tomovo a Billovo počínání. Oba zalezli pod deky a o něčem se spolu bavili. "Teda to je ale blbej pocit, když se před váma někdo baví a vy mu nerozumíte ani prd," pomyslela jsem si otráveně, když se na mě při rozhovou párkrát podívali. "Do řiti. Nejspíš se bavěj o mě," blesklo mi hlavou a ta představa se mi vůbec nelíbila. "To je pěkně nefér takhle využívat toho, že neumim německy," myslela jsem si a trochu se mračila. Asi po deseti minutách jejich debata skončila a Bill zhasnul lampičku. "Konečně jdou spát," zaradovala jsem se rozespale. "Teď už můžu v klidu usnout," myslela jsem si, když mě ale najednou zezadu pevně objala něčí ruka...
Pokračování příště=D

Život si nevybírá 14.

12. ledna 2007 v 22:25 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Konečně. Vystupovat!!" zavelel Tom a strkal mě ven z auta. "No jo, vždyť už jdu," zamumlala jsem a vyhrabala se z auta ven.
"Kolik je vůbec hodin??" zeptal se se zájmem Bill, když jsme stáli ve výtahu a jeli nahoru. " Je po sedmý," podíval se na hodinky Martin. "To je ještě brzo na ten horor ne??" zeptal se Georg. "Hmmm to teda jo. To chce ho pustit až tak kolem devátý, aby byla venku tma," řekl Tom a mrknul na mě. "A kde se na to mrknem??" zeptal se Gustav. "No u nás teda rozhodně ne," odpovědl mu pohotově Bill. "A proč ne??" podíval se na něj se zájmem Tom. "Protože vim jaký seš prase. Nechci mit všude v posteli zbytky jídla," zaksichtil se na něj Bill. "No určitě nejsem takový prase jako ty," vypláznul na Billa jazyk. "No tak se nehádejte. Dneska můžem bejt u Toma," smál se Gustav. "Hej a proč zrovna u mě?? Proč né třeba u Georga??" protáhl Tom legračně obličej. "Hele, mě do toho netahejte," ozval se Georg. "Ne, u Georga ne. Ten tam má zase všude roztahaný věci jako vždycky," odpověděl mu Gustav. "Ok, ok. Tak teda u mě no. Mě je to vlastně jedno," pokrčil Tom ramenama a vystoupil z výtahu. "No konečně jste tady. Já vás všude hledám!!" ozvalo se za náma a když jsme se otočili, řítil se k nám jejich manažer. "Proč??" zeptal se prostě Bill. "Chtěl jsem s váma mluvit ještě než odejdu do toho divadla," odpověděl zadýchaně manažer. "Tak fajn. My jen hodíme do pokoje věci, co jsme koupili a za pět minut si dáme sraz u Toma v pokoji, jo??" zeptal se Bill a zamířil si to k našemu pokoji. "Dobře," odpověděl mu manažer a vydal se s Tomem k němu do pokoje.
"Tak o co jde??" zeptal se Tom, když jsme se všichni schromáždili v jeho pokoji. "No, jen jsem vám chtěl říct, že zítra ve čtyři máte rozhovor pro časopis Bravo a v šest pro Blesk," řekl klidně manažer. "Pro Blesk??" vypadlo ze mě. "Jo, pro Blesk. Nějakej problém??" podíval se na mě zvědavě manažer. "Ne to ne. Já jen, že Blesk je hroznej bulvár a vždycky tam všechno překroutěj a zveličej," porkčila jsem rameny. "No to je možný, ale zítra s nima máte prostě rozhovor," řekl manažer a podíval se na mě. "Proč na mě tak civěl při tom slově máme?? Já nic nemám. Já k nim přece nepatřim," pomyslela jsem si v duchu. "No tak fajn. Já na vás budu čekat v pokoji," pronesla jsem nakonec a představovala jsem si jak se budu celý ty hodiny kousat nudou zavřená mezi čtyřma stěnama. "Tak to ani omylem!" vyvedl mě z omylu manažer "ty tam musiš bejt taky." "Cože?? Já?? A to proč??" vrhla jsem po něm překvapenej pohled. "Vyžádali si tě tam. Všude už se roznes ten incident s Billem a faninkama a když se dohmátli, že jseš tady s nima, chtěj tě tam bezpodmínečně mit," vysvětlil mi. "Proč myslíš, že se tak najednou z ničeho nic začali dožadovat rozhovoru?? Původně byl naplánovanej na dýl, ale teď ho chtěj dát do tisku ještě před uzávěrkou," dodal manažer. "Ale já tam nechci. Nechci jim odpovídat na dotěrný dotazy a ani to neumim. Nevim jak se mám při rozhovoru chovat. Co když mi ujede něco, coby nemělo??" začala jsem protestovat. "Ale no tak. Rozhovor neni nic tak strašnýho. Prostě se budeš furt usmívat a párkrát jim odpovíš na nějakou blbost," šťouchnul do mě Tom a zamrkal. "Tom má pravdu. Neni na tom nic složitého. Prostě zítra tam přijdeš i s klukama a bez debat," rozhodl rázně manažer a probodl mě pohledem, který mi jasně naznačoval, že pokud se opovážim nebejt tam, bude to poslední věc, kterou jsem neudělala. "Dobře," sklopila jsem oči a v duchu si připravovala závěť. "Až to vyjde a přečtou si to všechny faninky, zabijou mě. Spáchaj na mě atentát, budou mě mučit všema možnejma prostředkama a pak mě milostivě zabijou," pomyslela jsem nešťastně. "A kde ty rozhovory budou??" otázal se Bill. "Budou tady v hotelu. Nejspíš asi v jídelně," odpověděl manažer. "A co ten váš film?? Máte ho??" zeptal se najednou zvědavě manažer. "Jo jasně že máme," řekl Tom, vyhrabal dvd s hororem a podal mu ho. "Hmmmmm tak kvůli tomuhle jste zavrhli Tři mušketýri jo??" pofrkl manažer a vrátil Tomovy dvd. "Prej je to hroznej hit," zamlžil s úsměvem Tom a schoval ho zpátky do tašky. "No jo no. Tak já už jdu, abych tam byl včas," povzdechl manažer a zvedl se k odchodu. "Takže na ten zejtřek hlavně nezapomeňte a buďte tam včas." řekl ještě a vyšel na chodbu. "A mimochodem, co budete zítra večer dělat??" otočil se na nás ve dveřích. "No, zejtra večer chceme jit do nějakýho klubu. Chcem se tam trochu porozhlídnout a pobavit," vypadlo z Billa. "Dobře. Já jen abych to věděl," řekl manažer a zavřel za sebou dveře.
"Takže my chcem jit zejtra do klubu?? Že o tom nevíme," zašklebil se na Billa Gustav. "Náhodou, brácha má úžasnej nápad. Jít zejtra někam zapařit je bezvadnej nápad!!" podpořil Billa Tom. "Já neřikám že to neni dobrej nápad. Taky si myslim, že to bude zábava," bránil se hned Gustav. "Jj. Aspoň se mrknem jak to tady uměj rozjet," přitakal Georg. "Jakpak se ti náš nápad líbí??" mrknul na mě Bill. "Ale jo, super. Já jsem pro," usmála jsem se a rozevřela krabice s pizzou. "Kdo si..." ani jsem to nestačila doříct. Kluci se po krabicích vrhli a každej si vzal pořádnej kus. "No tak nic," řekla jsem a podívala se, co mi tam nechali. "Hele, neni ten váš manažer tak trochu divnej??" zeptala jsem se a přežvykovala pizzu. "Divnej?? Jak to myslíš??" zahuhňal Tom s plnou pusou. "No já jen, že je docela mladej. Kolik mu je, třicet?? A on chodí na muzikály??" vysvětlila jsem mu. "No, vlastně mu je dvacetosm," opravil mě Georg. "No víš, on je docela v pohodě. Dá se s nim bavit a je i celkem zábavnej, ale jakmile dojde na jeho hudební vkus, je jak osumdesáti letej dědek," odpověděl mi Tom a znova si kousnul pizzy. "Hmmmm. Mě se ale nelíbí, že mě nutí jít s váma na ty zejtřejší rozhovory," zamračila jsem se. "Proč??" podíval se na mě tázavě Bill. "Protože znám dobře tyhle naše plátky a je mi úplně jasný, že se mě budou ptát na všechno možný i nemožný," odpověděla jsem. "Buď v klidu. Co máme řikat my?? Nás se kolikrát ptaj na úplně neuvěřitelný věci!!" uklidňoval mě Gustav. "Jo?? A na jaký třeba??" zeptala jsem se se zájmem. "No tak třeba nedávno se nás v jednom přímym přenosu ptali, jestli taky zastáváme názor, že na velikosti nezáleží," kousnul si do pizzy Georg. "Cožee?? To jako fakt??" vyprskla jsem smíchy. "Jo fakt." přikývl Bill. "A co jste jim na to řekli??" zajímala jsem se. "No, všichni jsme se schodli, že jo." odpověděl Georg. "Co by jsi jim na to odpověděla ty??" podíval se na mě zvědavě Tom. "Nooooo, já bych jim řekla, že i s malym kašpárkem se dá zahrát velký divadlo." zamrkala jsem na Toma. "Tak to je drsná hláška," začal se smát Bill. "Ale pravdivá," otočila jsem se na něj a nahodila záhadnej úsměv. "Mě by stejně zajmalo, kam na ty svoje nápady a hlášky chodíš," zakroutil hlavou Martin. "Joooooo, tak to ti nepovim, protože to sama nevim," zasmála sem se. "Hele a co máš vlastně ráda??" zeptal se najednou Gustav. "Ráda?? A v čem??" odpověděla sem mu otázkou. "No jako co ráda děláš a tak," upřesnil mi. "Noooo tak toho je dost. Třeba ráda maluju, trénuju, chodim tancovat, poslouchám muziku a tak." zaokrouhlila jsem svoje zájmy. "A jakou muziku máš nejradši??" zeptal se hned Tom. "No já poslouchám skoro všechno. Záleží jakou mám zrovna náladu. Když špatnou, pustim si třeba Evanescenc, Nightwish, LP, The Rasmus a podobný tvrdší skupiny a když dobrou, jsou to většinou popový písničky," vzpomínala jsem na svojí domácí sbírku muziky. "A co když seš smutná?? A nebo když máš neutrální náladu??" vyzvídal Tom dál. "Tak když sem smutná, což je u mě ale celkem ojedinělý, pustim si něco táhlího a taky smutnýho a když neutrální, může to bejt cokoliv. Třeba hip-hop," zašklebila jsem se. "No a kdy posloucháš nás??" vložil se do toho Gustav. "Vás?? No vás většinou ráno, když vztávám do školy..." odpověděla jsem. "A proč zrovna když vstáváš??" podivil se Bill. "No protože to tvoje Schrei mě absolutně nejlíp probere," mrkla jsem na něj a zasmála se. "Hmmmm, to je zajmavý. Ale ty nejseš zrovna taková ta typická faninka co??" pokýval hlavou Gustav. "Proč myslíš??" podívala jsem se na něj se zájmem. "No protože neomdlíváš, když na tebe takhle zamrkám a sladce se usměju," zamžikal na mě mile Tom. "Tak to je pravda. Já vážně nejsem ten typ, kterej když uvidí svoji oblíbenou hvězdu, začne pištět a skákat tři metry do vzduchu. To pro mě prostě neni." přikývla jsem na souhlas. "No z jedný strany taky dobře," oddychl Georg. "To jo. Někdy jsou ty holky vážně úplně šílený," přikývl Gustav. "Pamatujete si tenkrát jak nás zaskočili u toho hotelu??" rozhlídnul se po klukách Georg. "Jo, na to se nedá zapomenout. Bylo to úplně šílený. Když mě přimáčkly na tu zeď, myslel sem si, že je to moje poslední hodinka," zavzpomínal Tom. "Mi povidej. Mě tam div neušlapaly. Tahaly mě za vlasy a málem tam ze mě strhaly všechno oblečení," přidal se Bill. "Tohle chování já fakt nechápu. Nějaký z těch holek by se měly jit léčit do blázince," pronesla jsem do ticha. "To teda jo. Mě docela stačilo, co se mi stalo tady po tom koncertu. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že holky můžou bejt tak nebezpečný," souhlasil Bill. "Hele, už je devět!!" podíval se na hodiny Martin. "Super. Tak se mrknem na ten horor ne??" vyskočil Tom a už ho hrabal ven. "Jo, ale nejdřiv musíme ještě něco přinýst," řekl Bill a zvednul se. "Co jako??" podíval se na bratra nechápavě Tom. "No přece nějakej popcorn, pití, zmrzlinu a ostatní věci ke konzumaci," oplatil mu Bill nechápavej výraz. "No jo jasně. Tak mi pro něco skáknem dolů do jídelny," praštil se Tom do čela a už vláčel Gustava a Georga z pokoje.
"Tak tady to máte," rozletěly se dveře do pokoje a dovnitř vkráčel Tom, kterej nebyl pomalu za tou hromadou pochoutek vidět. "Berte a konzumujte podle libosti," hodil to všechno doprostřed postele a skočil vedle toho. Gustav s Georgem přinesli spoustu pití a zmrzliny. "Hej Tome, uhni trochu," strčil do bratra Bill. "Jo Tome, uhni. My se tam chcem taky vejit," přidal se Gustav. "Ok, ok. Vždyť už se hejbu," řekl rozmrzele Tom a sednul si vedle mě. "Tak už to někdo pusťte," komandoval Tom, když jsme se asi po deseti minutách všichni na posteli srovnali a každej si vzal něco ke konzumaci. Naše sestava vypadala tak, že z levé strany postele seděl o zeď opřenej Bill, vedle něj uprostřed já a vedle mě Tom. Gustav s Georgem nám leželi roztažení u nohou a Martin se uvelebil na zemi, kde se opíral o postel. Kluci zhasli všechna světla a Martin pustil dvd.
"Tak to sem zvědavá, co to bude za příšernost," pomyslela jsem si v duchu a nervózně chroupala arašídy. Po několika úvodních snímcích film konečně začal. "No, zatim to vypadá dobře. Možná to nebude zase tak hrozný," usoudila jsem asi po čtvrt hodině, když se tam zatim nedělo nic tak hrůznýho. Pomalu jsem se začínala do děje filmu vžívat, když v tom jsem najednou ucítila něčí ruku kolem ramen. Lehce jsem pootočila hlavu a zjistila jsem, že je to ruka Toma. Nahodila jsem pohoršený výraz a podívala se mu do tváře. Tom se na mě ale jen mile usmál a dál sledoval děj filmu. "Ok tak ho nechám. Vždyť nedělá nic hroznýho," řekla jsem si v duchu a natáhla se po čokoládový zmrzlině. Potichu jsem rozbalila pixlu a s chutí do zmrzliny vnořila lžičku. Ve chvíli, kdy jsem si jí už chtěla strčit do pusy, se ve filmu ozvala hrozná rána a nějakýmu chlápkovy se rozletěla hlava na několik kousků. "Plesk," ozvalo se a všichni se na mě otočili. Já jsem se jen ztuhle podívala na prázdnou lžičku a potom na okno, kde byla na skle rozmáznutá zmrzlina. Kluci se začali nehorázně smát. Totiž v ten okamžik, kdy se ozvala ta hrozná rána, jsem se strašně lekla, cukla sebou a zmrzlina mi z lžičky vyletěla a rozplácla se na okno. "Hele jesli tu zmrzlinu nechceš, stačí říct a já to okno otevřu," řekl se smíchem Tom. "No...ehm.... já vám řikala, že se hrozně lekám," zakoktala jsem a zčervenala. "Tak mám takovej dojem, že tenhle pokoj budou muset po tomhle večeru znova vymalovat, protože tenhle film trvá dvě a půl hodiny a to je dost času nato, aby tady Sandra rozházela všechno jídlo," zašklebil se na mě Martin a potom začal znova sledovat děj. "No to potěš. Dvě a půl hodiny?? Co to ten Bill proboha vzal??" pomyslela jsem si nešťastně a zmrzlinu radši odložila. protože mě na ní přešla chuť...
Pokračování příště=D

Život si nevybírá 13.

12. ledna 2007 v 22:10 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
Vyhrabali jsme se všichni ven a rozhlíželi se kolem sebe. Stáli jsme před obrovským nákupním střediskem. Když se k nám přidali dva bodyguardi, vyrazili jsme dovnitř.
Jakmile jsme se ocitli v prostorné hale, všimlo si nás pár holek a už se k nám natěšeně řítili. "No co jsem řikala," pošeptala jsem Martinovi, když se kluci začali horečně podepisovat a fotit se s faninkama. "Radši by ses od nich měla držet dál," pošeptal mi se smíchem Martin. "No to asi jo. Ještě by je mohlo napadnout, že s některým z nich chodim a byly by schopný vyškrábat mi oči," přikývla jsem potichu a v tom mě někdo zatahal za nohavici. Otočila jsem se, ale nikoho jsem neviděla. "Já sem tady," řekl nějaký hlásek. Teprv, když jsem se podívala dolů, zjistila jsem, že u mě stojí malá holčička, má v ruce památník s propiskou a tahá mě za nohavice. "Ahoj zlatíčko. Copak potřebuješ??" zeptala jsem se jí a sedla si opatrně do dřepu, aby na mě nemusela koukat se zvrácenou hlavou. "Podepsala by ses mi prosím??" zeptala se mě ta malá holčička v růžových šatičkách a dvouma culíkama. "Já ale nejsem slavná," usmála jsem se na ní. "Ale si tady s Tokio Hotel," řekla a natáhla ke mě ruku s památníkem. "Já k nim ale nepatřim. Jsem jen jejich... no... kamarádka," vyžbleptala jsem. "To nevadí. Prosííííím," udělala na mě nádhernej kukuč. "Páni ta je ale roztomiloučká," pomyslela jsem si a hezky se na ní usmála. "Tak dobře. Když si to přeješ," řekla jsem a vzala si od ní ten památník. "A jakpak se jmenuješ??" zeptala jsem se jí, když jsem nalistovala prázdnou stránku. "Karin," odpověděla mi. "To je moc hezké jméno," usmála jsem se na ni "jaké máš nejradši zvířátko??" "Pejska," usmála se na mě. Prostě dítě k sežrání. "Pejska??" Taky mám ráda pejsky. Máš doma nějakého??" ptala jsem se jí a začala jsem něco čmárat do památníku. "Ano, máme doma bernardýna Maxe," odpověděla mi. Ještě jsem se podepsala a ukázala jí svůj výtvor. V památníku byl obrázek pejska a u toho věnování "Té nejroztomilejší a nejodvážnější Karin na světě, Sandra=)" "Jéééé, to je hezký. Děkuju," rozzářila se jí očička, když si památník vzala spátky a prohlížela si obrázek. "Ty jsi velká faninka Tokio Hotel??" usmála jsem se na ni. "Jo, velká. Mám jejich plakáty v pokoji a každej den je poslouchám. Mamka si už radši koupila špunty do uší," přikývla mi. "Teda ta nemá chybu. To je prostě úžasný dítě," pomyslela jsem si a mile se na ni usmála. "A chtěla by jsi od nich taky podpisy??" zeptala jsem se jí. "Ano chtěla. A taky bych se s nima chtěla vyfotit, ale je tam plno těch velkejch holek a tak se tam bojím jit, protože by mě mohli ušlapat," sklopila Karin sklamaně oči. "Ty seš ale zlatíčko. Tak víš co?? Já tě k nim vezmu jo??" zasmála jsem se. "Tak jo," přikývla mi nadšeně a tak jsem ji vzala opatrně do náruče a začala se s ní prodírat skrz zástup faninek. "Hej kluci, mám tady pro vás jednu speciální faninku," řekla jsem, když jsem se ke klukům konečně dostala a ukázala jsem jim Karin. "No páni, to je naše faninka??" zeptal se překvapeně Georg. "Jo je to vaše velká faninka. Má vaše plakáty v pokoji a každej den vás poslouchá," řekla jsem se smíchem. "Mamka si už radši koupila špunty do uší," doplnila mě Karin. "Tak to je úžasný," usmál se na ni Bill mile. "Chtěla by váš podpis a vyfotit se s váma," řekla jsem a Karin Billovy podala svůj památník. Všichni se do něj podepsali a nakreslili jí tam nějakou blbost jako je hvězdička, srdíčko, smajlík a podobný kravinky. Potom jí památník znova vrátili a Karin jen zářila štěstím. "Tak a teď se vyfotíme," řekl Gustav. "Kde máš maminku??" zeptala jsem se Karin a ta ukázala prstem přes hlouček lidí na jednu mladou paní, která nás bedlivě pozorovala. "Mamííííííííííí," zakřičela na ni Karin a začala na ni mávat, aby za ní přišla. Paní se k nám hned rozeběhla. "Mamííí, vyfotíš nás??" zaprosila Karin. "No to víš že jo poklade," usmála se na ni máma a vytáhla foťák. "Kde chceš bejt??" mrkla jsem na ni. "Já chci bejt u Toma," řekla sladce. "Hej Tome, je to hlavně tvoje obdivovatelka," zasmála jsem se na Toma. "Tak fajn," řekl Tom a natáhl ke Karin ruce. Ta se mě s radostí pustila a přelezla do náruče Tomovy. Začala jsem ustupovat, aby se mohli vyfotit, když v tom na mě Karin zavolala. "Kam jdeš?? Ty se s náma nebudeš fotit??" hodila na mě smutnej kukuč. "A ty mě na tý fotce chceš??" zeptala jsem se jí. "No jasně." přikývla. "No tak dobře. Kam si mám stoupnout??" usmála jsem se na ní. "Sem vedle mě a Toma," nařídila mi a já poslechla. Nakonec jsme stáli zleva Georg, Tom s Karin v náručí, já, Bill a Gustav. Karin se mě chytila druhou rukou okolo krku a zeširoka se usmála. "Sýr," usmáli jsme se všichni a Karinina maminka nás vyfotila. "Tak a je to," řekla a schovala foťák. Kluci dali Karin na rozloučenou pusu na tvář a pak jsem jí šla vrátit mámě. "Moc vám děkuju. Tohle pro ni byl úžasnej zážitek," děkovala mi její mamka. "To je dobrý. Máte úžasnou dceru. Je hrozně roztomilá. Taky bych chtěla mit jednou takový suprový dítě," odpověděla jsem a usmála se na Karin, která si šťastně prohlížela památníček s podpisama. "Až vyrosteš a budeš si chtít postavit vlastní dům, vzpomeň si na mě a já ti ho navrhnu," mrkla jsem ještě na ni. "Dobře," usmála se na mě sladce. "Tak nashledanou," rozloučila se se mnou její mamka a pomalu odcházela s Karin v náručí. "Ahoj," zamávala mi Karin. "Ahoj," zamávala jsem jí a vrátila se ke klukům, kteří se konečně zbavili faninek. "Teda to byla suprová žába," zasmál se na mě Tom. "No jo, vypadali jste skoro jak rodinka," drcnul do něj Bill a zakřenil se. "Jo a tys tam byl jako super strejda, viď??" zašklebil se na něj Tom. "Hele tak jdem konečně nakupovat ne??" strčil do nich Gustav. "Jo jdem. Za chvíli budou zavírat," odpověděl mu Bill a mrknul na hodiny.
Vyjeli jsme po eskalátorech do prvního patra a kluci mě tam hned zatáhli do jednoho luxusně vypadajícího krámku se spodnim prádlem. "Dobrý den. Co pro vás mohu udělat??" zeptala se nás hned nějaká mladá prodavačka, která mi byla krajně nesympatická, protože už na první pohled vypadala hrozně namyšleně. "No, kdybych sem vlezla sama, vypráskala by mě koštětem," pomyslela jsem si. "Sandro, jakou nosíš velikost??" otočil se na mě Bill. "Co- cože??" vyrušil mě ze zamyšlení. "No jakou nosíš velikost prádla," zopakoval mi Georg. "No ehm kalhotky M a podprdu 80B," dostala jsem ze sebe. "Kde máte tyhle velikosti??" otočil se Bill na prodavačku a ta mu ukázala prstem na několik polic a věšáků. "Dík," odpověděl jí Bill a už mě tam táhnul. "Takže," řekl a posadil mě na gauč, který stál naproti zkušební kabince. "Ty tady počkej a mi ti s klukama něco seženem," rozkázal mi a já jen přikývla. Všichni se jak na povel rozutekli na všechny strany schánět prádlo a já zarytě seděla na gauči a rozhlížela se kolem sebe. Krám byl celkem prostornej a vybavenej drahym nábytkem. Všude okolo vyselo luxusní prádlo všeho druhu. "No vypadá to tu fakt pěkně, ale ta prodavačka je příjemná jak osina v zadku," myslela jsem si a podívala jsem se na tu fuchtli, která mě pečlivě sledovala. "Bllllll," vyplázla jsem na ni jazyk. Prodavačka nahodila pohoršenej výraz, zakroutila hlavou a stočila svůj pohled k časopisu, který měla rozečtený. "Husa," šeptla jsem si a usmála se. V tom se ke mě přihrnuli kluci a každý mi ukazoval jeden set spodního prádla. Bill držel podprsenku s tangama v červenočerné barvě, Georg krajkovanou soupravu v černý barvě, Gustav se pišnil bílorůžovym krajkovym korzetem s tangama, Martin měl tygrovanou podprsenku s tangama a Tom se šklebil nad vyzývavě červenym korzetem s tangama a podvazkama. "Noooo, musim uznat, že máte dobrej vkus," pochválila jsem jejich volby. "No tak se zvedej a šup s tim na sebe," zakřenil se Bill a podal mi svoje prádlo. "Jj. Pořádně si to všechno vyzkoušej a nezapoměň se v tom taky předvíst, ať to můžem zhodnotit," mrknul na mě Tom a taky mi podal svoje prádlo. "To vám tady mám jako dělat módní přehlídku spodního prádla??" zeptala jsem se jich a vstala z gauče. "No jasně," usmál se Gustav a naložil mi do náruče zbytek prádla. Znova jsem se podívala na tu protivnou prodavačku, která mě už zase špehovala. "Tak dobře," řekla jsem najednou a mile se na ni usmála. Ona se na mě nechápavě zadívala, ale to už jsem za sebou zatáhla závěs převlíkací kabinky a začala se převlíkat.
Jako první jsem si na sebe vzala tu bílorůžovou soupravu od Gustava. Natáhla jsem si tanga a opatrně si zapla korzet. Skontrolovala jsem se v zrcadle a potom odtáhla závěs. Kluci seděli rozvalení na gauči a netrpělivě mě vyčkávali. "Fiiiiiiiii," začali pískat, když jsem vylezla ven a začala se okolo nich procházet a různě otáčet jako nějaká modelka na přehlídce. Já sice modelky zrovna dvakrát nemiluju, protože mi přijde úplně vypatlaný jak pořád držej různý diety a vůbec nejedí jen proto, aby vypadaly jak kostry, ale řekla jsem si, že tý blbý prodavačce předvedu pořádnou šou. "Jak andílek," vykřikl Gustav a všichni začali tleskat. Znova jsem zalezla do kabinky a začala se převlíkat do tygrovaný soupravy od Martina. Zase jsem vylezla a tentokrát se okolo nich procházela jako dravá šelma, která hledá kořist. "Plesk," plácnul mě ze srandy přes zadek Martin. "Plesk," s úsměvem jsem mu to vrátila v podobě facky. Kluci se rozhyhňali na celej krám, když se Martin chytil za tvář. Teď jsem si natáhla černou krajkovou soupravu od Georga. "Hmmmmm, divoký...," poznamenal Georg, když jsem se okolo něj mihla. Kluci se znova roztleskali a já se šla převlíct. Tentokrát jsem šáhla po věcech od Billa. Zapla jsem si podprsenku a mrkla se do zrcadla. "Tohle je fakt pěkný," usoudila jsem a chvilku se prohlížela. "Bill má hodně dobrej vkus. Úplně stejnej jako já. Vypadalo by to ale líp, kdybych neměla celý záda a žebra rudofialový," konstatovala jsem, ale to už kluci protestovali, co tam tak dlouho dělám. "Už jdu," křikla jsem a odtáhla závěs. "No úžasný," vydechl Bill a obdivně si mě prohlížel. Chvilku jsem se tam producírovala a potom jsem se vydala zpátky pro poslední model od Toma. Chvíli jsem zkoumala jak ten korzet má vlastně bejt, protože byl dost odvážnej. "Nojo, co bych mohla taky od Toma čekat jinýho," usmála jsem se, když jsem dumala nad podvazkama. "Tohle je taky super souprava, ale leda tak někam na pořádnou párty," usoudila jsem, když jsem se spěšně prohlídla v zrcadle a potom vylezla ven. "Yeeeeeeeeeeeeah," vykřikli kluci a začali tleskat jak o život. "Nebezpečně sexy," pronesl Tom a všichni přikývli na souhlas. "No tak co?? Líbí se ti to, co jsme ti vybrali??" zeptal se mě Bill. "Jo, je to fakt super a všechno mi perfektně sedí," usmála jsem se. "Ok, takže to berem," zašklebil se Bill. "Fajn, ale ty podvazky tu nechávám," zaprotestovala jsem trochu. "A proč?? Vypadáš v nich skvěle," ohradil se hned Tom. "Jo to jo. Připadám si v nich jak štětka. Pod kalhoty se to nosit nedá a kdybych si to vzala pod sukni, budou se mě všichni ptát "Za kolik??" protáhla jsem obličej. "Ale jinak je ta souprava super," dodala jsem ještě a mrkla lehce na Toma. "Tak jo. Běž se oblíct a mi počkáme u pokladny," usmál se Tom a kluci se vydali za prodavačkou, která celý naše představení sledovala s otevřenou pusou.
"Nashledanou," řekla prodavačka, když zabalila náš nákup do tašky a podala ho klukům. "Zbohem," řekla jsem jí a udělala na ní ještě mezi dveřma ksicht. "Tak kam teď?? rozhlídl se po centru Gustav. Teď pudem do dalšího patra. "Ta prodavačka řikala, že jsou tam dobrý krámy," odpověděl mu Bill a všichni jsme vlezli na eskalátory. V druhym patře jsme prolezli pár obchodů, ve kterých jsme koupili několi věcí pro mě, pro Billa a dokonce i kluci se nechali Billovou menší mánií v nákupech zvyklat a každej z nich si něco pořídil. Bodyguardi byli zavaleni taškama a my jsme stáli uprostřed střediska a rozhlíželi se kolem sebe. "Hele, tamhle je krámek s filmama," drcnul do Billa Georg. "No jo vidim. A co??" podíval se tím směrem Bill. "No měli by jsme koupit nějakej ten film ne??" odpověděl mu Georg. "Georg má pravdu. Co kdyby si nás přišel večer máňa skontrolovat??" přitakal mu Tom. "Ok, tak tam pro něco skočíme," přikývnul Bill a vydali jsme se do toho obchodu.
"Tak co vezmem??" ptal se bezradně Gustav, když procházel kolem přecpaných regálů. "Hlavně ne nějakou slaďárnu," zaúpěl Tom. "Co takhle nějakej horor??" navrhl Bill. "A co nějaký péčko??" křikla jsem na ně z legrace přes půlku obchodu a všichni lidi co byly uvnitř se po nás otočily. "Co blbneš??" zacpal mi pusu Martin a dotáh mě spátky ke klukům. "Ty se díváš na péčko??" zeptal se mě překvapeně Gustav. "Jo. Ty snad ne??" opáčila sem na něj s úsměvem. "No...já...někdy," zakoktal se Gustav. "To je jasný, že se každej z nás občas na péčko mrkne," prohlásil směle Tom. "Jak často na něj koukáš??" zeptal se mě zvědavě Georg. "Někdy, když se nudim a nemám na co koukat." odpověděla jsem "ale blbý je, že u toho pokaždý po čtvrt hodině sledování usnu," dodala jsem a pokrčila rameny. Kluci se začali řehtat na celý kolo. "Jak můžeš u péčka usnout??" zeptal se nevěřícně Bill. "Jednoduše. Furt se tam děje to samí a to mě začne po chvíli nudit a tak u toho usnu." odpověděla jsem prostě. "Teda ty seš fakt neuvěřitelná," smál se Martin. "Tak co teda vemem??" zeptal se po chvilce Gustav. "Vezmem tohle," řekl Bill a vzal z regálu nějakej horor. "Hele ale varuju vás předem. Jestli tam budou ty napínavý okamžiky, u kterejch se vždycky tak hrozně leknu tak vám doporučuju sednout si co nejdál ode mě." nahodila jsem vážnej kukuč. "A pročpak??" zeptal se mě u pokladny Tom. "No protože vždycky, když se leknu tak sebou cuknu a někomu ji ubalim," zakřenila jsem se. "Kámoš už kvůli tomu se mnou nechce na horory do kina chodit. Vždycky si potom stěžuje, že je celej pomlácenej a že místo toho, aby se lek tý scény ve filmu, lekne se toho jak se leknu já," dodala jsem, když jsme vylezli z obchodu ven. "Neboj, já tě ochránim," mrknul na mě Tom a strčil mě na eskalátor, po kterym jsme se dostali zpátky do přízemí. Tam se na kluky opět vrhly nějaký faninky. "Hele my zatim dojdem támhle pro pizzu," křikla jsem přes tu hromadu holek na kluky. "Yeah," křiknul na mě zpátky Bill.
"Dvě šunkový pizzy se sýrem ," objednala jsem u pultu. "Tady nebo sebou??" zeptal se mě prodavač. "Sebou," řekla jsem a otočila se na Martina. "Teda já bych nechtěla bejt slavná ani za nic," prohlásila jsem, když jsem skrz prosklený dveře pozorovala podpisující se kluky. "No jo, je to záhul," přikývnul Martin. "Tady to máte slečno," podával mi dvě krabice prodavač. "Danke," řekla jsem a zaplatila. "Hele, ty se do tý němčiny začínáš nějak vžívat ne??" zasmál se Martin, když jsme vyšli ven. "Ani bych neřekla. Proč myslíš??" podívala jsem se na něj nechápavě. "No že jsi právě místo děkuji řekla danke," mrknul na mě Martin. "Vážně??" zastavila jsem se překvapeně. "No fakt," přikývl Martin a dodal "když se budeš tak rychle učit, během těch dvou tejdnů se celkem slušně domluvíš." "To by bylo super. Já jsem na jazyky hrozně tupá, ale už během těch necelejch dvou dnů jsem toho docela dost pochytila a pár věcem už i rozumim," zakřenila jsem se a dala se znova do chůze.
"Tak jste si procvičili zápěstí??" usmála jsem se na kluky, když se konečně dostali za náma ven. "Teda já snad už nikdy neuvidim," promnul si oči Georg. "No jo. Snad nikdy v životě jsem nebyl vyfocenej tolika bleskama," postěžoval si Bill a zalezl do auta, který u nás zastavilo. "Jaká je to pizza??" zeptal se se zájmem Tom. "Šunková se sýrem," odpověděl Martin. "Můžu ochutnat??" natáhl se po krabicích. "Ani nato nemysli," pleskla jsem ho přes ruku a dala krabice na druhou stranu. "Počkej si do hotelu," dodala jsem ještě a zakřenila se na něj. "Ok, ok. Tak počkám no," protáhl Tom a zadíval se ven z okna...
Pokračování příště=D

Život si nevybírá 12.

12. ledna 2007 v 21:51 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
Během chvilky jsme byli dole a vylezli jsme ven. Bill se rozhlídnul, znova mě čapnul za ruku a už mě táhnul přes celou halu někam dozadu. Neměla jsem ponětí kam jdeme. Přešli jsme celou halu a vešli do nějakého průchodu, kde bylo spousty dveří a na jeho konci vysel tmavě rudý závěs. Bill závěs odhrnul a vtáhnul mě dovnitř rozlehlé místnosti, která byla plná stolů a židlí. "No jasně, to je hlavní jídelna," trklo mě, když jsem se rozhlídla. Celá jídelna zela prázdnotou až na jeden stůl, u kterého seděl Tom, Gustav, Georg, Martin a jejich manažer. Kluci se cpali a poslouchali, co jim manažer řikal. Vůbec si našeho příchodu nevšimli. Bill mi ukázal na ohromný stůl, který stál u jedné ze stěn a byl plný různého jídla. Potom se k němu vydal a začal si na tác nabírat jídlo. Pomalu jsem ho následovala a zkoumavě si prohlížela, co všechno tam k jídlu bylo. Měli tam všechno možný i nemožný. Bylo tam aspoň dvacet druhů müsly cereálií, ale samozřejmě neměli ty, které jím já. Pak tam byly tuny různýho ovoce, pečiva, sladkostí a něčeho, co jsem nedokázala identifikovat a tak jsem to radši nechala být. Nakonec jsem si vzala misku s medovým müsly, bílej jogurt, banán a jahodovou fit tyčinku, po který se můžu utlouc. Bill už seděl u kluků a ládoval se s nima. Vydala jsem se ke stolu a dívala se pod nohy, abych při svym štěstí nezakopla a s celym tim tácem plnýho jídla se nesložila. "Dobré...ehm...odpoledne," pozdravila jsem a posadila se mezi Gustava a Martina. "No nazdar," odpověděl mi Tom a sjel mě pohledem. "Jakpak jste se vyspinkali??" zeptal se mě a skoumavě si mě prohlížel. "Dobře. Bill ani moc neřádil," řekla jsem a zašklebila se na něj. Kluci se dali okamžitě do smíchu a Tom se málem zadusil cereáliemi, které si právě strčil do pusy. "Cože??" podíval se na mě Tom překvapeně a utíral si poprskané tričko. "Tome, to měl bejt jen vtip," řekl mu se smíchem Bill. "Jo jasně. A já kvůli němu mám Tomovy zbytky z pusy v čaji," pronesl suše manažer a hrnek pro jistotu odstrčil. "Pardon," omluvil se Tom a zasmál se. "To má bejt tvoje snídaně??" podíval se mi nedůvěřivě na tác Martin. "Jo má. Proč??" zeptala jsem se zrovna, když jsem otevřela jogurt, vylyla ho do misky a začala ho promíchávat s müsly. "No já jen, že toho tam moc nemáš. To nevíš, že snídaně je nejdůležitější jídlo za celej den a proto by měla bejt nejbohatší??" začal Martin s přednáškou. "Ale vždyť je nejbohatší. Mám tu všechno co potřebuju," odpověděla jsem se sladkym úsměvem a strčila si první lžíci do pusy. "No fůůůj," vypadlo ze mě v okamžik, kdy jsem to první sousto spolkla. "Vždyť to chutná jak zvratky," pomyslela jsem si v duchu. "Coje?? Nechutná ti to snad??" zeptal se mě s úsměvem Martin. "Ale néé, je to dobrý. Jen jsem rozkousla nějakej oříšek," zalhala jsem a rychle si strčila do pusy další vrchovatou lžíci. "No teda to je ale nechutný. Tohle sníst musim, ale už nikdy si nedám müsly s medem," myslela jsem si potichu a co nejrychlejc to do sebe naházela. Rychle jsem se pak pustila do banánu, abych tu příšernou chuť zahnala. "Takže teda jak jsem už říkal, vaše turné jsem na dva týdny přerušil. Aspoň si můžete trochu odpočinout a porozhlídnout se tady. Co máte vůbec dneska v plánu??" zeptal se manažer. "No až se najíme, chystáme se jet na nákupy," mumlal Bill s plnou pusou. "Ok. Dám vám přistavit auto. A co potom??" vyzvídal dál. "No tak to ještě nevíme. Na večer jsme zatim nic neplánovali." odpověděl Georg. "No fajn. A nechtěli by jste třeba vyrazit do divadla??" navrhl s velkým nadšením manažer. "Eeeee do divadla??" zopakoval Tom a vyměnil si s klukama zhrozené pohledy. "Jo, do divadla. Dneska dávaj muzikál Tři mušketýři," zasnil se manažer. "To je škoda, ale my nemůžeme. Georg úplně zapomněl, že jsme si včera večer zamluvili na dnešek jeden film, kterej chceme zkouknout." řekla jsem rychle. "Aha. A nepočkalo by to až do zejtra?? Dneska je poslední představení," podíval se na mě sklamaně manažer. "Bohužel nepočkalo. O ten film je velkej zájem a zejtra ho musíme vrátit," vymyslela jsem si rychle. "No tak dobře. Tak já tam půjdu sám." řekl nakonec manažer a zvedl se k odchodu. "Jdu vám zařídit to auto," dodal ještě a odešel. "Huráááááááá!!!!" vykřikli kluci zborově a vrhli se na mě. "Zachránila si nás před hroznými muky, do kterých jsme se kvůli Georgovy málem dostali," vykřikl Tom a bouchnul do Georga. "No jo pořád. Jak jsem moch tušit, že chce jit na nějakej muzikál nebo co to řikal??" omlouval se Georg. "No to je už jedno. Naštěstí nás Sandra zachránila!!" objal mě s radostí Bill. "Jak jsi proboha tak rychle přišla na takovou skvělou výmluvu??" zeptal se mě Gustav. "To víš. To jsou leta praxe," zakřenila jsem se. "No Tom sice taky pořád lže, ale tohle by teda nevymyslel," zasmál se Georg a oplatil Tomovy jeho ránu. "Hele tak už pudem ne?? Auto tam už nejspíš bude," řekl Tom a ostatní přikývli. "Ok, jdeme," zavelel Bill a začali jsme se pomalu sbírat od stolu. Ještě jsem od každýho z nich obdržela vděčnou pusu na tvář a potom jsme se už vydali ven před hotel.
Auto tam na nás opravdu už čekalo. Všichni jsme do něj vlezli a Bill mu řekl kam má jet. "Do centra?? Je ti jasný, že jakmile tam vlezeme, budete v obložení faninek??" zeptala jsem se a rozbalila si fit tyčinku, kterou jsem si neopoměla vzít sebou. "S tim se musí počítat," řekl vedle mě sedící Tom, popadl mojí ruku držící tyčinku a pořádně si kousnul. "Hele, ta je moje," osopila jsem se na něj se smíchem. Ten se na mě jen sladce usmál a znova si kousnul. "Hele nech toho. Ještě jednou a uvidíš!" řekla jsem na oko výhružně. Tom se zase jen usmál, chytil mě za ruku a kousnul si tak, že mi v ruce zůstal jenom prázdnej papírek. "Tak tos přehnal. Já tě varovala!" zahodila jsem papírek a vrhla se na Toma. Začali jsme se v jedoucím autě prát. Tom ležel na sedačce, žvýkal mojí tyčinku a přitom se smál. Já jsem napůl ležela na něm a bušila do něj. "Vrať to. Dělej. Vrať to!" křičela jsem na něj a různě do něj šťouchala. Tom se snažil bránit a přitom s těží kousal a polykal tyčinku, které měl plnou pusu. Kluci nás se smíchem pozorovali a jen se vyhýbali případným kopancům, které hrozily, když jsme různě máchali nohama kolem sebe. "Dej mi ji!" vykřikla jsem a praštila Toma lehce do hrudníku. "Fakt ji chceš spátky? Já ti jí dám,"zamumlal Tom, když už převážnou část zkonzumoval. "Jo chci," řekla jsem rozhodně, protože jsem myslela, že si ze mě dělá srandu. "Ok," řekl Tom, chytil mě za ruku a stáhnul mě na sebe. To jsem vůbec nečekala a než jsem se stačila něčeho zachytit, rozplácla jsem se na Tomovy jak moucha na přední sklo. Tom využil mýho překvapení, přitáhl si moji hlavu a začal mě líbat. Než jsem stačila jakkoliv zareagovat, strčil mi jazyk do pusy a předal mi zbytek rožžvýkaný tyčinky. "Fůůůůůj," zašklebla jsem se a štípla Toma do zadku. "Jau," vyjekl Tom a pustil mě. Rychle jsem se posadila a se smíchem spolkla Tomem předžvýkanou tyčinku. Tom se též posadil a mnul si zadek. "Za co??" zeptal se mě a přitom se smál. "To máš za tu rožvejkanou tyčinku," zakřenila jsem se na něj. "Teda vy jste hrozný," řekl se smíchem Gustav. "To se musíte prát zrovna v autě??" doplnil ho Georg. "Ona po mě skočila," řekl se smíchem Tom a ukázal na mě. "No co, neměl mi brát tyčinku," řekla jsem a nahodila nevinej kukuč. "Tak koukám, že ty budeš pěkný třeštidlo," podíval se na mě s úsměvem Martin. "To si piš. A to si ještě nic neviděl!" zakřenila jsem se na něj tajemně. "Hej, už jsme tady," řekl Bill, když auto zastavilo.
Pokračování příště=D

Život si nevybírá 11.

12. ledna 2007 v 21:17 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Zdálo se mi to?? Určitě jo. Musel to bejt jen pěknej sen. Pochybuju, že právě ležim ve stejný posteli jako Bill," přemítala jsem v duchu se zavřenýma očima, když jsem se probudila. Skrz víčka se mi prodíralo světlo a nutilo mě otevřít oči. "Já je ale nechci ještě otevřít. Chci znova usnout a vrátit se do toho skvělýho snu..." mručela jsem si pro sebe potichu a po deseti minutách boje oči konečně otevřela.
"Ježiš marja!" vykřikla jsem vyjeveně a rychle si plácla ruku přes pusu. Jakmile jsem otevřela oči, zjistila jsem, že čučim přímo do Billova spícího obličeje. "On to nebyl sen! Ono se to fakt stalo!!" pomyslela jsem si v duchu, když jsem se uklidnila z prvotního šoku. Měla jsem štěstí, že Billa můj překvapený výkřik neprobudil. Akorát se trochu ošil, ale potom spal klidně dál. "No to je úžasný!!!" usmála jsem se šťastně pro sebe a dívala se na spícího Billa. Vypadal hrozně roztomile. Měl spokojený výraz a rozcuchané vlasy. Po chvilce kochání jsem se podívala na hodiny, které ukazovaly dvě odpoledne. "Pane jo, to je ale hodin. Asi bych měla vstát a trochu se zkulturnit," pomyslela jsem si, když ručičky na hodinách ukázali přesně dvě. "Když mě se ale tak nechceeeeeee" zakňučela jsem a opatrně se protáhla. Nakonec jsem se donutila vylíst z vyhřátého pelíšku a potichu jsem zalezla do koupelny.
"Aaaaaaaaaa tohle na kvalitních hotelech miluju," zašklebila jsem se radostně a popadla do ruky čistej a nepoužitej kartáček na zuby. "Hmm tak co to tady máme za pastu??" vzala jsem do ruky nějakou bílou tubu. "Ta bude asi Billova." usoudila jsem, protože na ní bylo všechno německy. "No tak ji vyzkoušíme," řekla jsem si a trochu si jí kydla na kartáček. "Hmmm, zajímavá chuť. Jak podrážky bot," ušklíbla jsem se a začala si pořádně pucovat zuby. Konečně jsem se zbavila tý hnusný pasty a podívala se do zrcadla. "Pane jo, já zas vypadám. Jak když jsem vylezla z popelnice. To by mě zajmalo, co já v noci vyvádim, že pak vždycky vypadám tak hrozně," povzdechla jsem si a začala se rozhlížet po kartáči na vlasy a nějakejch šminkách, kterejma bych ze sebe udělala zase člověka. "Jo tady něco je," řekla jsem, když jsem zbystřila poměrně rozsáhlou kosmetickou taštičku. "Tak copak to tady všechno máme??" začala jsem přehrabovat v hromádce šminek. Nakonec jsem vytáhla malou nahnědlou tubu a zvědavě si ji prohlížela. "No jo no, když ale z obalu se těžko dozvym na co to je," povzdechla jsem si a rozšroubovala víko. "Aaaaaa kruci!!" vykřikla jsem, když jsem tubu moc silně zmáčkla a zevnitř mi do obličeje vystříkl obsah. Rychle jsem ji zahodila, pustila vodu a smívala si to z obličeje. "Teda tak všechny pofiderní tuby už radši nechám bez povšimnutí," usoudila jsem, když jsem tubu zvedla ze země, zašroubovala ji a vrátila zpátky do taštičky. "No konečně řasenka a tužka na oči!" zaradovala jsem se, když jsem konečně našla to co jsem hledala. Několika rychlými tahy jsem si nanesla řasenku a pak se pustila do tužky. Nakonec jsem si rty přejela průhlednym leskem, kterej sem po chvilce boje s ostatními přípravky našla a zkontrolovala výsledek v zrcadle. "Jj vypadá to dobře," posoudila jsem a nacpala šminky zpátky do taštičky. "Tamto byl asi nejspíš make-up," usoudila jsem, když jsem si pročesávala kartáčem vlasy. "No to je jedno. Ten já stejně nikdy nepoužívám," dumala jsem a začala se shánět po vosku a laku na vlasy, abych mohla vymodelovat svýho malýho bílýho kohouta na hlavě, kterýho jsem si hrozně oblíbila a nechávala si ho vystříhávat už asi půl roku. Během chvilky jsem měla hotovo a začala jsem se oblékat. Natáhla jsem si džíny, zapla podprsenku a natáhla si tričko. Ještě jsem si uhladila zbytek dlouhých vlasů a kriticky se na sebe zadívala do zrcadla. Tahle ranní příprava mi moc dlouho netrvala. Měla jsem docela ráda svůj přirozenej vzhled a tak jsem se nikdy moc nelíčila. Vystačila jsem si s řasenkou, černou tužkou na oči a průhlednym leskem na rty. Občas jsem ještě sáhla po tmavejch stínech na oči a rudym lesku, ale to jen v případě, že jsem měla buď vyzývavou náladu a nebo jsem šla někam do klubu. Nějakej make-up, pudry, rtěnky a podobný krávoviny jsem nepoužívala. Vlastně se dá říct, že jediný, co ve svym obličeji zdůrazňuju, jsou moje modrý oči, který mám taky na sobě nejradši. Ani s vlasama jsem si nikdy nedělala velkou hlavu. Nejčastějc jsem je nosila rozpuštěný s vyčesanym kohoutem a když jsem je potřebovala trochu skrotit, hodila jsem je do nějakého jednoduchého culíku."No tak hotovo," řekla jsem nakonec a vylezla jsem z koupelny.
Podívala jsem se na postel a zjistila jsem, že Bill ještě pořád v klidu spí. Mrkla jsem na hodiny a ty ukazovaly půl třetí. "Krrrrrr," zakručelo mi v břiše hlady. "No bodějť by ne, když jsem jedla naposled včera dopoledne," pomyslela jsem si v duchu a přejela si dlaní po břiše. Pomalu jsem se došourala k posteli a potichu se na ni posadila. Bill se trochu zavrtěl a spal dál. Opatrně jsem se k němu sklonila a z lehka mu foukla do ucha. Nic. Bill spal jak poleno. Vzala jsem tedy do ruky pramen svých vlasů a začala ho jemně šimrat po tváři. Bill se podrbal a pomalu se začal probouzet. Lechtala jsem ho, dokud neotevřel úplně oči. "Ahoj," usmála jsem se na něj. Chvilku na mě mžoural ospalejma očima, ale pak se konečně vzpamatoval a zeširoka se na mě usmál. "Dobré ráno," odpověděl mi a pomalu se posadil. "Ráno??" zasmála jsem se a ukázala jsem na hodiny. Bill se na ně podíval a když zjistil kolik je, zasmál se a vyskočil z postele. Došel k minibaru, vytáhl z něj plechovku RedBulu a začal pít. Přitom pozoroval jak jsem začala stlát, abych se zaměstnala. Při stlaní postele jsem Billa po očku sledovala. Když dopil, vydhodil prázdnou plechovku, vyhrabal z tašky pár věcí a vydal se do koupelny. Dostlala jsem a posadila jsem se na gauč. Protože jsem neměla zatim co dělat, sáhla jsem po ovládači a pustila televizi. Projížděla jsem programy, ale nic moc tam nedávali. Nakonec jsem to nechala na nějakym seriálu a bezmyšlenkovitě na něj čučela. "Doufám, že Billovy nebude vadit, že si pučuju jeho šminky," napadlo mě po chvilce. "Docela mu to ale sluší, když neni namalovanej. Včera večer mi to ani nepřišlo, ale když jsem si ho teď dobře prohlídla, vypadá hrozně roztomiloučce jak je rozcuchanej a obyčejnej," dumala jsem si pro sebe a vůbec nevnímala děj v televizi.
Konečně Bill vylezl z koupelny. Už zase vypadal tak jak ho znají a zbožňují tisíce faninek. Vypla jsem televizi a vyčkávala jsem, co bude dál. Bill vytáhl z kapsy mobil, chvilinku něco hledal a potom začal volat. Prohodil do telefonu pár slov a zavěsil. V ten okamžik mi znova zakručelo v břiše. Rychle jsem se za něj chytila a trochu zčervenala. Bill se jen chápavě usmál, chytil mě za ruku a táhnul mě z pokoje. Vytáhl mě na chodbu, pečlivě za námi zamknul a už mě táhnul k výtahu. Výtah během chvilky přijel a my jsme nastoupili. Bill zmáčkl přízemí a výtah se rozjel...
Pokračování příště=D

"Daj tie pracky preč" 2. - XXII.

12. ledna 2007 v 20:35 | Werča |  ╬"Daj tie pracky preč" 2
Bez opravy :)
"Ajka to som ja Werča." Hovorila som zo smiechom. To som počula len dupot ,buchnutie a zase dupot. Potom Ajka otvorila dvere a plnou váhou sa na mňa zvalila.
"Môj miláčik." Začala ma pusinkovať ,ako sme tak ležali na zemi. Ježiš no fuuuj ... Ako nič proti ,ale ona ma bozkáva snaď všade :D
"Hej zlez z nej ,tu máš Billa." Povedal Tom a oneho bol opretý Bill ,ktorý si niečo mumľal a hrozne pri tom prskal.
"Bííííííííl." zliezla zo mňa konečne a tak som sa mohla konečne nadýchnuť a poutierať si tvár ,od tých jej pusiniek. Skočila na Billa a zase sa zvalili na zem ,čo spôsobilo veľký buchot a zobudilo všetkých v dome ,snaď aj susedov.
Jerry začal plakať a Andy vyliezol z izby .
"Čo sa to tu deje?" pretrel si oči a pozrel na Billa a Ajku ako sa váľajú po zemi a vášnivo sa bozkávajú.
"Trochu viac si vypili." Milo som sa na neho usmiala a ďalej sa utierala.
"Aha ,tak ja idem späť do izby. Dobrú." Zamával nám a zase sa zabúchol do izby.
"Jerry plače." Upozornil ma asi po 10 minútach čumenia na nich ,Tom.
"Tak ich tu nechajme. Som zvedavá ako Ajka zajtra zvládne ten pohovor." Potichu som sa zasmiala a šla s Tomom do izby k Jerrymu. Zobrala som ho do náručia a kolísala ho ,dokiaľ neprestal plakať. Potom som si ľahla k spiacemu Tomovi a zaspala tiež.
Ráno ma ako inak zobudil plač Jerryho a zase nejaký buchot a krik z chodby. Tom aj napriek tomu tvrdo spal a chrápal horšie ako môj otec.
Tak som šla k Jerrymu ,zobrala ho do náručia a vyšla z nim z izby ,aby som sa porozhliadla čo sa tu deje.
Bill zbieral svoje veci po chodbe (myslím zubná pasta ,kefka , make-up a všetko možné) a Ajka pobehovala okolo neho celá v čiernom ,z čiernymi okuliarmi a vyzerá to tak ,že niečo hľadá 
"Dobre ránko." Milo som sa usmiala a obaja spoločne sa na mňa zadívali.
"Čo je? Mám niečo na xichte?" pozrela som sa do zrkadla ,aby som zistila prečo na mňa tak čumia. Veď vyzerám strašne ako vždycky ,tak nechápem ...
"Dobre ráánko moja mila kamarátka!" uškrnula sa na mňa Ajka a pobehovala ďalej. Hmm ,nejaká nabrúsená.
Tak som prekročila Billa a zišla dole ,aby som nakrmila Jerryho .
Posadila som ho do stoličky na krmenie a urobila mu kašičku.
Položila som ju na stôl aby trochu vychladla a začala robiť raňajky pre všetkých. Jediné čo som sa naučila je praženica ,takže nič iné okrem pizzy ,praženici a číny tu nežerieme.
V tom zišiel dole Bill ,pretrel si oči a posadil sa za stôl pripravený jesť.
"Tak ako ste sa včera tak hrozne ožraly?" spýtala som sa zo smiechom a dala Billovi raňajky.
"Ja si nepamätám. Všetko bolo take rýchle. K tomu sa radšej neozývaj k Ajke ,je nabrúsená že ste nás nechali na chodbe." povedal zachmúrene Bill a hral sa v praženici.
"Aha ,tak fajn." To už zišla dole aj Ajka . Dala Billovi pusu ,pohladila Jerryho a takmer odišla ,lenže som ju zastavila.
"Nedáš si raňajky?" spýtala som sa jej. To si zložila čierne okuliare a pozrela na mňa tými diaboľskými očami.
"Radšej len vodu." A zase si nasadila okuliare. Tak som jej naliala vodu a podala jej ju. Nebojte nechodí to tu každé ráno ,len občas keď nikto nestíha a ja mam voľno. Vždy tu robí raňajky Ajka ,alebo Bill obed.
Ona sa len napila ,vstala ,pohladila Billa ,pobozkala Jerryho a odišla. Teda tento svet sa jej nejako motá!
"Čo to bolo?" obzrela som sa za ňou z Billom.
"Opica." Vyšlo z neho a to som si nevšimla ,že som Jerrymu položila kašu pred nos ... Teda už s tej kaše nič nieje . Tak som musela Jerrymu spraviť ešte jednu a tak ho nakrmiť.
Potom sa zobudil i Tom a tak sme tento deň zvládli i bez Ajki ,ani nevieme ako.
Asi o 9 mesiacov sa všetko dalo zase do normálu.
Ajka dostala super prácu a k tomu chodí aj do školy , Tom a Bill sa dnes večer vracajú z turné a ja a Jerry sme tu samy. Dnes Jerry oslavuje jeden rôčik a nikto tu nieje. Všetko som to tu ozdobila ,Jerry sa snaží pobehovať okolo stolu ,ale nejako mu to nejde. Stále kričí "Krava" . Či už čumí na rozprávku ,na Bilov a Tomov koncert ,alebo na mňa ako sa snažím kúpať ho. Poviem vám ,takéto živé dieťa ste ešte nevideli. Tom mal asi pravdu ,keď povedal ,že keď bude mať Jerry 6 tak to tu vyvraždí. Možno sa mu to podarí i skôr.
Bolo asi pol 7 ,keď sa domov vrátila Ajka ,celá unavená ale z veľkým darčekom.
Hneď Jerryho vybozkávala a zaželala mu všetko najlepšie. Jerry hoci nechápal o čo "go" ale nevadí. Hrozne sa tešil s toho veľkého plyšáka psíka ,na ktorého sa ihneď zvalil.
Ja a Ajka sme si smutne sadli na pohovku a zapli si telku.
"Dnes už určite neprídu. Obaja to sľúbili a kašľu na Jerryho." Povedala smutne Ajka a napila sa šampusu.
"Dokonca aj Sendy sa na nás vykašľala. A hlavne na Jerryho." Uchmatla som od Ajki fľašu a napila sa tiež.
"Chudák všetci na neho kašľú." Vypila si Ajka. Tak sme sa zhovárali a popíjali asi ešte hodinu ,až Jerry na tom plyšákovi nezaspal ,samozrejme zo slovom "Krava" . To sme všetko nechali tak ,vybrali si dalšiu fľašu a pili ďalej.
V tom niekto otvoril vchodové dvere a vošiel dnu. Ozývali sa s tamade hlasy a smiech.
"Zlodeji." Napadlo ma hne´d prvé. Tak som si uchmatla dáždnik a šla k vchodovým dverám. Namachla som sa a už už by som jednému z nich strelila ,keby niekto nerozsvietil.
"Tom? Bill? Gustav? Sendyy?" vykríkla som a pustila dáždnik. Ihneď som na Toma skočila. Ten bol tak hrozne šťastný že som ho tak milo prijala. To sa ale míli ,ešte dostane debil jeden. Prísť tak neskoro .
Bill hneď bežal za Ajkou do obývačky a Sendy z Gustav za Jerrym ,ktorý sa hneď na môj krik zobudil a spadol s toho plyšáka. Ako inak začal plakať  Že je celý po mne?
"Ani nevieš ako si mi po 3 mesiacoch hrozne chýbala. Ty i Jerry." Obímali sme sa ešte stále.
"No to teda aj ty nám. Vieš o tom že dnes má Jerry narodeniny? Prvý rok a vy ste ho zmeškali!" buchla som ho do pleca.
"Vieš je hrozna premávka ,nedalo sa ani pohnúť a museli sme ísť ešte aj za Sendy...." ospravedlňoval sa.
"A čo si mu kúpil?" spýtala som sa z úsmevom. To už mal Jerryho v náruči Bill ,že mu chce ukázať ten darček ,ktorý mu kúpil.
"Tak fajn ,len choď." Dovolila som mu to a tak sa obliekli a zmizli. Je mi jedno kam ,hlavne že bude mať Jerry radosť.
To som sa zase otočila na Toma ,nech mi odpovie.
"No vieš uvažoval som ,že čo asi tak Jerry naozaj potrebuje a prišiel som k záveru ,že by sa mu zišiel ... Nočník." To vytiahol z tašky modrý nočník z nejakými nálepkami.
Len som vykulila oči a uprene pozeral raz na Toma a raz na nočník. To sa všetci začali smiať ako splašený a mňa to vyhukalo ešte viac.
On mu kúpil nočník?
Autor: Werča (Musím poďakovať dievčatám ,ktoré mi pomáhali : Ajka a Sendy :))

Len nevlastná sestra VI.

12. ledna 2007 v 16:30 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
"Ahoj." Ozvalo sa pri mne a ja som po čase nadvihla hlavu. Predo mnou stál čiernovlasý chalan z jasnými zelenými očami a veľkými perami.
Ja som si len utrela slzy a dívala sa na neho . Uprene na mňa hľadel a milo sa usmieval. Nemala som najmenšiu chuť rozprávať sa z nejakým chlapcom ,ktorého vôbec nepoznám.
"Ty nemáš jazyk?" prisadol si ku mne a znova na mňa hľadel.
"Daj mi pokoj prosím ťa." Plakala som ďalej. Plačem ako nejaká hus. Ale keď ... Bill to robí pre mňa a ja mu nemôžem dať to ,po čom túži - lásku a to ma bolí najviac.
"Nemôžem dať pokoj krásnemu dievčaťu ,ktoré plače pred mojou izbou." Usmieval sa na mňa a to sa mi konečne prestali z očí hrnuť slzy.
"Ale ja by som bola rada sama ..." povedala som potichu. To som si všimla ,že z mojej izby vyšiel vyhúkaný Tom. Bill mu zase určite povedal že ho ľúbim.
"Kto je ten chalan?" obzrel sa za ním. Tom už totiž odchádzal preč ,ale to sa ešte za mnou obzrel a pozastavil sa.
"Môj ... Nevlastný brat." Povedala som a nespúšťala som z Toma oči. Pozeral na mňa i na toho chalana tak uprene ,že som sa až bála.
"Niky..." povedal a stále na mňa pozeral. To sa pomalým krokom vydal ku mne. Ja a ten chalan sme tam len tak nechápavo sedeli a pozerali na neho.
Keď už bol celkom blízko nás ,postavila som sa a utrela si ešte tie zvyšné slzy.
"Mohla by si ísť zo mnou do izby ?" urobil psí kukuč. Pozrela som ešte na toho chalana a šla s Tomom do izby ,kde sme sa posadili na posteľ a pozerali na seba.
"Kedy? A vlastne ako?" spýtal sa asi po 5 minútach.
"Keď zomrela Kessy ,keď si mi tak hrozne pomáhal a stále ma obímal. Keď si zo mnou chodil von ,keď si z Billom rušil tie koncerty ,lebo som bola hnusná a báli ste sa že to nezvládnem!" to sa mi zase spustili slzy pri spomienke na Kessyn pohreb.
"O ... Niky ,ja ... Ja neviem čo ti mám na to povedať. Vždy do mňa bol niekto zaľúbeny a ty vieš ako to končilo. K tomu ty .. Si moja nevlastná sestra!" hovoril smutne.
"Ja viem. A vedela som že nikdy nebudeš ľúbiť a to mi tak ubližovalo. Prepáč že som sa k tebe zachovala zle a že som na teba kričala ,nemalo to význam. Ja s tadeto chcem iba odísť. Chcem ísť preč i od vás. Chcem zabudnúť ,chápeš?" urobila som na neho psie očká ,aby som zase nezačala plakať.
"Ale ty to nemôžeš urobiť! Si naša sestra a my ťa ľúbime. A to predsa vieš. Nemôžeš si len tak odísť ,máš len 15! K tomu nedostaneme ťa ani stadiaľto." To som sa zamyslela a Toma prestala počúvať. Pred očami sa mi zatmelo a vyjavil sa mi večer ,ktorý zmenil môj ,Kessyn ,Tomov i Billov život. Mala som len 13 ...
"Tomíííííííííšek." kričala podnapito Kessy a hrozne sa pri tom smiala.
"Ale daj pokoj! Radšej mi ešte nalej." Všetci sme chľastali nejaký drink ,ktorý urobil Bill. Čo sa neho týka ,milo sa na mňa usmieval a stále mi nalieval.
"Niky nepôjdeme hore?" spýtal sa ma Tom opito. Ja som len prikývla. Bill sa na mňa díval a do náruče mu hneď padla Kessy ,ktorá ho začala hneď bozkávať.
Ja a Tom sme sa zatvorili do jeho izby a hneď som sa posadila na posteľ ,pretože som nemohla stáť ani na nohách. Tom si zo smiechom prisadol ku mne a na plné pecky pustil jeho vežu s ktorej sa šíril hip-hop.
"Ach sestrička sestrička." Zase sa smial a chytil ma za pás. Dosť ma to prekvapilo ,ale alkohol v tele mi hovoril ,nechať Toma nech si robí čo chce.
"Čo je? Máš nejaký problém?" drgla som do neho zo smiechom. To si ma pritiahol k sebe bližšie a začal ma bozkávať....
To ma do reality dostal zase Tom ,ako mi tlieskal pred očami ,aby som mu odpovedala.
"Čo?" pozrela som na neho.
"To si ma nepočúvala? Niky načo myslíš? Ja ti tu rozprávam o tej tvojej láske ku mne a ty ma vôbec nepočúvaš." Mračil sa.
"Prepáč ,ale nezaujíma ma to." Vyhlásila som a postavila sa
"Nie počkaj! Tá tvoja láska .... To je len hlúpe pobláznenie a to vieš. Nič to neznamená! Žiadna láska neexistuje!" vysvetľoval mi. To som už naozaj nemohla počúvať a tak som vyšla na chodbu. V rohu na chodbe sedel ten chalan a nad niečim rozmýšľal. Nemala som inú možnosť len ísť k nemu . Hrozne ma zaujíma ako sa volá a tak.
"Môžem vedieť ako sa voláš?" spýtala som sa ho a prisadla si k nemu.
"Ja som Christian ,ale všetci ma volajú Chik ..." usmial sa na mňa .
"Ja som Niky." predstavila som sa mu. V tom som počula z mojej izby len buchnutie a to ako vyšiel Tom z dverí a potom i z chodby . Určite ho naštvalo to ,že som sa na neho vykašľala. Ale to ma teraz netrápi a ani nemôže pri Chikovi!
"Máš pekné meno. Teraz mi povedz kto bol ten chalan...." stále sa na mňa usmieval.
"Je to môj nevlastný brat. Ale to už dlho nebude ..." zase myslím na smrť. Nikdy ma Tom nebude ľúbiť. Ale možno na tom teraz ani nezáleží.
"Ako to nebude?" pozrel na mňa prekvapene.
"Proste nebude ... Prečo ťa tu zatvorili?" zmenila som tému.
"Pre takú blbosť. Dala ma tu matka ,myslela si že som sa zbláznil ,pretože vidím ... Anjelov." Priznal sa mi. Neviem prečo ,ale verím mu.
"Vidíš anjelov?" prekvapene som na neho jukla.
"No áno. Je ich málo. Zatiaľ som videl len málo ,ale matka si myslí že si vymýšľam. Vrajže sa s toho raz scvoknem ,ako stále chodím po izbe a po byte a stále ich vyvolávam. Nechápem tomu ,veď je to normálna vec." Poškrabala sa za hlavu a pokrčil ramenami.
"A prečo tu si ty?" vypytoval sa ma.
"Pretože ma tu zatvorili moji bratia ... Mysleli si ,že sa chcem zabiť.. Čo som aj chcela." povedala som smutne.
"Vieš čo? Budem ťa volať anjelik ,pretože sa na neho podobáš. Keď si plakala ,mal som nachvíľu pocit ,že si môj anjel."" pOvedal mi. To som len otvorila ústa a nechápavo na neho pozerala. Ja a anjelik?
"Anjelik ..." pošepla som si. Celkom sa mi to páči.
"Taak pôjdeme na tu párty ,ktorá je na terase? Určite tam budú i dievčatá ..." chytil ma za ruku a postavil sa ,čím potiahol i mňa.
"No ja ti neviem ..." chcela som s toho výjsť ,ale už ma ťahal k terase a k všetkým tým tancujúcim ľuďom, kde boli i tie dve a bláznivo tancovali.
Autor: Werča
(PS: Aby ste boli v obraze to písmo tučnými písmenami je minulosť ... Tak tho bude skoro vždy jo? :)

Nenaplnena láska V.

12. ledna 2007 v 15:21 | Werča |  ╬Nenaplnená láska
Autor: Werča
Tery tak nádherne spala ,až sa mi nechce opustiť ju a napísať jej ,že bola využitá ,len pre moju smrť. Som hrozný sviniar ,čo ak sa do mňa zaľúbi?
Ale za svoje chyby pykať musim a to smrťou.
Naposledy som pobozkal Tery na líce ,obliekol som sa , upravil a zmizol z izby i z hotela. Zobral som si taxík ,ktorý ma odviezol rovno domov. Určite nebude nikto doma . Tom spí v nejakom hotely , Georg u Emi a Gustav ,ten neviem kde sa túla a je mi to jedno. Som sám doma a to je veľká príležitosť.
Hneď ako som vstúpil do domu ,namieril som do kúpeľne ,uchopil do rúk nôž a zamkol sa. Trochu sa bojím to urobiť ,ale musim to skončiť. Nechcem žiť v nenaplnenej láske . Láska ,ktorá vôbec nemá cenu. Mike ma ľúbi ,ja jeho tiež ,ale to čo som mu spravil mi v živote neodpustí. Už ani nebude musieť ,dnes zo svojim životom skoncujem ,ale najprv musím napísať list mamke , Tomovi , Tery a hlavne Mikeovi. Všetkým sa priznám ,prostredníctvom listu ,čo k nemu cítim .
Uchopil som pero ,papier a začal som písať.
Prvý list je pre mamku . Ďakujem jej ,zato všetko ,čo pre nás s Tomom spravila a že nás tak dobre vychovala. Mam ju veľmi rád a viem ,že to pre ňu nebude take ľahké.
Druhý list ,bude patriť môjmu milovanému bratovi ,ktorý sa ma vždy držal a pomáhal mi i v tom najhoršom. Hoci mi často preberal dievčata ,odpúšťam mu všetko zle čo mi urobil. Dúfam ,že i on mi odpustí ,to ,čo zachviľku urobím.
Tretí list je venovaný Tery a všetkym mojim fanynkám. Tery mam veľmi rád a včerajšia noc bola pre mňa naozaj úžasna , hoci som si pod tým predstavoval niekoho iného. Fanynkám ďakujem ,za slávu a za všetke tie darčeky. Nech pre mňa neplačú ,nestojí to zato!
A štvrtý list je pre Mikea! Pre moju nenaplnenú lásku . Lásku ,ktorá trvá do dnes a bude trvať i po smrti. Nikdy nezabudnem ,nato ,čo sme spolu obaja zažili v ten večer. Nikdy nezabudnem na jeho bozky a slzy ,ktoré sa mu liali z očí len pre moju hlúposť. Dúfam ,že si nič nebude vyčítať. Veľmi ho milujem a stále budem. NIKDY NA NEHO NEZABUDNEM!
Listy su už konečne napísane ,stačí to už iba zabaliť do obálok a spečaťiť mojou krvou. Kvapkov krvi , z lásky ,čo k ním cítim.
Uchopil som do rúk nôž a pomalým pohybom som si prešiel po zápestí . Ani to tak nebolelo. Krv sa mi liala zo žíl ,čo som ešte nikdy nezažil. Nikdy som nezažil takéto vzrušenie ,keď zomieram. Ako mi tá krv tak kvapkala dolu , po poradí som bral obálky a uprostred som ich zamočil krvou. Každá jedna mala na povrchu moju krv ,ale Mikeova mala naozaj najviac. Bola takmer celá od mojej krvi. Obálky som položil pod dvere a do vane som si napúšťal vodu.
Už nemám ani silu stáť ,ale musím to nejako zvládnuť. Krvi stále pribúdalo a moja ruka bola stále slabšia a slabšia. Keď konečne bola vaňa plná ,ľahol som si do nej a uchopil nôž.
Krv na ruke sa rozpustila vo vode a hrozne to štípalo.
Z hlboka som sa nadýchol a rezol si i do druhej ruky ,presne cez žilu. Je to hrozná bolesť ,ale nejako to vydržím. Ponoril som sa do vody ,bez nádychu a nôž som pustil voľne plávať. Posledné ,čo som zazrel ,bolo ako sa z krvi vytvoril obraz celej rodiny a v strede bol Mike.
"Milujem ťa." Vypustil som zo seba a zatvoril oči.

Nenaplnena láska IV.

12. ledna 2007 v 15:20 | Werča |  ╬Nenaplnená láska
Autor: Werča
"Ja neviem ,či som na tie veľké tajomstvá tá pravá a poznáme sa len 3 hoďky!" povedala milo a ja som len prikívol. Beriem to ,že sa ešte dobre nepoznáme... Tery ma pravdu.
"Tak fajn ,kam pôjdeme?" pomaly som vstal.
"Vrátime sa?" sladučko sa usmiala a ja som len prikívol. Nečakane ma znova chytila za ruku a tak sme sa vrátili do klubu .
Tery ma ťahala cez ten dav ,až k stolu kde sedela . Tak sme sa posadili a zase začali kecať.
"Bill?" naklonila sa ku mne(zase).
"Ano?" trochu som sa od nej odťiahol ,ale tak aby to nezistila .
"Pobozkaj ma . Prosím." Pohladila ma po tvári ,až to zo mnou otriaslo. Bože ,čo mám teraz robiť? Pobozkať ju ,alebo povedať jej nie.
"Ale prečo?" nechápavo som sa na ňu pozrel.
"No chcem to proste vedieť. Chcem vedieť ako sa bozkáva takýto pekný chalan. Chalan z úžasným hlasom ,chalan ktorý je vlastne celý úžasný. Prosím." No pretože je to moja kamarátka i keď ešte "malá" ju teda pobozkám. Musím zabudnuť na lásku ,ktorú cítim k Mikeovi ,aspoň trošku.
Tak som sa priblížil k jej perám ,ešte pred spoločným dotykom som poriadne zaváhal ,ale pobozkal som ju. Nieje to take skvelé ako z Mikeom . Vôbec ,ale niečo na tom bude.
Nikto si nás nevšímal ,čo bolo dobre ,ale predsa len v tom dave bol človek ,ktorý si nás a naše pery ,dosť všímal!
Odlepil som sa od Tery a pozrel na neho.
"Mike." Pošeptal som a šťastne i zdesene vyskočil zo stoličky. Nechal som Tery samotnú a bežal som za Mikeom ,ktorý utiekol von z klubu.
"Mike stoj." Vybehol som z krikom z klubu a pozoroval Mikea ,ako dýcha a opiera sa o stenu. Zradil som ho ,zradil som jeho lásku. Som hrozný.
"Prečo Bill? Prečo?" z očí sa mu liali slzy ,čo som si všimol ,hoci na mňa ani raz nepozrel.
"Mike. Prepáč mi to ,ona... Ja som musel. Keby som bol obyčajný chalan ,žiadna hviezda ,neurobil by som to nikdy! Nikdy! Odpusť mi prosím." Chytil som ho za rameno a Mike sa prudko otočil.
Pozerali sme si do očí ,až sa slzy začali liať i mne. Som hrozný zradca a okrem smrti si nič iné neprajem.
"Ľúbim ťa Bill . Ľúbim!" vrhol na mňa zlostný pohľad a utiekol. Nechal ma tam stáť ,topiaceho sa v slzách ,len zo slovami "Ľúbim ťa" ,čo si ani nezaslúžim. Nezaslúžim si lásku takéhoto človeka. Radšej zomriem ,akoby som mal trpieť za vlastne chyby.
Ale dnes večer nie! Dnes si život ,ešte na plno užijem s Tery a bratom! Dnešný večer je posledný v mojom živote!
Utrel som si slzy ,pozbieral sa a vrátil sa k Tery ,ktorá smutne sedela na mieste a pozerala do zeme.
"Prepáčiš mi to?" urobil som psie oči a ona podvihla hlavu.
"Prečo si utiekol? A prečo máš rozmazané oči?" postavila sa oproti mne a utrela mi oči. Musim sa pozbierať i keď je to hrozne ťažké.
"To je na dlhé rozprávanie. Neobjednáme si izbu?" nahodil som diabolský úškrn a Tery len prikívla. Oznámil som Tomovi ,že dnes nebudem spať doma a ešte som sa z nim rozlúčil . Bude mi za nim veľmi smutno ,ale musím to urobiť.
Spoločne sme odkráčali do hotela ,ktorý bol neďaleko klubu. Zaplatili sme si izbu a šli sme hneď do nej.
Tery si sadla na posteľ ,zatiaľ čo ja som sa hneď zobliekal.
"Čo to robíš?" nechápavo na mňa čumela.
"Chcem si ešte užiť." Usmial som sa na ňu stiahol zo seba tričko a džíny a sadol si k nej.
"Chceš sex?" podvihla obočie.
"Áno."
"Tak to si nájdi nejakú šťetku. Ja niesom dievča na jednu noc." Postavila sa a chystala sa odísť.
"Počkaj. Tery ani ťa tak neberiem. Prosím..." pohladil som ju po ruke a pritiahol si ju viac k sebe. Ešte nikdy som nemal dievča na jednu noc a už vôbec dievča pred svojou smrťou.
Začali sme sa bozkávať a zvalili sme sa na posteľ. Cez to všetko som si predstavoval ,že je tu zo mnou Mike a nie Tery i keď veľmi ťažko.
Zobliekol som jej tričko ,sukňu a tak to šlo ďalej . I keď to vôbec nebolo z lásky ,stálo to za to! Sex pred smrťou je tá najlepšia vec ,ktorá ma k smrti ťahá viac a viac.
Už to nevydržím ,zabijem sa hneď , alebo až doma?
Tu to asi nepôjde ,je tu Tery a pri tom ,by som im to tu zašpinil. Takže až doma. Už sa teším na novú cestu ,ktorou budem kráčať!

Pokračko na budúce :c)

Nenaplnena láska III.

12. ledna 2007 v 15:19 | Werča |  ╬Nenaplnená láska
Autorka: Werča
Mikeove bozky a jeho obraz ma prenasledovali asi týždeň. Už týždeň som ho nevidel a ani si neviete predstaviť ,ako rád by som ho znova videl a cítil jeho pery na mojich . Čo deň mi chýba viac a viac a už to fakt nemôžem vydržať . Prečo mi nezavolá? Čo ak sa mu niečo stalo ,alebo si našiel chlapca?
Čo zo mnou teraz bude?
Celé dni ležím v posteli ,zakrytí dekou a trasiem sa. Vonku je asi 40 stupňov a mne je zima. A to nieje vonkajškom ,ale tým čo cítim v hlbke duše. Je to hrozný pocit ,zaľúbiť sa do chalana ,ktorého poznám asi 3 hodiny ,možno viac...
"Bill nejdeš z nami do clubu?" prišiel za mnou smutný Tom. I jeho trápy ,čo sa zo mnou deje. Veď vôbec nevychádzam z domu a niekedy ani nejem.
"Do ktorého?"
"No tam kde sme boli minule ,možno tam bude tá tvoja kočka!" pousmial sa trochu ,ale bolo vidno ,že to je násilím. Spravím mu tú radosť?
"Fajn . O ktorej?" povedal som trošku veselšie.
" No o 8?" žmurkol na mňa a ja som len prikývol. Tom odišiel ku Gustavovi a ja som zase ostal sám. Niekedy nemám ani chuť ,žiť. Už nikdy Mikea neuvidím a to len pre Toma! :c(
Už od siedmej som sa pripravoval do clubu. Machlil som sa ,upravoval si vlasy a vôbec vyberal si čo na seba. I keď viem ,že Mikea už nikdy neuvidím ,chcem aby na mňa leteli aspoň nejaké baby ,keď Mike na mňa celkom zabudol.
Presne o 8 som už stál pred domom z chalanmi a tak sme mohli vyraziť. Celú cestu som mal sklonenú hlavu dolu a bol ticho. Vlastne všetci v aute boli ticho. Hralo len rádio ,ktoré tiež nebolo boh vie ako počuť a to je dobre. V poslednej dobe sa mi ticho páči.
"A sme tu!" vyhlásil Georg a postupne sme sa všetci spratali z auta a namierili si to rovno do clubu. Zase to tu žije a zase sa na mňa vrhli dievčatá. Dúfam ,že si niektorú vyberiem.
"Bratček?" zavolal som si brata ,aby mi pomohol ,predsa ma na dievčata lepší čuch ako ja.
"Čo?"
"Vyber mi niektorú!" pošeptal som mu a Tom na mňa len nechápavo pozrel. V jeho očiach som videl ,že niečo tuší o mojej orientácii.
Chvíľu bol ticho ,ale potom prehovoril : "Tú čiernovlásku!" ukázal na čiernovlasú ,modrookú babu ,ktorá asi fakt stojí zato. Je dobrá ...
"Dík." Povedal som veselšie a vybral som sa k nej.
"Ahoj ja som Bill." snažil som sa po nej hodiť čo najsladší úmsev ,len mi to nejako nešlo.
"Ja som Tery." Podala mi ruku a priateľsky sme si potriasli rukou.
"Nejdeš si zatancovať?" nabral som odvahu.
"Jasne rada." Vyzerá byť milá a myslím ,že z nás budu priatelia ...
Tak sme sa vybrali ,ruka v ruke , na parket ,kde sme to poriadne rozbalili na fakt "crazy" song. No potom pustili sľaďák a museli sme sa k sebe viac pritlačiť.
"Prečo práve ja?" pošepla mi tak jemne ,a som sebou triasol.
"Ako ty?" nechápem.
"No prečo si si vybral práve mňa?" pousmiala sa .
"No čo ja viem. Tom mi ťa vyb..." a to som už radšej zmlkol . Nechcem sa predňou predsa strápniť a povedať jej že nieje pekná a nepáči sa mi ,keď je to kus (aspoň podľa Toma).
"Čože?" pritlačila sa ku mne omnoho viac a mne to pripadá nechutnejšie. Keby tu teraz tak bol Mike. :c(
"Nepôjdeme radšej von?" nevinne som sa usmial a ona len prikvíla. Spoločne sme vyšli z clubu ,kde sme sa hneď dali na prechádzku smerom na park.
"Tak prečo práve ja? Odpovieš mi?" chytila ma po dlhom chodení za ruku a ja sa cítim ešte horšie. Ale i napriek tomu ,som jej to opätoval i keď trochu zarazene.
"No čo ja viem. Si pekná." Pekná je ,ale nepáči sa mi.
"Ja som o tebe čítala ,že dievčatá nesúdiš podľa vzhľadu." Trochu sa uškerila a mne to prišlo hrozne trápne. Je to vlastne pravda ,ale i minulosť. Tery je vlastne celkom milá .
"No tak trochu je to pravda . Ale predsa len mi záleži i na vonkajšku . Nechodil by som predsa z ježibabou." Pousmial som sa a ona tiež. Uff ,toto mi vyšlo.
"Aha. Hrozne sa mi páčiš." Zastavila ma a postavila sa oproti mne. Vyzerá to tak ,že sa ideme bozkávať. Nie nerob ,to prosím! Tery nerob to. Nerád by som ťa sklamal. :c(
Približovala sa ku mne milimeter po milimetri a stále sa na mňa tlačila viac a viac. Až naše pery boli od seba len niekoľko milimetrov. Pre ňu to je asi vzrušujúce ,ale pre mňa je to odpudivé. Milujem inú osobu a nemôžem mu to urobiť!
Už keď to vyzeralo ,že sa ide na vec ,oddialil som sa od nej ,celý červený z úsmevom na tvári. Ona sebou len kívla ,vrhla po mne nechápavy pohľad ale ,našťastie sme išli ďalej ,len bez slov.
"Prepáč." Chytil som ju tentoraz za ruku ja ,aby sa necítila vinne.
"To nevadí. Som naivná." Je s toho smutná. Fakt sa jej páčim a všetko som skazil. Teraz si určite myslí ,že ju nechcem ,čo je i pravda . Ale mohla by to všade rozšíriť a to je pre mňa zlá situácia.
"Nie niesi. Ja len... Chcel by som ťa viac spoznať."
"Aha." Konečne nejaký úsmev. Stlačila mi ruku a hneď sme si sadli na lavičku ,ktorá bola pár metrov ďalej od konca parku.
"Ja... mne prídeš taký divný!" prerušila ticho .
"Prečo?"
"No pretože ,si ma nechcel pobozkať ,len preto ,že ma chceš spoznať viac? Nieje to čudné? Keby sa chalanovi naskytla možnosť pobozkať ma ,čo len byť takto blízko pri mne neváhal by! Ale ty nie ,správaš sa ako buzerant!" povedala veľmi rýchlo ,plná zlosti. Akoby ma za ten "nevydarený" bozky nenávidela ,alebo čo. Veď ma i pravdu.
"Sľúbiš mi ,že to nikomu nevytáraš a že budeš moja kamoška?" urobil som na ňu psie očká ,ktoré dodávala vášeň v mojich očiach. Niesom si celkom istý ,či jej to mám prezradiť ,alebo nie...
Pokračko na budúce

Sebevražda V.

12. ledna 2007 v 15:18 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda V
Dřív než stačili ostatní kluci zareagovat, ozval se Bill. "Tak já ji pohlídám." Všichni jsme se na něj otočili. Richard se zatvářil trošku ustaraně. "No já nevím…" zavrtěl hlavou a něco začali žvanit německy, to už s tim svým přízvukem a rychle, asi abych nerozuměla, ale hlavně jsem se modlila ať mi tu nenechá Billa a Toma. Bill je strašně… krásnej! Sladkej! Já jsem asi cvok! No to je bomba, ani na něj nesmím pomyslet, jo tak to je moje předsevzetí! Žádné jsem zatím nikdy neporušila, takže to snad dávám… snad… To už se na mě otočil Richard a vybafl na mě česky to nejhorší. "Bill tu s tebou zůstane a pak se s někým vymění, protože má ještě nějakou práci. Já už jdu, ahoj." A odešel. Okamžitě jsem vylítla z pohovky do vzduchu a půl německy a česky jsem na něj vyjela. "Ale já nepotřebuju aby mě někdo hlídal, taky potřebuju svoje soukromí! Hej! Já jsem tady!!" Richard ani neodpověděl, jen se usmál, jako by mi nerozuměl a zmizel s Georgem a Gustavem za dveřmi. "Hech to ne…" vydechla jsem a spadla na pohovku. "Tak se mějte!" mrkl Tom na Billa a zmizel. "Nemusíš mě hlídat! Nejsem malá!" vyhrkla jsem na Billa, který se jen usmál. "Ne, stejně nemám práci. Navíc mi to nakázali." Sladce a přitom neporazitelně se usmál a sedl si na sedačku naproti mně… Bože ten má ty kukadla…projelo mě horko…snad se nečervenám…je tak fajně oblečený, tmavé džíny a černé tričko, černý obojek… je krásnej! Honem jsem se odtrhla pohledem. "Máte tady slovník??" vypípla jsem na něj. Bill se trochu zarazil. "Slovník?" optal se mě. Snad jsem to řekla dobře… "Na co?" dodal s úšklebkem. "Teď ti pro něj stejně nemůžu zajít…" mrkl sladce. "Proč ne?" hodila jsem na něj smutná kukadla. Bill se jen usmál a dodal. "Nemáš hlad?" shlídla jsem k talíři. Chybí tu nůž! "Nemám…nemám…" řekla jsem a došlo mi, že nevím jak se řekne nůž, tak jsem to názorně ukázala. "Smůla, na co taky? To zvládneš."Mrkl a přešel k hudbě. Jenom ať tam proboha nedává nějakou dechovku! "Ale…" nasadila jsem svoje psí oči. "Jen ne dechovku nebo tak!" řekla jsem zděšeně. Bill se usmál a zamával nějakým CDčekm. "Neboj, to je hezká hudba." Jo, to jo, jak mám vědět co tam dáváš. Hodil tam to CD a zase si sednul. Za chvilku se ozvala… "Jé!" vyskočila jsem. Byl tam jeden fajn hit z Evropy 2. "Neboj, vím co tam dávám!" ušklíbl se Bill. "A…jak se vlastně jmenuješ?" No jo, kluci, já to řekla jen Richardovi, ale že to Tokiáci přeslechli je jen jejich mínus. "To bys chtěl vědět!" hodila jsem do sebe džus s potvorským úsměvem. "Jsem Michelle." Ani jsem se na něj nepodívala a přešla jsem na postel a rozplácla jsem se. Ale kruci. Jsem zpocená jak myš a potřebuju nutně na záchod! "Bille? Máte tady koupelnu?" Zvedla jsem se na odchod. "Jo, ale kdo tě tam pohlídá?" Bill založil ruce a opřel se vítězně do sedačky. S co nejnevinnějším pohledem jsem pokrčila ramena. "Tak pojď." Zavedl mě do nádherné koupelny. Uau, ti se ale mají. Potřebuju studenou vodu, jinak se mi ta hlava rozskočí. Byly tam nádherně jemné ručníky. Bill šel se mnou. "Hej!" okamžitě jsem ho zastavila. To by se mu líbilo!! "A ven!" "Ne, musím tě hlídat!" "Ale ne tak moc!" "No dobře…" otočil se a šel za dveře, ale ještě se vrátil. "Máš deset minut a pak pro tebe jdu!" Obrátila jsem oči v sloup. "No jo!" a zabouchla jsem se. První jsem strčila hlavu pod kohoutek s ledovou vodou a pak jsem začala hledat něco ostrého, ty šílené utrápené pocity jsem měla pořád. Sakra nic tu není! Oni to snad všechno uklidili. Žádné žiletky k holení! Prostě nic! Tak jsem si raděj napustila vanu a sundala jsem ze sebe všechny gothic šperky a vlezla jsem do vany. Že bych se utopila? Ne, to by mě stihli zas oživit a navíc bez oblečení… Mám Billa na svém pokoji…Ne ani na to nemysli! Okřikla jsem se v duchu. Nemůže se mi líbit, ale… on se mi líbí! Je skvělej! Ne, vždyť ho ani neznáš! Tak přestaň! Už bych asi měla z vody, jinak sem Bill vtrhne.
Bill- To je ta holka z mého snu… to není možné! Viděl jsem ji umírat a pak jsem ji chtěl odvést do světa mrtvých, ale vůbec nevím proč jsem to v tom snu pak chtěl strašně změnit, nesměla zemřít, co se to ve mně vzalo, že ji nemůžu ani teď spustit z očí, otočil jsem ji a pak najednou tma…a ráno nám doslova spadla do studia… je to snad i teď sen, kde se tu vzala když je to Češka? Proč mám pořád ten pocit, že ji musím hlídat jen já, já nechci aby zemřela a ani nevím proč! Jako bych ji znal už dlouho, je moc sympatická… Není už tam dlouho? Nechce se snad utopit?! Mám na ni zaklepat? Ne, ještě počkám…
Sakra není tu ani žádný župan… no jo, zas musím do svého oblečení, jiný tu nemám. Hodila jsme na sebe i své oblíbené doplňky a v klidu jsem vylezla z koupelny. "Konečně!" vydechl Bill a prohlížel si mě, jako bych měla mít někde strašně ošklivé zranění. No jo, ta moje levačka, pak pokus o útěk a nakonec si chci podříznout krk…to se mu ani nedivím… "Co?!!" utrhnu se po chvíli na něj. "Ale nic…" couvne Bill a jdeme konečně zpátky na pokoj.
autor:Wreki

Sebevražda IV.

12. ledna 2007 v 15:17 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda IV
Pokoj jsem se rozhodla pořádně prohlédnout, zas mi bylo tak divně a bolelo mě srdíčko jak se u mě stávalo často a teď mě už chytla i ta zatracená bolest hlavy. Bylo to všechno moc útulné, manželská postel, sedačka a stolek, a v rohu… "Jé supér!" nadskočila jsem. Byla tam menší věž a plno CD s písničkami. No ale pouštět je radši nebudu, kdo ví jestli by na mě někdo nevletěl a navíc jestli tu vůbec mají to co já poslouchám. Každopádně to okouknu a tak jsem už seděla vedle stojanu s CDčky. "Hmm…Coto..? Kdo to tady poslouchá?" uchechtla jsem se. "Heh Tokio Hotel, aby ne, mno…a hele! Nightwish!! Nějaký zaprášený, to sou lidi, to tě tu tak zanedbávají, neboj to se změní." Ušklíbla jsem se a vrátil jsem se na postel. Znovu jsem si ještě prohlídla levé zápěstí. Kruci jak jsem to mohla přežít?! "Auu!" sykla jsem když jsem se za tu ruku chytla. Mno super, radši už se tímhle nebudu zabývat, stejně na to asi nepřijdu. Ale jako, i když tady je to pěkný s kluky z TH, to jsem si přece vždycky přála, ale já chtěla především zemřít! Honem jsem se rozhlédla po pokoji po něčem ostrém. Nic, to mi dělají naschvál. Mno co, až bude možnost, čmajznu nějakej nůž. Rozvalila jsem se na posteli a koukala na strop. Bylo tu vymalováno takovou pastelovou červenou, hezky útulně. Skoro jsem usnula když někdo zaklepal. Hej dyť jsem skoro spala sakra. "Ano?!" zavolala jsem ke dveřím a do nich vstoupil Tom s večeří. "Mysleli jsme, že budeš mít hlad…" a položil tác na stolek. Díky ti Tome, že mluvíš srozumitelně a s takovými lehkými větami, alespoň si s tím nemusím moc lámat hlavu, už tak mě dost bolí. "Díky Tome." Tom se posadil na sedačku a už chtěl něco říct, ale byla jsem rychlejší, musím využít té hudby přece, trošku ho naštvu. "Můžu pustit hudbu?" vykoktala jsem a asi špatně, protože na mě chvíli zaraženě koukal a pak se zasmál. "Jo jasně!" usmál se sladce. Uf došlo mu to. No jo ta moje němčina. Sklonila jsem se k CDčkám a přejela prsty přes Tokio Hotel, a všimla jsem si, že se Tom hrdě nafoukl, ale smůla, hned jsem zas pokračovala dolů až k Nightwish. To se Tom zas vyfoukl a trochu zděsil, když vidět, že oprašuji Metal. Hezky něžně jsem ho vložila do přehrávače a pustila jednu svou oblíbenou, trošku drsnější začátek jinak bomba, dala jsem tomu taky trošku větší volume až Tom nadskočil. Nadšeně jsem se na něj otočila, Tom si chudák skoro držel uši a něco říkal sám pro sebe. "Nigtwish!!!Super!!!" vylítla jsem do vzduchu. Po chvíli si i Tom zvykl a jen mě sladce pozoroval jak blbnu v rytmu Metalu. Ten rachot musel být slyšet daleko protože se rozletěly dveře a v nich se objevil zamračený Gustav. Zřejmě se přišel optat co je to tu za rámus, tak jsem mu udělala radost a vypnula jsem to, přece jenom je po deváté večer. Nevině jsem se usmála na kluky a přesunula k večeři. Byl tam nějaký džus a palačinka. Gustav si sedl na postel a začali s Tomem něco řešit. A pak jsem si toho všimla. Dali mi tam vidličku a … nůž!! Koukala jsem na něj jako zhypnotizovaná. Jo, musím to dojet do konce, když žiju a jsem x kilometru od domova, přičemž záhadně neexistují ani čísla na mou rodinu, což je blbost…nemůžu a nechci už žít…vzala jsem pomalu ten nůž a smutně jsem si jej prohlížela. To jsem si ani nevšimla, že rozhovor Toma s Gustavem najednou ztichl. Klidně jsem ho přiložila k už přeříznuté levačce, ale pak mě napadlo ještě něco jiného…když to s rukou nevyšlo, můžu si podříznout krk, to už mě pak nikdo nezachrání… "Hm…jo…tohle už zašlo daleko a…" šeptala jsem a přibližovala jsem si nůž ke krku. Už jsem zavírala oči, chyběly jen pouhé centimetry, ale najednou mě někdo zezadu chytil a vyrval mi nůž z ruky. "Néé!!" vřískla jsem a začala se mu v náruči zmítat. Ale držel mě pevně. Sakra proč si to udělal tyy..!! Dralo se do mě zoufalství a oči jsem zas měla plné slz. Po pár minutách zoufalého boje jsem už jen plakala v náruči toho kluka. Zvedla jsem zaslzené oči a matně jsem viděla jak Tom vyběhl ze dveří. Ten kdo mě uklidňoval a držel byl Gustav. No super! Ksakru Tom zas asi běžel pro někoho, asi si o mě myslí, že jsem psychopat či co! Jo asi jsem! Ne ne ne! Nejsem! Jen chci zemřít a co je sakra na tom! Vždyť mě vůbec neznají tak proč mě pořád zachraňují?! Já se je o to nežádala! Gustav mě jednou rukou pevně držel a druhou hladil, ale zřejmě mě nehodlal povolit, sakra ví, že bych se chtěla znova vrhnout po tom noži! To už tu byl Tom, Bill, Georg, Richard (ten černovlasý svalnatec co umí česky) a Christian (ten co jsem s ním měla čest hned poprvé). Všichni se kolem mě sesedli a Richard se mě samozřejmě začal na všechno vyptávat, však si umíte představit ty otázky. Ve většině otázek jsem jim odpověděla jen naštvaným pohledem, do toho jim je velký houby!
"Dostaneme tě domů, ale nic si nedělej. Jsme z toho všichni stejně na větvi jako ty." Richard si nedal pokoj dokud ze mě nevyklouzla nějaká rozumnější věta. "No jo, asi nemám na výběr, vy to stejně nemůžete chápat, mě ještě nikdy nikdo nechápal, tak nedělejte, že zrovna VY mi rozumíte!" prskla jsem s dalšími slzami. "Tak jo ráno ti řekneme co a jak, ale do té doby tě někdo bude hlídat, kdybys…no pro jistotu tu s tebou někdo zůstane…" řekl honem když viděl můj pichlavý pohled. "Já nemůžu, už musím odjet. Was Christian?" otočil se na něj. "Ne, ne na mě se nedívej!" vyhrkl Christian. "Já mám ještě moc práce a pak ještě tamto ehm…" řekl a dal se na odchod. No to ne…teď tu snad se mnou budou chtít nechat nějakého kluka. Jen ne Billa nebo Toma!!

autor:Wreki

Sebevražda III.

12. ledna 2007 v 15:17 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda III
Najednou mě polilo potem a začala jsem se cítit nějak…trapně…co dělám někde v Německu? Já se neznám asi budu ječet! Mísilo se ve mně milion pocitů. Rychle jsem se podívala na kluka vedle, vlastně Georga a nakonec jsem zděšeně koukla na toho muže co mě měl zas práci uklidnit. "Můžete mi někdo kura vysvětlit tuhle debilní situaci?! Já měla být mrtvá ! MRTVÁ!!! Co to je sakra?!" ječela jsem po všech česky a rozhodla jsem se najednou utíkat. Nevím kam, ale chci zmizet a zabít se znovu! Bill mě po tom jak jsem zemřela snad nenechal zemřít nebo co to se mnou sakra provedl?!? Rázem jsem všechny odstrčila a utíkala jsem do prvních dveří které jsem viděla. Chtěli mě chytil ale vyvlekla jsem se jim. Něco na mě volali, ale já je nechtěla slyšet a letěla jsem do dveří, které doufám vedly ven. Když už jsem se k nim blížila, tak se v nich najednou někdo objevil a jen zaslechla něco zezadu ať mě zastaví…Ani náhodou, maximálně ho srazím. Ten kluk byl asi pevně rozhodnut mě vážně zastavit a zatarasil mi cestu. Uhni nebo budu nucena tě srazit! Modlila jsem se ať uhne, ale už to nešlo jinak…srazila jsem ho. Sice se mnou letěl kousek do dveří, ale něž jsem se stačila znovu rozběhnout, pevně mě chytil a to už jsem neměla šanci uniknout, ani když jsem se snažila. "Pusť mě sakra! Chci odsud vypadnout! Nechte mě být!" ječela jsem na něj česky. Neměla jsem však žádnou šanci na úspěch. Odvedli, nebo spíše odtáhli, mě do nějaké útulné společenské místnůstky, ani jsem si ji neprohlédla, nezajímala mě jako pokusy o útěk. Ale ten člověk který mě chytil mě držel tak pevně až jsem se po chvíli unavila a zklidnila. Naštěstí tam nebylo žádný zářivý světlo, to já nemám ráda, bylo tam takové příjemné oranžové světlo. Rozkoukala jsem se, zůstali tam se mnou asi tři muži, Tom, u dveří (asi pro jistotu abych zas nechtěla pláchnout) Georg a někdo kdo mě stále držel. Něco mleli, ale ne na mě, ani jsem je neposlouchala a pak mě začali všichni pozorovat. Bože to bylo strašný jak se na mě všichni dívali. Už jsem se docela zklidnila a ten člověk mě pomalu pustil a posadil co nejdál od dveří mezi všechny na měkkou sedačku a mě to nedalo a musela jsem se kouknout který blbeček mi pokazil útěk. Rázem mi spadla čelis. Byl to Bill!! Teď už jsem vážně nevěděla co si mám o tom všem myslet, ale jedno bylo sakra jistý…Sice jsem se pokusila zabít, ale žiju a jsem někde v Německu mezi Tokio Hotel…spadla jsem jim asi do natáčení klipu… V Billových očích se něco zvláštního zalesklo, jakoby jeho oči říkaly, že už mě viděl, ale neví kdy a kde…Pak jsem se odtrhla pohledem a koukla na muže co byl nejblíž. Mezi tím se Bill pobaveně na něco zeptal…vyznělo mi to asi jako jestli jsem nějaká poblázněná fanynka… Škaredě jsem se na něj podívala a odvrátila oči do země… "Co tady dělám? Jak jsem tady přišla? Chci domů!" pípla jsem zoufale Německy. "Já nevím, ale spadla,"(naznačil rukama pád) "jsi z …nebe…" řekl a ukázal mi jeden muž abych ho dobře pochopila. Praštila jsem se dlaní do čela a zase koukla do země. Co teď, to je asi za trest…
Trvalo docela dlouho než jsme si tam vysvětlili o co jde… Nikomu z nás to nešlo do hlavy, ale půjčili mi mobil abych si zavolala domů. Bill seděl stále vedle mě a podivně si mě prohlížel…že by si snad mohl vybavit tu scénu jak jsem se zabila a on mě MĚL odprovodit do světa mrtvých jenže to zkonil? Ne to je absolutní blbost! Vytočila jsem číslo na tátův mobil, ale místo zazvonění se ozvalo, že volané číslo neexistuje, zkoušela jsem to ještě několikrát, ale nic. To není možné…Ještě jsem se slzami v očích zkusila mamčino a dědovo číslo a nic! Už jsem to prostě nemohla vydržet a rozbrečela jsem se… byly ochotní a zavolali na českou ambasádu, ale tam jim řekli, že se pokusí sehnat někoho z mé rodiny ať jim ráno zase zavoláme. Když už jsme seděli docela dlouho, přivedli nějakého jejich přítele co uměl trochu česky. Dorozuměli jsme se tedy a řekl, že tam u nich zůstanu než se to nějak vyřeší a že mi Bill ukáže kde budu spát. Dokonce mi řekli co je za den, že je den po mé "sebevraždě" a teď už 20.24h… Já se asi stydím jít s Billem! Jo jsem asi máklá puberťačka, ale je mi to divný být s ním po tom co jsem "zemřela" … On je ještě úžasnější než na fotkách! Pozorovala jsem ho celou cestu k mému pokoji, samozřejmě nenápadně, to se k nám ještě přidali Tom s Gustavem a zřejmě jim Bill říkal všechno o mojí situaci, polovině jsem rozuměla. Pak mě ubytovali v jednom pěkném pokoji. "Kdybys něco chtěla nebo tak, jsme dole…" vysvětlil mi Bill. "Jo, díky. Ahoj." Kluci se rozloučili a odešli. Bill na mě ještě hodil nenápadný podivný pohled, teda myslel si, že nenápadný. Zabouchli dveře a já zas zůstala sama.
autor:Wreki

Sebevražda II.

12. ledna 2007 v 15:16 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda II
Zničehonic jsem otevřela oči a padala jsem asi ze dvou metrů k zemi, stylem jako bych spadla z postele. Byla jsem někde ve velké temné místnosti, kde byla spousta věcí. V té rychlosti jsem si je ani neprohledla a … "AAAAAUU!!!!!" zařvala jsem, když jsem dopadla na zem. Praštila jsem se do hlavy a můj pravý bok na tom taky nebyl hezky… "Do hááájjeeee!!! Sakraaaa!!" řvala jsem než jsem si něco uvědomila, mimo to, že v té místnosti na mě kouká s otevřenou pusou asi deset lidí a stejně jako já nevěří kde jsem se v tom vzduchu sakra vzala, navíc, přece jsem před chvílí zemřela tak jak mě to může bolet??! To jsem v pekle? To jsem byla tak zlá?? Proto mě Bill otočil od těch hvězd, chtěl ať jdu do pekla a ne do nebe. No bezva asi jsem v pekle… To jsem si s tou sebevraždou nijak nepomohla, zas mě něco bolí. Mnula jsem si hlavu a držela bok. Museli mě tu házet tak surově?! Nebo mě snad někdo zachránil a odvez do nemocnice? a já ze spánku zdrhla někam do podzemí a spadla ze schodů? Nenápadně jsem se podívala za sebe a nahoru, ale nic v té vysoké místnosti nebylo a byla jsem skoro uprostřed…Možnost s nemocnicí vyloučena, tak to bude zřejmě první možnost, peklo. Pak mě něco napadlo, ale nějak mi chyběla odvaha…odvaha kouknout se na levé zápěstí… ale přece jsem tam koukla… a bylo to tam. Skoro čerstvá rána po podřezaných žílách, ale krev už mi netekla, celkem to bolelo… další bolest, to je fakt peklo…
Lidi kolem mě už se snažili vzpamatovat a jeden přišel ke mně a zaraženě se mě zeptal: "Bist du in Ordnung??" a podával mi ruku. Mě málem hráblo. To už v pekle neumí ani česky?! Co to je za peklo? Dělaj mi to záměrně? Naštěstí jsem se učila německy, sice jsem vždycky chtěla angličtinu, ale tam už holt nebylo místo… a tuhle primitivní větu jsem přeložit zvládla, ptal se jestli jsem v pořádku… Docela jsem se vytočila. To je dost blbá otázka na to, že jsem v pekle… Jo to bych nebyla já, abych se v zápalu zlosti nezeptala na nějakou blbost. "Kde je Lucifer?!?!" řekla jsem německy. Muž nade mnou nevěřícně zamrkal a otočil se na lidi za sebou. Copak jsem to řekla blbě? Ale takovou primitivní větu jsem nemohla splést. Pak se ten chlap začal smát a řekl těm ostatním něco ve smyslu, že jsem se ptala kde je Lucifer. Na to se začali všichni smát. Pak jsem se mezi ně konečně podívala i já. Normální chlapi, džíny, trika a mikiny nebo bundy, prostě celkem pěkně oblečení a okolo to vypadalo, jako by se tam chystali něco natáčet… Praštila jsem sebou o zem a začala se smát. "Tak takhle to vypadá v pekle jo?" chechtala jsem se. Hned jsem se ale vzpamatovala a začalo mi to vrtat hlavou… Kruci co když jsem nezemřela, ale v tom případě jak jsem se dostala mezi německy mluvící chlapy?! A někde mimo dům, kdyby mě byli zachránily, musela bych ležet v nemocnici. Chcou mě tym divným peklem vyděsit? Začala jsem mít celkem strach a navíc mě napdalo prohlédnout se… Jo tak to by smrti odpovídalo, měla jsem na sobě všechno to když jsem se "řízla". Ale pro jistotu jsem si v hlavě urovnala němčinu. "Kde to jsem? Mluví tady někdo česky?" pořád jsem ještě seděla na zemi a vzhlížela na toho chlapa, ten se však přestal smát. "Jak kde jsi? Jsi v Magdeburgu přece!" přeluštila jsem z jeho dvou vět. Zamotala se mi hlava. Vymrštila jsem se na nohy a začala na něj řvát česky. "Jak jsem se sakra dostala do nějakého zkur* Magdeburgu a kde to vlastně je?! Snad ne v Německu?! Co tady dělám, když nikdo neumí česky!?!? Vy jste mě unesli nebo snad jsem přece v tom zatracenym pekle tak mluvte sakra!!" ječela jsem na ně na všechny. Všichni se najednou zděsili a chlap se kterým jsem mluvila něco zařval ve smyslu "je to Češka…" a chytil mě a začal na mě německy mluvit, zřejmě mě chtěl zklidnit, ale co z toho, když mu skoro nerozumím. Učila jsem se němčinu sice pět let na jedna, ale zas nerozumím první poslední a hlavně ne němcům osobně! Pomalu jsem se uklidnila a všimla jsem si, že se kolem mě shromáždili další tři muži. "Co tady děláš? Jak se jmenuješ?" ptal se mě soustředěně ten blonďatý třicátník co mě celou dobu držel. "Jsem-jsem Michelle….jsem-z-české republiky…" vykoktala jsem zděšeně a ještě jsem vyprskla: "Co tady dělám! Já jsem přece mrtvá!" a ukázala na levačku. "To-to-je-…?" zasekla jsem se…jak se řekne německy peklo?! Já to přece musím vědět, když jsem chtěla sepsat do němčiny úkol a v něm to slovo bylo!!je to Hölle!! "Jsem v pekle?" pípla jsem německy. Muži se začali smát, ale pak zvážněli. Už je to jasný. Nejsem asi mrtvá…ale pak už vůbec nic nechápu…chtělo se mi vážně brečet, ale to nebudu, nesmím… Než se někdo zmohl na slovo, ozvalo se zpoza naší skupiny něco jako "co se tady děje?!" a přibyl další muž, vlastně kluk…měl dlouhé hnědé vlasy a děsně mi někoho připomínal. Než však stačil na mou přítomnost reagovat odžduchnul ho nějaký dredáč se slovy "to má být -? a ne debatní kroužek…" celý vysmátý s elektrickou kytarou na mě pohlédl a pak zvážněl, v očích mu zahořely plamínky a mrkl na muže, který mě stále držel za ramena. "Nevěděl jsem, že je tvá holka tak mladá!" Stěží jsem rozuměla kdo co říká, ale ten kluk mi taky byl děsně povědomý… "Dej pokoj!" okřikl ho muž, přičemž mě pustil a něco jim v rychlosti řekl, to šlo bohužel mimo moje vědomosti. Oba kluci rázem zvážněli a já se dredáčovi koukla smutně i naštvaně do očí a něco mě trklo až mě to rozhodilo… Dyť je to Tom Kaulitz!!
autor: Wreki

Sebevražda I.

12. ledna 2007 v 15:16 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda I
Stále a pořád je mi tak smutno. Mám za sebou skoro celé prázdniny, které se v mém životě podepsaly jako ty nejhorší… Jen tak si sedím a koukám ven, kde se pomalu žene bouřka. Konečně něco pro mě. Bouřka, zamračeno a smutný déšť odpovídají mým náladám, proto je taky tak zbožňuji. Uklidňují mě. Po tom všem čím jsem si prošla už chci jen to jedno. Aby mi bylo dobře, nic mě nebolelo a netrápilo… a to mohu získat…
Beru do ruky skalpel, který ležel pod mým hypnotickým pohledem na stole. Je tak ostrý, stačí jen jeden tah po žílách a… bude mi dobře… Ale ne teď, je tu moc lidí a mohli by tomu zabránit. Proto si jdu sednout k počítači a na internetu si najdu pár krásných fotek Tokio Hotel. Ty já miluju. Bill tak krásně zpívá, mají krásné klipy. Prostě TH… Pustím si klip Rette mich a s hlavou na kolenou se propadám do jiného světa. Zase mám na krajíčku slzy a tak vypnu počítač a jdu se projít. Nemůžu si pomoct, vždycky jsem ty kluky a jejich skupinu měla ráda, ale teďka nějak můžu na Billovi oči nechat…Sakra, to už jsem jako další poblázněná fanynka?! No to ne! To ani náhodou! Já nikdy nepropadám něčemu takovýmu! Potřebuju se projít a tak se rychle obuju, pročísnu si čerstvě přebarvené černé vlasy, přemaluju od slz zničené černé linky, hodím na sebe samozřejmě černý ostnatý obojek a kožené ostnaté náramky a vylítnu z domu. V gothic stylu se alespoň trošičku cítím líp. Jen tak si chodím po opuštěných místech a je mi jedno, že musí každou chvilku pršet. Domýšlím si svůj "odchod"…už to mám, udělám to krásně, doma kde bude celá rodina a přitom si toho nikdo nevšimne! Jo! Ale mám jedno děsně trapný poslední přání. Ne nemám! zakřičím na sebe. "Ty krávo, dyť je to blbost a navíc ještě trapná blbost!" hučím si pro sebe. No…ale jeto jen přání takže to nic nemění. Uchechtnu se. Když se říká, že jak umřete, tak si vás někdo odvede na věčnost, tak já bych si přála aby to byl Bill…nikoho jiného koho bych v tu chvíli chtěla mít u sebe nemám. Nikoho komu na mě záleží a já bych po pohledu na něj mohla být klidná nemám. Rodiče ani kamarádi, mezi nimi není nikdo koho bych naposled měla zájem vidět!! Sakra to je tak trapný! Jak sen nějaký poblbnutý fanynky! Navíc to se nestane, ale přát si to můžu. Zasměju se nad svou myšlenkou a vrátím se domů.
Když už je tma a všichni se chystají spát, zvažuju ještě nad tím co ještě chybí k dokonalé sebevraždě. Žádnéj dopis jim tu nehodlám nechat. Od teďka mě už nikdy nikdo až do rána neotravuje takže…konečně…vydechnu. Vedle postele mám matračku na které spává návštěva. Dneska na ni budu spát já… odtáhnu ji na balkon, přitáhnu si ještě polštář a peřinu a pod polštář schovám skalpel. Zavrtám se pod peřinu a sleduju okolí. Je překrásná noc, září hvězdy, není zima ani teplo, bezvadný vzduch, správná tma. Nejsem zrovna krasavice (říkají, že jsem hezká, ale nikdy jsem nevěřila, můj názor je jiný…kdo ví…) a tak se zasměju při pomyšlení, že ve snu se mě Bill alespoň nelekne.
Už konečně za plného soustředění na Billa Kaulitze vytahuju z pod polštáře skalpel. Začíná ve mně bušit srdce strachem. Nebojím se blízké smrti, ale toho, že za chvilku někdo vejde do mého pokoje a bude mě chtít zachránit, to se nesmí stát! Ani nedutám a zjišťuji, že doma už se spí. "Sbohem mami, ať se nikdo netrápí bože!" zašeptám se slzou v oku a rychlým tahem si přeříznu žíly na levé ruce… Povedlo se mi to pořádně hluboko a dost aby mě to zabilo… Cítím strašlivou bolest, strašnou! V pravačce svírám nůž div ho nedrtím a se skousnutým rtem se snažím nekřičet. Za chvíli už jen uvažuju nad tím, jak začíná být ta bolest krásná…Otvírám oči a koukám, zřejmě naposledy, na nebe… je mi děsný horko, čekala jsem zimu… všude na peřině je krev a kape i z balkonu dolů… všechno před očima mi zelená a v uších hučí až se propadnu do tmy a ticha…
Za chvíli zase otvírám oči, je určitě po půlnoci. Všude je ticho, hvězdy jsou nádherné… Kouknu se na svou levačku a je zakryta krví, která je všude, ale je mi dobře…Sakra mě je úplně skvěle! Nic mě nebolí, netíží, netrápí! Vstávám, už stojím, ale…moje tělo leží pořád stejně… ale mě to nepřekvapuje, že jsem jen jakýsi duch či duše…přecházím po balkoně…je mi fajn…jsem jakoby oblečena v tom v čem jsem umřela, moje oblíbené černé věcy, černé skoro přiléhavé triko bez rukávů, krásné obyčejné volné černé kalhoty, ostnatý obojek na krku a náramek opět s ostny… rozhlížím se a vychutnávám to jak mi je dobře!! Chvilku se dívám do obličeje svého těla a pak… Cítím, že se na mě, na ducha, někdo dívá… Nechci se otočit, nikdo tam přece nebyl a ještě shlížím z balkonu na ten pohled abych si ho třeba nějak zapamatovala… V tom ucítím někoho těsně za mnou a než si to stíhám uvědomit, chytá mě za rameno a otáčí k sobě. Zvedám hlavu k jeho očím a jen tak beze slov stojíme a koukáme si do očí a já i po smrti nevěřím… Bill je asi třicet centimetrů ode mě a drží mě za levou ruku, je to tak báječný pocit… teď je mi jako mrtvé duši ještě lépe, teď už určitě budu moct v klidu úplně zemřít. Po chvilce mě Bill chytne pro změnu za pravou ruku a vede mě skrze balkónové zábradlí směrem ke hvězdám. Když už jsme daleko i vysoko, je tam krásně, prudce se zastaví a zděšeně mi shlídne do očí. Jako by si náhle uvědomil co dělá. V jeho očích se objevil smutek, pořád jej sleduju. Nemám žádné pocity, ale on jako by se probral a začal kroutit pomalu hlavou. "To nemůžeš!" zašeptal sladce i smutně. "To-to nejde!" zakřičel smutně a otočil mě zády ke hvězdám. Než jsem si stihla všechno urovnat v hlavě, s pohledem do jeho očí se mi zatmělo a zmizela jsem v temnotě.
autor: Wreki