close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2007

Len nevlastná sestra VII.

14. ledna 2007 v 0:09 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
"Tak predsa si len prišiel?" objala ho z úsmevom na tvári Katrin.
"Nemohol som vás tu nechať samotné." Pošeptal jej ,čo som začula i ja. Tak toto je fakt super.
"Aha koho som doviedol. Je tu nová a volá sa Niky." Predstavil ma Chik ,ale nevie že dievčatá ma už poznajú.
"My sa už poznáme ,ale si milý." Upozornila som ho.
"To fakt? A s kade?" pozeral na nás.
"Niky robila problémy." uškrnula sa na mňa Kristin ,čo sa mi vôbec nepáčilo.
"Ale čosi. Niky je zo mnou na izbe." Vyviedla ho s toho Susi.
"Veď preto. Také nežné stvorenie nedokáže určite nič vyviesť." Chytil ma za ruku. Chik a Kristin na neho i na mňa prekvapene pozrela. Tá ho ma zrejme rada ,alebo čo.
"Vieš čo Chik? Ja sa asi vrátim do izby ." chystala som sa odísť ,to ma ale Susi chytila za ruku a ťahala k tým tancujúcim bláznom.
"Pusti ma ...." snažila som sa jej vyšmyknúť.
"Niee ,veď iba tento tanec. Skús sa zabaviť." Tancovala ako blázon ,čo ma hrozne bolelo ,pretože ma pevne držala. Nemala som na výber len z ňou tancovať.
Po tom tanci ma konečne pustila a ja som čo najrýchlejšie utiekla do izby ,kde som si ľahla na posteľ a zakryla sa až po uši ,aby ma nikto neotravoval.
"Niky." Ozvalo sa z niekadiaľ ,ale neodkrývala som sa.
"Niky prosím odkry sa." Ten hlas je mi dosť povedomý. Je to ... Je to Bill ,som si tým istá.
"Vypadni! Nechcem aby si za mnou chodil! Nechcem aby si pre mňa trpel." To zo mňa stiahol plachtu a ja som ostala nehybne ležať ,ako mrtvola.
"Chcem sa s tebou porozprávať tak mi daj šancu." Povedal naštvane a bolo vidno ,že plakal. Nemohol ísť nikam z tejto nemocnice.
"Nie! Bill nechápeš čo všetko ti robím a ako ti ubližujem?" snažila som mu to vysvetliť. Nechápe ,že ak zo mnou bude viac ,bude mu to ubližovať viac?
"Ale mne je to predsa fuk! Chcem sa s tebou rozprávať a to ..." v tom do izby vrazili Kristin a Susi ,obe sa šialene smialy ,no keď zbadali Billa obe stíchli.
"A-ahoj." Pozdravila ho Susi trasúc sa. Je vidno že sa jej Bill páči .
"Ahoj." Snažil sa o úsmev.
"Tak čaw Susy a dobrú." Pobúchala ju po pleci Kristin a zmizla ,zase z výbuchom smiechu.
"Ty si Bill?" zahryzla si do spodnej pery a stále na neho zamilovane pozerala.
"Áno som a tvoje meno?" usmieval sa na ňu.
"Ja som Susi ,chcem ti povedať ,že .... sa mi páči tvoja bunda." Priblížila sa k nemu a pohladila ho po chrbte (lepšie povedané po tej budne ,ktorú tak obdivuje)
"Chceš ju?" ponúkol sa Bill.
"To by si neurobil." Nahodila úsmev ako slniečko . Ja som ich len z údivom a mlčky pozorovala.
Bill si zobliekol bundu a podal jej ju. Susi ju hneď objala a ovoňala. V tom som si spomenula na tu hlavičku z bábiky. Tiež sa k nej tak tisla a obímala ju tak.
"Ďakujem ,si hrozne krásny a milý." Odhodila bundu a objala ho. Bill na mňa prekvapene pozrel ,ale stále sa usmieval ,akoby ho obímala fanynka.
"Fajn to by stačilo:" snažil sa ju od seba odtlačiť.
"Tak fajn." Začervenala sa a posadila sa na svoju posteľ. Stále ho pozorovala.
"Niky ... Určite prídem zajtra a porozprávame sa ,jasne?" mrkol na mňa.
"Nie. Nechoď sem už. Veľmi ťa prosím ! Ak ma máš rád." Poprosila som ho a nahodila psie očká.
"Ale ja s tebou musím hovoriť." Chytil ma za ruku. To som si spomenula na deň ,kedy sa do mňa Bill zrejme zaľúbil...
"Hééééééj!" zakričala som ,keď obaja vyšli zo stanu a bežali okolo neho . Chceli ma nastrašiť ,čo sa im i podarilo. Mala som hrozný strach.
"Auuuuuu ty debil." zakričal Tom a bolo počuť veľký buchot.
"Sorry bráško ,ale prehral si. Ideš ku Kess." Vyplazil na neho Bill jazyk a vliezol ku mne do stanu. Ja som obímala svojho plyšáka ,druhého kámoša a hrozne som sa triasla od strachu. Hoci som mala 13 ,neznášala som strašenie ,horory a všetko čo s tým súviselo.
"Tom je pri Kess." Usmial sa na mňa a zakryl sa dekou.
"Hrozne som sa bála." Skočila som mu do náručia . Ešte stále som sa triasla a bála. Bill bol jediný ,ktorý ma mohol upokojiť a to i urobil. Hladil ma po vlasoch a hmmkal nejakú pesničku . Vtedy vyslovil slová ,ktoré som vtedy ešte nebrala vážne :" Mám ťa rád Niky." . Pri tom som i zaspala Billovi v náruči.
"Tak ako chceš." Hovorila som nevedomky. Bill mi pustil ruku ,zamával a odišiel. A som tu zase sama ,čo mi vyhovuje. Môžem uvažovať a premýšľať nad tým ,čo všetko sa deje a čo všetko sa udialo. Možno nikdy nebudem veriť tomu ,že mi Tom dal facku. Možno nikdy nebudem veriť tomu ,že som sa bozkávala z Billom a že mi povedal ,že ma ľúbi. Ničomu sa mi nechce veriť a všetko sa mi zdá ,ako zlý hnusný sen z ktorého sa nemôžem a ani nechcem prebudiť. Je to tak hrozne čudné ,že neverím čo robím a že vôbec premýšľam.
Z myšlienok ma dostala Susi ,ako mi tak krúžila pred očami tou hlavou tej bábiky.
"Už chceš spať?" spýtala sa ma.
"Nie ,ale chcem premýšľať tak mi daj pokoj." Povedala som naštvane a otočila sa jej chrbtom ,aby dala pokoj.
"Ty ma nemáš rada ,lebo si myslíš že som blázon ,že?" pribehla z druhej strany ,aby som na ňu pozerala vnímala ju.
"To nieje pravda. Možno som aj ja blázon." Povedala som smutne ,keď som si to uvedomila. Stále myslím len na smrť a nič iné. Som blázon ?!
"Tu nikto nieje blázon. Tu sme všetci hrozne chorý a musíme sa liečiť." Kývala hlavou pravdivo.
"To máš pravdu." Znovu som sa zamyslela.
"Môžem ti povedať svoj príbeh?" sadla si na moju posteľ.
"Samozrejme ,veľmi ma to zaujíma." Usmiala som sa na ňu milo. To som zvedavá ,čo mi tu bude trepať za dristy. Ale možno to bude zaujímave.
Autor: Werča

Blbec Kaulitz 1

13. ledna 2007 v 23:11 | AjusQa |  ╬Blbec Kaulitz
Takže toto je moja new ff taža pište komentiky či sa páči .Dakujem :-*
Čawte volám sa Alexia mám 17rokov.Som brunetka a mám zelené oči.Poznám tu len pár ľudí lebo tu nebývam dlho.Oco si ma vzal po tom ako mama dostala prácu v New Yorku a musela odýsť.Oco tu pozná každého a tak sa všemožne snaží aby som tu poznala iba tých najvyberanejších ľudí xD.Blbosť!!!Môj naj kamoš sa volá Edi a je to môj potkan xD.
,,Alexia! Alexia! Alexia!"zjape namňa otec
,,čo je?"
,,už si pripravená na tú párty?"zasa ma chce niekam dostať
,,ale...oci...mne sa nechce ísť"
,,Alexia musíš tu spoznať aj niekoho iného ako Ediho"usmeje sa a vezme mi z ramena Ediho a vloží ho do klietky.
,,No dobreee"poviem a už sa začínam hrabať v skrini.Keďže vonku je horúco dám si bielu sukňu(po kolená s jemnej látky s kopou flitrou) a tričko s veľkým výstihom(biele) a k tomu letné sandálky a korále.Namachlím sa a učešem sa.Zídem a ako vždy oco hneď pískne
,,Hmm ty si ale kočka"
,,ale ocííí...prestaň"začervenala som sa a on mi otvoril dvere.Mám ho veľmi rada i keď sme dlho neboli spolu.Potom ma odviezol k akémusi domu kde bola už párty v plnom prúde.
,,Mám tam ísť s tebou?"opýtal sa ma otec
,,nie už niesom decko"usmiala som sa a otec mi do dlane vsunul 100eur
,,dík"dala som mu bozk na líce a vyšla som z auta.Otec odyšiel a ja som vošla do toho domu.Všade bola kopa deciek a hrala tam nejaká hiphopvá hudba.Cítila som sa tam ako votrelec.Sadla som si na gauč a sedela som tam ako puk.
,,Ahoj počuj ten chalan ti odkazuje že sa mu páčiš"povedalo mi nejaké dievča a ukázalo na nejakého blonďavého chalana
,,ale on chce každú!" dodala a zmyzla v dave
,,Určo nejaký opitý blbec"povedala som si sama pre seba a šla do kuchyne,vziať si niečo na pitie.Sadla som si na linku a popíjala colu.No v tom kumne prišiel ten blonďák a sadol si kumne
,,ty si veľmi sexi baba"žmurkol namňa ako úchyl
,,dik"pozrela som sa naňho neveriacky a napila sa coly
,,poď tancovať!"povedal a strhol ma za ruku dole z linky
,,nejdem a vypadni debil"povedala som mu a on sa namňa pozeral ako debil.No prečo ako xD.
,,poď ja ťa nepohryziem"hovoril opito
,,nie"
,,ale kráska...prosííím"neliehal
,,nie"
,,vieš čo?" chcel niečo povedať no v tom k nám prišiel nejaký dredáč a povedal
,,Sam viež že na tejto párty nemáš čo robiť tak vypdni"
,,do-do-dobre ja už idem"usmial sa a zdrhol
,,obťažoval ťa?"
,,nie"postavila som sa a chcela som odýsť
,,počuj ako sa voláš?"
,,Alexia a ty?"
,,no ja som Tom.Teší ma"ma pekný úsmev a pirsing na spodnej pere.
,,ja už idem"
,,tak skoro?Poď si somnou zatrsať prosím"
,,no ale len jeden tanec a pôjdem"
,,fajn.Počkaj tu hneď prídem."
TOM
Rýchlo som pribehol ku kamošovi Markovi,ktorý tu robil DJ
,,počuj Mark po tejto pesničke tam hoď slaďák ok?"
,,fajn brácho"prikívol a sledoval posledné sekundy pesničky.
JA
Iba tak ma tu nechal?Aha už je tu konečne
,,No Alexia poď ideme si zatrsať"diabolsky sa usmial a šli sme do obývačky kde každý tancoval.
,,Doprčič slaďák"povedal Tom,zaxichitl sa a pritiahol si ma k sebe.Začali sme sa kolísať do rytmu tej pesničky.
,,Ten Tom je celkom milý"povedala som si v duchu
TOM
,,Nieje to môj typ ale pretiahnúť ju môžem"
JA
Ako sme tak tancovali tak Tom nasmeroval svoje ruky k môjmu zadku.Zdalo sa mi to good veď to neuškodí no a končí pesnička.
,,Tak čaw"odtrhla som sa od neho a chcela odýsť no vtedy pustili Avril Lavigne ja ju zbožňujem
,,Ježíš Avril ona je úžasna" no toto som asi nemala povedať :-/kua:-/
,,Máš rada Avril?"opýtal sa ma Tom a ponadvihol obočie
,,no veľmi"prikívla som
,,ja mám všetky jej albumy a dvdčka"
,,vážne?"vygulila som oči
,,jasné chceš ich vidieť?"chytil ma za ruku
,,no ale len mrknem a vypadnem"pousmiala som sa
,,fajn tak poď."ťahal ma hore schodami do akejsi izby.Mal to tu celkom pekné len si mohol upratať no to nič.Sadla som si na posteľ a obzerala som sa po izbe.
,,Tak Tom kde ich máš?"opýtala som sa
,,chvýľku vydrž hneď ti ich ukážem
,,fajn"som ja ale sprostá.Keď Tom vyšiel z kúpelne na tvári mal akýsi nepopísateľný úsmev.Trocha ako diebol a trocha ako anjelik.
,,tak..."pozrela som naňho
,,vieš musím sa ti priznať...ja Avril nepočúvam...to bola iba zámienka"usmial sa a naklonil sa nadomňa.
,,čože?diki že si ma klamal.Idem čaw!"povedla som naštvane a vyšla na chodbu.Že ja som taká blbá...som sprostá krava.Mohla som ostať doma s Edim.
,,Počkaj Alexia!"zjapal zamnou Tom no a keďže som nechcela aby ma našiel vhupla som hneď do prvej izby na ktorej bol nápis "nevstupovať"(UPS).Na posteli ležal akýsi chalan,s čiernimi vlasmi(dlhými) a bol stášne vychudnutý a namachlený.
,,hmm sory"začervenala som sa
,,ale to nič kto si?"zaujímal sa
,,Alexia"
,,aha a prečo si taká udychčaná?"
,,no lebo mi jeden drednatý frajer nedá pokoj a tak sa mu chcem skryť."
,,aha ináč ten drednatý frajer nemá izbu tu vedľa mojej?"
,,no"
,,no tak to je moje dvojča"
,,čože?dvojča?"prisadla som si k nemu na posteľ
,,no hej vieš...."takto pokračoval náš rozhovor asi polhodinu a v tom mi Bill(ten chalan) pošeptal
,,si veľmi pekná"
,,dik"a to sa kumne naklonil a pobozkal ma.Bol to asi najkrajší okamih v mojom živote(omyl).Tak sme sa tam bozkali a ja som si pripadala tak trocha ako v siedmom nebi xD.No v tom do izby vbehol Tom a začal točiť no nevšimol si že som tam aj ja
,,Počuj Bill stretol som úžasnú kurvu ktorú som chcel pretiahnúŤ no nejak mi ušla...Bill?...aha...Alexia čaw"začervenal sa
,,ach"postavila som sa a Bill sa na Toma sklamane pozrel.Chcela som odýsť z izby no zrazu sa mi zatočilo v hlave a ja som cítila že sa to zasa deje.Veď už dva roky to bolo v pohode zasa sa to vrátilo.No viete ja som mala problémi so srdcom a mnohokrát sa mi stalo že som odpadla alebo niečo podobné.Chytila som sa za dekolt a spdala som na zem.Viac si nepametám :(
Zobudila som sa na Billovej posteli,predktorou stál Bill(okusoval si nechty) a Tom s výrazom v tvári "všetko je len moja chyba" a primne sedeli dve baby.Jedna mala čierne vlasy s ružovým melírom a vyzerala ako to čo teraz dávajú toľko v telke to emo či ako sa to volá a tá druhá mala dlhé čierne vlasy a veľké modré oči(nezvyčajé).Pozerali sa namňa ako na marťana a keď zbadali že som sa prebudila,tak začali niečo mumľať.Ja som sa posadila a ony dve sa mi hneď začali pchať do xichtu
,,si v poho? žiješ?...."
,,hej"odpovedala som zmetene
,,ja som May a toto je Annie"predstavila seba i tu druhu tá čiernovlasá beu meliru
,,ja som Alexia"povedla som a snažila sa postaviť
,,nechceš sa napiť?"opýtals a ma Bill
,,nie dik vy tu dávate piť aj kurvám?"pozrela som naňho povíšenecky
,,ale..."nestihol nič povedať a už som sa zberala z izby.
,,Kam ideš?"
,,domov"
,,ale čo ak odpadneš po ceste?"Bill šiel zamnou dolu schodmi a Tom tam iba tak ostal stáť.
,,pre teba lepšie nie?A čo sa tak strachuješ?Choď si za dvojčaťom"odvrkla som a zabuchla mu dvere pred nosom.Potom som si zastavila taxík a šla domov.Doma som so sebou hodila na posteľ a rozrevala som sa ako decko.
Zatiaľ co ja som revala Bill sa vrátil do izby a ľahol si na posteľ.
BILL
,,Nebudem sa trápiť nad nejakou chuderou "pomyslím si sam pre seba a v tom do izby vošli Kelly a Inka(miestne bárby a moje spolužiačky)
,,Si smutný Bill?"prišla kumne Kelly
,,no...trocha hej"
,,tak Inka vypadne k Tomovi a ja ti zdvihnem náladu ok?"
,,fajn"prikívol som a Inka odyšla z izby.Asi is viete predstaviť čo sme robili.Br Br Br nepredstavujet si veľA Kelly bola až príliš opitá nato aby bolo niečo viac ako bozky a dotkyky.Potom sme zaspali.
JA
Po plači som si zapla telku na mojej milovanej Vive no tam bol akýsi rozhovor s tými chalanmi že oni majú nejakú kapelu?Uplne ich neznášam
Moderátorka:Ako beriete dievčatá.V jednom nemenovanom časopise bolo že ich máte za sliepky.
Tom: Ja osobne si baby veľmi vážim a v živote by som na nijakú nepovedal nič škaredé.(nahodil ten jeho zvodne odporný úsmev)
,,To je idiot!"zvreskla som a buchla do telky,ktorá sa v okamihu zrútila na zem a rozbila.Potom som si s plačom zasa ľahla do postele a ešte stále oblečená som zaspala.

Válka dvojčat XII.

13. ledna 2007 v 22:42 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Ty vole," vydechl Tom, kdež jsem dopadla k nim na střechu, udělala kotoul, zvedla se a doběhla k nim. "Tak takhle nějak to vypadá," vydechla jsem spokojeně a usmála se. "Tak to jsem fakt ještě nikdy neviděl," zakroutil Bill hlavou a neustále na mě třeštil oči. "Zvykneš si. Já tohle dělám dost často, takže mě u toho nejspíš párkrát uvidíš," zasmála jsem se a sundala ze sebe Tomovu mikinu. "Promiň, trochu jsem ji ušpinila. Nemaj tu zrovna čistý střechy," konstatovala jsem při pohledu na ušpiněný záda. "To nevadí. Stejně je teplo," usmál se Tom a zmuchal ji v ruce. "Takže tohle ty děláš normálně?? Riskuješ život na nějakejch střechách??" sjela mě pohledem Angel. "Ne, já neriskuju život. Na to jsem už moc vycvičená a taky nejsem blbá, takže přesně vim, co se dá a co ne," odpověděla jsem jí suše. "Chmmm to teda nevim," prohlásila Angel a podívala se na kluky, kteří na mě ještě pořád obdivně a vyjukaně zírali. "Ty možná nevíš, ale já jo," ušklíbla jsem se. "No tak už radši pudem ne?? Nechci tu dýl zůstávat," ozvala se Alex. "Jj jdeme," přikývla jsem a tak začal dolů nejdřív šplhat Tom, po něm Bill, Angel a nakonec Alex. Já jsem spokojeně seskakovala po ohraničený straně žebříku, takže jsem je všechny předhonila a dole byla jako první.
"Kam teda vyrazíme teď?? Už se začíná stmívat," zeptala se Angel, když se s Tomovou a Billovou pomocí jako Alex dostala na zem. "No vyrazíme někam na tu pařbu. Už je nejvyšší čas," odpověděl jí Tom a tak jsme se vydali pryč. "Teda já bych něco takovýho nemoh dělat. Já bych asi umřel strachy, že se zabiju, když skočim," řekl Bill, když jsme se vymotávali z panelákový čtvrti. "To já bych na to asi taky nebyl. Na mě je to až moc adrenalinový," přitakal mu Tom. "Nj kdyby jste to dělali už od malička jako já, nepřišlo by vám to. Mě to přijde stejný jako jet busem do školy nebo tak něco," řekla jsem a kluci kývli na souhlas. "Kam vůbec pudem zapařit??" zeptala jsem se. "Nejspíš do centra. Tam jsou nejlepší kluby v Magdeburgu," odpověděl mi Tom. "Jo, vymotáme se odsud a sednem na bus, aby jsme tam byli dřív. Takhle by nám to trvalo pěkně dlouho," přikývl Bill. "Ok," odsouhlasila jsem jim. "Kde vy dva vůbec bydlíte??" zajímala jsem se. "V centru," zakřenil se Bill. "Áha. Tak to chápu proč," zasmála jsem se. "No proč?? To by mě zajímalo," podíval se na mě zvědavě Tom. "No protože tak můžete chodit každej večer do klubů a balit tam ty nejlepší kusy," odpověděla jsem mu se smíchem. "Tak to neni vůbec pravda," ohradil se Tom. "No u mě ne, ale u tebe... nevim nevim..." zasmál se Bill. "Hele!! Už zase začínáš??" šlehnul po něm Tom zlostnej pohled. "Neeeee já vůbec nic nezačínám," smál se Bill. "Takže tam teda nebydlíte kvůli holkám??" zeptala jsem se. "Ne. Bydlíme tam proto, že jsme tam sehnali dobrej byt," odpověděl mi Tom. "Hmm tak to jo," přikývla jsem a mrkla na Billa. "Proč vlastně pro tebe neni každovečerní balení holek??" zajímala jsem se. Při týhle otázce zpozorněla i Angel, která se celou dobu bavila s Alex. "No protože Bill je romantik," zasmál se Tom. "No a?? Pořád lepší než děvkař," vrátil mu to Bill okamžitě. To se Tom přestal okamžitě smát a jenom na něj tupě zíral. "Teda vy jste fakt roztomilý," smála jsem se při pohledu na ně. "Máme prostě každej jinej styl. Já jsem spíš na stálý vztahy a nemám rád jednorázovky narozdíl od Toma, kterej se v nich vyžívá a něčemu trvalejšímu se spíš vyhejbá," vysvětlil mi Bill. "Hele já se vztahům nevyhejbám!! Jenom na ně zrovna nemám dvakrát moc času a ty to víš," ohradil se Tom. "Nj to je pravda, ale jednorázovkám se taky zrovna nevyhejbáš," vyplázl na něj Bill jazyk. "Přece nebudu žit jak mnich. Nejsem ty," oplatil mu to Tom. To už jsem pomalu dostávala záchvat smíchu. Naštěstí jsme zrovna dorazili k busový zastávce, kam přijel hned po nás bus, do kterýho jsme nastoupili.
"No a co vlastně upřednostňuješ ty?? U Alex jsou to vztahy, u Angel taky tak, i když tam si tim nejsem až tak moc jistej, protože se většinou tváří, že kluci neexistujou a jak to máš ty??" zeptal se mě Tom, když jsme seděli v buse. "Tak to je dobrá otázka," zasmála jsem se. "Já vlastně sama nevim. Trvalej vztah jsem měla akorát s Alpem a chvilku s Domem, ale jinak pořád s někym blbnu a flirtuju. Mě hrozně baví hrát si a užívat," řekla jsem zamyšleně. "Alp a Dom?? Kdo to je??" zajímal se Tom. "No Alp je můj nejlepší kámoš z Berlína a Dom je Dominik, brácha Jereda, kterej je stejně dobrej kámoš jako Alp. Ostatně Alpa a Jera brzo poznáte, protože se přijedou podívat," vysvětlila jsem mu. "Aha," kývl Tom. "To jsou ti, se kterejma jsi skákala po střechách??" zeptal se Bill. "Jo. Mý nejbližší lidi na světě," přikývla jsem a koukla po Alex, která všechen rozhovor nenápadně poslouchala a vypadala trochu zklamaně. "Takže ty jseš něco mezi náma dvouma, mám pravdu??" řekl nakonec Bill. "Jo, dá se to tak říct. Trvalý vztahy jsou fajn, když máš skvělou druhou polovičku a úlety jsou zase dobrý, když se chceš vyřádit," přikývla jsem na souhlas. "No tak to jseš na tom asi nejlíp," prohlásil Tom s úšklebkem. "Dá se říct," kývla jsem a mile se zakřenila. "Proč ty vlastně nemáš na stálý vztahy čas??" zeptala jsem se Toma. "No protože jsem se skupinou často na cestě po různejch vystoupeních a to neni pro vztah zrovna balzám," odpověděl mi Tom. "Se skupinou?? Ty máš skupinu??" zeptala jsem se překvapeně. "No jasně. Copak ty neznáš Tokio Hotel?? Nejslavnější německou skupinu??" zadíval se na mě Tom se smíchem a nahodil pyšnej obličej. "Tokio cože??" opakovala jsem. "Tokio Hotel," doplnil mě Bill. "Aha, dík. Řikáš nejslavnější německou skupinu??" zadívala jsem se na Toma pátravě. "Jo. Jsme hit," přikývl. "Vážně?? To je zajmavý... Já o vás ještě neslyšela..." zakroutila jsem hlavou. "Ty jsi fakt neslyšela o Tokio Hotel?? Největšímu objevu loňskýho roku?? A to jseš z Berlína??" ozvala se mi za zády Angel posměšně. "Ne je teda fakt neznám. My v Berlíně totiž neposloucháme všechno, co hraje. Máme svoje prvence," odpověděla jsem jí s úšklebkem. "No a co vlastně hrajete??" podívala jsem se znova na Toma. "Rock," odpověděl mi Tom. "Aha. Tak to se nedivim, že jsem vás neslyšela. Já tohle neposlouchám. Já jsme spíš na hip- hop a nejradši mám Sammyho," kývla jsem chápavě. "Cože?? Sammyho?? Fakt??" vyhrkl Tom a úplně se mu rozzářily oči. "Jo, fakt. Proč??" přikývla jsem. "No já Sammyho taky žeru. Je nejlepší," zakřenil se Tom. "To teda můžu potvrdit. To jeho tucání musim každej den poslouchat přes zeď," přikývl Bill a nahodil bolestnej výraz v obličeji, kterýmu jsem se začala smát.
"Hele už jsme tady!!" vyhrkl Bill, když bus zastavil. "No tak padáme," zavelela jsem, zvedla se ze sedadla a vylezla z busu ven. Kluci s Alex a Angel mě hned následovali. "Hmmm, docela pěkný..." broukla jsem, když jsem se rozhlížela kolem sebe po osvětlenejch výlohách velkejch obchoďáků a hromady lidí, který vcházely nebo vycházely z různejch klubů, kterejch tu bylo plno. "Tak co?? Podobá se to tady aspoň trochu Berlínu??" drcul do mě Tom. "Ale jo. Docela jo," kývla jsem. "Tak do kterýho vyrazíme??" otázala se Angel. "No do našeho nejoblíbenějšího," mrknul na ni Bill a tak nás společně s Tomem protáhl pár ulicema k jednomu dobře vyhlížejícímu klubu, odkud hlasitě duněla muzika. Rychle jsme se vecpali dovnitř a Bill s Tomem nás navigovali přímo do obrovskýho sálu, kde se uprostřed táhnul velkej taneční parket, kde se kroutilo plno lidí, po pravý straně se táhnul dlouhej bar a po levý straně byly rudý boxy na sezení. "Kam si sednem??" zakřičela Alex, aby ji kluci slyšeli. "Kde bude volno!!" odpověděl jí Tom a tak jsme se začali skrz tancující dav probíjet k boxům, aby jsme obhlídli situaci a plnost v nich.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat XI.

13. ledna 2007 v 22:41 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Sluší jim to?? Myslela jsi to vážně??" podíval se na mámu tázavě táta, když jsme s Alex zmizely. "No tak jak se to vezme. U Sendy naprosto a u Alex taky, kromě toho jejího líčení," odpověděla mu máma. "Cože?? Děláš si srandu?? Alex vypadala úplně normálně. Zato Sendy vypadala jak ze striptýzovýho klubu," opáčil táta. "Cože?? Jako ze striptýzovýho klubu?? Vždyť byla oblečená a namalovaná úplně normálně," ohradila se máma. "No namalovaná jo, ale to oblečení se mi teda vůbec nezdálo," trval si na svym táta. "Tak to jses asi špatně díval. Oblečení měla úplně v pohodě. I Alex měla dobrý oblečení, ale to její líčení se mi nelíbí. Vždyť se maluje hůř jak ten kluk, co tu dneska byl," prohlásila máma. "To je přece blbost. EmO se takhle malují," namítl táta. "Tak vidíš. Alex se maluje takhle a Sendy zase chodí takhle," konstatovala máma klidně. "Nj máš pravdu. Každej jsme zvyklej na něco jinýho a musíme si prostě zvyknout," rezignoval táta. "To teda musíme, pokud chceme vytvořit úplnou rodinu," přitakala mu máma. "Teda řeknu ti, že mit dvojčata, který si nejsou podobný ani jedinym slovem, je pěkně složitý a těžký na výchovu," povzdechl si táta. "To je, ale s tim jsme museli počítat," přikývla máma. "No já jenom doufám, že si na to všichni časem zvyknem," kývnul táta. "A já doufám, že si na sebe holky zvyknou," povzdechla si máma a mile se na tátu usmála.
Zatímco máma s tátou vedli tuhle debatu, Alex mě vedla k pizzerce, kde jsme měli sraz s klukama a Angel. Po cestě jsem si bedlivě prohlížela všechny budovy a studovala, jestli by se po nich dalo líst a skákat z nich. "Jak je to daleko??" zeptala jsem se Alex, když jsme šli už dobrejch deset minut a pořád jsme nabyly na místě. "Ještě malej kousek," odpověděla mi Alex. "No tak pohni. Hrozně se loudáš," řekla jsem, zapřela se jí rukama za záda a začala ji tlačit, aby přidala do kroku. Já jsem byla vždycky zvyklá chodit rychle nebo běhat a Alexiino loudání mi dost vadilo. Teprv za dalších deset minut jsme dorazili k pizzerce, kde už čekal Tom s Billem. Hned jak nás zbystřili, začali na nás horlivě mávat. "Čau kluci," pozdravila je Alex, když jsme k nim došly. "No pááááni. Vypadáte úžasně," pískl Tom a Bill přikývl na souhlas. "No díky," začervenala se Alex. "Vy taky nejste k zahození," usmála jsem se a sjela je pohledem. Tom měl na sobě kalhoty, tričko a mikinu velikosti XXL a Bill upnutý džíny s černym tričkem a bundou. "Oooooooo díky," zakřenil se Bill. "Neni zač," zasmála jsem se. "Kde je Angel??" zeptala se Alex a rozhlížela se kolem. "No to bych taky rád věděl. Už tu měla být," odpověděl jí Tom. "A jeje. Další louda??" zeptala jsem se a protočila panenky. "Jaká další??" nechápal Bill. "No totiž tady Alex je taky jak zpomalenej film. Cesta sem nám trvala dvakrát tak dlouho než by měla a než se ona vyhrabe z koupelny, já stihnu udělat jeden celej graffit," vysvětlila jsem mu a šťouchla do Alex, která se málem složila na zem. "Jeee, ty děláš graffity??" podíval se na mě Tom se zájmem. "No jasně. Dneska jsem s nima zrovna zdobila pokoj," přikývla jsem s úsměvem. "No páni. To mi musíš někdy ukázat. Já mám graffity hrozně rád," zakřenil se Tom. "No to je pravda. Pořád si je doma čmárá do bloků," zaksichtil se Bill. "Fakt?? No tak super. To spolu můžem někdy vyrazit ven a něco vyskušet na zdi," zakřenila jsem se. "To teda jo," přikývl Tom a ignoroval Billův překvapenej a nechápavej výraz. To už se k nám přihnala Angel v džínový mini sukni a bílym tílku. "Čau lidi. Sorry za spoždění, ale máma měla nějakou vykecávku," vyhekla. "To je dobrý. Nečekáme moc dlouho," usmál se na ni Bill. "Joooo, to je dobrý. Bill už m ásice úplně dřevěný nohy a každou chvilku se zhroutí, ale nečekáme moc dlouho," přitakala jsem mu a začala se okamžitě s Tomem a Billem smát. "Hmmmm," zabručela Angel naštvaně a mrkla na Alex, která jen pokrčila rameny a dál mlčela.
"No tak můžeme už jit??" zeptala jsem se, když jsme se přestali smát. "Jasně. Jdem," přikývl Tom a tak jsme vyrazili na cestu. "Kam to vůbec jdeme??" zeptala se Angel. "No nejdřiv mi to tady trochu ukážete," odpověděla jsem jí a Tom přikývl na souhlas. "No tak to je super," zabručela Angel a mrkla na svoje boty, který se na nějaký courání vážně moc nehodili. "Co bys vůbec chtěla vidět??" zeptal se mě Bill. "Hmmm nějaký paneláky a tak," zamyslela jsem se. "Paneláky?? Ok. Tahle čtvť je kousek odtud," kývl Bill a tak jsme se tam vydali. Když jsme tam dorazili, docela mě překvapilo, že je tam na street tak dobrý místo. "Wow. To je super!!" křikla jsem nadšeně, když jsme procházeli skrz čtvrtí. "Teda chápeš to?? Takový nadšení z paneláků??" pošeptala Angel Alex, když jsem pobíhala od jednoho paneláku k druhýmu a prohlížela si je. "To teda nechápu," odpověděla jí Alex a nechápavě mě pozorovala. "Hele!! Pojďte sem!!" křikla jsem na ně a zastavila se u nejvyšší budovy v tomhle místě. "Copak??" zeptal se mě Bill, když ke mě dorazili. "Chcete vidět jak přibližně vypadá street??" mrkla jsem po nich. "No tak my už jsme něco málo viděli, ale já se na to rád podívam z blízka," usmál se Tom. "Ok. Tak pojďte," řekla jsem a dovedla je k požárnímu žebříku vedoucímu na střechu. "Co chceš dělat??" zeptala se mě vyjukaně Alex, když jsem se na něj vytáhla. "No co asi... Líst nahoru," odpověděla jsem jí. "Ale to přece nemůžeme," namítla Alex. "Proč by jsme nemohli??" zeptala jsem se jí nechápavě. "No... přece..." chtěla něco říct, ale radši zmlkla. "Nekecej a polez," nakázala jsem jí. Aůex nejdřív mrkla na Angel, která se snažila tvářit neutrálně a nakonec se s Tomovou pomocí vyškrábala za mnou. "Vidíš, že to jde," zakřenila jsem se a začala líst nahoru. Alex šplhala pomalu za mnou, hned za ní se vydala Angel a nakonec Bill s Tomem.
"Páááni. To je výhled," řekla jsem, když jsme se všichni dostali nahoru. "No páni. To je fakt super," přitakal mi Bill a rozhlížel se kolem sebe. "Je odsud vidět skoro polovina Magdeburgu," přidal se Tom. "No a za chvíli odsud bude vidět lítající člověk," zasmála jsem se. "Lítající?? Co chceš dělat??" podívala se na mě zděšeně Alex. "No přece skočit na támhletu střechu, z ní na támhletu, potom támhle a nakonec zase sem," odpověděla jsem jí a přitom prstem ukazovala svojí vyhlídnutou trasu. "Ty jseš cvok. Vždyť támhleta střecha je minimálně dvacet metrů od tamtý. To nemůžeš skočit. Spadneš dolů," zakroutila Angel hlavou. "Proč bych padala?? Posledně jsem to taky skočila, aby nás nechytli fízláci," zakřenila jsem se. "Ty to vážně chceš skočit??" podíval se na mě Bill. "No jasně. To nic neni. Můžete to taky skusit," usmála jsem se. "No to nikdy. Já se nechci zabit," zavrtěl Bill prudce hlavou. "Vždyť to byl taky jenom vtip. Začínat se musí v tělocvičně a na malejch vejškách," ušklíbla jsem se. "Ok," přikývl Bill a usmál se. "No tak fajn. Jde se na to," řekla jsem a prohlídla si svůj první cíl. "Jo, abych nezapomněla," otočila jsem se na Toma "půjčíš mi svoji mikinu??" zeptala jsem se ho a nahodila psí kukuč. "No... jasně, ale na co??" kývl Tom, sundal si jí a podal mi ji. "Nechci se odřít. ještě to tu neznám a nevim jak to tady je," odpověděla jsem mu, rychle si ji na sebe natáhla a zapla ji. "Hmmm, jak noční košile," pomyslela jsem si pobaveně, když mi jeho mikina šahala někam nad kolena. "No tak teda sledujte jak já se bavim," mrkla jsem na ně, zhluboka se nadýchla a potom se rychle rozeběhla k jednomu kraji. Alex úplně přestala dýchat, když jsme se prudce odrazila od kraje a přeskočila na druhou střechu, kde jsem dopadla na nohy, zvedla se, zamávala jim a znovu se rozeběhla ke kraji. "Pane bože ona je fakt magor," vydechla Angel a vytřeštěně zírala na moji postavu, která lítala ze střechy na střechu. "Teď bude ten velkej skok," prolítlo mi hlavou, když jsem se rozeběhla k poslednímu okraji střechy. "To dám!!" zahučela jsem si pro sebe, co nejrychlejc se rozeběhla a prudce se odrazila.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat X.

13. ledna 2007 v 22:40 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"No tak. fajn. Dneska si uděláme pařbu," řekl spokojeně Tom a mrknul na Alex, která seděla jak zařezaná a ani necekla. "Hele to ty takhle pořád mlčíš??" podívala jsem se na ni tázavě. "Ne ani ne," zakroutila Alex hlavou. "Hmm fajn. Už jsem se bála, že se budu muset naučit znakovou řeč pro hluchoněmý," pokývala jsem hlavou a dostala s klukama záchvat smíchu. Alex se jen zkroušeně podívala na Angel, která to nechápavě sledovala. "Teda kam ty na to chodíš??" zeptal se mě Bill a smál se jak blázen. "Nikam. To je vrozený," zašklebila jsem se. To už domů dorazili naši.
"Dobrej, pane Winter," pozdravili kluci zborově, když do obývačky vešel táta a hned za nim máma. "Dobrej, paní Winterová??" pozdravili trochu nejistym tonem. "Čau kluci," usmála se na ně máma mile. Na klučičí společnost byla zvyklá až až. "Co tu zase chystáte??" zeptal se jich táta. "Nic. Jeno mse domlouváme na nějaký oslavě pro Sendy na uvítanou," odpověděl mu Tom. "Aha. Tak to jo," přikývl táta a překvapeně se na mě podíval. Já se jenom zakřenila. "Oslava?? Takže chystáte pořádnou pařbu??" zeptala se máma, když jí táta vzal z náruče nákup a šel ho odnýst do kuchyně. "Přesně tak," přikývla jsem s úsměvem. "Ok. Tak si to užijte a hlavně to zase moc nepřeháněj s pitim jo?? Ať zase neskončíš s hlavou v záchodě," mrkla na mě máma. "Cože?? Já a s hlavou v záchodě?? To se mi stalo naposled ve čtrnácti," zasmála jsem se. "Nj já vim, ale lepší je varovat předem," kývla máma. "To je fakt," přikývla jsem a obě jsme se začali smát. "No tak j jdu pomoct Maxovi. Mějte se a ráda jsem vás poznala," řekla máma a zmizela. "Ty vado. Ty máš ale cool mámu," vyhekl Tom a obdivně se na mě zadíval. "To teda mám. Vlastně máme," opravila jsem se při pohledu na Alex. Na tohle si ještě musim zvyknout. "To muselo bejt skvělí, když jste žili jenom spolu v Berlíně," usmál se Bill. "To teda bylo. Máma je fakt suprová a dovolila mi všechno možný," přikývla jsem. "Hmm, akorát si nevšimla, že já jsem tady taky," ozvala se Angel. "Nj to ji musíš omluvit. Ona je zvyklá jenom na klučičí návštěvy a tak ji okamžitě zaujmou kluci," řekla jsem na její obranu. "Tak to jo," kývla Angel.
"Hele tak my pudem a asi tak za dvě hoďky si dáme spicha u pizzerky, jo??" podíval se po nás Tom. "Ok," kývla jsem společně s Alex a Angel. "Fajn. Tak zatim," zvedli se kluci a společně s Angel odešli. "Tak jak dlouho ti trvá než se nachystáš??" podívala jsem se na Alex. "No... asi tak... hoďku," odpověděla mi Alex zamyšleně. "Hmm no tak to aby jsme se šli připravit ne??" řekla jsem a Alex jen přikývla. Tak jsme se obě zvedly a vydali se každá do svýho pokoje. Teda spíš já jsem se vydala do pokoje a Alex kamžitě zaplula do koupelny, kde se zamkla. "Hmmm, zajímavá," zakroutila jsem hlavou a zavřela se v pokoji, kde už bylo konečně dejchatelno. Rychle jsem zavřela oko a rozhlížela se kolem sebe, co bych tak mohla dělat. Mě na přípravu stačila tak půl hodinka, nanejvýš hodina, takže jsem měla ještě hodinu k dobru. "Vyskoušim ten pytel," napadlo mě a tak jsem se v rychlosti převlíkla do svýho cvičebního tílka a kalhot, vlasy jsem stáhla do gumičky a čelenky a skusila jsme do pytle párkrát praštit. "Hmmm, kvalita. Vybíral dobře," usoudila jsem uznale, ruce si obmotala bandážema a začala pomalu boxovat.
Mezitim, co já jsem se procvičovala u boxovacího pytle, Alex seděla zamčená v koupelně na zemi, nepřítomně zírala do protější zdi a v hlavě jí lítala jediná otázka. "Mám, nemám..." brumlala si pořád pro sebe a nevěděla jak se rozhodnout. Teprv po další půl hodině se odhodlala, rychle vstala ze země a stoupla si k zrcadlu. "Sakra!! Už zase mi brní ruka," zaklela jsem a přestala boxovat. "Nesnášim, když se mi tohle stává," nadávala jsem a začala si z rukou sundávat bandáže. Jakmile byly dole, promnula jsem si několikrát kůži na zápěstí. "Kruci. Takhle hodně jsem to teda nikdy necejtila," bručela jsem a zírala na svoji ruku. "Asi poslední dva roky se mi stává, že mě z ničeho nic začne nepříjemně brnět ruka a kůže na pravý nebo levý ruce. Nikdy jsem nepřišla na to, čim to je a vlastně jsem tomu ani nevěnovala moc pozornosti. Tentokrát to ale bylo mnohem víc cejtit, než kdy předtim. "Asi už cvičim dlouho. Pudu radši do sprchy," usoudila jsem nakonec a vylezla ze svýho pokoje. Vzala jsem za kliku koupelnovejch dveří, ale pořád bylo zamčeno. "Alex!! To tam ještě pořád jsi?? Vypadni!! Já chci taky do koupelny!!" zakřičela jsem přes dveře. "Jo jo hned!!" ozvalo se okamžitě na odpověď a během chvilky se dveře otevřely. "Cos tam proboha vyváděla takovou dobu??" podívala jsem se na ni nechápavě. "Nic. Já jenom... zamyslela jsem se," zakoktala se Alex. "Promiň," dodala a rychle vpadla k sobě do pokoje. "Teda ta je fakt divná. Co jsou to ty EmO zač??" zakroutila jsem hlavou a zavřela se v koupelně. Rychle jsme vlezla pod sprchu a z ní se vrátila do pokoje, kde jsem se pomalu začala chystat na dnešní pařbu.
Rozevřela jsem svoji skříň a ve všem tom nepořádku jsem začala hledat něco na sebe. Po zdlouhavym a namáhavym pátrání a přehrabování jsem nakonec vyhrabala kraťoučký džínový kraťasy a k nim černý tričko s dlouhym rukávem, který přesahovalo kousek přes kraťasy a odhalovalo mi ramena. V klidu jsem to na sebe natáhla a stoupla si před zrcadlo, abych se mohla namalovat a vyčesat si culik. Když bylo hotovo, spokojeně jsem si sebe prohlídla v odrazu. Jsem sice milovník volnejch kalhot a obyčejnejch triček, ale když se jde pařit, jsem vždycky za "kočku" jak říkal s oblibou Alp. "No, já myslim, že dobrý," konstatovala jsem a vydala se z pokoje dolů do kuchyně, kde byla máma s tátou. "Už jseš hotová??" zeptala se mě máma, když jsem se vyhoupla na kuchyňskou linku. "Nj já jo. Teď ještě až bude ta louda Alex," kývla jsem a mrkla na hodiny. Měla ještě asi půl hoďky. "Alex to vždycky trvá dlouho. Nejdýl bejvá zavřená v koupelně. Dává si hodně záležet," oznámil mi táta. "To jsem si všimla," přikývla jsem a povzdechla si. Nesnášim, když musim na něco dlouho čekat. Když něco chci, musí to bejt hned a já udělám cokoliv, abych toho dosáhla.
Teprv za další čtvrt hodinu čekání se dole zjevila i Alex, oblečená v černo- rudym tílku, černý mini sukýnce s rudym páskem a hromadou barevnejch náramků na ruce. Oči měla v silnym černym stínu a rty měla zbarvený do podobně rudý barvy jako tričko s páskem. "No slááááááááva," vyhekla jsem a seskočila z linky dolů. "Už jsi hotová??" usmála se na ni máma. "Jj jsem," přikývla Alex. "Sluší vám to. Oboum," zakřenila se na nás máma a otec jenom přikyvoval jakoby na souhlas. "Hmm dík. My už radši pudem," broukla jsem a dala se rychle na odchod, aby náhodou mámu nenapadlo vytáhnout foťák a začit dělat první rodinný fotky. Alex mazala hnedka za mnou a tak jsme společně opustili dům a dali se na cestu k pizzerce.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat IX.

13. ledna 2007 v 22:39 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"No to snad neni možný," řekl dredáč, nasadil si kšiltku spátky na hlavu a nevěřícně kroutil hlavou. "Jak vidíš, je," zasmála jsem se. "Ale tys neměla pierc ve rtu, když jsi na mě skočila," řekl a zadíval se mi na rty. "Ne neměla. Ten jsem si nechala udělat až potom s klukama na památku," kývla jsem. "Tak tohle je to tvoje dvojče Alex??" podíval se černovlasej kluk na Alex. "No- jo," přikývla Alex a neustále si mě prohlížela.
"Co je?? Něco se ti nezdá??" zeptala jsem se jí. "No, já jen.. jestli se náhodou nepudeš... no... oblíct," vykoktala Alex. "Copak nejsem?? Chodim tady snad nahá??" zeptala jsem se jí nechápavě. "No... to ne," zavrtěla Alex hlavou a radši utichla. "Teda, vypadáš ale úplně jinak než tam. Tam jsem si původně myslel, že jsi kluk, dokud jsi na mě nepřistála a nezačala mluvit, ale teď bych si tě s klukem určitě nesplet," prohlásil dredáč a se zájmem si mě prohlížel. "No vidíš. Já si na mostě zase myslela, že tvůj brácha je holka," odpověděla jsem. "Hele?? Jak víš, že jsem jeho brácha??" zajímal se černovlasej kluk. "Typuju. Buď jste bráchové a nebo páreček, ale jako teplý mi zrovna nepřipadáte," odpověděla jsem mu jednoduše. "Aha," přikývl černovlasej kluk. "Hmmm máš pravdu. Jsme bráchové- dvojčata jako vy dvě," řekl dredáč. "Dvojčata??" povytáhla jsem obočí. "No jo," přikývl dredáč. "Hmmm nejste si moc podobný," usoudila jsem. "To teda jsme. Kdyby nebyl Bill tak namalovanej, viděla by jsi jak jsme si podobný," vyvrátil mi dredáč. "Aha," kývla jsem a podívala se na Alex "Zato vy dvě si nejste absolutně podobný," řekl Bill a střídavě zíral na mě a na Alex. "To nejsme," přikývla jsem. "To ale nebejvá na škodu," prohlásil dredáč. "To máš teda pravdu," přitakala jsem mu a začala do sebe konečně cpát sušenky. "Hele a co to vlastně mělo v tom Berlíně bejt?? Ještě jsem neviděl, aby někdo jen tak skákal z mostů a přeskakoval auta," podíval se na mě zvědavě Bill. "Tomu se řiká street climbing. To je taková adrenalinová zábava, při který přeskakuješ popelnice, auta, šplháš po balkonech, skáčeš z mostů na mosty, ze střech na střechy a tak," vysvětlila jsem mu to. "Ježiš marja to jako fakt?? Vždyť to je o hubu ne??" vykulil na mě Bill oči. "To je. Stačí blbej pohyb, malej odraz nebo špatnej dopad a můžeš se i zabit," přikývla jsem. "Ale jinak je to skvělá zábava," dodala jsem s úšklebkem. "Skvělá zábava?? No tak tu si představuju trochu jinak," vyhekl Bill. "Myslíš třeba jako sedět zavřenej v depkách a poslouchat nějakou depresivní hudbu??" podívala jsem se na něj tázavě. "Cože??" podíval se na mě nechápavě. "Ty jseš taky ten EmO ne?? Nebo tak aspoň vypadáš," řekla jsem. "Já nejsem EmO," zavrtěl Bill prudce hlavou. "Aha. No fajn. Já myslela že jo," kývla jsem. "To teda ne. Já mám rád rock a takový věci. Ne nějaký slaďárny," vysvětlil mi Bill. "Ok, ok," přikývla jsem znova a podívala se na dredáče. "Já jsem Hip- Hopař," řekl okamžitě jako kdybych se ho snad chtěla zeptat, jestli neni EmO. "Vidim. Nejsem slepá," kývla jsem. "Nj, sorry," omluvil se dredáč a popotáhl si volný kalhoty. "To víš. Musíš Toma omluvit. On je ještě trochu mimo z toho jak jsi mu řekla, že je rozkošnej," zasmál se Bill. "Cože??" podívala jsem se na Billa překvapeně. "Nj. Byl z toho vedle celej den a každýmu to vyprávěl na potkání," přikývl Bill a smál se jak o život. To už jsem se začala smát i já. "Haha, fakt vtipný," zaksichtil se na bratra Tom. "No co?? Vždyť je to pravda. Vyprávěl jsi to dokonce i tý uklízečce v hotelu," řehtal se Bill. "Tak koukám, že jsem se nesekla. Ty jseš vážně rozkošnej," smála jsem se, když Tom nabral lehounce červenou barvu. "Hele já bejt tebou tak mu to už neřikám nebo se z něj stane ještě větší casanova než je," smál se Bill. "Vážně?? Takže ty jseš sukničkář??" podívala jsem se na Toma se zájmem. "Nooooooooo neeeeeeeeeee," zavrtěl Tom hlavou. "Ale je. Nebo si na něj aspoň hraje," řekl Bill. "Hraje??" nechápala jsem. "Nj. On vždycky před holkama machruje, ale když jsi na něj tenkrát skočila a políbila ho, úplně ho to vykolejilo," vysvětlil mi Bill a já se začala znova smát. "Ty jseš fakt deBill," sykl Tom a hodil po něm nevraživej pohled. Bill se jenom nevině zakřenil a mrknul na mě. Já jsem se začala znova cpát sušenkama a přitom se snažila nesmát se. V tom se ozval zvonek.
"Já tam dojdu!!" řekla Alex, rychle vstala a vyběhla z obývačky. "Takový nadšení ze zvonku," zakroutila jsem nechápavě hlavou a kluci se začali smát. Alex mezitim rychle doběhla ke dveřím a prudce je rozevřela. "Angel, konečně!!" vyhrkla, když mezi dveřma stála její kámoška. "No co je?? Hoří snad??" zeptala se Angel a vlezla dovnitř. "Skoro jo," kývla Alex. "Jakto??" nachápala Angel. "No totiž dneska ráno přišel Tom s Billem, aby se seznámili se Sendy," řekla Alex. "Bill je tady?? Super. Ale co je na tom tak strašnýho??" zeptala se Angel. "No právě to, že oni se už znají," odpověděla Alex. "Cože?? Znají?? A odkud??" zeptala se Angel překvapeně. "Z Berlína. Sendy tam skočila z nějakýho mostu a spadla na Toma," vysvětlila jí Alex. "No a??" nechápala Alex. "No ona mu řekla, že je rozkošnej a políbila ho a teď se tam spolu vybavujou jako kdyby se znali bůh ví jak dlouho," odpověděla Alex zoufalym tonem. "A ty si myslíš, že po ní Tom jede, že jo??" podívala se na Alex. "Asi," přikývla Alex. "Ale běž. Přece by se mu nelíbila holka, co vypadá jako kluk a skáče ze střech," objala ji Angel. "Ale ona je hezká, když tak neni oblečená," namítla Alex. "Ale prosim tě. Ty jseš určitě mnohem hezčí a tebe Tom zná už hrozně dlouho narozdíl od ní," chláchlila ji Angel. "Na tom přece nezáleží. Dokonce i Bill se s ní baví skvěle," trvala si Alex na svym. "Cože?? Bill??" nadskočila Angel. "Jo. Smějou se tam spolu a dělaj si z Toma legraci," přikývla Alex. "No tak to prr. Na Billa ať zapomene. Na toho mám spadýno já," řekla Angel vážnym tónem. "Pojď. Radši tam pudem a já ti ji představim," řekla Alex a už vedla Angel do obývačky, kde jsem právě klukům vysvětlovala něco ze treetu.
"Čau lidi," pozdravila Angel, když vstoupila. "Ahoooj Angel," pozdravili ji kluci, když vzhlídli. "Angel, tohle je moje dvojče Sendy," představila mě svojí kámošce Alex. "Ahoj. Já jsem Angel," pozdravila mě Angel. "Nazdar," odpověděla jsem jí a pečlivě si jí prohlídla. Byla o něco vyšší než já, měla dlouhý, rovný, černý vlasy, velké hnědé oči a celkem slušnou postavu navlečenou v černym topu a upnutejch džínách. "Hmmm pěkná barbie. Nejspíš chodí cvičit," pomyslela jsem si při pohledu na její celkem vysportovaný tělo. Angel si přesně tak upřeně jako já ji prohlížela mě. Stejně jako včera Alex nemohla uvěřit, že já jsem její dvojče. Nebyla na nás jediná známka podobnosti. Dost ji udivil můj vzhled, kterej takhle ani zdaleka nepřipomínal klučičí. "Tak si Angel sedni ne??" šťouchnul do ni Tom a vytrhl ji tak z pozorování. "Co?? No jo," řekla Angel a posadila se do vedlejšího křesla. Okamžitě jsem si všimla pohledu, kterej směřovala k Billovy. "Aaaaaaaaa barbie má asi na Billa zálusk," pomyslela jsem si v duchu a ušklíbla se. "Co se šklebíš??" podíval se na mě Bill. "Ale jen tak. Zdá se, že jdeš na dračku," mrkla jsem na něj. "Cože??" nechápal Bill. "To neřeš," zasmála jsem se. "Ok," přikývl a zazubil se na mě. "Hele co máte vy dvě dneska v plánu??" rozhlídl se po mě a po Alex Tom. "Já nic," odpověděla Alex. "No já měla v plánu trochu si to tady projit a obhlídnout zdejší architekturu," řekla jsem s potutelnym úsměvem. "No super. Mě totiž napadlo, že by jsme mohli někam vyrazit a oslavit tvůj novej domov," zakřenil se Tom. "Myslíš jako někde zapařit??" zeptala jsem se. "Jo, přesně," přikývl Tom. "No a předtim tě tady můžem trochu províst," přitakal Bill. "Ok. Já proti tomu nic nemám," přikývla jsem. "Aspoň si to tady pořádně omrknu a poznám zdejší lidi," pomyslela jsem si v duchu a zakřenila se.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat VIII.

13. ledna 2007 v 22:39 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
Já jsem sebou okamžitě praštila na postel, popadla svůj mobil a začala vytáčet Alpovo číslo. "Sendyyyyyyyyyyyyyyyyy!!" ozval se během chvilky radostnej výkřik. "Čau Alpe," usmála jsem se. "Jsou ta ms tebou kluci??" zeptala jsem se. "To si piš že jsme!!" ozval se křik. "No skvělí," zakřenila jsem se. "No tak povidej Sed. Jaký to tam je?? Co dům, okolí a co ségra??" vyzvídal okamžitě Jad. "No tak dům je obrovskej, tatínek je pěkně zazobanej. Jenom auto má za půl mega," odpověděla jsem. "Půl mega?? Fíha," pískl Jad. "No a co okolí?? Dá se tam streetovat??" zajímal se Alp. "N ov týhle čtvrti zrovna ne, ale prej jsou tu i panelákový a průmyslový místa, takže nejspíš jo," řekla jsem a zadívala se z okna. "Ok. Tak aspoň něco," kývl Alp. "To jo. Neschniju tu zaživa," usmála jsem se. "No a co tvoje sestřička?? Je ti podobná?? Jste stejný??" zeptal se Jer. "No tak ta je fakt něco. Neni mi podobná absolutně v ničem a stejný nejsme už tuplem," zasmáal jsem se. "Jakto??" vyzvídal Jer. "No ona je nějaký EmO," odpověděla jsem. "Cože je??" zeptali se kluci na ráz. "EmO!!" zopakovala jsem jim to. "A co to jako je??" nechápal Jad. "Nějaká banda týpků, co půl života prožijou v depkách," vysvětlila jsem polopatě. "Tak to musí bejt asi zábava," ušklíbl se Jer. "No to jo," přikvýla jsem a všichni jsme se začali smát.
Mezitím, co já jsem debatovala s klukama, Alex telefonovala se svojí nejlepší kamarádkou Angel. "No tak co?? Jaká je??" vyzvídala Angel horlivě. "Jiná. Je úplně jiná než jsem si jí představovala," odpověděla Alex posmutněle. "Jak jiná??" nechápala Angel. "No já čekala, že si budem podobný a budem mít třeba i stejný zájmy a tak, ale ona je naprosto jiná. Nejsme si podobný ani vzhledově, ani povahou. Ona vypadá jako kluk, ale jenom když se tak oblíká, má pierc v obočí a ve rtu a dělá nějakej street climbing," řekla Alex. "Co dělá??" zeptala se Angel. "Street climbing. Prej že skáče po střechách, šplhá po balkonech a tak něco. Prostě adrenalin," vysvětlila jí Alex. "Tak to je asi dost praštěná co??" pískla Angel. "Ne praštěná ne, ale drzá. Prej se jí to hodí, když zdrhá před policií," řekla Alex. "Před policií?? Teda to bude asi pěknej živel, ale co by jsi chtěla. Je z Berlína a tam se to dá čekat," konstatovala Angel a Alex přikývla na souhlas. "Jenom mě mrzí, že je tak protivná a odhání mě od sebe. Když jsem se dozvěděla, že mám dvojče, byla jsem šťastná a hrozně jsem se na ni těšila. Doufala jsem, že se z nás stanou nejbližší osoby, ale ona nechce. Vypadá to, jako kdybych jí vadila," řekla Alex smutně. "Tak jí pochop A. Právě se jí převrátil celej dosavadní život a musí si zvykat na spousty novejch věcí a lidí. Přišla o všechny svoje přátele, musí na novou školu a je v novym městě. Prostě ji nech a až si zvykne, najdete si k sobě cestu, uvidíš," zafilozofovala Angel. "Hmmm já vim. Máš pravdu. Musí si nejdřiv na to všechno zvyknout," přikývla Alex. "Stavíš se zítra??" zeptala se. "No jasně že stavim. Chci se seznámit s tvojí mámou a sestrou. Jaká vůbec je tvoje máma??" zajímala se Angel. "No je skvělá. Myslim, že si s ní budu rozumnět a rychle si k ní najdu cestu," usmála se Alex. "No tak vidíš. Aspoň něco je dobrý," usmála se Angel. "Jj," kývla Alex a začala s Angel debatovat o různejch věcech. Já jsem s klukama domluvila asi po dvouhodinovym rozhovoru a hned potom jsem se vydala na kutě. Probrala jsem se až někdy dopoledne.
"Hmmm škoda. Nebyl to všechno jenom špatnej sen," zabručela jsem, když jsem se rozhlídla kolem sebe. "No co se dá dělat. Jestli tady mám bydlet, musim si to tu trošku poupravit," zakřenila jsem se, vyskočila z postele a popadla svůj batoh ležící na zemi. Rychle jsme ho rozevřela a na zem vysypala hromadu sprejů. Dva jsem hned popadla, pořádně je protřepala, přistoupila s nima ke zdi a začala sprejovat. Za další hodinu a půl jsem měla hotovo. Spokojeně jsem si prohlídla svoje výtvory a spreje zase zbalila. "Nooo, to je hned lepší," usmála jsem se a rozevřela okno, aby ten vzduch načichlej sprejema vyšel ven. "Vida. Tentokrát jsem se ani neumazala," řekla jsem překvapeně, když jsem se na sebe podívala. V tom se mi začal ozývat žaludek. "Tak se pudem najíst," usoudila jsem, rozevřela skříň, z ní vyhrabala černý tričko už normální holčičí velikosti, natáhla ho na sebe i se spodnim prádlem, pročesala jsem si vlasy a vylezla z pokoje ven. V patře nebylo nikoho slyšet ani vidět. "Hmm ani noha. Žeby se tady stratili??" pomyslela jsem si a pomalu se vydala dolů. Šla jsem rovnou do jídelny a doufala jsem, že hned u ní bude kuchyň. "Trefa!!" zaradovala jsem se, když jsem prošla jídelnou do rozlehlý kuchyně. Okamžitě jsem se vrhla k ledničce a prudce ji otevřela. "Sakra. Vždyť tady nic neni," zaklela jsem asi po deseti minutách zírání do ledničky. "Super," zavrčela jsem, bafla z ledničky mlíko a prudce třískla dveřma. Chvilku mi trvalo najit skleničku, do který bych si mohla mlíko nalejt. Když jsem je konečně našla a mlíko si nalila, všimla jsem si vzkazu ležícího na lince. Rychle jsem ho zvedla a přečetla. "Jeli jsme nakoupit, vrátíme se odpoledne. K snídani si vemte sušenky, máma," stálo na papírku. "No bezva a ty sušenky mám vzit asi kde??" položila jsem papír spátky a začala jsem šmejdit po všech skříňkách. Po deseti minutách se mi je konečně podařilo najít. Rychle jsem je popadla, do druhý ruky vzala skleničku s mlíkem a vydala jsem se do obývačky, která byla na druhý straně domu.
"Bože bože, tady se člověk zbytečně naběhá," zamručela jsem, když jsem prošla přes celou kuchyň, jídelnu a teď jsem se táhla přes velkou halu. Když jsem se konečně přiblížila k obýváku, uslyšela jsem nějaký hlasy. "Hmm Alex má asi návštěvu," pomyslela jsem si a úplně bez zájmu do obývačky napochodovala. Bez mrknutí oka jsem prošla kolem obrovskýho gauče a pohodlně se usadila na křesle. K němu jsem si přitáhla malej stolek, na něj položila skleničku s mlíkem a rozbalila sušenky, do kterejch sem se s chutí zakousla. Teprv potom jsem zvedla hlavu, abych viděla, kdo že to v obýváku vůbec je. Jakmile jsem ale vzhlídla, začala jsem se málem dusit. Na gauči o proti mě seděla Alex a vedle ní dva kluci. To by nebylo nic tak zvláštního, kvůli čemu bych se měla udusit, ale jeden z těch kluků byl ten dredáč, na kterýho jsem v Berlíně skočila z mostu. "Ahoj," pozdravili mě ty dva kluci a se zájmem si mě prohlíželi. "Ehhh... kuck... ty... uch," chtěla jsem něco říct, ale místo toho jsem poprskávala tu sušenku. "Do řiti," pomyslela jsem si, rychle se natáhla pro mlíko a zhluboka se napila, abych tu sušenku spláchla. "No, sláva," vyhekla jsem, odložila skleničku a znovu se na ně podívala. "Promiň. Nechtěli jsme tě vylekat," omluvil se mi černovlasej kluk a mile se usmál. "Kluk," vyhekla jsem. Když jsem ho tenkrát viděla na mostě, myslela jsem si, že je to holka. No tak neni se čemu divit. Viděla jsem ho z dálky a při běhu. "Ehm??" podíval se na mě nechápavě. "Ale nic," mávla jsem rukou a zadívala se na dredáče. "Teda nevěřila bych, že tě ještě někdy v životě potkám a už vůbec ne tady," řekla jsem a zakroutila hlavou. "Cože?? Mě?? My jsme se už viděli??" podíval se na mě dredáč zmateně. "Viděli a neni to tak dlouho. Přibližně tři dny," kývla jsem. "F- fakt?? A kde?? Já si na tebe nepamatuju," zeptal se. "V Berlíně na mostě," připomněla jsem mu. On na mě však pořád nechápavě čučel. "Hmmm ty mě takhle asi nepoznáš co??" řekla jsem, vstala z křesla a stoupla si před něj. Dredáč mě jenom nechápavě pozoroval. Já jsem se na něj zakřenila a rychle mu z hlavy stáhla kšiltku. "Heeej, co děláš??" vyjekl a tupě na mě zíral. Já jsem si zručně smotala vlasy, nacpala je pod kšiltku a zadívala se na něj. "Tak co. Už si vzpomínáš??" zeptala jsem se ho. "No to si děláš prdel. To jsi ty?? Ta holka, co na mě skočila z toho mostu??" vyvalil na mě oči a já jen se smíchem přikývla. "To jseš fakt ty?? Ta co mu řeka, že je rozkošnej??" zeptal se mě ten černovlasej kluk. "Jo to jsem já," přikývla jsem, sundala si kšiltku, kterou jsem vrátila dredáčovy a znova se usadila do křesla.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat VII.

13. ledna 2007 v 22:36 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Teda tady je to jak bludiště," zavrčela jsem, když jsem teprv po deseti minutách našla jídelnu, kde už máma, táta a Alex seděli. "No konečně. To ti to trvalo," poznamenala máma, když jsem se zjevila ve dveřích. "Hmmm," zabručela jsem a kecla si na židli naproti Alex. "Takže můžem jíst??" zeptala se máma a rozhlídla se po nás. "Jo," kývla Alex s tátou. "Ty jsi vařila??" povytáhla jsme obočí místo odpovědi. "Ne nevařila. Max to objednal, abych dneska nemusela nic dělat," odpověděla mi máma a dala mi na talíř čínu nebo co to bylo. "No proto," kývla jsem a zadívala se na talíř.
"Doufám, že to neni od šikmooček..." podívala jsem se tázavě na tátu. "Je. Ti maj nejlepší čínu. Proč se ptáš??" zajímal se táta. "No fuj. Tak to jíst nebudu," zašklebila jsem se a odstrčila talíř od sebe. "Proč?? Já myslel, že máš čínu ráda," nachápal mě táta. "Mám docela, ale ne od šikmooček," odpověděla jsem. "Proč??" zajímal se. "Protože do toho dávaj maso z chcíplejch kuřat a slepic s nádorama a vařej to v nechutně špinavym nádobí," vysvětlila jsem mu a podívala se na Alex, která okamžitě vyplivla to, co měla v puse a odstrčila talíř od sebe. "Aha," přikývl táta a rozpačitě se podíval na mámu. "No.. tak... si objednáme pizzu, co vy na to??" navrhla rychle máma a všichni kývli na souhlas. "Fajn," řekla máma, vstala a šla rychle nějakou objednat. My jsme zůstali mlčky sedět v jídelně a tupě jsme po sobě koukali. Teprv až teď jsem si všimla všech náramků, co měla Alex po rukách. "Co je to vůbec to EmO??" zeptala jsem se jí. Vlastně mě to ani moc nezajímalo, ale to ticho mi dost vadilo. "No to je takový hudební styl. Je to emocionální rock, kterej hrajou EmO kapely a je to dost smutný. Lidi co to poslouchaj jsou tomu dost podobní," vysvětlila mi Alex. "Takže ty co to poslouchaj strávěj půl života v depkách. Suprovej styl," ušklíbla jsem se. Než mi na to Alex stačila něco říct, vrátila se k nám naštěstí máma. "Pizza tu bude do patnácti minut," oznámila nám a vesele se posadila na židli. "No super. Já mám hlad jak bejk," prohlásila jsem a všichni se na mě tázavě podívali. "No co je?? Celej den jsem nejedla a víte jak je náročný běhat celou noc někde po střechách a šplhat se po balkonech??" podívala jsem se na ně nechápavě. "Ehm Sendy. Tohle neni zrovna vhodný téma k večeři," řekla máma a pokukovala po tátovy, kterej jen nevěřícně zíral. "Proč ne?? Doma jsme se o tom bavili jedině při večeři," podívala jsem se na ni tázavě. "Ale teď je doma tady a já o tomhle nechci nic slyšet," odpověděl mi za mámu táta. "Hmm tak to si asi budeš muset zvyknout nebo začít používat špunty do uší, protože já o tomhle mluvim dost často a ještě častějc to provozuju," odpověděla jsem mu stručně. "No tak na to zapomeň!! Tady se takovýhle věci dělat nebudou. Žádný skákání, šplhání, piercingy nebo tetování!! Od teď to neexistuje, jasné??" křikl na mě táta nasupěně. "Teda co si o sobě myslíš?? Že mě nastěhuješ do svýho obřího baráku, nacpeš mě do úžasnýho pokoje a tim pádem dostaneš právo vychovávat mě?? Tak na to zapomeň!! Mě vychovávat nebudeš!!" rozkřikla jsem se naštvaně. "Ale já jsem tvůj táta a to tátové dělají!!" křikl na mě Max. "Tak hele Maxi!! Nepleť se mi do života jasný?? Já si budu dělat co chci, ty taky a bude to ok," řekla jsem prudkym tonem. "V tomhle domě si nebudeš dělat co chceš!! Nejsi plnoletá a tady jsou nějaký pravidla!!" křikl táta. "Ok, ok, pravidla fajn. Ať si sou. To mi nevadí, ale já mám taky jedno pravidlo a to ty budeš muset bohužel respektovat!!" křikla jsem. "Jaký pravidlo??" podíval se na mě tázavě. "To, že mi nikdo nebude zakazovat to, co mám ráda," odpověděla jsem a v ten moment se ozval zvonek. "Jdu tam," řekla jsem suše, zvedla se a šla otevřít. "No to to pěkně začíná," povzdychl si Max a bezradně se zadíval na mámu. "Dej jí čas. Ona se sklidní. Teď je toho na ní moc," řekla máma konejšivě a táta jen přikývl. Alex to celý sledovala v naprostý tichosti a nemohla uvěřit, že já jsem vážně její dvojče. Byly jsme tak moc rozdílný, až se to zdálo neskutečné. Neznala jedinej případ, kdy by si dvojčata byla tak hrozně málo podobná jako my dvě. Vlastně... jeden znala, ale i tam si byly podobní víc jak mi dvě. To už jsem se ale vrátila i s pizzou a položila ji na stůl. Hned jsem si zabrala pořádnej kus a začala se cpát. Máma rozdala zbytek ostatním a tak jsme začali konečně večeřet.
"V pondělí pojedeš s Alex do školy. Všechno jsem tam už zařídil, takže můžeš v klidu nastoupit. Učebnice a všechno potřebný máš v pokoji ve stole," oznámil mi při jídle mile táta. "Hmmm, fajn," kývla jsem. "Kam to vůbec jdu??" zeptala jsem se. "Na jedno dobré gymnázium kousek od Magdeburgu," odpověděl mi táta. "Ok," přikývla jsem a znovu se zakousla do pizzy. Zatímco mezi mnou a tátou konverzace dost vázla, Alex s mámou spolu debatovali hodně živě o všem možnym. "Tak koukám, rodinka k pohledání," pomyslela jsem si v duchu, nacpala si do pusy zbytek pizzy a zvedla se od stolu. "Kam jdeš??" zeptal se mě táta okamžitě. "K sobě. Jsem dost unavená a ráda bych se vyspala," odpověděla jsem a dala se na odchod. Rychle jsem se vydala do svýho pokoje, kde jsem ze skříně vyhrabala triko na spaní a s nim se vydala do koupelny, která byla hned vedle mýho a Alexininýho pokoje. Koupelna byla prostorná jako všechny místnosti v tomhle domě. Rychle jsem zalezla pod sprchu a pustila na sebe proud vody.
Když jsem vylezla z koupelny, u dveří jsem se málem srazila s Alex. "Promiň," omluvila se hnedka. "Nj sorry. Sem nechtěla," zahučela jsem a vydala se do pokoje. Alex šla za mnou. "Potřebuješ něco??" otočila jsem se na ni, když jsme stanuly před dveřma mýho pokoje. "No... já... já jsem myslela, že by jsme si spolu mohli popovídat a trochu se seznámit," vykoktala Alex. "Aha. No, sorry Alex, ale dneska ne. Jsem hrozně utahaná a ráda bych si šla lehnout. Třeba zejtra jo??" odpálkovala jsem ji. "Dobře. No tak dobrou noc," přikývla Alex. "Dobrou," zabručela jsem a zalezla do pokoje. Alex si jenom povzdechla a taky zalezla do svýho pokoje.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat VI.

13. ledna 2007 v 22:35 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Máš všechno??" zeptala se mě máma, když jsme vyšli ven z bytu. "Hmmm, myslim že jo," kývla jsem. "No tak ukaž. Já ti vezmu ty tašky," řekl táta a ochotně si naskládal do náruče všechny moje zavazadla. "A kde je máš ty??" podívala jsem se na mámu zvědavě. "Už doma, v Magdeburgu," odpověděla mi máma. "Aha. No tak já na vás počkám dole," kývla jsem, vyskočila na zábŕadlí a naposled z něj začala seskakovat dolů. "Co to..." chtěl se táta zeptal, ale hned mu došlo, o co go a tak mě nejdřiv chvilku s hrůzou pozoroval a potom se vydal i s mámou dolů.
Dole rychle naskládal tašky do kufru svýho velkýho auta a potom jsme už nalezli dovnitř. "Pěkný auto. To musela stát dost," řekla jsem, když jsem se usadila v zadu. "Hmmm, celkem ano," přikývl táta. "Stálo..." "půl mega" přerušila jsem ho. "Jo. Jak to.." "Vim?? Znám to," znovu jsem ho přerušila. "Aha. Zajímáš se o auta??" zeptal se mě. "Ani ne. Akorát kolik maj koní a jak řežou zatáčky," odpověděla jsem prostě a vytáhla z kapsy svůj iPod. "Jestli chceš, naučím tě řídit," usmál se na mě táta. "Ne díky. Alp mě to naučil už dávno a myslim, že to umim líp než ty," ušklíbla jsem se, narazila si sluchátka do uší a začala poslouchat muziku. "Ehm..." chtěl mi ještě něco říct, ale máma zavrtěla hlavou na znamení, aby raději mlčel a jel. Táta jen přikývl a rozjel se.
"Hele!! Z tohohle jsme dneska v noci skákali!!" vyhrkla jsem a ukázala na polorozpadlej dům, když jsme porjížděli kolem. "Aha," přikývla máma. Táta jen nevěřícně vytřeštil oči a tázavě se zadíval na mámu. "Neboj. Zvykneš si a ona taky," usmála se na něj máma a tak se raději začal znova soustředit na jízdu, při který jsem brzo usnula. Ta noční rozlučka mě dost unavila a tak jsem celou zdlouhavou cestu z Berlína do Magdeburgu prospala. Vzbudila jsem se teprv, když se mnou máma prudce zatřásla a oznámila mi, že jsme už na místě. Pomalu jsem se vyhrabala z auta a rohlídla se, kde to jsme. Stáli jsme před poměrně velkym domem s prostornou zahradou a v celym okolí se honosily domy podobný tomuhle. "Tak ten bude asi pěkně zazobanej," zamumlala jsem si pro sebe. "Takhle to vypadá v celym Magdeburgu??" zeptala jsem se, kdžy mi táta vyndával z kufru všechny tašky. "Ne, nevypadá. Tohle je jedna z lepších částí Magdeburgu. Jinde to vypadá jinak. Jsou tu panelákový čáasti, průmyslový části, centrum a tak," odpověděl mi táta. "No fajn. Takže se tady přece jenom street dá dělat," pomyslela jsem si. "No tak pojď dovnitř a nestůj tady pořád," chytila mě máma za rameno a vedla mě brankou směrem k domu.
"Je zazobanej," konstatovala jsem, když jsme vešli do prostorný chodby, kde jsme se vzuli a pokračovali do obrovský haly, kde u prostornýho schodiště stála nějaká holka. "Tati!! Mami!!" vykřikla hned nadšeně. "Alex!!" vykřikla máma, rozeběhla se k ní a pevně ji objala. "Páni. To je ale lásky," ušklíbla jsem se pro sebe a rozhlídla se kolem sebe. "Líbí se ti tu??" zeptal se mě táta, zatímco se máma objímala s tou holkou a něco jí dojatě říkala. "Hmmm pěkně zazobaný," přikývla jsem. "Ehm, cože??" nachápal táta. "Ale jo Maxi. Ujde to tu," řekla jsem mu to polopatě a podívala se na mámu, která konečně pustila tu dotyčnou postavu a otočila se na mě. "No tak Sendy. Pojď sem a seznam se se svojí sestrou," kývla na mě a tak jsem se k nim s velkym povzdechnutim vydala. Jakmile jsem k nim ale dorazila, zarazila jsem se a pozorně si Alex prohlídla. Byla asi stejně vysoká jako já, měla velké sivé oči, vlasy střižené někam pod uši s růžovou mašlí v nich a mile se usmívala. Na dost hubený postavě měla černé tričko s růžovou lebkou a černou mini sukni v podobnym ražení jako to tričko. "Co to je??" zeptala jsem se a šťouchla Alex do čela v očekávání, že se sesype jako paneka."Já jsem Alex. Tvoje dvojče," řekla mile a mnula si místo, kam jsem jí šťouchla. "Ty jseš Alex?? Moje dvojče?? Děláte si ze mě srandu??" otočila jsem se tázavě na mámu. "Ne. Tohle je tvoje sestra," ujistila mě máma. "To je blbost. Vždyť mi neni vůbec podobná," řekla jsem a prošla se kolem Alex, jejíž milej úsměv se začínal měnit v nejistej. "Koukejte na ni. Hubená je jak tyčka a já mám typickou holčičí postavu. Ta skočit ze střechy, zláme si ty svoje párátka," poznamenala jsem a znova se zastavila před Alex. "Ehm, skočit ze střechy??" zopakovala Alex nechápavě. "Jo, ze střechy," kývla jsem. "Ty jseš nedoslýchavá??" dodala jsem zvýšenym hlasem. "Ne nejsem. Já jenom nechápu, proč bych měla skákat ze střechy," zavrtěla Alex hlavou. "No víš zlato, Sendy provozuje street climbing a tam se tohle dělá," vysvětlila jí máma. "Aha," přikýval Alex a zvědavě si mě prohlídla. "Vypadáš jako kluk. Ty jsi Hip-Hopařka??" zeptala se mě nesměle. "Hmm dá se říct. Tohle ale normálně nenosim. Jenom když nechci, aby mě poznali fízláci," zabručela jsem a zatáhla za volný tričko. "Eh, fízláci??" vykulila Alex oči. "Jo fízláci. To víš. To prostě patří k mýmu stylu," kývla jsem s úšklebkem. "Ach tak to jo," přikývla Alex vyjukaně. "Ale co to máš na sobě ty?? Vypadáš jako když jdeš z funusu," řekla jsem a znovu ji sjela pohledem. "No víš, Alex je EmO," odpověděl mi táta a přišel k nám. "Cože je?? Mimo??" podívala jsem se na něj nechápavě. "Ne mimo, ale EmO!!" zopakovala mi máma. "Aha EmO. No, sice nevim co to je, ale mimo je určitě taky," pokrčila jsem rameny. "No... dík," vyhekla Alex. "Neni zač," zašklebila jsem se a popadla ze země jednu svojí tašku. "Tak kde mám pokoj?? Ráda bych si šla vybalit, když už je večer," rozhlídla jsem se po všech. "Pojď, ukážu ti ho," řekla Alex mile a už mě vedla po schodech nahoru. Táta s mámou šli hned za náma se zbytkem mejch věcí.
"Tak tady to je. Tvoje nový králoství," oznámil táta nadšeně, když Alex rozevřela dveře do jedný místnosti a já se nacpala dovnitř, div jsem jí ve dveřích nerozmáčkla. "Líbí??" zeptala se mě máma, když jsem se rozhlížela po pokoji. "Hmmm, velký," bylo jediný, co jsem řekla. "Zařídil jsem to podle toho, co mi řekla máma. Jestli to ale budeš chtit nějak předělat, stačí říct," oznámil mi táta. "Hmm fajn Maxi. Teď bych tady ale byla ráda sama a v klidu si vybalila," řekla jsem a začala Alex strkat ve nz pokoje. "Dobře. My tě tu necháme," přikývl táta a vyšel i s Alex ven. "Zavolám tě na večeři jo??" mrkla na mě ještě máma. "Jasně," houkla jsem. "Uvidíš. Všechno bude fajn," usmála se na mě ještě mezi dveřma a potom odešla. "No jasně," ušklíbla jsem se a znovu se rozhlídla po pokoji. Byl vážně dost velkej, zařízenej v modro- oranžovo- černym stylu, u jedný stěny stála obrovitánská postel, naproti ní byly skříně na oblečení a televize. V pokoji taky stálo velké zrcadlo, kosmetickej stolek, psací stůl a spousty dalších kravin, co do pokoje patřej. Nejvíc mě ale zaujal boxovací pytel, kterej vysel vedle okna. "Hmmm snažil se," pokývlala jsem hlavou, hodila na obří postel jednu z tašek a začala z ní vybalovat svoje věci. Přitom jsem myslela na kluky, na Berlín a na všechno, co jsme spolu zažili a co jsem právě ztratila. Vzpomínala jsem na dobu, když mi byli tři roky a já se seznámila s Alpem, Jerem a Jadem na dětskym hřišti, kde oni na prolejzačkách skoušely svoje úplně první triky ze streetu v podobě kotoulů a nepovedenejch salt, který končili obličejem zabořenym v písku. Vzpomínala jsem jak mi vysvětlovali, co to street je a mě se to tak hrozně líbilo, že jsem to taky chtěla skusit a od tý chvíle jsme byli nerozlučný kamarádi na život a na smrt. Vybavovali se mi naše začátky na střechách garáží, naše první graffity, párty, který končili hlavou v záchodě. Vzpomínala jsem taky na naše průšvihy ve škole, na to jak nás ředitelka nemohla vystát a jak jsme jí dělali samý naschváli. Dobře se mi taky vybavovala doba, kdy se ze mě a Alpa stal pár. Naše první rande na střeše paneláku, náš první sex, kterej skončil obrovskym záchvatem smíchu, protože nás při tom nachytali kluci a další společné zážitky. "Tolik jsem toho ztratila... Může mi to tady vůbec něco nahradit??" povzdychla jsem a rozhlídla se kolem sebe, když jsem měla hotovo. "Hmmm, asi těžko," odpověděla jsem si okamžitě a zahleděla se na sebe ve velkym zrcadle. Vážně jsem vypadala jako kluk, když jsem na sobě měla kalhoty a tričko velikosti XXL a na hlavě kšiltku, která perfektně kryla moje světle hnědé vlasy, které my sahaly až do pasu, když byly rozpuštěné. Ze zamyšlení mě vytrhla máma, která mi přišla oznámit, že je už večeře. "Nj už jdu," kývla jsem a znovu se podívala do zrcadla. "Fajn a sundej si tu kšiltku," kývla máma a odešla. "Hmmm," zabručela jsem a stáhla si ji z hlavy. Vlasy mi okamžitě vypadly a splývali mi přes ramena na záda. "Vlasy a oči mám na sobě nejradši," zakřenila jsem se do zrcadla při pohledu do mejch sitě modrejch očí, otočila jsem se a vylezla z pokoje. "I když se zbytkem taky nemám problém," dodala jsem si pro sebe a s velkym výkřenem začala po celym domě pátrat, kde je jídelna.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat V.

13. ledna 2007 v 22:34 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Hele to byl fakt dobrej nápad s tim piercem," prohlásil Jer, když jsme se pomalu courali k nám domů. "Proč myslíš??" otočila jsem se na něj tázavě. "No teď se konečně nebudu moct tolik ládovat hambáčema a takovejma věcma, protože na ně neotevřu hubu," vysvětlil mi se smíchem. "Áha," přikývla jsem a začala se smát. "Teda že jsme ale měli dneska kliku s těma fízlama. Ta stará mrcha nás musela sledovat aspoň takovejch deset minut," řekl Jad. "To teda jo," přikývl Alp. "No ještě, že máme ty kšiltky. Určitě nás přez ně nepoznala," řekla jsem a kluci přikývli na souhlas. "Jinak to byl ale dneska mazec co?? Na takovou rozlučku nezapomenem do konce života," drcnul do mě se smíchem Jer. "To teda nezapomenem," přikývla jsem. "Teda řeknu vám ,že jsem měl obavy, že si někde rozemelu hubu a nebo že se netrefim v tý hrozný tmě," prohlásil Jad. "No to se ani nedivim. Ty se svojí sklerozou..." dala jsem mu pěstí do ramene a všichni jsme se začali smát.
"No.. a jsme tady," řekla jsem truchlivym tónem, když jsme stanuli před mym bydlištěm. "Hmmm, bohužel jo," přikývl Jad. "No tak já asi pudu," zamumlala jsem a mrkla na kluky. "Aaaaaaaaaa Sendyyyyyy nechoooooooooooď!!!!!" zakřičel Jad a vrhnul se mi kolem krku. "Joooooooooooooo Sendyyyyyyyy, prosííííííííííííííím. Zůstaň tu s námi," přidal se Jer. "Já bych fakt hrozně ráda kluci," vyhekla jsem a pomalu začínala modrat. "Hej kluci pusť te ji. Vždyť už mění barvu," houkl na ně Alp. "No jo, sorry sorry," odskočili ode mě kluci okamžitě. "Teda... vážně jste mi řekli Sendy??" vyhekla jsem a zhluboka se nadýchla. "Nj vážně," přikývl Jad. "Teeda. To je úplně poprvý, co jste mi řekli celym jménem. Vždycky jsme si řikali jenom přezdívkama," usmála jsem se. "No to jo, ale když je to naposled tak to chceme mit trošku jiný a vyjímečný," zakřenil se Jer. "Tak to jo. No tak moc děkuju kluci za to všechno, co jsme spolu prožili a slibuju vám, že se zase brzo uvidíme," usmála jsem se a objala je. "To teda uvidíme. Musíš za náma přijet a jestli ne, dojedeme si pro tebe a třeba tě i unesem," zasmál se Jer. "To si piš," přitakal mu Jad. "No.. tak já už vážně radši pudu nebo se vám tady ještě rozbulym," pustila jsem je a usmála se. "Tak dobře," přikývli kluci. "Čau Jade a přestaň pít nebo na mě ještě zapomeneš," objala jsem Jada a políbila ho. "Neboj Sendy. Na tebe bych přece nezapomněl. Nikdy," usmál se Jad. "Měj se Jerede a dávej bacha na Jada. Víš jaký je to pako a nešika," objala jsem a políbila Jera. "To víš že dám," kývnul Jer. "Alpeeeee," řekla jsem, když jsem se odlepila od Jera a otočila se na něj. "Sendy," usmál se a objal mě. "Ty jseš jedinej, jehož méno nevíme," zakřenila jsem se. "A ani se nedovíte," usmál se Alp. "Ok. Tak mi tu dávej na sebe pozor a hlavně na kluky," políbila jsem ho a odtrhla se od něj. "No jasně. Vždyť mě znáš," kývl Alp a usmál se. "No tak se vážně mějte a přijeďte za mnou. Hned jak se tam zabydlim zavolám vám a vy přijedete. Ok??" koukla jsem po nich. "No jasně. Všeho necháme a přijedem," zakřenili se kluci. "Tak ahojte a miluju vás," zamávala jsem jim, naposled si je prohlídla a rychle zalezla dovnitř domu. Schody jsem raději vyběhla po třech, aby mě nelákalo vyběhnout znova ven, a zastavila jsem se před dveřma. Chvilku jsem tam zůstala stát a rozmýšlela se, jestli tam mám vlíst. Máma na mě určitě bude šíleně křičet, že jsem zdrhla a celou noc byla pryč bez jediný zprávy. "No tak se jde," řekla jsem nakonec, odemkla a vlezla dovnitř.
Hned jak jsem vstoupila na chodbu, uslyšela jsem z kuchyně nějaké dva hlasy. "Máma má návštěvu??" napadlo mě. Jakmile jsem ale zaklapla dveře, hlasy utichly, ozval se skřípot židle a na chodbu přiběhla máma. "Ježiši Sendy!! Jsi v pořádku?? Kde jsi byla celou noc?? Proč jsi mi aspoň nezavolala?? Víš jakej jsem měla strach??" začala na mě máma okamžitě chrlit. "No jo promiň. Byla jsem naštvaná a tak jsem šla za klukama. Musela jsem se s nima rozloučit," řekla jsem stručně. "Hmm chápu, ale... ale co to máš v tý puse??" zarazila se najednou a ukázala na můj pierc. "To jsme si nechali s klukama udělat na památku," vysvětlila jsem jí. "Hmmm no dobře. Až si zvyknu, bude to dobrý," kývla máma. "No ale teď pojď. Chci ti někoho představit," řekla máma, bafla mě za ruku a už mě táhla do kuchyně. "Sendy, tohle je tvůj táta," řekla máma a ukázala na nějakýho chlapa, kterej k nám seděl zády. "Maxi, tohle je tvoje dcera Sendy," řekla tomu chlapíkovy, kterej se právě zvednul a začal se na mě otáčet. "No tak konečně," vydechl a otočil se na mě s nedočkavym výrazem, kterej okamžitě vystřídal výraz překvapenej. "Co na mě tak zírá??" otočila jsem se tázavě na mámu, když na mě asi pět minut bezeslova čučel. "Sendy!! Chovej se slušně!! Vždyť je to tvůj táta," napomenula mě máma. "No fajn, ale proč na mě tak zírá??" zopakovala jsem znova. "Neviděl tě 16 let. Nediv se..." řekla trochu nejistě máma a podívala se na tátu. "To je- to je- to je Sendy??" vykoktal ze sebe konečně. "Jo to jsem," kývla jsem. "Ale- ale- ale ty vypadáš... jako- jako- jako kluk," vyhekl. "Hmmm dík," zabručela jsem. "Sendy ježiš sundej si tu kšiltku," vyhrkla máma a servala mi kšiltku násilym z hlavy. "Jau!!" vyjekla jsem, protože mě zatahala za dlouhý vlasy, který jsem pod ní měla pečlivě urovnaný. "Promiň zlato," omluvila se mi máma okamžitě. "Hmmm," zabručela jsem. "Co to- co to- co to máš v tý puse??" vyhrkl na mě znova táta. "Pierc. Neznáš??" odpověděla jsem suše. "Ty máš- ty máš piercing?? I v obočí!!" vyjekl . "To mám," přikývla jsem. "A taky mám tetování," zakřenila jsem se, vyhrnula si velikánský tričko a ukázala mu svoje tatto na břiše a na zádech. "Ježiši marja!! Proč jsi mi neřekla, že má něco takovýho??" podíval se táta na mámu. "No.. já... nepřišlo mi to důležitý," vykoktala máma. "Nepřišlo důležitý?? Vždyť moje dcera vypadá jak kluk a má piercingy a tetování..." osopil se na mámu. "Tak hele, "Maxi". Jak vypadám nebo co mám na sobě je jenom moje věc a i když si vy dva chcete hrát na spokojenou rodinku někde u vás v tramtárii, já se toho nehodlám účastnit, jasný??" vpadla jsem do hovoru. "Cože??" podívla se na mě táta překvapeně. "Přesně jak jsi slyšel," přikývla jsem. "A teď když dovolíte, já si půjdu sbalit, protože mi bylo řečeno, že "ty" dorazíš až odpoledne a tak to ještě nemám," dodala jsem, popadla svoji kšiltku a s úšklebkem se vydala do pokoje, kde jsem začala okamžitě balit. Máma s tátou zůstali v kuchyni.
"Ona- ona je drzá," vyhkl táta a podíval se na mámu. "Co by jsi chtěl?? Žijeme v Berlíně a její nejlepší kámoši jsou kluci, co dělaj street climbing," řekla máma a posadila se. "Cože dělaj??" zeptal se táta nechápavě. "Steet climbing. To je taková jejich zábava, při čemž přeskakujou přes popelnice, auta, šplhaj po balkonech, skáčou po střechách a tak," vysvětlila mu máma. "Cože??? A ona to dělá taky??" vykulil táta oči. "Jo. Od svejch čtyř," přikývla máma. "No to si děláš legraci?? Jak si jí proboha mohla něco takovýho dovolit??" vyhrkl táta. "A co jsem měla dělat?? Mě se to taky nelíbí, ale pořád je to lepší, než kdyby někde fetovala," odpověděla mu máma. "Ale- ale vždyť by se při tom mohla zmrzačit nebo zabít!!" namítl táta. "Já vím, ale baví jí to a je v tom vážně dobrá," řekla máma. "Ale ty jsi mi o tom vůbec nic neřekla. Ani o těch tetování, piercingech a obřim oblečení... Vždyť je to hrůza," trval si na svym táta. "Neni to tak hrozné. Musíš si zvyknout. Potom ti to ani nepřijde," řekla máma na obranu. "Hmm no to je jedno. Dnes odjedeme a v Magdeburgu bude s timhle všim konec," řekl nakonec táta. Máma se jen usmála a přikývla na souhlas. Za další dvě a půl hodiny jsem měla konečně zbaleny všechny svoje věci a tak jsme mohli vyrazit na cestu...
Pokračování příště =D

Válka dvojčat IV.

13. ledna 2007 v 22:34 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"No tak jakej je dnešní plán??" zeptala jsem se, když jsme stáli venku. "Noooo, takže nejdřív si dáme pětku a potom uděláme nádhernej graffit na dům naší milovaný řídi. Co vy na to??" rozhlídnul se po nás Alp. "Pětka a dům řídi?? Ty to xhxeš vážně rozjet co??" povytáhla jsem obočí. "No to si piš," usmál se Alp. "No tak na co ještě čekáme?? Jdem na to!!" vykřikl nadšeně Jer a tak jsme se se smíchem vydali k nejvyšší budově v našem okolí.
"Hele fakt si na to troufáte?? Je noc, nevidíme ani na krok a je to taaaaak vysoko..." pošťouchla jsem kluky se smíchem, když jsme po schodech vyběhli úplně nahoru polorozpadlýho baráku, stoupli si vedle sebe na zeď a zírali do tmy. "No my určitě, ale jestli pak nemáš ty naděláno," drcnul do mě Jer. "Copak já měla někdy naděláno??" vyplázla jsem na něj jazyk. "No tak fajn. Na tři??" kývnul Alp. "Jasně," přikývlli jsme s Jerem a Jadem a připravili se ke skoku. "Jedna. dva, tři!!" vykřikl Alp a všichni najednou jsme skočili dolů přímo na plechový schodiště, ze kterýho jsme přeskočili na střechu vedlejšího baráku. "Teda v tý tmě je to fakt mazec!!" vykřikla jsem se smíchem, když jsem běžela přes celou střechu, z jejího kraje se prudce odrazila a skočila do tmy. Přistála jsem na další střeše, kde jsem udělala přemet a znovu se rozeběhla k jejímu kraji. "Jdem dolů??" vyhekl na mě udýchaně Alp, kterej stál u kraje střechy a čekal na mě a kluky. "Jasně," kývla jsem a tak jsme oba skočili salto dolů. "Wow, tohle je fakt mazec," vyhekla jsem, když jsme oba dopadli na zem a já přistála těsně vedle stojícího auta. Během chvilky se vedle nás objevil i Jer a Jadem. "Hukot," vyhekl Jer a mrknul na mě. "To teda jo," kývla jsem se smíchem. "No tak tohle jsme přežili a teď se pudem pobavit k paní řídící ne??" navrhl Alp. "No jasně že jo," kývli jsme a rozeběhli se přímo k domu naší ředitelky, kterej stál nedaleko. Cestu jsme si zkracovali přes pár balkonů, střech a aut.
"Hej, vypadá to, že už spí," řekl potichu Jad, když jsme stanuli před obrovskym domem naší řídi. "To je jenom dobře," kývl Alp. "Koukejte jakej má ta kráva barák," sykla jsem. "Se divíš?? Víš kolik prachů z nás vytahá navíc a uleje si je bokem??" podíval se na mě Jer a já přikývla, že vím. "NO tak jdem a potichu," zašeptal Alp a při slově potichu se zadíval na Jada. "No jooo, já vim," řekl Jad okamžitě a tak jsem se smíchem přeskočili vysokou zeď přímo do její zahrady. "Aaaaaaa, sakraaaaaaa. Asi jsem jí právě rožšláp záhonek s hiacintama," zašklebil se Jad a začal klepat nohou, aby ze svojí ohromný podrážky dostal hlínu s přilepenejma kytkama. "No to asi určitě," zasmál se Jer. "Ty její hnusy, co cpe po celý škole nemůžu ani cejtit," zašklebila jsem se a rychle unula před velkou hroudou, která právě vyletěla z Jadovy podrážky a připlácla se přímo na zeď. "Pěkná trefa," zasmála jsem se a poplácala ho po rameni. "Hej pst!!" napomenul nás Alp a tak jsme hned zmlkly. "Jdem," kývnul na nás Alp a tak jsem se potichu vydali k jejímu domu. "Teda ještě, že ta fůrie nemá psa," zašeptal Jad, když jsme se plížili pod jejími okny. "Prosimtě. Ta mit psa tak radši chcípne, než aby ji musel snášet," drcnul do něj Jer. "Tak teď už aspoň víme na co umřel její manžel," prohlásila jsem se smíchem a kluci s začali tlumeně řehtat. "Tak, tady to bude perfektní," řekl Alp a zastavil se. "Skvělíííí. Tohle uviděj všichni," usmála jsem se, když jsme stanuli přímo uprostřed dlouhý zdi, která byla čelem k silnici. "No tak si každej vemte dva spreje a tvoříme," zavelel Alp a rozevřel batoh. Já jsem rychle šáhla po oranžovym a černym, Jad po modrym a červenym a Jer po zelenym a hnědym. Na Alpa zbyl růžovej a žlutej. "Tak hurá dotoho," zašklebyla jsem se, stoupla s iasi dva metry od Jada a začala tvořit. Kluci se okamžitě přidali a tak jsme začali společně vytvářet mistrovský dílo.
"No a je to," vydechla jsem, když jsem dodělala poslední čáru. "No tak se na to mrknem ne??" kouknul po nás Alp a tak jsme všichni ustoupili od zdi až k plotu a začali si prohlížet svůj výtvor. "Dokonalý," vyhekla jsem a s velkym úsměvem pozorovala graffit nesoucí se přes celou obří zeď a skládající se z hromady sprostejch slov, sprostejch obrázků, lebek a všeho možnýho, co nás jenom napadlo. "Je to prostě mistrovskej kousek," přitakal mi Jer. "No taky nám ten mistrovskej kousek zabral celou noc. Koukejte, pomalu už začíná svítat," prohlásil Alp a já si teprv uvědomila, že má pravdu. "Hmm asi by jsme měli zmizet, než si nás tady někdo všimne," řekla jsem a v tom okamžiku se v okně zjevila hlava řídi. A do pr..." vyhekla jsem a rychle sklonila hlavu. To už se z dálky ozvaly policejní sirény. "Zdrháme!!!" zakřičel Alp, rychle popadl svůj batoh a společně jsme se rozeběhli ke zdi. Tu jsme v rychlosti přeskočili a začali zdrhat pryč. "Na střechu!!" křikla jsem, když jsme vyběhli ven z ulice a před náma se zjevilo policejní auto. "Ok!!" křikl Alp, auto přeskočil a vyskočil za mnou, za Jerem a Jadem na blízkej balkon, ze kterýho jsme začali hbitě šplhat na střechu paneláku. "Stůjte!!" slyšeli jsme za sebou řvát jednoho policajta. "No tos uhád," zamumlala jsem a vytáhla se na vršek střechy. "Támhle!!" ukázal Alp prstem na vedlejší střechu. "Ok," kývla jsem a rozeběhla se k ní. "Sakra!! To je minimálně 20 m!!" křikla jsem, když jsem se blížila k okraji. "Na to kašli a skákej!!" křiknul na mě Jer, odrazil se a skočil. "Ok," kývla jsem, co nejsilnějc se odrazila a s velkym výkřikem skočila. "Ufff," vyhekla jsem, když jsem dopadla na druhou střechu, udělala kotrmelec a zůstala ležet na zádech. "Jsi ok??" naklonil se nade mě Jad. "Jo jasně," kývla jsem a s jeho pomocí se zvedla. "Ok. Tak ještě skočíme támhle a tam se schováme," ukázal Alp na jednu střechu a tak jsme na ni rychle přeskočili a zůstali tam schovaný.
"Vzduch čistej," řekl Jer, když asi po půl hodině obhlídl situaci. "Super. Tak jdeme. Máme to akorát k Domovy," kývl Alp a tak jsme se všichni sebrali, rychle seskákali z paneláku dolů a rozeběhli se k Domovu tetovacímu a piercovýmu studiu, do kterýho jsme dorazili za další půl hodinu. "No tak tady jste," přivítal nás Dom, když jsme celý uběhaný vlezli dovnitř. "Čau Dome," vyhekla jsem a složila se na židli. "No nazdar. Co jste zase kde vyváděli?? Vypadáte jako po maratonu," prohlídnul si nás Dom. "Vážně to chceš vědět??" podíval se na něj zničeně Jer. "Hmm, ani ne," zavrtěl Dom hlavou. "No tak proč jsem měl mit vůbec ten čas??" rozhlídl se po nás zvědavě. "Chceme, aby jsi nám všem udělal stejnej pierc," řekl Alp. "Ok a kam??" kývl Dom. "Do spodního rtu. Podkovičku," odpověděla jsem. "Hmmm tak to jsem ještě nedělal... Budete první," zamyslel se Dom. "No tak to jdeš první Sed," řekl okamžitě Jer. "Ok, ok. Mě to nevadí," kývla jsem. "Takže teď hned?? Fajn. Tak si tady dřepni a jdem na to. Nic ti k tomu řikat nemusim viď. Už to znáš," mrknul na mě Dom. "Jasně," kývla jsem a přemístila se na křeslo, kde mi už Dom píchal uši, levý obočí a kde mi dělal moje tatto. "Proč to vůbec chcete všichni a na stejný místo??" zajímal se Dom, když si přichystal potřebný nářadí, usadil se naproti mě a začal. "Protože se Sed bude stěhovat a tak to chceme mit na památku," odpověděl mu Jer. "Cože?? Ty se budeš stěhovat??" podíval se na mě Dom překvapeně, když jsem měla hotovo. "Jo. Do blbýho Magdeburgu," přikývla jsem a slezla. "A proč??" vyzvídal Dom a tak jsem mu to mezi píchnutim Jera a Jada vysvětlila. "Hmmm tak to je docela mazec," konstatoval, když jsem skončila a propustil Alpa. "Teeeeeeeeda Alpeeeeeeeeeeeeee. Tobě to fakt sekne. Jseš s tim sexy," řekla jsem provokativně a sjela ho pohledem. "Hele hele nech si to jasný??" zašklebil se na mě Alp. "Ok," přikývla jsem. "Ale stejně si sexy," dodala jsem s úšklebkem. "Ty jseš fakt číslo," zakroutil Alp se smíchem hlavou a mrknul na Doma. "Tak kolik ti visíme??" zeptal se ho. "Nic. Tohle máte grátis, když se nám Sed stěhuje," usmál se Dom. "Jeeeee díky Dome," zakřenila jsem se a zlehka ho líbla. "Neni zač," zakřenil se Dom. "No tak se měj a někdy se snad uvidíme," usmála jsem se a společně s klukama vyrazila ven.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat III.

13. ledna 2007 v 22:33 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
Naštvaně jsem se vyhoupla na zábradlí u schodů a začala z něj postupně seskakovat všech pět pater až do přízemí, odkud jsem v rychlosti vylítla ven a rozeběhla se pryč. Po cestě ke svýmu cíli jsem přeskakovala všechny popelnice, auta a zábradlí, abych ze sebe trochu dostala hroznou zlost, kterou jsem měla na mámu...
"Ahoj kotě!!" zakřenil se na mě Alp, když jsem zazvonila u jeho dveří a on přišel otevřít. "Čau. Můžu dovnitř??" vydechla jsem. "No jasně že jo. Ty můžeš přece vždycky," usmál se a pustil mě dál. Rychle jsem si vyzula boty a namířila si to rovnou do Alpova pokoje, kterej jsem znala nazpamněť. "Tak už jsi s mámou domluvila??" zeptal se mě Alp, když jsem dopadla na jeho postel a rozplácla se na ní. "To teda domluvila a pěkně ostře," přikývla jsem. "Jakto?? Pohádali jste se??" zeptal se Alp překvapeně a kecnul si vedle mě. "Jo a to pořádně," kývla jsem. "No a proč?? Co ti vůbec chtěla??" vyzvídal Alp. "Chtěla mi oznámit, že se budem stěhovat k mýmu tátovy někam do Magdeburgu, protože se minulej víkend znova vzali," řekla jsem jednoduše. "Cože??" vykulil na mě Alp nechápavě oči a tak jsem mu to celý převyprávěla.
"Takže ty máš dvojče Alex, tvoje matka si vzala znova tvýho otce, kterýho vůbec neznáš a teď se k němu máš přestěhovat až někam do pryč..." schrnul Alp, když jsme mu to dořekla a já jen přikývla. "Hmmmm... a kdy odjíždíte??" zeptal se. "Zítra odpoledne pro nás má přijet," odpověděla jsem smutně a posadila se. "Už zítra??" povytáhl Alp obočí. "Hmmm," kývla jsem. "Sakra!! Já je tak nesnášim!!" ulevila jsem si a po tváři mi stekla slza. "Ale kotě... to bude dobrý..." objal mě Alp. "Já odsud nechci. To vy jste moje rodina a ne nějakej Max a Alex," vzlykla jsem. "No tak Sed. Přece nebudeš bulet. Já tě v životě neviděl brečet, ani když sis v pěti zlomila na dvakrát nohu a teď s tim chceš začínat??" chlácholil mě Alp. "No jo. Máš pravdu," usmála jsem se a utřela si tvář. "Já vim," zašklebil se na mě." Ach jo. Tys byl vždycky skvělej. Proč jsme se vůbec rozešli??" zadívala jsem se na něj pátravě. "Noooo já ani nevim. Prostě jsme zjistili, že jsme lepší kámoši než pár," pokrčil Alp rameny. "Aha," přikývla jsem na souhlas. "Stejně si byl nejlepší kluk, kterýho jsem tady měla," řekla jsem a Alp se zaculil. "Ale neber to jako kompliment. Co by člověk taky mohl hledat mezi těma zjevama tady," dodala jsem s úšklebkem. "Teda ty jseš hrozná," zasmál se Alp a společně jsme sebou znova praštili na postel, kde mě začal lechtat.
"Alpeee přestáááň. Víš jak to nesnášiiiiim," křičela jsem a přitom se smála. "No právě že vim kotě," zašklebil se Alp a přestal. "Zase to tvoje kotě. Takhle mi řikáš vždycky, když jsme sami," usmála jsem se. "No protože ty seš moje kotě, ale jenom v soukromí," vyplázl na mě Alp jazyk. "Jauuuu, puft!!" zahuhlal, když jsem se rychle nadzvedla a zahryzla se mu do něj. "Boše. Tak ty budef koufat jo??" zamumlal, když jsem ho pustila a se smíchem se znova položila na postel. "To si piš," mrkla jsem na něj. "No počkej," zašklebil se Alp, sehnul se ke mě a začal mě líbat. "Aaaale. Vzpomínka na starý časy??" zasmála jsem se, když se ode mě odtrhl. "Spíš rozlučka," usmál se. "Ok. To beru," zakřenila jsem se a začala Alpa líbat.
"Hele Sed??" řekl Alp, když jsme leželi pod jeho dekou a zírali na bednu. "Jo??" otočila jsem se na něj. "Neměli by jsme udělat něco praštěnýho na rozloučenou??" zeptal se mě. "Ty chceš zase postříkat sousedovic kočku růžovym sprejem??" zeptala jsem se. "Ale neeeeee. Já myslel udělat něco, co by jsme měli všichni na památku," zavrtěl Alp hlavou. "No fajn. Ale co??" přikývla jsem. "Co třeba nechat si udělat pierc na stejnym místě??" navrhl Alp. "Pierc?? Hmmm, to neni špatnej nápad," kývla jsem. "No tak počkej," řekl Alp, vyhrabal se z postele a vrhnul se po mobilu. "Čau kámo," pozdravil, když se mu v mobilu ozval Jer. "No nazdar. Děje se něco??" zeptal se Jer okamžitě. "No něco jo, ale to až potom. Hele bude mit tvůj brácha zejtra ráno čas??" zeptal se Alp. "No já nevim. Počkej chvíli," řekl Jer a zača lpřes celej barák křičet na svýho bratra. "Tak prej má," oznámil Alpovy po chvilce přeřvávání. "Ok. Tak brnkni Jadovy a v deset večer sraz u mě, jasný??" řekl Alp. "Ok. Tak zatim kámo," kývnul Jer a zavěsil. "Proč tu máme sraz v deset??" zeptala jsem se zvědavě, když si ke mě znova lehnul. "No to uvidíš," usmál se Alp. "No tááááááááák, řekni mi toooooooooo," šťouchla jsem do něj. "Nene. To je překvapení," zavrtěl Alp hlavou. "Alpeeeeeeeee, řekni mi toooooooooooo. Prosííííííííííííííííííím," udělala jsem psí kukuč. "Neřeknu a nevotravuj," zakřenil se Alp. "Teda ty jseš ale," praštila jsem ho pěstí do ramene a s předstíranym naštvanym výrazem jsem se zadívala na televizi. "Kotěěěěěěěěěěěěěě," žďuchnul do mě Alp se smíchem. "Nech mě," odsekla jsem. "Kotěěěěěěěěěěěěěěěěěěěě," žďuchnul do mě znova a já se začala smát. "No vidíš, že to jde," zasmál se a tak jsme se začali muchlovat. Z postele jsme se vyhrabali v půl desátý, aby jsme se stihli zkulturnit, než dorazí Jer s Jadem. Ty dorazili přesně o desátý.
"Teda vy jste jak hodinky," zasmála jsem se, když vlezli do pokoje. "No to víš. Šéf nakáže a my přiběhnem," zašklebil se Jer. "Hele, hele nekecej a sedej," drcnul do něj Alp a počkel, dokud se Jer a Jadem neuložili vedle mě na postel. "No tak o co go Alpe?? Proč si nás sem tahal??" zeptal se Jad zvědavě. "Protože si dneska uděláme divokou pouliční rozlučku," odpověděl mu Alp. "Rozlučku?? S čim??" nechápal Jad. "Spíš s kym," opravil ho Alp. "S kym??" opakoval Jad ještě nechápavějc. "Se mnou. Zejtra se stěhuju do nějakýho Magdeburgu nebo kam," odpověděla jsem mu. "Coooože?? To myslíš vážně??" vytřeštil na mě Jer oči. "Bohužel jo," přikývla jsem. "Ale- ale jakto??" koktal Jad a tak jsme jim s Alpem v rychlosti řekli celou tu historii. "Tak to teda ne!! Ty nikam nesmíš!! Ty jseš naše a ne nějakýho Maxe," zavrčel Jer, když jsme jim to dořekli. "To teda jo. My tě nikam nepustíme a basta," přitakal mu Jad. "Kluci já vás miluju. Ani nevíte jak se mi od vás nechce," skočila jsem po nich se smíchem a začala je objímat. "Vždyť mi tebe taky Sed," objal mě Jad. "Víš jak nám tu budeš chybět?? S kym teď budu závodit..." přidal se Jer. "Nebojte. Najdete si někoho jinýho," usmála jsem se. "To teda ne!! Ty jseš nenahraditelná," zavrtěl Jad hlavou. "No tak toho objímání nechte. Musíme se na něčem domluvit," přerušil nás se smíchem Alp. "Ok, ok. O čem??" odtrhli jsme se od sebe. "O piercu," odpověděl Alp. "O jakym piercu??" zeptal se Jad. "No se Sed nás napadlo, že si na památku necháme všichni čtyři udělat stejnej pierc na stejný místo," vysvětlil mu Alp. "Proto jsem se ptal, jestli má tvůj brácha zejtra čas," dodal a podíval se na Jera. "Ahaaaa. Tak to jooo," kývnul Jer. "No to je skvělej nápad. A co kam dáme??" zajásal Jad. "No to právě nevíme," řekl Alp a rohlídl se po nás. "Noooo co třeba do rtu?? Spodního??" navrhla jsem. Při přemejšlení jsem si vzpomněla na toho týpka, na kterýho jsem dneska skočila z mostu a kterej ho měl. Docela se mi to líbilo. "Do spodního rtu?? To beru," kývnul Alp. "Já taky," přidal se Jer. "I já," přitakal Jad. "Dobře. Pierc je vyřešenej. Takže se teď může mdát do pouličního řádění. Co vy na to??" usmál se Alp. "Jdemeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!" zakřičela jsem s Jadem a Jerem najednou a vyskočili jsme z postele. "No tak jdem," kývnul Alp, popadl ze země batoh a tak jsme vyrazili ven.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat II.

13. ledna 2007 v 22:33 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
Zrovna, když na mě Jer ležel a snažil se mi do pusy narvat hromadu trávy, začal mi v kapse zvonit mobil. "Heeeeeeeeeeeeej Jereeeeeeeeeeeeeee, přestaaaaaaaaň!!" vyjekla jsem a přitom uhejbala hlavou před tim trsem trávy. "Ok, ok," kývl Jer a slezl ze mě. Já jsem se rychle posadila a vyhrabala mobil. "Máma?? Co zas chce??" vypadlo ze mě, když se mi na displeji zobrazovalo její číslo.
"Jo??" zvedla jsem to. "Kde jsi??" ozvalo se okamžitě. "Venku s klukama," odpověděla jsem prostě. "No tak mazej okamžitě domů," nakázala máma. "Ale proč?? Je ještě brzo a mě se nechce," zaprotestovala jsem. "Do půl hodiny ať jseš doma. Musim s tebou nutně mluvit," rozkázala máma a zavěsila. "Hmmmmf," odfrkla jsem a schovala mobil. "Tak co ti chtěla??" zeptal se hned Alp. "Ále musim domů. Prej se mnou musí nutně mluvit," mávla jsem rukou. "Ooooooooooooo maminka s tebou musí mluvit o něčem důležitym. Tak to ti asi chce konečně vysvětlit jak se dělaj děti," pošťouchl mě se smíchem Jer. "Haha. Tohle vim už dáávno," vyplázla jsem na něj jazyk. "Zato ale tobě by to měli doma konečně vysvětlit," dodala jsem s úšklebkem a Alp s Jadem se šíleně rozřehtali. "No... teda..." vyhekl Jer, vyskočil na nohy s začal mě nahánět po celym hřišti. Já jsem začala zrdrhat k dětskejm prolejzačkám, kde jsem se na jednu rychle vyšplhala, z ní přeskočila na druhou, ze který jsem přemetem skočila na zem přímo k dětský skluzavce, po který jsem rychle vyběhla nahoru a tam zůstala stát. "Hele mazej dolů!!" přiběhl ke skluzavce Jer a stoupl si přímo před ni. "Proč?? Já měla vždycky ráda skluzavky," zakřenila jsem se. "Jenomže musíš domů," připomněl mi Jer. "Hmmm," zabručela jsem. "No tak dělěj!!ů křiknul Jer a dupnul nohou. "Ok," kývla jsem a po nohách se sklouzla dolů přímo na něj. Jer ale rychle uskočil na stranu, takže jsem místo na něj dopadla na písek.
"No tak pudem ne??" přišel k nám Alp s Jadem. "Jj jdem nebo bude máti zase vyšilovat," přikývla jsem a tak sjme se dali na cestu k mýmu bydlišti. "Náhodou co si stěžuješ?? vždyť máš skvělou mámu," strčil do mě Jad. "Hmmmmmmm," zahučela jsem. "Hele Jad má pravdu. Řekni mi, kolik jinejch mám by "nás" nechalo spát v pokoji s její dcerou nebo ji nechala dělat street climbing??" přidal se Alp. "Jo já vim. Mám suprovou mámu a taky bych ji za nic nevyměnila, ale šíleně mi lezou na nervy ty její přítelové," řekla jsem. "A to bys snad chtěla, aby žila jako jeptiška??" vykulil na mě Jer oči. "To víš že nechtěla, ale nesnášim jak se mě všichni ti chlapy snažej vychovávat," odpověděla jsem. "Ale teď už dlouho nikoho neměla ne??" zamyslel se Alp. "Ne neměla nebo o něm alespoň nevim," přikývla jsem. "Hele Sed já mám nápad," ozval se Jad. "A jeje. To zas bude moudro," zasmál se Alp. "No ale fakt. Hele když ti tak vaděj přítelové tvojí mámy tak jí najdi přítelkyni a máš to," vypalo z Jade vítězoslavně a j áse na něj podívala jako kdyby spadnul z Marzu. "Tak tohle byl teda kalibrovanej nápad," poplácal Jada se smíchem po rameni Jer. "Teda ty jseš vážně magor," prohlásila jsem a všichni jsme se začali smát.
"No tak se měj a zejtra si dáme zase spicha, ok??" řekl Alp, když jsme dorazili před dům, kde bydlim a byl s klukama na odchodu. "Jasně," přikývla jsem a zalezla dovnitř domu. Tam jsem rychle vyběhla hromadu schodů vedoucích do pátýho patra a zastavla se u jedněch dveří. Ty jsem odemkla a vlezla dovnitř bytu. V malý chodbě jsem si rychle zula boty a potom se vydala rovnou do kuchyně, kde už na mě netrpělivě čekala máma.
"Čau," pozdravila jsem ji a rovnou se vrhla k pití. "No to byla doba," řekla máma místo pozdravu. "Byli jsme v parku a odtamtud to sem trvá docela dlouho," řekla jsem suše. "Hmm to je teď jedno. Sedni si. Musíme si promluvit," řekla máma a nervozně bubnovala prsty o desku stolu. Já jsem se jenom tiše posadila vedle ní a čekala, co z ní tentokrát vypadne za moudro. "No.. takže.. ehm..." začala máma koktat. "Hele mami, jestli mi chceš vykládat něco o sexu nebo něco takovýho tak to fakt nemusíš," přerušila jsem ji. "Ale mlč. O tom jsme mluvit vůbec nechtěla," zavrtěla máma hlavou. "No tak o čem??" vyzvídala jsem. "No... já... chtěla jsem ti říct... že se budem stěhovat," vypadlo z ní nakonec. "Cože?? Stěhovat??" opakovala jsem překvapeně. "Ano budeme se stěhovat," přikývla máma. "Ale proč?? A kam??" vytřešitla jsem zděšeně oči. "Do Magdeburku k tvému otci," odpověděla mi máma. "Cože?? K mýmu tátovy?? Co je to za blbost?? Vždyť ho ani neznám!!" vyhrkla jsem. "To není blbost. Já a Max jsme se o víkendu vzali a teď se k němu budeme stěhovat," řekla máma. "Vzali?? Tak to měla bejt ta tvoje služební cesta?? Svatba??!!" vykřila jsem. "Ne nedělám si srandu," zavrtěla máma hlavou. "Takže ty se klidně vdáš a ani mi o tom neřekneš??!!" zaječela jsem naštvaně. "Ale tvoje sestra o tom taky nic nevědela!! Max jí to nejspíš právě teď taky vysvětluje," křikla máma. "Co- co- cože?? Kdože?? Moje- moje co??" zakoktala jsem se. "Tvoje sestra- Alex. Jste dvojčata," řekla máma tiše. " Dvojčata?? Děláš si ze mě srandu??!!" vykřikla jsem a vyskočila od stolu. "Ne nedělám si srandu a uklidni se!!" křikla na mě máma. "Já se mám uklidnit?? A můžeš mi laskavě říct jak to mám asi udělat?? Ty mi klidně oznámíš, že ses vdala za mýho otce, o kterym sotva vim jak se jmenuje, kterýho jsem nikdy v životě neviděla, jen tak mi řekneš, že mám sestru- dvojče!! a naprosto obyčejně mi zdělíš, že se k nim budem stěhovat bůh ví kam!! Během dvou minut mi převrátíš celej dosavadní život a chceš abych byla klidná!!" ječela jsem naplno. "Sendy no tak. Pochop mě prosím!! Když ses ty a Alex narodila, zrovna jsme se s Maxem rozváděli a ani jeden z nás nechtěl žít bez svého dítěte, proto jsem se dohodli a rozdělili si vás. Já si vzala tebe a Max Alex. Byla jsem tak šťastná, když jsem tě viděla vyrůstat, ale taky jsem byla nešťastná, protože jsem neviděla vyrůstat Alex. Jedinou útěchou pro mě byly fotky, které mi Max posílal a on na tom byl úplně stejně s tebou. No a když jsme se před půl rokem náhodou potkali tady v Berlíně a znovu to mezi námi zajiskřilo, začali jsme se scházet a nakonec se vzali, aby jsme vytvořili rodinu, kterou jsme měli být," snažila se mě přesvědčit. "Jak sama řikáš. Měli jsme být, ale nebyli jsme a nejsme!! Pochop ty mě. Ty po mě chceš, abych hodila za hlavu 16 let svýho života a svoje přátele kvůli někomu, kdo je pro mě úplně cizí," řekla jsem už klidně. "Sendy mě to mrzí. Vím, že máš kluky moc ráda, ale podívej se na to i z té druhé stránky. Ztratíš sice přátele, ale najdeš sestru, svojí polovinu a rodinu," přesvědčovala mě. "Hmmmm," zabručela jsem. "Sendy... já... " "Kdy odjíždíme??" přerušila jsem ji. "Zítra odpoledne," odpověděla mi. "Cože?? Už zítra??" vytřeštila jsem oči. "Ano. Max pro nás zítra přijede," přikývla máma. "No tak to je vážně úžasný!! Takže ty jses odhodlala říct mi to den předem!!" vykřikla jsem už zase naštvaně. "Sendy promiň mi to, ale dřív to nešlo," začala se máma okamžitě omlouvat. "No jasně, ono to nešlo, ale tajit to přede mnou šlo!!" zakřičela jsem, otočila se a vyběhla z kuchyně na chodbu, kde jsem si rychle nazula boty a vyběhla ven z bytu.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat I.

13. ledna 2007 v 22:32 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Tak jakou dáme dneska trasu??" rozhlídl se po nás Alp. "Co třeba trojku??" navrhla jsem s vyzývavym pohledem. "Trojku?? Ty máš dneska náladu co??" šťouchl do mě se smíchem Jer. "To si teda piš. Dneska tě utřu kámo," praštila jsem ho pěstí do ramene. "No tak to tě chci vidět," zakřenil se Jer. "Tak fajn. Dneska jedem trojku," odsouhlasil Alp. "Hej a jak že trojka vůbec je?? Střechy, balkony a síť mostů??" zeptal se zamyšleně Jad. "Přesně tak. Akorát jsi zapomněl náhodný auta a zábradlí," pokývala jsem hlavou. "No jo vidíš. Já bych asi vážně měl přestat s tim pitim. Začínám mit vážně sklerozu," přikývl Jad a my jsme se rozesmáli.
"No tak jdem na to ne??" mrkla jsem na kluky, když jsme došli k jednomu z velkých paneláků. "No jasně že jo," kývl Jer. "Ok. Takže na tři??" zeptal se Alp. "Yeah," přikývla jsem společně s klukama. "Taakže jednaaaaaa, dvaaaa, tři!!" vykřikl Alp a tak jsme se všichni najednou rozeběhli k nejspodnějšímu balkonu, vyskočili na něj a začali tak co nejrychlejc šplhat nahoru na střechu po ostatních balkonech. Jakmile jsme se dostali nahoru, co nejrychlejc jsme se rozeběhli ke kraji, silně se odrazili a skočili na vedlejší střechu vzdálenou asi deset metrů. "Dneska tě dostanu!!" křikla jsem se smíchem na Jera, odrazila se a skočila dalších deset metrů na jinou střechu, kde jsem dopadla na nohy, udělala kotrmelec, okamžitě se zvedla a běžela dál. "To si teda jenom myslíš!!" vykřikl Jer a hnal se za mnou. To už jsem ale následovala Alpa, kterej pomocí otoček a salt seskakoval mezi dvouma panelákama dolů na zem. "Miluju venkovní schodiště," zasmála jsem se a podobně jako Alp seskakovala dolů. Jakmile jsem dopadla na zem, rozeběhla jsem se rovnou k prvnímu mostu, kterej patří do největší sítě mostů v celym Berlíně. V rychlosti jsem se vyhoupla na okraj, přeskočila přes zábradlí a mrkla, kde je Jer. Ten už se hnal za mnou a tak jsem na nic nečekala, odrazila se a skočila salto dolů. Dopadla jsem na další most a znovu se rozeběhla ke kraji. Těsně před zábradlim jsem se mocně odrazila, vyskočila na zábradlí, od něj se znovu odrazila a dolů skočila převrácený salto...
"No tak pohni Bille!! Musíš se pořád tak courat??" křiknul na bratra netrpělivě Tom, když se Bill už po několikátý zastavil a něco lovil v botě. "Když.. kruci.. mě ty boty tlačej!!" zakňučel Bill. "Já ti řikal ať si tyhle křápy nebereš. Jenomže ty mě nikdy neposlechneš," odpověděl mu suše Tom. "No jooo. Příště už na tebe dám," zahučel Bill a obě boty si vzul. "Tak už se ale konečně pohni nebo tam v životě nedojdem!!" křikl Tom, otočil se a chtěl se dát znova do chůze. Místo toho ale úplně zkoprněl, protože přímo před něj seskočil z mostu Alp s Jadem, oba udělali na zemi kotrmelec, rychle vstali a rozeběhli se pryč. Toma minuli jen hodně těsně. "Co- to- bylo??" vyhekl Tom překvapeně a tupě zíral před sebe. Když se konečně vzpamatoval a podíval se nahoru na most, ze kterýho Alp s Jadem skočili, šíleně vyjekl a spadl na zem, protože jsem se před ním zničeho nic zjevila já a skočila přímo na něj.
"Hej sorry kámo. To nebylo v plánu," zakřenila jsem se na něj a zírala do jeho zděšený tváře. "Ty... to.. tam... jak... bože!!" vyhekl a nepřítomně zíral na vrchní most. To už vedle nás ale dopadl Jer a hnal se za klukama. "Sakra, co to- co to- co to je??" dal Tom po chvilce koktání konečně dohromady kloudnou větu. "Hele ty jseš docela rozkošnej týpek," řekla jsem místo odpovědi a zeširoka se usmála. "Ehh, cože??" vykulil na mě Tom oči. "Heeeeeeeeeeeeej Seeeeed!!! Pohni!!!!" zakřičeli na mě kluci. "Jasně!!" houkla jsem na ně a mrkla na Toma. "Sorry, už musim," zakřenila jsem se, vlepila mu pusu, vyskočila na nohy a rozeběhla se za klukama. Přitom jsem ještě přeskočila střechu stojícího auta a potom se smíchem doběhla ke kluků. Ty na mě jenom mrkli a společně jsme seskočili dolů z tohohle mostu.
"Teda... viděl jsi to??" řekl Bill a pomohl Tomovy vstát. "Holka," vyhekl Tom místo odpovědi a postavil se na nohy. "Cože??" podíval se Bill nechápavě na Toma. "No holka!!" zopakoval Tom a tupě na Billa zíral. "Hele neni ti nic?? Nemáš třeba otřes mozku nebo tak něco??" prohlídl si ho Bill starostlivě. "Nic mi neni," zavrtěl Tom hlavou "ale to byla holka," řekl a zíral na místo, kde jsem společně s klukama zmizela z mostu. "Holka?? Jaká holka??" nechápal Bill. "No ten co mě srazil. To byla holka!!" řekl Tom už normálně. "Cože?? To myslíš vážně??" podíval se na něj Bill překvapeně. "Jo vážně. Měla prsa a vlasy a mluvila na mě a dokonce mě políbila než zdrhla," přikývl Tom a dal se pomalu do chůze. "Hele jseš si jistej že to byla holka?? Nebyl to třeba nějakej gay??" zeptal se Bill nejistě. "To teda nebyl žádnej buzík. Řikám ti, že to byla holka. Na 100%" odpověděl Tom rázně. "Ok, ok. Já ti věřim. Viděl si ale jak skočila z toho mostu a přeskočila to auto?? Co to mělo bejt??" podíval se Bill zvědavě na most, ze kterýho jsem seskočila dolů. "To netušim, ale víš co mi řekla??" podíval se Tom na bratra. "Hmmm, že jseš tvrdej na přistání??" zamyslel se Bill. "Ty seš blbec," utrousil Tom. "No tak co ti řekla??" vyzvídal Bill. "Že jsem prej rozkošnej," zakřenil se Tom. "Fakt?? A prohlídla si tě dobře??" opáčil Bill s úšklebkem. "Pako," řekl Tom a naschvál zrychlyl chůzi, aby za nim Bill musel cupitat s bosejma nohama.
"Tak já myslim, že dneska jsme zaváleli," vydechl Alp, když jsme doběhli do parku a tam sebou unaveně praštili na zem. "To teda jo," přikývl Jad a švihnul sebou na trávu. "Hele Sed??" podíval se na mě Jer. "Jo??" nadzvedla jsem se na lokty. "Cos to tam dneska vyváděla s tim týpkem??" zeptal se mě se smíchem. "Ále. Jsem nevěděla, že tam stojí a skočila jsem přímo na něj," mávla jsem rukou. "Chacha a tos ho nepřizabila??" zasmál se Jad. "Noooo vypadal živě. Sice byl mimo, ale byl živej," odpověděla jsem zamyšleně. "Tak to měl teda štěstí," smál se Jer. "Hele moc se nesměj. Nebejt toho týpka, utřela bych tě," ozvala jsem se hnedka. "Tak to ani omylem kotě," zakřenil se Jer. "Sed má pravdu. Kdyby se nerozplácla na tom týpanovy, byl bys v pytli," zastal se mě Jad a Alp jen se smíchem přikyvoval. "Teda pánové že se nestydíte. Zastat se holky místo kámoše..." odfrkl Jer a dal se do smíchu. "Hele ale Sed?? Proč ti tak hrozně dlouho trvalo než si z něj vstala??" začal vyzvídat Jad. "No protože jsem si s nim povídala," řekla jsem jednoduše. "Povidala?? A o čem prosim tě??" zajímal se Alp. "Noooo o tom jak je rozkošnej," zaculila jsem se. "Rozkošnej?? Tys mu řekla, že je rozkošnej??" vykulil Jad oči. "No jasně. Vždyť taky byl," zasmála jsem se. "Tak to se vsadim, že jsi mu dala pusu," prohlásil Alp a já se začala smát. "No jistě. Jako bych tě neznal," zatřepal Alp rukou a já dostala záchvat smíchu. "Tys to fakt udělala?? No to je v pytli. Mě pusu nedáš ani za nic let, ale cizího týpana ocucáváš hnedka," povzdechl si Jer. "Ale notááááááááák ty moje chudinkoooooooooo," zasmála jsem se, zvedla se ze země a skočila po Jerovy. Rychle jsem mu vlepila velikánskou pusu a potom jsem se po sobě začali válet a šíleně se u toho smát.
Pokračování příště =D

Sebevražda XI.

13. ledna 2007 v 15:07 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda XI
Modlím se ať není ten ploužák moc dlouhý i když cítím, jak moje druhá půlka nechce aby vůbec končil. Bill se ke mně tiskne čím dál tím víc až jsme nakonec tělo na tělo a hlavou se oba opíráme druhému o rameno. Je to něco úžasného…cítím, jak se potím, leje ze mě jak z koně…ta úzkost se stupňuje. A dokonce…co to..? Bill se za každou cenu snaží zakrýt, že se chvěje…!! Už to nemůžu vydržet, klepu se taky a teče mi pot po obličeji. Písnička trvá jako věčnost, je moc krásná. To mi moc nepomáhá, nemůžu se udržet v klidu. Je tady nějak horko, jsme na sobě nalepení a já se cítím divně…mám sto chutí nalepit se na něj ještě víc, alespoň trošku víc, pokud to vůbec jde... Co to je? Žádný člověk se mnou tohle nikdy neudělal…Billovy ruce jdou nenápadně dolů. Zastaví se až na mém zadečku. Lehce mě otřepe. Víc se k němu přitisknu, to samo, já jsem to nechtěla…neměla jsem tady chodit!! Bill se zhluboka nadechne. Snaží se to zakrýt, je taky celý zpocený, oba víme, že to není z toho vzduchu kolem…konečně slyším, že písnička končí… Pomalu se ode mě Bill odtrhne a tváří se v pohodě, alespoň se snaží. Je celý zpocený a jde mu vidět na očích, že není v klidu ač se snaží sebevíc. "Díky…" řekne a zmizí v davu. Já se taky nějak nemůžu probrat. Motá se mi hlava, mám knedlík v krku a prodírám se davem na záchody. Procházím temnou chodbou, zřejmě někdo vybil světlo…až na konci je dámská toaleta, ještě, že se o nic nepřerazím. Tam si celá roztřesená sedám na zavřený záchod. Musím to vydýchat. Nechápu co to teď do prdele mělo znamenat, ale chci aby se to neopakovalo! Snažím se uklidnit se. Konec, tečka. Možná nějaké podvědomé vzpomínky… nic víc. Navlhčeným ubrouskem si otírám pot, mám make-up takže se nemůžu bohužel probrat ledovou vodou, měla bych po něm. Nějak se to nelepší ani po půl hodině. Musím se za nimi vrátit, jinak to bude průser. Vylezu do temné uličky a jdu směrem za matným světlem blikající diskotéky. Proderu se ke klukům. "Kde jsi tak dlouho???" vstane hned Tom od stolu. Nic neříkám, nějak to nejde…Bill už tu je taky, jednou na mě koukl a zřejmě ví která bije. Kluci si mezitím všimnou, jak to vypadám. "Jsi v pořádku?" znejistí jednohlasně Georg a Tom. S nasazením všech sil kývnu a sednu si mezi Toma a Georga. Přehnaně vnímám Billovu přítomnost…taky je nějak mimo. "Bille co ti pořád dneska je??" vrtá do něj Tom. "Jsi nějak mimo." Přidává se Goerg. Křičí přes mě, to mi ale neva, hlavně když jsem neviditelná. Uuuffff…cítím jak mě zase něco projede. Lechtá mě už zase v bříšku a chytám na celém těle husí kůži a to jen myšlenkou na Billa… Pomalu cítím jak jdu pryč ze své kůže. Ne ne ne ne!!! To ne!! Určitě se tvářím vyděšeně, ale musím zase na záchod než si toho někdo všimne. Vyvléknu se od stolu a letím k WC. "Co je??Kam letíš??" slyším Toma, ale klepe se mi hlas i když nic neříkám. Mizím v temné uličce. V té rychlosti o něco zakopnu a na záchod doběhnu. Jejdanenky, dyť se klepu jako ratlík. Cítím touhu mít u sebe … Billa… cítit znovu jak mě objímá… zatřepu hlavou ve snaze vypudit tu myšlenku ven. Chci zpátky, už musíme zpátky, jsou už dvě?! Asi bude jedna….sakra!!!! ještě si omyju zpocené ruce, pokradu do kapsy pár papírových ubrousků a vyjdu opět ven. Pomaličku jdu temnou chodbou, nechci se o něco přizabít. Nejsem ani v polovině chodby a cítím se nějak divně. Zase to svrbění…zprudka se otočím, ale ve tmě nikoho nevidím. Už mi asi hrabe, už tady nechci zůstat ani minutu, znovu se otočím a dám se na odchod, ale někdo mě zezadu chytí. Spíš pevně obejme a druhou rukou chytí pusu abych neječela. Rozechvěju se znova. To snad ne! Nějakej úchylák! Jemně se ke mně zezadu tiskne a…mám pocit, že je v podobné situaci jako já…není klidný, ale nemůže se odtrhnout. Stojím jako přikovaná. Pohladí mě ta osoba po bříšku, jsem si docela jistá, že je to Bill. Mám zase knedlík v krku, v očích mám slzy, ale ne ze strachu, ale z těch mnoha pocitů které mnou proudí jen díky němu. Jako při krádeži toho zakázaného ovoce, když si tím splním tu největší touhu a přitom bych tím někomu zachránila život… neumím to popsat… Už ani nevím co to vlastně cítím, ale je to neudržitelné. Zhluboka oddechuju. Ten tajemný pomalu pouští ruku z úst, jak ví, že nebudu křičet?? Musí to být Bill…hladí mě po tváři prsty přejíždí jemně dolů po krku, zachvěju se ještě víc, po rameni, pod něj a po žebrech až na bříško. Zažívám milion pocitů, které neznám a nenechávají mě v klidu. Hladí mě stále po břichu a je celý mimo sebe, cítím to, cítím jak neví jestli to vůbec má dělat, cítím jak se taky třepe. Hlavu má opřenou z boku do mých vlasů. Cítím a slyším jak tlumeně oddechuje. Jsme tělo na tělo. Cítím v nás touhu, ale vím, to nejde!! Chytne mě za boky a otočí si mě k sobě čelem. Nevidím na něj, je tu tma. Ale i v té tmě cítím jak se ke mně přibližuje, sklání… jedna jeho ruka mě objímá a tiskne k němu a druhá bloudí pomalu nahoru…do mých vlasů…tohle nevydržím, chci jeho rty!!! Musím i když nesmím!!! I kdyby to byl Bill!! Tyhle pocity nikdo nepřekoná, překonají ony nás! Objímám ho kolem ramen a cítím, že jsou naše rty blizoučko. Kouknu mu do očí, které jsou skryty tmou, ale i tak vidím ty plamínky touhy. Zajedu mu rukou do vlasů, má je dlouhé jako Bill… musím … ho… políbit… v obočí se mu zaleskne piercing. Je to…Bill… zhluboka vydechnu a už jsem tak žhavá, že se pomalu nemohu ovládat…potím se víc než na parketu…tady končí všechna legrace a naše rty se jemně setkávají. Nic tak úžasného jsem nezažila. Cítím náhlý příval další touhy, slasti a něčeho nádherného…jemně se začneme líbat, jemně, toužebně a hluboko…jindy bych dala život za to, že něco tak upřímného a nádherného v polibku nemůže být, že je to jen v pohádkách… jeho jazyk je úžasný, poddávám se tomu, všechno mu vracím jak jen to umím! Oba jsme oddáni našim polibkům, které mě utvrdili v tom, že je to Bill, má v jazyku piercing, který mě dráždí ještě víc… jemně a vroucně si vracíme každý polibek, tiskneme se k sobě a klepeme se…měla bych to zastavit, ale je to silnější než já, než my… "BILLEEEE!!!!!!!!! KDE SAKRA JSI?!!!!" ozve se najednou Tom na konci chodby, určitě nás nevidí, ale kroky se přibližují. S takovou když se od sebe neodlepíme, tak do nás narazí a to se nesmí stát…
Autor: Wreki

Sebevražda X.

13. ledna 2007 v 15:06 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda X
Držím se za hlavu a koukám do stropu ve "svém" pokoji. Nejraději bych si vyrvala všechny vlasy, nebo snad i něco horšího. Protože nebýt mé totální ujeté blbosti, nemusela jsem tady vůbec být! No ale z jedné části mi to pomohlo. Už vím, že chtít se zabít byla blbost, a ještě větší byla, přát si aby u toho byl zrovna Bill. Jé jak já toho lituju! Ne že by mi extrémně vadila přítomnost Tokiáčků, ale každý rozumný člověk pochopí, že je lepší (pro mě buď být mrtvý nebo) být s rodinou, mít ji a vědět, že stoprocentně existuje a nebýt jen malá zoufalá tečka ve světě, která začíná pochybovat o tom, že je o ní vůbec vedený nějaký záznam. Kruci jak si teď přeju aby se to vysvětlilo. Nějak se mi nechce jít s klukama na pařbu, možná si jeden pomyslí, že jsem divná, že nevyužiju příležitost jít Kaulitzovými pařit, ale já na to nemám chuť. Chci teď být sama, bylo by strašný uvědomovat si Billovu přítomnost. A vůbec všech. Dyť jsou tak sladcí! Krásní! Ještě lepší než na fotkách a videu… jo slavní puberťáci taky, ale umí se chovat jako kdyby žádná sláva nebyla a to mě moc bere. Moc bych si na ně zvykla, třebas jsou takoví jen ze slušnosti… co já vím… konečně pustím svou hlavu protože někdo zaklepe. Richard. "Jde se, musíš taky, protože tu nikdo nezůstává, víš proč tu nezůstaneš sama…" kývne Richard a čeká co odpovím. "Já vím…" brouknu na něj. Cože?! No já se zarážím sama nad sebou. Co sem si tu celou dobu nacvičovala?! Kde zas šla ta rozhodnutá Michelle, která jde i přes smrt…? to už však pochoduju chodbou Richardovi za zády. Já tam nechci, už cítím jak tam nezapadám. To bude samá poblblá fanynka. No a jestli tam bude nějaký fotograf nebo tak…to neee… kluci čekají dole, asi jsou natěšení jak holky zrovna na ně, a vypadají fakt…skvěle! No samozřejmě, Tom má zas novou čepku…jé a hele, to je ta zelená co jí chránil v tom obchodě! Bill se na mě ani nekoukl, no prosím! Jak chce! Budu se řídit tím, že se řídí větou Chovejme se k lidem tak, jak chceme aby se chovali k nám…dobře Bille. Vzala jsem na sebe asi to nejhezčí co tu mám. Vlastně jsem si to uvědomila až teď, bezva, teď si budou myslet, že na ně chci zapůsobit. No prosím ostatní tři už si mě měří pohledem. "Těšíš se na super diskotéku?" projede mě rentgenovým pohledem Tom. "Ne, nepatřím tady." Řeknu poctivě větu, kterou jsem si připravovala s pomocí slovníku. "Ale ne, bude to v pohodě a ještě si užiješ…" usměje se Gustav a koukne na kluky. "Jdeme nebo co?" Bill jde hned ven a nečeká na ostatní. Kluci se tváři překvapeně. "Co mu je?" koukne na Toma Georg. "Jak to mám vědět?!" zamračí se. "Jsi jeho dvojče, všechno ti říká…" pokrčí Gustav rameny. Tom mávne rukou ať se jde už konečně a zatváří se kysele. "Všechno zřejmě ne…"
Po cestě autem je Bill doopravdy mimo, co mu je? Jako když ignoroval jenom mě, tak to jo, ale když celou skupinu??? Je mi nějak divně, jakoby na mě šla ta Billova nálada… je mi… smutno… na nic… nechce se mi pařit… snažím se propadnout co nejhlouběji do sedačky. Z obou stran mám Georga a Toma. Něco do mě hustí. "…mlč Georgu, teď mluvím já, že tam hrajou aji metal, tak se ti tam bude líbit." Dořekne a já se zas vrátím do reality. Oba maj moc pěkný úsměvy. Tom moc pěkně voní…ale seru na to, že pěkně voní, každý kluk pěkně voní! Přijedeme k nějaké diskotéce, je to tam tak akorát narvané,hudba řve, světla blikají… no to je moje, ale radši budu krotká… zařadím se za klukama, za kterýma už se seběhnou nějaké holky. Moc jich není, ale i tak nás brzdí. Ále! Bill už je ve svém světě. S jednou se dokonce zakecal, třeba stará známá. A jak se na něj ta známá lepí…nechutný…co to kecám?!!!! Jdu radši za Tomem a Georgem, kteří mi mizí v davu. Gusta odchází už o půlnoci a ostatní ve dvě ráno. Můžu se prý rozhodnout s kým půjdu, ale je to jasný. S Gustou. Tak jo, zalezu si dozadu na druhou stranu parketu k oddělenému stolu, je kolem něj sedačka na kterou si sednu, samo že dozadu. Koukám jak to tu válí. Je tu super hudba, ale trochu mi vadí, že hodně německá… ale mezi ní i hity z Evropy. Nesedím ani deset minut a už je tu Tom. "Ahoj! Kde si nám zmizela? Nenudíš se?" křičí mi do ucha ze vzdálenosti asi pěti centimetrů. Je tu fakt randál, jinak bych ho neslyšela. "Skvělá hudba, jako u nás!!" zařvu na něj. "Tak to je fajn!! Nedáš si něco k pití??" ukáže mi pivo. "Ne dík! To já nemusím!" Tom pokrčí rameny a odsune pivo stranou. "Tak co ti mám přinést??" Pokrčím rameny. "To je jedno, ale jen ne alkohol!!!!" zasměju se. "OK!" zvedne se Tom a už mizí někde v davu. Mine se mezitím s Gustavem, který si ke mně přisedne. Po chvilce už je tu i Tom a nese mi sprite v plechovce. Tak to jo, to můžu! Hodí mi to a sedne si vedle mě z druhé strany. "Dík!!!" vypiju to na ex a kecám s klukama. Je mi fajn, na chvíli jsem aji zapomněla na trápení a i na to, že to nejsou mí obyčejní kamarádi z "venkova", ale kluci ze skvělí známý kapely. Bála jsem se, že budou namyšlený slávou a kdo ví co, ale teď se bojím, že jsem to zakřikla, snad ne… kolem jedenácté večer už si jdu zatancovat a nechám tam hošany samotné. Hraje totiž moje milovaná písnička. Rozjíždím to, nepopírám, že mám taneční nadání… ale sakra, nějak mě svrbí v zátylku. Po chvíli mi to prostě nedá a nenápadně se tancem otočím a koukám jakoby skrz. No fakt. Někdo mě sleduje, nějaká holka. Myslí si, že ji asi nevidím a kouká dál, sedí u baru. Je podobná Billovi…ale neee…to je Bill!! Poskočí mi srdce, nějak mě sevře. Mám chuť být mu blíž… ne to nejde, jdu za ostatníma, musím si sednout. "Dobře si to tam rozjela!" mrkne na mě Georg. "Dík…" snaží se být milí, snad ne z povinnosti. Chybí tady Gusta… "Gustav už šel???" kluci si vymění šibalské pohledy. "Jo už odjel…" pokrčí Tom nevině rameny. Ten zmetek! Projede mi hlavou! Dyť jsem jim říkala, že s ním na sto procent odejdu!! Sakra!! Musím teď nějak myslet na Billa… moc mu to sluší, měl tak krásný pohled v očích… nikdo se tak na mě ještě nedíval. Uraženě si sednu stranou od kluků. Koukají tak smutně. Že by chtěli odpustit? Nebudu mrcha…začíná nějaký ploužák. Celkem sladký a jemný. Georg na mě něco vyžvejkne, ale absolutně nevím co to kecá, holt všemu nerozumím. "Půjdeš tančit?" řekne podruhé a už mi dochází co asi řekl. Jdu, jednak chodim s každým, a jednak kdo by s Georgem nešel… Toma už vytáhla nějaká fan. Na parketu nenápadně kouknu k baru. Bill tam už není. Celkem se zleknu když se vynoří přímo před náma. Tancuje s nějakou fan, ta se samozřejmě úplně rozplývá, jenže Bill si jí drží slušňácky od těla a je totálně mimo. S Georgem se moc hezky tancuje, ale všechno pěkné jednou končí a jdem si sednout, Bill konečně s náma. "Kde ses toulal??" přeřvává hudbu Tom. "Ale, potkal jsem tu známé tváře…" a kecají ještě dál což už neslyším. Hrne se do mě horko. Jestli to jak mě sledoval bylo kecání se známými tak nevim… už je mi tu nějak horko… mám z Billa podivný pocit, všude mě to lechtá. Přísahám, že jsem tohle jak živa necítila a nahání mi to strach. Je mi tu nějak těsno a může za to ta moje sebevražda, já nechci být tak blízko u Billa Kaulitze!!!! Ještě, že mě ignoruje, jinak se bojím, že kdyby mě náhodou vyzval k ploužáku, nedala bych to… co to ve mně je?!?!?! No ne. Už hraje další ploužák a Georga i Toma už táhnou na parket fan. Bill na mě najednou pohlédne. Celou mě otřepe. Neříkej to!!! "Půjdeš??" koukne na mě tak…zvláštně a prosebně, oči se mu krásně tajemně lesknou… "Jo…" slyším se jak odpovídám a už jdeme. Co to má být?! Strašně s ním chci. Ale nechci!! Bohužel už ničemu nezabráním, protože jsme na parketu a Bill si mě jemně chytá kolem pasu a sklání se ke mně tak, abych ho mohla obejmout kolem ramen, jak se to při ploužácích dělá. Uvnitř se celá klepu, když jsem byla s Georgem tak se to nedělo…
Autor: Wreki

Sebevražda IX.

13. ledna 2007 v 15:05 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda IX
Zase jsem seděla v tom, už asi na nějakou dobu mém, pokoji. Bůh si ze mě sprostě utahuje! Tohle co zažívám nemá hlavu ani patu a navíc mě to zahání do dosti nepříjemný situace. Nahání mi to hrůzu. Co mi to dělá?? Asi za hodinu vyrážím s Richardem a bohužel i klukama na nákupy… nemám žádné oblečení kromě toho co teď mám na sobě… to bude divadlo, kluci se taky rozhodli rozšířit svůj obrovský šatník, takže jinak řečeno budu asi celej den lítat po obchodech s klukama na zádech. Mám-li říct pravdu, nějaké oblečení je mi ukradené. Já chci jenom jedno! Vysvětlení celé téhle situace. Pak že nic není nevysvětlitelné! Sedím si tak na posteli a uvažuju co mi chybí k zlepšení nálady. Hudba, a docela ráda bych si poslechla Tokiáčky… a tak si poctivě vytáhnu a zapnu jejich nejnovější CD a najdu si moji nejmilejší…nové Rette mich!! Joo! To můžu!! Písnička začíná…je to nádhera…propadám se do hudby…do svých představ…do svých myšlenek…začínám tiše zpívat s Billem. A už jsou tu vzpomínky. Bohužel ty nejhorší. Kleknu si a mám hlavu sklopenou k podlaze se zavřenýma očima… ty všechny pocity mi vhání slzičky do očí a ta písnička mi rve srdce…začínám na ní být závislá?? Totiž některé písničky, které jsou jako já nebo jako moje city, ty musím co nejčastěji slyšet, prostě mám bez nich absťák. Je to část mě… "Komm und rette mich!!!" zpívám na celý pokoj. Je mi zle, ale ta písnička je tak krásná… "Pojď a zachraň mě!! Zachraň mě!!" jednou to zpívám česky a jednou zas německy… "Rette mich!!! RETTE MICH!!!" prožívám to se zavřenýms očkama a natahuju ruku vzhůru před sebe jako to dělává Bill. "RETTE MICH!!!" utápím se v neznámu a vzpomínkách, vidím jak můj životní andílek, nej nej nej kamarád padá do temna a já natahuju ruku, nechci aby odešel!! Už je tma, ztratil se mi…je mrtvý…pořád tam dolů natahuju ruku, nesmí mi odejít, vidím to živě jako kdysi sen, který se mi zdál v ten den kdy zemřel… blíží se konec písničky a bude po všem… "Rette mich…" zpívám už smutněji a tišeji, celé jsem to prožívala, ještě naposledy natáhnu zoufale ruku za ním do tmy… v tu ránu se však ve mně pohnou všechny vnitřnosti a já málem vyletím z kůže. Prožívám děsný šok, protože mě vážně někdo za tu ruku chytil. Okamžitě jsem se probrala a vzhlédla nahoru. BiIl mě pozoroval zvláštním, tajemným i soucitným pohledem a pomohl mi na nohy. Cítila jsem jak rázem rudnu. Nevím jak dlouho mě mohl sledovat. Zase další trapas. Rychle jsem si otřela slzy, chtěla jsem něco říct, ale nic mě nenapadalo. Jen jsem se celá rudá až za ušima pousmála a šla to radši vypnout. Bill mě sledoval. "Moc pěkně zpíváš, a taky umíš napodobovat, ale s tou rukou už si to trochu přetáhla…" zasměje se Bill. Pochopila jsem co říká… Ježíííš to je trapas. Nekoukám na něj, radši bych se teď propadla. "Jo, jdeme nakupovat, už." Řekne a čeká asi jestli půjdu. Tak brzo, no jo, klukům to vybírání zase bude trvat. Chjoo…bych radši teď byla sama, ale co no… ale na Billa se neotočím, to teď ne… "Jo jo, za chvilku přijdu…" pípnu. Počkám až za Billem zaklapnou dveře a už ležím jak dlouhá tak široká na posteli. Pěkně mi to dneska začalo. Chvíli koukám na strop, konečně cítím, že ta protivná rajčatová barva mizí z mého obličeje. Uff. Můžu teda jít za ostatními.
Dole mě čeká celá parta s Richardem. "No kde jsi? Už jsme tě chtěli hledat…" uculuje se Tom a rázem leží všichni ostatní včetně Billa, smíchem na zemi… řehtají se div popadají dech a Tom už to taky nevydržel. Co jim sakra je? Nechápavě na ně koukám. Richard taky zjevně neví která bije. "Myslím, že by jsme měli jít." Řekne a odcházím s ním do auta. Kluci nás za chvíli doženou, protivně se na sebe culí a Tomíček si celou cestu něco šeptá s Georgem. Nesnesitelně se u toho chechtají. Sakra co se jim stalo?! Jako!! Kdyby se alespoň při tom nekoukali na mě! Cestu už radši přežiju se zavřenýma očima, v duchu si zpívám krásnej smutnej ploužáček.
V jednom větším obchodě, když už si vyberu pár přijatelných černých věcí na sebe, sleduju kluky jak jsou věčně nespokojení. Je to celkem sranda, hlavně s Tomem a Billem. Prostě si ty dvojčat neumějí nejlépe vybrat. Asi se jim musím smát. Tom už má asi deset čepic, ale pořád mu to nestačí. "To je jako potřebuješ všechny?! Jsi ----??" prohrabuje se mu Richard v košíku. Moc mu nerozumím, ale domýšlím si… Tom okamžitě kryje všechny svoje čepky. "Jo! Všechny! Mám jich málo přece!" brání se zuby nehty a čepky co už stihl Richard vytáhnout, dává zase poctivě zpět. To je dětsko ten Tom. Já nemám ani jednu čepku a stačí mi to. Mno jde možná i o to, že já nejsem Tom a já čepky nenosím. "Nee! Tu zelenou mi tu neeeech!!" kryje si Tomík jednu zelenou kšiltovku. Mezi tím se vrátí celej napučenej Bill. "Tady nejsou žádný dobrý kalhoty… jdem jinam?" usměje se na Richarda. Ten zbledne a jen chvíli uvažuje co má s nima dělat. "Musíte ještě do studia a nahrát další písničky. Jak se vám to pořád nedaří ta jedna…jdeme!" zavelí a už míříme k pokladně. Bill je nějakej divnej. Od té doby co mě viděl zpívat na mě ani nepohlédl. Jako kdybych byla totální vzduch. Začínám si říkat, že jsem díra v jeho zorném poli… první mě obskakuje a pak mě nevidí a neslyší… jak chce, bude to pro nás oba tak lepší. Přistupuji na jeho hru, alespoň na něj nebudu muset myslet. Doufám, nikdy jsem se ani trochu neměla zakoukat do takového nepřístupného kluka. Hezky jsme si včera rozuměli, ale to je vše, tady prostě končí zábava. Já se musím dostat domů a on a band budou pokračovat ve své hudební kariéře. Začínám horko těžce hrát Billovu hru, nějak ho mám ráda, ale to nejde, to nehrozí.
Až zpět do studia jsme se totálně ignorovali. Bill už si všiml, že já ho ignoruju přesně tak jako on mě, ale nedal to najevo. Zbytek dne hoši nahrávali nějakou písničku, byla mooc pěkná, rychlejší, ale krásná. Dali mi na práci nějaké přebrání starých pomůcek, všechny byly už nepoužitelné a tak pod mýma rukama letěly do koše. Pak už jsem neodolala té hudbě a tajně jsem se připlížila na místo kde jsem "spadla"… koukala jsem na ně. Byly všichni tak krásně soustředění. A Bill to tak prožíval. Moc mu to tam slušelo. Kruci, nehodlám si pustit k tělu ani jednu myšlenku na něj. Prostě by to tam slušelo každýmu no. Byla jsem už převlečená, měla jsem na sobě černé zvony s kapsama a úplé černé tričko bez rukávů, spíš jako tílko. Moc pěkný střih, taky bylo dražší… vlasy jsem si sčesala tak abych měla pěšinku víc na jednu stranu a v koupelně jsem objevila ještě černou tužku na oči, černou řasenku a make-up, který pasoval na mou barvu pleti. Nechyběly mi ani moje milované pichlavé ozdůbky. Říkám si, že nějaký metalista by po mě asi slintal… v zápalu té božské hudby jsem se neudržela a musela jsem si zatancovat, nešlo to prostě jinak. Ta hudba mě užírala do srdce… "Vidím, že máš dobrou náladu…" oznámil mi Richard, který mě sledoval. Jaj… "To se mnou a klukama určitě zajdeš na malé odreagování, chcou někam na pařbu."
Autor: Wreki

Sebevražda VIII.

13. ledna 2007 v 15:04 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda VIII
Ráno jsem se probudila jako první. Bill mě stále držel. Svou ruku měl jemně položenou na mém rameni. Kontakt s nějakým člověkem mě vždycky uměl zahřát u srdíčka. A s Billem nějak jinak. Když si uvědomím, že ta ruka nepatří mojí nejlepší kamarádce…brr…proběhne mi mráz po zádech, je to moc příjemný. Asi jako kdysi s jedním človíčkem, který mě držíval nad vodou než mi odešel navždy, ten pocit byl skoro totožný. Musím teď vstát a jít se nachystat, nebo se spíš umýt a optat co mi zjistili nového, protože tu nemám nic co bych si mohla chystat. To by asi vypadalo hodně blbě kdyby nás tu tak někdo našel. Opatrně jsem vstala, abych nevzbudila Billa, pobrala jsem svoje pichlavé ozdůbky a odebrala jsem se do koupelny. Beru už za kliku a… "Sakra nee!" zavrčela jsem a obrátila se na Billa. Pokoj je zamknutý a klíč má hádejte kdo! Pomyslela jsem si. Má ho v kalhotech… a ty jsou…rozhlížela jsem se…kde jsou? Tiše jsem prošmejdila pokoj, ale nic… to mi chce říct, že já budu čekat kvůli koupelně než se probudí ?! Ne, tak to hocha probudím, má smůlu, nemá vyspávat! Nebo ještě jedna možnost…uchechtla jsem se… prostě mu je čmajznu z kalhot no. Opatrně jsem se připlížila až k Billovi. Hehe, on fakt spí v kalhotech. Doufám, že nemá křehký spánek. Pomalu jsem z něj stahovala peřinku, ale Bill ji ne a ne pustit. Nakonec jsem ten boj vyhrála a už moje ručka putovala k jeho kapse. Ještě centimetr a můžu se mu vkrást do zadní kapsy. Je to jednodušší něž jsem si myslela. Má dost úzkou kapsu a klíč až dole samozřejmě. Snad ho to nevzbudí, to by byl super trapas s mojí rukou na jeho zadku… Fuj to je námaha, skoro se z toho potím nervozitou. Moje ručka už je skoro u klíče! Jsem vítězka! Půjdu do koupelny bez pánského doprovodu, jooo!! "NEEEEE!" zasyčím mezi zuby když se Bill převalí na záda a moje ruka zůstane pod ním. Spí dál, v tuto chvíli jediná příznivá zpráva… moje ruka je uvězněná pod Billem a aby toho nebylo málo tak ještě v jeho kapse. V docela divné poloze uvažuju nad tím, co budu podnikat dál. Když se pohnu, probudí se… když tam zůstanu, stejně se někdy probudí nebo někdo, kdo má klíč sem vleze… Dneska jsem vstala docela zajímavou nohou, nemám sebevražedný deprese a dokonce ani příliš špatnou náladu. To nevěstí nic dobrého. Jenom jsem se dobře vyspala, za chvíli to zmizí… já chcu z té jeho kapsy ven!! To byl zas blbej nápad mu lézt do kapsy! Ale něco se děje, konečně. Bill se zase hodlá převalit zpátky. Převaluje se, ale…ne !! Ještě víc na mou ruku! Než jsem stihla za reagovat, a to by možná ani nešlo, ležel už Bill na mojí ruce úplně. Klečela jsem na podlaze a moje ruka mizela pod Billíkovým bokem a objevovala se až někde na druhé straně v jeho kapse. A hele! Držím ten blbej klíč, kvůli kterýmu jsem se do toho dostala. Pomalu vytáhnu ruku alespoň z jeho kapsy. Mno… co teď…kurva!! Udělám to rychle což ho určitě probudí, ale co no… nebo…seru na to. Pomalu vytahuju ruku. Už chybí jenom dlaň… Bill se začíná vrtět. Kruci…rychle pomalu vytáhnu zbytek ruky a mizím za dveřmi než si toho všimne.
To byl adrenalin! Umyju se a hlavně ty kapky potu z obličeje. Jsem zvyklá se po ránu namalovat, alespoň černou řasenku a černé linky, ale Billík tu nic nemá. Vykašlu se na to a jdu z koupelny někam do neznáma. Až po pár minutách bloudění narazím na Gustava. Má na sobě dlouhé tmavě modré triko s nějakým znakem a zajímavé proužkované trenky. Uchichtnu se. "Ahoj, kde je Richard?" brouknu smutně. A jej. Už na mě zase jdou ty nálady… Gusta se asi zlekl, docela zčervenal. Myslí si, že jsem ještě neviděla kluka v trenkách?! "Ehm…no…nevím, teď jsem vstal…" vykoktá a zmizí v nějakém pokoji. To je den… "Díky moc!" vrknu za nim česky a jdu dál. Na konci chodby ale konečně narazím na Richarda. "Musím s tebou mluvit…" vyhrkne Richard hned když mě uvidí a už mě vleče někam pryč. Zmizíme někde v pracovně. Je malá, ledabyle zařízená a jde z ní dojem jako účel splňuju tak buď ráda. Posadím se na židli a Richard za stůl. "Víš…máme tady malý problém Michelle." Odmlčí se. Ale ne…copak mí rodiče, můj posranej domov, a vlastně můj zkoňenej život není v žádný debilním záznamu?! Já už vážně nemůžu dál! "Nemáme žádný záznam o tvé rodině, nikdo tě nehledá, jako kdybys neexistovala…musíme počkat pár dní než ti seženou slušný domov, nebo než se někdo neozve…" Sedím jako přikovaná, Richard mě soucitně sleduje. Zase se ve mně střídají miliony pocitů. Chce se mi brečet! Chce se mi zemřít, zase… nebudu, nesmím před mina brečet jak nějaká pipina… ale už mám slzy na krajíčku a tak odhodím židli a mizím za dveřmi. Vyletím ven a do něčeho narazím. "AAUU!" praštím se hlavou o stěnu. Zase jsem sejmula Billa, který mě zjevně hledal. Co je to za pořádek, ani zdrhnout nemůžu! To je bordel! "Jsi v pořádku?" stará se Bill. Okamžitě už tu je i Richard. "Jo dobrý…" Richard je už naštvaný. "To tě tu máme přivázat??!" zvýší hlas a dá ruce v bok. Uslzeně na něj koukám a bolí mě srdce, Bill zjevně ani netuší co se děje. "Bille běž prosím!" řekne mu německy a zůstáváme sami. "No jo no. Co teď budu dělat?! Kam mě chcete poslat?" opřu se o stěnu a už cítím srdce na podlaze. "Rozhodli jsme se, že tě tady u nás chvíli necháme, ale budeš nám vypomáhat. Klukům to určitě ani vadit nebude."
Tak to bude ještě zábava… domýšlím si to ironicky, když mě Richard vede do pokoje. Po cestě přibereme Toma, který zjevně taky teprve vylezl z koupelny. Hned se na mě šibalsky usměje. "Dobré ráno Michelle! Kdybys potřebovala pomocnou ruku, jsem k tvým službám!" přitočí se. "Díky…" řeknu mimochodem. Bože ten Tom snad myslí jen na jedno. Začínám nabírat takový zvláštní pocit, že jsem v těsné blízkosti nejžádanější hudební skupiny v Evropě…wow...
Autor: Wreki

Sebevražda VII.

13. ledna 2007 v 15:03 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda VII
"Auua!" vyletím zase z postele a Bill celý ustrašený za mnou. "Co je?" letí za mnou, ale já už se zase chechtám vlastní blbosti. "Ale…bodla jsem se o obojek…" naznačuju Billovi, zapomněla jsem si ho před spaním sundat, ruce dávám automaticky pod krk a hlavu a tak to pak dopadá.Bill kroutí se smíchem hlavou a jde si zase sednout k psaní. Sundám ze sebe všechno co by mi v noci překáželo a v oblečení zalehám pod peřinu. Pořád mi vrtá hlavou celý dnešek. Ale jedno vím jistě, až se vrátím domů, bude všechno při starém a já se znovu pokusím zabít a tentokrát bez posledního přání, tenhle den je pěkný, je tu celá kapela kterou miluju a jsou tu na mě příjemní, ale je to jen takový chvilkový sen. Možná, že bůh chtěl abych tohle zažila, ale… než zemřu.Snažím se usnout, ale mrazí mě při pomyšlení, že je vedle mě Bill… najednou mě chuť spát přešla. Že bych trošku vypomohla Billovi s textem? Teda kdyby chtěl…no jo ale jak když takové slovíčka neznám? Otočím se čelem k Billovi, který se svraštěným čelem kouká někam skrz bloček. Chvíli ho jen tak pozoruju, asi si nevšiml, že jsem se otočila. "Jak to jde?" Bill se pomalu probere z transu a pohlédne na mě. "No… nejde!" "Chceš pomoct? Mám na to hlavu, doma píšu texty…jen tak…" sednu si vedle něj a mrknu mu do bločku, nic tam ještě nemá. "No když si budeme rozumět…" pokrčí rameny. "Jo přesně, tak, o čem to má být?"
Celý večer až pozdě do noci jsme si s Billem "povídali" (v rámci možností) a já mu tak nějak pomohla s textem, nakonec to bylo moc hezký a až k tomu bude hudba, to bude něco. Hodně jsme se nasmáli, když jsme si chtěli vysvětlit nějaká zapeklitá slovíčka :-D bylo mi fajn a jemu asi taky. Snad okolo druhé jsme si už oba zalehli ke spánku. Přitiskla jsem se ke stěně, nechtěla jsem ho mít moc blízko, na to si nesmím zvykat! Sakra, já se klepu! Ne to ne! Tohle už jsem dlouho nezažila, jen se mi líbí, nic víc! Kdybych se ho mohla dotknout, strašný to pokušení. Nemůžu z Billa ani spát, ale svoje předsevzetí za žádných okolností nechci porušit! Stejně by se s takovou holkou jako já nezahazoval. Dělá to jen z povinnosti a já navíc ráno odjíždím. Budu se snažit usnout, když ten pocit, že je pár centimetrů ode mě…DOBROU NOC MICHELLE! Zařvala jsem na sebe alespoň v duchu a namáčkla jsem se ještě na stěnu.
Něco cvaklo a já otevřela oči, rozhlédla jsem se. V pokoji byla tma, ale Bill už vedle mě neležel. Někdo chodil kolem dveří. Asi Bill. Posadila jsem se na posteli a sledovala co bude dělat. Něco držel v ruce a přecházel. Po chvilce se zastavil a podíval na mě. Vypadal divně, co to měl s vlasy, šel z něj strach, ale v očích měl volání o pomoc. Najednou zvedl tu věc a mě došlo, že je to nůž. "Nesnáším svůj život!!" zaječel a podřízl si krk. Najednou se ve mně vmísilo milion pocitů, rozplakala jsem se, cítila jsem, že mi na něm moc záleží a s brekem jsem se k němu rozběhla. "Bille!! Bille ne!" plakala jsem. Byl mrtvý a tekla z něj krev, byl mrtvý, ale já nechtěla, cítila jsem k němu velkou náklonnost! "Bille ne! Ne! BILLEE NEEEE!" řvala jsme jak urvaná…v tom to se mnou škublo a já jsem se probudila, byl to sen, ale živý jako nikdy. Plakala jsem ze spaní a zřejmě i křičela. Byla jsem zpocená a plakala jsem. Bill mě už chvíli utěšoval, ale až teď jsem si to uvědomila. "Byl to jen sen Michelle…" šeptal a hladil mě. Pomalu jsem přestávala plakat, ale pořád jsem se třásla, teď už ale z toho, že jsem měla pocit jaký to je trapas. Co si o mě bude Bill myslet. Zase jsem si lehla a otočila se k němu zády. Nechci aby si o mě myslel, že jsem to snad udělala schválně, nejsem přece žádná poplašená fanynka. Ty pocity z toho snu mě pořád provázely, srdce mi pořád vyplašeně tlouklo, navíc jsem se pořád klepala, asi jen tak neusnu, bože to je trapas! Bill mě však zezadu objal a hladil než jsem usnula. Co si myslí?! Ale je to taaak příjemné… snad se do něj nezamiluju! To nesmím!
Bill- věděl jsem, že když bude ležet vedle mě, tak ten text nikdy nestvořím, musel jsem myslet na to všechno, proč mě tak přitahuje. Že by za to mohl ten sen? Ne zítra odejde a viditelně by stejně neměla zájem o vztah, který nemá budoucnost…ale nemění to nic na tom, že jsem z ní nějak naměkko. Ale ona nakonec nespala a ten večer s ní byl tak příjemný. Kdyby přišel Tom, tak bych mu to asi nedaroval! Co to kecám?! Já jsem z ní vážně nějak vedle! Chci se jí dotknout, jako v tom snu, tam ten dotyk byl úžasný, ten pocit! Skoro jsem spal když najednou začala ze spánku plakat. Otočil jsem se k ní a ona spala i plakala! A pak dokonce začala volat mě! Zdálo se jí o mě, ale něco smutného. Zdálo se jí o mě! To byla možnost jak se jí dotknout. Probudila se, ale nezačala mi nadávat, pořád plakala, byla tak sladká! Hladil jsem ji, bylo to ještě úžasnější než ve snu. Snad jsem se nezamiloval?! Tak rychle to nejde! Nemám u ní asi šanci. Mohl jsem jí obejmout aby to nebylo podezřelé, každý by to udělal. Běhal mi mráz po zádech a lechtalo mě to v žaludku když jsem se jí dotýkal. Už ji nechci pustit až do rána…
Autor: Wreki

Sebevražda VI.

13. ledna 2007 v 15:02 | Werča |  ╬Sebevražda
Sebevražda VI
V pokoji ještě pořád hraje hudbu, zrovna takový hezký ploužáček, tak to raději jdu ztišit, abych náhodou nedostala chuť zatancovat si s Billem. Ten si sedl na sedačku a sledoval mě co chci dělat. Chodila jsem po pokoji, nic ostrého tu není a Bill zamkl a klíč schoval do své kapsy a hádejte které! No jasně že do kapsy na zadku! Raději se na něj nekoukám, už by to bylo nápadný ze všech směrů a jdu si sednout na postel a vysušit si pořádně vlasy. Suším si vlasy a nepozorovaně pokukuju po Billovi, kouká někam do neznáma, ale ták krásně!! Až mě to lechtá v žaludku. "Uuf…" vydechnu, Bill je naštěstí pořád mimo. Hele ale já už hodlám jít spát! A v čem budu spát?? Mám na sobě tanga, takže nehrozím, že bych spala v tričku… "Bille?" nic… kde asi lítá? Že by někde u fanynek? "Billeee!" a zas nic… co je mu? Spí snad s otevřenýma očima? "Tak Bille?! Já jsem tady!" zamáchám rukama ve vzduchu. Tss. Dobrou. Nebo…? Co když to jen dělá? Super co teď… Jdu k němu a zamávám mu před očima. Nic se neděje. Nějak mám o něj strach. Cože?! Já mám o někoho strach?! To cítím poprvé v životě! Ne! Ne! Nemám ho ráda protože ho neznám! Ne! Otřepu se. Je tak blízko, krásně voní. Zase mě lechtá v žaludku. Mám strašnou chuť se ho dotknout! Ne, to by bylo už moc nápadný.
Bill-to není možný, nikdy jsem nemyslel tolik na jednu holku, kterou ani neznám, ale tak jakože je stejná jako ta ze snu? Má i stejnou ránu na žilách a stejně starou jako ta ze snu. Proč na ni myslím? Když mě srazila v těch dveřích, cítil jsem při doteku k ní, něco…zvláštního…až mě to lechtá v břichu…jak jsem ji držel, to bylo tak hezké. Neumím si vysvětlit proč jsem měl ten příjemný pocit, že ji mohu držet tak zblízka, je stejná jako ze snu!! Záleží mi na tom aby žila, ale proč? Musím si to nechat uležet v hlavě, třeba je to všechno jinak, ale nemůžu ji sledovat a být s ní tady pořád, bylo by to podezřelý…
Je snad v transu? Ale je v něm tak sladký a krásný! "Bille!" řeknu znova a opět mu zamávám před očima. Konečně zamrká a vrátí se do reality? "Kde jsi byl tak dlouho?" usměju se a jdu zase k posteli. Bill je trošku červený, kdo ví na co myslel. "Chci už spát. To tu taky budeš?" Kouká na mě jako by byl ještě z části někde mimo a pak konečně přistane v totální realitě a lehce otřese hlavou. "Ehm…no mám tě hlídat, dokud mě Tom nevystřídá a taky v noci." Pokrčí rameny. "Až přijde Tom, budeš to mít těžké…" zašklebí se. V obou větách se najdou slovíčka, které neznám, ale chápu co mi říká. "Proč…??" kouknu na něj vyplašeně a sednu si na okraj postele. "To víš -- každou holku."zasměje se Bill. Co že dělá? To slovíčko absolutně neznám! Co každou holku? Bill si zřejmě všiml, že jsem mu nerozuměla. Ale než stihl začít vysvětlovat, už jsem se rozzářila pochopením. Asi balí nebo svádí nebo tak něco, píše se to o něm všude! Ale o mě mít zájem nebude to ne, já nejsem žádná taková krásná fanynka. Zavrtím hlavou, jako že mě ne a v tom nám vpálí do pokoje. "My o vlku…" řeknu česky a kluci na mě zmateně kouknou a tak jen mávnu rukou ať to radši neřeší. Billův pohled svědčí o tom, že si myslel to samé. Tom se svým spikleneckým úsměvem něco chrlí na Billa a nakonec mu strčí do ruky bloček a tužku. "Ná, můžeš třeba něco napsat." A zdrhne. Zamračeně koukám na dveře a pak na Billa. Ten jen nevině pokrčí rameny. "Jsem tady až do rána…asi…mají tam nějaký problém na který mě nepotřebujou…" pečlivě mi vysvětluje abych to správně pochopila. Bezva! Bude tu až do rána! Ne! Ale bude spát na sedačce! Má smůlu chlapec! Bill smutně kouká do bločku. "Máš psát texty co?" ušklíbnu se mu. "Jo." Skousne si ret, a tváří se pekelně soustředěně. Sleduju ho…je tak krásný když je zamyšlený a nemůže na něco přijít! Kdyby byl jídlem, tak snad slintám jako pes! "Ehm Michelle?" už jsem si skoro lehla. "Co?" "Ta sedačka je malá, nevyspím se na ní…můžu jít k tobě?" dělá na mě Bill psí oči a tváří se ustaraně. Snažím se nepodlehnout jeho pohledu. "To máš smůlu…je to jen jedna noc." Bill kouká smutně na tu sedačku a pak ještě vyčítavě na mě. Tak blízko prostě nemůže…ale ty jeho oči a úsměv…uff…ne! Bill se přesunul na sedačku, asi aby si ozkoušel jak se na ni bude spát. Sledovala jsem ho jak zoufale hledá nějakou polohu pro pozdější spánek, ale přece jen je dost velký a sedačka navíc celkem úzká. Posadí se a koukne na mě smutně. "Michelle, nebudeš o mě vědět…" zažadoní. To už nemám šanci vydržet, asi jsem měkká. "Dobře, ale…" chci ho varovat, ale už se brání. "Jo, neboj…" ještě něco neslyšně zamumlá abych ho neslyšela. Tak se na něj zaškaredím a zalehnu na svou půlku u stěny. Bill se ale jen opřel o stěnu, která je i u hlavy postele a jde psát text.
autor: Wreki