close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2007

"Daj tie pracky preč" 2. - XXVI.

31. ledna 2007 v 19:51 | Werča |  ╬"Daj tie pracky preč" 2
Tom z Jerrym sa vrátili ,až večer. Ale po Billovi a Ajke ani stopy ,čo mi ani tak hrozne neprekážalo.
Tak sme nudne (ja a Sendy) sedeli v obývačke na pohovke a jukali stále na to isté ,až kým Tom neprepol na rozprávky. Sedel oproti mne na kresle a stále keď som sa snažila priblížiť k nemu ,oddiaľil sa odo mňa.
"Čo vám obom je? A kde je Gustav že tu s tebou nieje Sendy?" spýtal sa Tom a hombal Jerryho na kolene ,s čoho mal maximálny záchvat smiechu.
"No vieš , Sendy ma taký malý problém ,ktorý ti poviem v posteli ... Fajn?" milo som sa na neho usmiala a on sa ďalej hral Jerrym. Dnes je z nim nejako často nezdá sa i vám?
"Tak teda fajn. Ideme už asi do postele ,dnes sme mali naozaj namáhavy deň ,že Jerry?" usmieval sa na neho. Jerry len zatlieskal a stále opakoval svoje meno ,ako papagáj. Som na neho pyšná ,že sa učí tak skoro rozprávať :D Normálne sa mi tisnú slzy do očí. ... Len žartujem :P
"Tom?" zastavila som ho ,pri prvom schode . Niečo mi prišlo na um ...
"Čo je?" snažil sa ísť ďalej.
"Môžete prísť sem?" vyložila som si nohy na stôl.
"Tak čo je?" vrátili sa k nám a Tom Jerryho posadil na kreslo .
"Poď bližšie." Zahryzla som si do spodnej pery. Hneď ku mne priklusal.
"Čo to má byť ? Chýbal som ti?" chystal sa ma pobozkať. Ako náhle som zacítila ženskú voňavku ,na miesto pusinky som mu vrazila facku.
"Auuuuuuu. Začo to preboha bolo?" Hladil sa po líci.
"Prečo..." nádych ..."...Prečo smrdíš po ženskej voňavke?" výdych . Myslím ,že každú chvíľu skolabujem. Viem ,povedala som že dnes budem maximálne kľudná ,ale je toho na mňa až príliš veľa. Točí sa mi hlava ,pritom mi v nej dudní ,akoby si tam mozgové bunky robili diskotéku ,alebo čo...
"No ,ale veď ...." to som chcela vstať a keby ma Sendy nezachytila som na zemi. Hrozne sa mi zatočila hlava a poplietli nohy.
"To nieje to čo si myslíš!" snažil sa ma presvedčiť o opaku. Ja som sa radšej posadila a položila si ruky na hlavu.
Nemôžem tomu uveriť. Priznávam ,čakala som niečo také ,ale toto? Toto už naozaj nie!
"Vedela som ,že vždy to musím nejako pokaziť a tie slovíčka. To tvoje ľúbim ťa ,si niekam strč ak nevieš o čo ide!" vrazila som mu dalšiu facku a aj napriek bolesti hlavy ,som dvihla Jerryho a vypadla z ním do izby ,kde som zamkla ,aby ten smrad neprišiel.
Sendy sa snažila zastaviť ma ,ale to sa jej nepodarilo.
"Odchádzame Jerry. Ideme k babičke a dedkovi ..." utierala som si slzy a horľivo balila naše veci.
"Krava..." pobehoval po izbe veselo ,zatiaľ čo ja som balila zo slzami v očiach.
Medzitým sa Tom posadil skleslo na kreslo a Sendy k nemu.
"Prečo sa stále musí niečo stať ,keď jej to poviem?" zahrnul hlavu do dlaní ,akoby sa mu chcelo plakať.
"Ktorá čupka to bola?" pýtala sa Sendy nasrato.
"Tá čupka ,ako si myslíš bola mama! Bol som z Jerrym u nej ,pretože ho hrozne chcela vidieť. Bola hrozne navoňaná a keď sme sa lúčili ,nemohla si odpustiť objať ma ,predsa...." hovoril bezbranne.
"No tak toto ti neuverím." Pogulila očami.
"Budeš musieť lebo to je pravda...." vstal a vyšiel hore .
To mi niekto klopal na dvere. No kto asi ,že?
"Wera otvor mi! Neviem čo si o mne myslíš ! Predsa by som ti neurobil také svinstvo. Keby som s tebou byť nechcel a podvádzal by som ťa ,nehovoril by som ti pravdu!" buchol na dvere a kričal.
"Aha! Takže sa s tou čupkou zatiaľ len stretávaš a obímaš a bozkávaš a ..." to zase búchal na dvere a kričal.
"Toto si nemysli! Otvor mi ,inak tie dvere vyrazím." To som napriek slzám dostala záchvat smiechu ,pri pomyslení ako TOM KAULITZ VYRAZUJE dvere! Ako z nejakej komédii.
"Nevyrazíš ,pretože si slaboch!" zatvorila som kufor plný našími vecami , zobrala Jerryho na ruky a otvorila dvere.
"Snaď pre to ,čo si nechceš vysvetliť teraz neodídeš!" zamračil sa.
"Tak mi to vysvetli. Budeš mi aj opisovať ,ako sa tá baba oblizuje?" urobila som diabolsky úškrn.
"No ták prestaň. Tá vôňa je mojej mamki. Bol som z Jerrymu u nej ,pretože mi volala ,žeby ho rada videla. Tak sme tam šli a ..." to mi spadol z rúk kufor. Ak je toto pravda ,tak potom som sa balila naozaj márne?
No neviem ,ale ja tomu zrejme verím. Aj tak sa mi tá vôňa zdala povedomá. Verím mu a som hrozná krava ,nemyslíte?
Zložila som Jerryho a hodila sa Tomovi okolo krku.
"Ale mohla by tu voňavku naozaj zmeniť ,je to taka šľapská vôňa...." znechutene som sa od neho odtrhla.
"To už nejako prežiješ." Chytil ma za boky ,zaviedol do izby ,zatvoril dvere a hodili sme sa spoločne na posteľ. Úplne sme zabudli na Jerryho ,ktorý na nás čumel ,ako sa vyzliekame a bozkávame.
Až keď som si to všimla ,prestala som. Tak hrozne ho to zaujalo ,že na nás čumel z otvorenými ústami.
"Jerry je čas spinkať." Odtiahla som sa od Toma ,vzala Jerryho do náručia a "hodila" ho do postielky ,kde ostal ležať ako anjelik.
"Aj by som sa k tebe vrátila ,ale osprchuj sa. Ja zatiaľ idem posteliť Sendy v obývačke." Uškrnula som sa na neho a zmizla k Sendy ,kde som sa zľakla príšerneho kriku a nadávok.
Autor: Werča

Len nevlastná sestra XI.

31. ledna 2007 v 18:51 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
"Povedala si predsa ,že sme to už vyriešili nie?" hrala som ,že nemám záujem.
"Prepáč..." sklonila smutne hlavu.
"Hmmm...." odfrkla som a pozrela za seba ,aby som jej nemusela pozerať do očí.
"Fakt som sa v tebe mýlila. A viem ,že ma zato teraz nemáš rada. A to ma trápy ,tak ako to trápilo teba. Správala som sa ako krava ,ale bála som sa o Susi a Chika. K tomu to čo o tebe povedala sestrička ,nebolo práve najlepšie. Susi a Chik o tebe stále básnili ... Viem ,že si si ich nechcela získať ,aby som ostala sama. Prepáč mi to." Vydýchla si a ja som jej pozrela do očí. Tá istá úprimnosť ako u každého normálneho človeka.
"Nerob si zo mňa srandu. Nakoniec ,keď som nechala Chika ,Susi dokonca i Billa tak ,chceš byť zo mnou kamoška? Teraz keď som všetkých stratila? Nepotrebujem kamošov a už vôbec nepotrebujem teba." Snažila som sa byť hnusná a protivná ,ale nejak mi to nešlo -výrazom.
"Nerobím si s teba srandu. Počúvaj ma. Ja predsa nemôžem zato ,čo máte medzi sebou ty a ten Bill ... Ja som sa len v tebe mýlila a tupo som žiarlila. Preto som od seba odohnala Chika a Susi. Chcem sa ti len ospravedlniť ,ale tebe to je zrejme ukradnuté." Chystala sa odísť ,no zadržala som ju.
"Nieje mi to ukradnuté ,jasné? Prišla si mi ako super dievča a to aj zrejme si. Nemýlila som sa v tebe a chcela som byť kamoška i s tebou. Lenže bola si zaslepená. Hrozne ma to všetko mrzí." Sklonila som smutne hlavu.
"To by malo mrzieť skôr mňa nie?" milo sa na mňa usmiala.
"Tak to máš pravdu. Ale už nikdy neuvidim svojich nevlastných bratov." Vydýchla som si smutne.
"Kašli na nich. Hoci ten dredáč by sa tu mohol ešte ukázať." To sme sa obe začali smiať.
Nemyslela som si ,že sa zo mnou začne práve Katrin priateliť a mať ma rada . A už vôbec som si nemyslela ,že mi povie také veci. Mám pocit ,že som o veľa prišla ,ale viac našla...
Tak sme obe šli k Chikovi a Susi. Hneď ma obaja objali.
"Prepáčite mi to?" urobila som psie očká.
"Jasne ,vieme prečo si to urobila." Usmial sa na mňa Chik milo.
"Ste moji naozajstný kamoši." Objala som oboch naraz a potom ešte Katrin ,aby nebola smutná.
Spoločne sme šli vonku ,keďže bol ďalší z krásných dní a pre mňa jeden s tých naozaj krásnych.
"Ako si vlastne podpálila ten svoj byt?" spýtala som sa Katrin uprostred debaty na tému - naše problémy a prečo tu vlastne naozaj sme.
"Nepodpálila. Len tak trochu ... Hovorila som ti ,že to bola nehoda." Zamračila sa.
"Ale ja tomu neverím. Preto by si tu predsa nesedela." Vyplazila som na ňu jazyk.
"No vieš , naša Katrin chcela zabiť vlastnú matku a napísala jej taký malý list ,ktorý si pri varení čaju jej mamka prečítala a prišla na to ,čo už bolo však neskoro." Usmieval sa Chik ako mesiačik na hnoji.
"To snaď nie." Smiala som sa.
"Nenávidím ju a nenávidela som ju. Musela zhorieť ,ako to vždy priala mňa. Pritom je to moja nevlastná matka. A mimochodom naozaj som nevedela ,že ten plyn je zapnutý. Jej chyba ja som chcela podpáliť len pohovku a obývačku...." robila božie xichty ,pričom sme sa šialene smialy.
"Ale ja stále nemôžem uveriť tomu ,že si to urobila." Krútila som hlavou.
"Je to jednoduché ,keď ťa chcejú zatvoriť na psychošku len preto ,že držiš dietu a hrozí ti anorexia ,tak to radšej urobím niečo iné nie?" milo sa na mňa usmiala.
"Anorexia? Tebe hrozila anorexia?" nechápala som.
"Mala som ju. Prešla ma ,keď som sa tu liečila. Vieš ,ty máš dobre začiatky. Ja som ich nemala. Matka ma navšťevovala každý deň s tými svojími obhoretými vlasmi. Nemala som žiadnych kamarátov. Až keď som sa dostala z anorexie a mala som sa vrátiť domov , mama povedala doktorovi ,že chce aby ma vyliečil i s toho ,že si stále prajem jej smrť. Tak som tu ostala o niečo dlhšie. Potom som strela Chika a Susi a tak sa už domov vrátiť nechcem a ani neviem ,kde ten domov mám . Vlastne mi to vyhovuje." Milo sa usmievala a mne je jasne ,že sa nechce vrátiť domov.
"Sme vlastne dobrý. Ani jeden z nás sa nechce vrátiť domov." Usmial sa Chik ,ale keď si uvedomil ,že to je vlastne vážne ,úsmev z tváre mu zmizol a zamyslel sa ,ako každy z nás.
Hoci sa pre chalanov vrátiť domov nechcem ,rada by som zase uvidela Simone ,alebo ocka. Chýba mi už aj Tom . Billa som videla včera ,ale ľutujem čo som mu povedala ,hoci to nebolo až take podlé. Hrozne ma preto bolí srdiečko ,ako pre každú vec ,ktorú vivediem.
Ale nechám to tak ,mám super kamošov ,s ktorými to preplávam. Aspoň myslím!
Autor: Werča

Válka dvojčat XIX.

31. ledna 2007 v 18:47 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Seeeeeeed!!" ozval se mi do mobilu po pěti minutách vyzvánění Alp. "Čauky," pozdravila jsem ho s úsměvem. "No to je taky dost, že voláš. Co tam proboha celou tu dobu vyvádíš??" napomenul mě okamžitě. "Vážně to chceš vědět??" odpověděla jsem mu škádlivě otázkou. "Mám se bát??" zasmál se Alp. "Ani nemusíš, ale určitě tě něčim překvapim," zašklebila jsem se. "Ty mě překvapíš?? Ale Seeed, vždyť ty mě už ničim překvapit nemůžeš. U tebe já očekávám cokoliv," zasmál se Alp. "Leda bys mi oznámila, že jseš těhotná. To bych teda nečekal," dodal s naoko vážnym tónem. "No tak to u mě fakt nehrozí," ušklíbla jsem se "ale určitě neuhádneš, koho jsem našla u sebe v obejváku a s kym jsem byla zapařit v klubu." "No povidej. S kym??" vyzvídal Alp. "No s nikym jinym než s tim dredáčem, na kterýho jsem posledně skočila z toho mostu," řekla jsem vítězoslavně. "Cože?? To si děláš prdel," vypadlo z Alpa a já se začala okamžitě smát. "Překvapenej??" zeptala jsem se. "No to si piš že jo. Tohle by mě teda ani ve snu nenapadlo," přikývl ještě trochu ohromenej Alp. "No a pak že tě ničim nepřekvapim," řehtala jsem se. "No timhle teda jo," usmál se Alp. "Ale nejlepší na tom je, že to černovlasý, co tam bylo s nim nebyla holka ale kluk. Jeho dvojče," řekla jsem se smíchem. "Cooože??" vyhekl Alp. "No fakt. Taky mě to dost překvapilo, až jsem se málem udusila sušenkou, ale je to pravda. Ten dredáč je Tom a ta ne holka Bill," smála jsem se. "No to mě podrž. Já si fakt myslel, že to byla holka a docela pěkná... No jo, vždyť jsem ji viděl z dálky tak se neni čemu divit," řekl otupěně Alp. "No ale ještě větší bomba je, že maj kapelu. Nějaký Tokio Hotel a jsou naprostej fenomén tady v Německu. Prej je to nejžádanější kapela součastnosti," přisadila jsem ještě. "Cože?? Jaký Tokio Hotel?? O tom jsem nikdy v životě neslyšel," zakroutil Alp nechápavě hlavou. "No to jsem jim taky řikala a všichni na mě koukali jako kdybych byla z Alijažky nebo co. Prostě jsou fenomén," přikývla jsem. "Hmm tak to je fakt mazec. No a co jinak?? Jak vycházíš se sestřičkou??" zajímal se Alp. "S Alex?? No naprostá hrůza. Už jsem ji stihla pořádně rozbrečet," prohodila jsem ledabyle. "Rozbrečet?? A jeje Sed. Ty seš číslo viď," povzdechl si s úsměvem Alp. "No co. Neměla si dovolovat. To nesnášim," pokrčila jsem nevině rameny. "No jako bych tě neznal," zasmál se Alp. "A co vy?? Co kluci??" zeptala jsem se. "No tady nic moc novýho. Jer si akorát vyhlíd nějakou novou kost jinak nic new," odpověděl Alp. "Cože?? Jer a holka?? No je to vůbec možný??" řekla jsem nevěřícně a začala se smát, při vzpomínce na Jerovy balící techniky a pokusy o vztah. "No jo, už je to tak," přikývl Alp. "A co ty?? Vsadim se, že sis tam už taky vyhlídla nějakou oběť," začal Alp vyzvídat. "Nooo tak něco by tady bylo," protáhla jsem a rozevřela vchodový dveře. "Vždyť to řikám. Znám tě líp jak sebe," zasmál se Alp. "Tak to bych teda netvrdila," ohradila jsem se se smíchem. "Ne?? No tak já se klidně vsadim, že jdeš po tom dredáčovy, Tomovy," zašklebil se Alp. "Hele jak to víš?? Ty mě snad špehuješ??" zasmála jsem se. "Vždyť řikám, že tě znám," zasmál se Alp. "No jo já vim. Ty mě znáš nejlíp," přikývla jsem.
"To si měl ale vidět dneska, co jsem zase vyváděla," řekla jsem a pomalu se sunula do obývačky. "No jen se pochlub. Komu jsi zas co pomalovala??" zasmál se Alp. "Tomovy a Billovy tvář," zasmála jsem se. "Chacha cože?? Tys jim malovala po obličeji??" rozřehtal se Alp na celý kolo. "No jo malovala. Dortem," přikývla jsem. "Bože Sed, ty jseš přece číslo," smál se Alp jak pominutej. "No co. To byla náhoda. Jsem se s Tomem potkala v centru a tak mě pozval k sobě a tam mi dal dort, kterej mu skončil na obličeji a potom i Billovy," smála jsem se a přitom napochodovala do obývačky, kde seděla Alex s Angel. "Takže on ti dá dort a ty mu rozmázneš do obličeje?? No to seš celá ty," smál se Alp. "My jsme si hráli na indiány," odpověděla jsem se smíchem. "Jo tak na indiány jo?? A kde všude ten dort měl??" zajímal se Alp okamžitě. "Jenom na tváři. Přece je tam nebudu oba olizovat bůh ví kde," odpověděla jsem stroze a oba jsme vybouchli smíchy. "No tak ty jseš schopná všeho," řehtal se Alp. "No to sice jo, ale takovýhle orgie teda fakt ne. Bohatě mi stačila Billova a Tomova tvář," ohradila jsem se se smíchem. "Ok, ok jak myslíš," přikývl Alp a snažil se trochu uklidnit. "Hele já ti ještě potom brnknu jo?? Teď tu mám nějakou delegaci," řekla jsem se smíchem, když jsem si konečně všimla Alex s Angel. "Tak fajn," kývnul Alp a zavěsil. Já jsem si zastrčila mobil zpátky do kapsy a se smíchem si prohlížela holky.
"Na co tak zíráte??" zeptala jsem se, když jsem se přestala smát. "No co myslíš??" odpověděla mi okamžitě Angel. "Hmmm že by na moje tašky??" nahodila jsem zamyšlenej kukuč. "Proč by jsme měli zírat na tvoje tašky??" zeptala se nechápavě Alex. "No třeba proto, že mi je závidíte," ušklíbla jsem se a se smíchem se vydala do svýho pokoje. "Slyšela jsi to??" otočila se Angel okamžitě na Alex. "Co myslíš??" zeptala se Alex. "No to s těma indiánama," odpověděla ji Angel. "Jo slyšela," přikývla Alex s povadlym obličejem. "To je fakt neuvěřitelný. Ona si klidně napochoduje k nim do bytu a oba je tam olizuje. To je tak...... nechutný a... úchylný," řekla znechuceně Angel a přitom mávala rukama ve vzduchu. "Nechutný?? Co by jsme obě daly za to bejt na jejim místě," podívala se Alex na Angel. "Hmmm, to je fakt," přikývla Angel rozmrzele. "Ale neboj. Brzo to tak už bude. My budeme s Tomem a Billem a ta tvoje protivná sestřička bude sedět v koutě," dodala Angel a zákeřně se usmála. "No to doufám," přikývla Alex. "Od zítřka rozjedeme plán "odplata" a uvidíme, kdo nakonec koho přebije," prohlásila Angel rozhodně a Alex přikývla na souhlas. Mezitim jsem já byla u sebe v pokoji a vybalovala z tašek nákup. Všechno oblečení jsem naházela v rychlosti do skříně a potom jsem začala s vekym zájmem prohlížet nákup vtípkařskejch pomůcek.
"Nooo tak tohle bude naprosto super..." zašklebila jsem se asi po půl hodině přehrabování, když jsem si přečetla návod na pytlíku se smradlavou bombou. "Tohle bude asi vážně hodně zábavná válka," pomyslela jsem si, všechny ty kraviny schovala pod postel a popadla mobil, abych znova brnkla Alpovy, když jsem mu to slíbila. "Čistej vzduch??" zeptal se Alp, jakmile mobil zvednul. "Jasně," přikývla jsem a v tom jsem uslyšela hulákat z povzdálí Jera s Jadem. "Seeeeeeeeeed!!" začali horečně křičet, když se zmocnili Alpova mobilu. "No nazdar," zasmála jsem se. "Tak jak se máš?? Alp nám už všechno vyprávěl," vychrlil ze sebe Jer. "No tak proč se potom ptáš?? Z toho musíš vědět naprosto přesně jak se mám," smála jsem se. "No to jooo. To byla jen taková konzervační otázka..." zaksichtil se Jer. "Hmmm myslíš konverzační??" zeptala jsem se se smíchem. "Jo to je přesně ono," přikývl Jer a všichni jsme se okamžitě rozřehtali. "No tak kdy za náma přijedeš?? Už nám tady chybíš," převzal si mobil Jed. "No hned tak to asi nebude. Zejtra musim do jejich pošahaný školy a taky se tady chystám na pořádnou válku," zašklebila jsem se. "Cože?? Válku??" opakoval Jed. "Jj válku," přikývla jsem a všechno jim vyložila.
"Tě prsk. To bude mazec," písknul Jed, když jsem domluvila. "To si teda piš. Takovouhle sodu ještě nedostaly," zašklebila jsem se zákeřně. "No já jim nezávidim. Nechtěl bych bejt na jejich místě," oklepal se Jer. "Já myslim, že to bude hodně zajímavý," usoudila jsem. "To teda bude. Musíš nás pravidelně informovat, aby jsme byli v obraze," přikývl Alp. "No jasně. Vy budete první, kdo se všechno dozví," přikývla jsem se smíchem. "Tak fajn. To jsme rádi," přikývli kluci. "No tak se zatim mějte a já se zase ozvu jo??" rozloučila jsem se. " Jasně!!" křikli kluci a zavěsili. "Páni, to už je večer??" řekla jsem překvapeně, když jsem mrkla na mobil ukazující něco kolem půl osmý. "No tak se pudu najíst," usoudila jsem a vydala se pomalu dolů.
Pokračování příště =D

Len nevlastná sestra X.

30. ledna 2007 v 22:50 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
"Yeaaaaaaaaaah" kričali obaja a pritom sa smiali. Všetci sme stíchli a pozorovali ich.
Keď však zbadali naše vážne tváre ,úsmev im z tváre vypadol a ostali ticho stáť.
"Ehm narušili sme vašu komunikáciu?" dusila v sebe smiech Susi a Chik taktiež.
"Ale vôbec nie. My sme si už všetko vybavili." Usmiala sa na nich milo Katrin.
"To sa teda mýliš. Prečo sa nechceš rozprávať i pred nimi? Azdaj sa bojíš vyjadriť to ,čo k nim cítiš?" zastavila som ju slovami.
"Povedala som ,že sme si všetko vybavili. Nehodlám sa k tomu vraciať." Z hlboka sa nadýchla a len tak tak sa držala ,aby nevybuchlo zlosťou.
Ja som ju radšej nechala tak. Ak ma chce nenávidieť ,tak nech nenávidí. Aj keď ma to hrozne trápy ,nechám to ležať. Vôbec ma nepozná a ja ju tiež nepoznám. Hrozne ma bolí to ,čo si o mne myslí. A ešte viac to ,ako povedala Billovi ,že som si ho opantala okolo prstu.
Radšej sa už zo Susi ani z Chikom nebudem stretávať. Tak to bude najlepšie. Budem žiadať i o preloženie do inej izby ,len aby som Katrin urobila radosť. Aby si o mne nemyslela to ,čo si myslí teraz.
S týmto sa Katrin pobrala do svojej izby a my sme ostali stáť na chodbe a pozorovali ju.
"Čo sa to tu dialo veverička?" drgla do mňa zo smiechom Susi ,až som skoro zletela.
"Ale nič. Chcela by som vás o niečo poprosiť...." vydýchla som si a nemohla som udržať tú slzu ,plnú bolesti ,že strácam jediných kamošov ,ktorých mám.
"Čo také?" pozrel na mňa milo Chik.
"Nechcem sa už z vami kamarátiť. Prepáčte." To som chytila Billa za ruku a šla z nim do izby ,aby sme sa v kľude porozprávali. Aby mi povedal to čo chce. Nechám ho vyrozprávať ,lebo viem aký to je pocit.
Posadili sme sa na posteľ a po tej jednej slze ,mi začali padať ďalšie a ďalšie. Proste to nechcelo prestať ,ako vždy.
Ja už budem proste do konca svojho života nešťastná ,bez kamošov a bez lásky. Mám to v osude a s tým musím žiť.
"Ľúbim ťa Niky ..." chytil ma za ruku a utrela som si slzy. Pozrela som mu do očí. Je vidieť že to vraví úprimne. Znova ...
"Ja už nemôžem ... Už to ďalej nevládzem počúvať." Pofňukovala som.
"Ale ja ti to musím vravieť. Musíš to pochopiť." V očiach mal hrozný žiaľ.
"Ja to chápem...." sklonila som hlavu. Poviem mu to znovu a naposledy.
"Tak prečo ..." to som mu skočila do reči.
"Pretože ťa mám hrozne rada a nechcem aby si trpel! Už nechcem aby si si ubližoval , nechcem byť už s tebou. Chcem na to všetko zabudnúť. Chcem byť sama." Slzy sa mi hrnuli ako hrášok zo stola .
Bill na mňa len smutne pozrel ,zobral si veci a bez slova odišiel. Ďalší znepriatelený človek. Ale myslím, že to konečne pochopil. Lepšie som mu to povedať nemohla. Už ho nikdy neuvidím.
Môj bratček  Môj milovaný nevlastný brat ,ktorý mi tak pomáhal z nemčinov , výtvarkou a z inými predmetmi. Bratček ,ktorý mi dohadzoval chalanov ,hoci ho to hrozne bolelo.
Teraz ho to však bolí ešte viac. Tak isto ako mňa.
Postačila by mi jedna jediná žiletka. Jedna ranka ,ktorá by odvrátila všetkú tú hnusnú bolesť a zlobu na všetkých ,ktorých mám rada. Na odvrátenie bolesti ,ktorú cítia oni pre mňa.
Nenávidím sa . Hrozne sa nenávidím zato čo robím ,len pre dve osôbky . Pre jednu ktorú nepoznám ,ale viem ,že ma dobré srdce a pre druhú ... Pre Toma ,ktorého už možno ani neľúbim .
Zahrabala som sa pod perinu a tak som preplakala celé poobedie i noc. Nevšimla som si ani Susi ,keď prišla do izby. Nevnímala som okolie ,len svoje myšlienky a podlé činy.
Ráno ma nikto nezobudil ,tak som zaspala raňajky ,ale vôbec som nemala chuť na jedlo. Šla som až na obed ,ktorý vynechať nemôžem ,inak zo mnou bude zle.
Tak som si zobrala polievku a niečo v podobe šalátu a sadla si do rohu ,kde nikdy nikto nesedel.
Je mi hrozne smutno bez Susi a Chika. Ale konečne na mňa Katrin nepozerá vražedným pohľadom a nič na mňa neleje.
Keď som dojedla odniesla som taniere do umývarky a chystala sa odísť.
To ma ale dostihla Katrin ,že sa zo mnou chce porozprávať o vážnych veciach.
Autor: Werča

Válka dvojčat XVIII.

30. ledna 2007 v 21:45 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"No fuj," prsknul Tom, když z něj začali kousky dortu opadávat. "Proč jsi to udělala??" zeptal se naštvaně a přitom si ubrouskem stíral z očí, nosu a tváří zbytky krému. "Protože mě to baví a takhle vypadáš ještě rozkošnějc," řehtala jsem se na celý kolo. "Hmmmf," odfrkl Tom a odhodil ubrousek na stůl.
"Ale no táááák. Přece se nebudeš mračit," usmála jsem se, zvedla se z křesla a obkročmo si na Toma sedla. "Mimochodem, ještě tam toho trochu máš," zasmála jsem se při pohledu na Tomovu pusu, která byla krémem ještě celá omatlaná. "Kde??" zeptal se Tom, popadl další ubrousek a začal si s nim šmátrat po obličeji. "Ukaž," vytrhla jsem mu ho se smíchem z ruky a začala mu pomalu stírat krém z brady. Potom jsem se k němu sklonila a přejela mu jazykem po rtech. "Hmmm, vážně je dobrej," usoudila jsem, když jsem se zase narovnala. "Fakt??" zeptal se Tom, rychle ze stolu popadl zbytek svýho dortu a rozmázl mi ho po tváři. "Tyyyyyyyyyyy," zasyčela jsem se smíchem, setřela si prsty kus krému z tváře a vytvořila jím na Tomovejch tvářích indiánský pruhy. "Nj vážně je dobrej," olízla jsem si prsty a znova se začala smát. "No tak ukaž," řekl Tom, přitáhl si mě k sobě a přešel mi jazykem po bradě. "Hmmm, výbornej," zašeptal. To už jsem ho ale chytila kolem krku a vpila se mu do úst. Tom se mi okamžitě prodral jazykem mezi rty a pevně mě chytil za zadek. Po chvilce je ale začal sunout nahoru a pomalu s nima zajíždět pod tričko.
"Vážně dobrej dort," usmála jsem se, když jsem se od Toma odtrhla. Ten jen přikývl a chtěl si mě k sobě znovu přitáhnout. Já jsem se mu ale vzepřela a rozhlídla se znova po celym pokoji. V ten okamžik jsem si všimla stojící kytary, která byla v rohu opřená o zeď. "Super," zakřenila jsem se a znovu se otočila na vyčkávajícího Toma. "Naučíš mě hrát??" zeptala jsem se. "Cože?? Hrát?? Na kytaru??" zeptal se Tom překvapeně. "Jo. Chci to zkusit," přikývla jsem. "Tak fajn," přikývl Tom a já se spokojeně zašklebila. "Ale ty mě naoplátku naučíš ten street," dodal Tom. "Cože?? Ty chceš skákat po střechách??" zadívala jsem se na něj se smíchem. "Jo, taky to chci zkusit," přikývl Tom. "Ok. Neni problém," usmála jsem se. "Super," zašeptal Tom a znovu si mě k sobě nedočkavě přitiskl. Já jsem se od něj ale znova odtlačila. "Dvakrát nenabízim, pamatuješ??" řekla jsem s úsměvem na Tomův nechápavej výraz. "Hmmm," přikývl Tom posmutněle. "Ale líbíš se mi, takže se jen tak nenechám přebít Alex," zašeptala jsem mu do ucha, krátce ho políbila a vstala z něj. V tom se ozval rachot klíčí a dveře se otevřely. "Čau Bille!!" pozdravila jsem ho s velkym úsměvem, když vešel do obývačky. "No čau," pozdravil mě Bill a překvapeně si nás prohlížel. "Co to máš na obličeji??" zeptal se nakonec Toma. "Dort," odpověděl mu jednoduše Tom a vstal. "Dort?? Copak ti je pět, že neumíš jíst??" zeptal se Bill se smíchem. To jsem si už ale nenápadně nabrala zbytky dortu z talířku a přišla s tim k Billovy. "My si tu s Tomem hrajem na indiány. Koukej," řekla jsem se smíchem a rozplácla mu dort do obličeje. "Eeeeeeee," zaksichtil se Bill a párkrát zamrkal. "Dobrá hra co??" smál se Tom. "No skvělá," zaksichtil se Bill. "A jak pokračuje??" rozhlídl se po nás. "No takhle přece," řekla jsem, nahnula se k Billovy a slízla mu kus dortu z tváře. Bill se okamžitě rozchechtal, protože ho to lehtalo. "Super ne??" zasmála jsem se. "To jo teda," smál se Bill. "Koukám ale, že Tom se musel hodně snažit, když na sobě nic nemáš," dodal škádlivym tonem. Já jsem se jen zakřenila a slízla z něj další kousek. "Ten dort je ale fakt dobrej," zasmála jsem se na Billa. "Fakt?? Ukaž," řekl, přejel si prstem po tváři a potom ochutnal. "Hmmm, docela jo, ale myslim, že z talíře by byl lepší," usmál se. "Ty nevíš, co je hra," ozval se Tom se smíchem. "Náhodou vim, ale ty se ke mě nepřibližuj. Od tebe se olizovat teda nenechám," zašklebil se Bill a já dostala záchvat smíchu. "Tak to sem ani v plánu neměl," vyplázl na něj Tom jazyk a začal se taky smát.
"No tak já už radši popádim na bus," řekla jsem, když jsem se přestala smát. "Ok. Máme tě doprovodit??" zeptal se Bill. "Takhle?? Radši ne. Zvládnu to sama," zasmála jsem se, popadla všechny tašky a vydala se ke dveřím. Tom mě šel vyprovodit. "Tak se měj a ještě se domluvíme jo??" usmál se na mě mezi dveřma. "No jasně," mrkla jsem na něj, nahnula se k němu, slízla mu z tváře jeden proužek krému a se smíchem se dala na odchod. Tom rychle zabouchnul a potom se vrátil do obývačky k Billovy, kterej seděl na křesle a pracně ze sebe stíral dort. "Tak co??" zeptal se, když Tom s velkym povzdechnutim dopadl na gauč a začal se taky čistit. "Nic. Začínám v tom mit pěknej bordel," odpověděl Tom a přitom si drhnul tvář. "Bordel?? Jakej bordel??" zeptal se Bill zvědavě. "Vůbec nevim, která se mi líbí víc," odpověděl mu Tom. "Myslíš Alex a Sendy??" otázal se Bill. "Koho jinýho?? Jasně, že je," kývnul Tom nevrle. "Takže Sendy se ti líbí a Alex máš rád??" zajímal se Bill. "Tak nějak. Nejhorší na tom je, že jsou to dvojčata. Je neuvěřitelný jak jsou rozdílný. Alex je hrozně hodná, milá, znám ji od malička a mám ji fakt rád, ale je taky hrozně tichá a nevyjadřuje se tolik. Vůbec nevim, jestli by o mě stála. Zato Sendy je divoká, vášnivá a vtipná. Je to živel a hrozně mě přitahuje. U ní aspoň vim, že mě chce, ale zase jí skoro neznám a netušim, co od ní můžu čekat," vysvětlil mu Tom. "Škoda, že nejsou jedna co??" usmál se Bill. "To teda jo. To by bylo naprosto skvělí," přikývl Tom. "Je to prostě děs," vyhekl nakonec a zabořil se do gauče. Bill jen pokýval na souhlas hlavou. "No a co ty?? Jak to máš??" podíval se tázavě na bratra. "Hmmm asi se mi líbí Angel," odpověděl bez obalu Bill. "Cože?? Angel??" vykulil Tom oči. "Jo, Angel," přikývl Bill. "No páni..." vyhekl Tom. "Proč se tak divíš?? Vždyť je moc hezká a chytrá," zadíval se Bill nechápavě na bratra. "No to je, ale Angel?? Naše Angel, která každýho kluka odpálkuje světelnou rychlostí?? To je docela mazec," prohlásil Tom. "Hmmm," zabručel Bill. Moc dobře věděl, že Angel skoro každýho kluka, kterej na ní promluví, pošle do háje. Co se ale týkalo něj, měl pocit, že vůči němu tak chladná neni. "Ale co. Možná vám to vyjde. K tobě neni tak nepříjemná," pokrčil nakonec Tom rameny a vydal se do kuchyně pro něco k jídlu.
Já jsem mezitim už dávno seděla v buse a přemýšlela. Vrtala mi hlavou celá ta situace, která kolem mě vznikla. "Zmatek. Totální zmatek," zabručela jsem si potichu, když jsem přemýlala, že mám dvojče, který mě splečně se svojí nejlepší kámoškou nesnáší, protože maj pocit, že jim lezu do zelí, že se mi neuvěřitelně stýská po klucích z Berlína, že mám po šestnácti letech tátu a celou rodinu a že se mi začíná čim dál tim víc líbit Tom. "No jo, kluci!!" trklo mě, když bus zastavil. Rychle jsem z něj vylezla, vyhrabala z kapsy mobil a začala vytáčet Alpovo číslo.
Pokračování příště =D

Tetování - 15+

30. ledna 2007 v 21:29 | Werča |  -JEDNODIELNE +15-
TETOVÁNÍ
Bill s útrpným výrazem ve tváři vkráčel do chodby a s úlevou přibouchnul dveře. Děkoval bohu že je konečně doma, potřeboval si nutně lehnout a nějakou dobu se nejlépe vůbec nehýbat. "To mě ani nepolituješ?" křikl na Toma, který šel demonstrativně celou cestu dobré tři metry před ním a zatímco se Bill teprve pokoušel opatrně dostat z bundy, bratr už seděl v obýváku s nohama na stole. "Ne. Říkal jsem ti, že si to nemáš nechat dělat. Zase sis prosadil svou, tak si teď nestěžuj". "Vždyť to není tak velké!" ohradil se Bill a neváhal si vyhrnout tričko aby se ujistil o rozměrech motivu. Tom se ušklíbnul, když viděl jak bolestivě sykl, jakmile se dotknul pečlivě zalepeného místa na břiše. "Vidíš, teď mi tady budeš kňučet! Proč mě nikdy neposlechneš, jako bys nevěděl že to s tebou myslím dobře a nechci abys zbytečně podstupoval bolest". "Já vím" prohlásil Bill smířlivým tónem. Myslel si že bratra potěší a zatím si ho jen rozhádal. "Tobě se ta hvězdička vážně ani trochu nelíbí?" špitnul zklamaně. Bratr bezmocně pokrčil rameny. "Není to zas tak strašné". Bill viditelně pookřál. "Věděl jsem že nakonec změníš názor!". "No počkej, pořád si stojím za tím, že mohla být výrazně menší". Tom se pokoušel soustředit veškerou svoji pozornost na děj na televizní obrazovce, jenže i přes všechnu snahu mu pohled neustále bloudil k Billovi, který si jemně prohmatával bolavé místo a nakukoval pod ochranný čtvereček obvazu. Když už jej odlepil na tolik, že pod něj mohl dostat jeden prst, Tom nevydržel. "Pojď sem, hned. Ještě si tam zaneseš nějakou infekci, když budeš pořád sahat pod ten obvaz. Proč myslíš že ti ho tam dali?" Vzal Billa za ruku a co nejopatrněji jej položil na gauč, choval se k němu jak ke křehkému zboží, bál se aby mu některým pohybem nezpůsobil bolest. Když bratr konečně ležel bezpečně na zádech, přikleknul si k němu tak, aby měli tváře ve stejné úrovni. Úplně se ztrácel v hloubce těch jeho čokoládových očích. Jemně mu pohladil dlaň, která jakoby k němu vycházela vstříc. Nevěděl proč, ale prostě mu v tuhle chvíli nepřipadalo vhodné mluvit nahlas. "Bolí to moc?" zašeptal a starostlivě pozoroval unaveného Billa, jak poklidně leží a chvílemi mu půvabnou tvářičkou projede vlna bolesti. Usmál se. Nechtěl Toma zbytečně strašit, věděl jak moc si bere každou nepříjemnost spojenou s ním. "Neboj, dá se to vydržet". "Můžu?" zeptal se najednou Tom a kývnul směrem k bratrovu břichu. Bill sotva znatelně kývnul na souhlas. Tomovi se mírně chvěly ruce když vyhrnoval tenkou látku trička bratrovi téměř až k hrudi a nasucho polknul při pohledu na hebkou, světlounkou kůži, z které bylo na první pohled patrné, že je naprosto hladká a bez chybičky. Něžně se jí dotknul svými rty. Cítil, jak se Bill malinko zatřásl a naskočila mu husí kůže. Na okamžik přestal, hladil jej po tváři aby ho uklidnil, teprve když viděl že slastně přivírá oči, rozhodl se pokračovat. Pomalu kroužil vlhkým horkým jazykem po napjaté pokožce plochého bříška a pozvolna se přesouval vzhůru. Chtěl se ještě věnovat bratrově hrudi, ale Bill si jej náhle přitáhnul k sobě a hltavě vyhledal jeho ústa. Bez jediného zaváhání se do nich smyslně ponořil a dychtivě vyhledal Tomův jazyk. Okamžitě ucítil vlnu vzrušení, která jím projela, když proniknul mezi bratrovi rty a on jej silně objal kolem krku. Jeho ruce mu klouzaly po linii obličeje a zajížděly do černých vlasů, které mu dal Tom zlehka za uši, aby jim neposlušné prameny nepřekážely v laskání. Tom mu zvolna přejel rukou po vnitřní straně stehna. I když byl dotek pouze přes látku kalhot, Bill zřetelně vzdychnul a zaklonil hlavu. Nechal bratra aby jej párkrát na krku vzrušivě kousnul a potěšil sametovým jazykem. Slyšel jak Bill přerývaně oddechuje, cítil také jak se každá částečka jeho těla třese, proto jej vzal do náruče. Potřeboval vnímat jeho teplo a zrušit i tu nepatrnou mezeru, která byla mezi nimi. "Pojď za mnou" zašeptal Bill, když si uvědomil, že bratr neustále klečí a u jeho hlavy. Tom zavrtěl hlavou a ukázal na bratrovu bolístku na břiše. "Nemůžu si na tebe přece lehnout". "Tak se polož pode mně" naléhal dál Bill. Tom váhal, samozřejmě že chtěl za ním, po ničem jiném teď netoužil. Ale přece jen, tetování bylo příliš čerstvé a on se obával že jakmile se k Billovi silněji přitiskne, mohl by ho tím ještě víc potrápit. Bratr poznal na co myslí. "Neboj se, zastavím tě kdyby to bolelo". Tom po tomto ujištění konečně souhlasil a vysadil Billa na svůj klín. Uchopil jej za boky a až bolestivě o ně třel své dlaně, které mu každou chvíli sklouzávaly na bratrova stehna, nebo útlý pas. Billovy pohyby jej přiváděly k šílenství a na čele mu perlily krůpěje potu. Bratr jej dráždivě škrábal po nahé hrudi, nehty mu zarýval do ramenou a Tom jen oddaně držel,oči zastřené touhou. Bill svými horkými rty přejížděl po jeho bradavkách a opatrně je bral mezi zuby. Těžko se mu soustředilo, Tomovy doteky jej v žádném případě nenechávaly chladným, ztěžka zasténal když mu bratr položil ruce na zadek a přitlačil si jej ke svému klínu. Oplácel Tomovi jeho laskání, smyslně jej líbal na břichu a prsty stále častěji bloudil k jeho opasku, až jej nakonec pohotově rozepnul. Cítil jak se Tom napnul, věděl co bude následovat. Bill se pomalými pohyby sesunul o něco níže, což nebylo nic snadného, protože prostor který měli byl velice omezený. Bratr nechal zbytek na něm, dovolil mu všechno, celou situaci vložil jen a jen do jeho rukou, on sám nečinně ležel a zajížděl prsty do Billových vlasů. Billovi netrvalo dlouho proniknout pod jeho volné kalhoty a stáhnout mu je až ke kolenům, to samé následně zopakoval i s prádlem. Jemně si olíznul rty, které hrály v tomto okamžiku hlavní roli a pomalu se přiblížil k bratrovu vzrušení. Nenechal Toma dlouho napínat, věděl jak při takovém prodlužování trpí a chtěl jej toho ušetřit. Občas zajel pohledem na bratra. Nevnímal jej, vychutnával si slast kterou mu způsoboval a nic jiného pro něj neexistovalo. Po pár minutách začal Bill pohybovat rukou rychleji, malinko si Toma přidržoval aby se tolik netřásl. Udýchaně zvedl hlavu. Ve tváři byl trochu zpocený a rozcuchané vlasy mu spadaly do obličeje. Přesto byl spokojený, stačil jediný pohled na oddechujícího Toma a ujistil se, že je všechno v nejlepším pořádku. Zapomněl na opatrnost spojenou s novým tetováním a pevně se k bratrovi přivinul. Tom jej políbil na čelo a vzal do svého objetí. Právě tak jim bylo nejlépe. Tom na bratra pohlédl. "Nemysli si, že jsi mě tímhle přesvědčil, pořád se mi ta hvězda zdá velká!"
Autor : Nenájdený.
Zdroj: tokiohotelalois.blog.cz

"Daj tie pracky preč" 2. - XXV.

30. ledna 2007 v 21:26 | Werča |  ╬"Daj tie pracky preč" 2
Keď sme dojedli ,našťastie že je sobota ,Ajka šla do svojej izby namachliť sa , Bill z Jerrym a Tomom šli jukať na Toma a Jerryho (rozprávka :D) a ja som umývala riad. Tento týžden robím všetko ja a Ajka... Tá musí odpočívať ,nie? Vlastne jej to nezazlievam ,zaslúži si to. Chodí do práce a pritom stále varí večeru. Teda skoro stále. Keď sa jej nevydarí tak to potom nieje večera ,ale niečo iné ...
"Mamíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí." Kričal Jerry z obývačky ,až som sa zľakla. Zase sa nejak blbo hrajú.
Tak som všetko nechala tak a šla k ním.
"Bill vstaň z Toma a Jerry ty nechaj tu vázu ,stála ma dosť peňazí." Upozornila som ich a pokojne si sadla na pohovku ,kde zakňučala hračka. Odhodila som ju a pozorovala Toma a Jerryho.
Bill a Tom sa stále bili ,ako malé deti a Jerry tu vázu nepustil. Nechala som to tak ,pretože som sa včera dosť rozčuľovala. Dnes musí byť pokojný deň.
No ,ale nikto mi nedá pokoj . Hneď tu niekto zvonil ,akoby mu išlo o život.
"BAC." To spadla Jerrymu váza. Tom a Bill sa od seba odtrhli a ja som ,ako vždy šla pokojne otvoriť.
"Nebudem sa rozčuľovať." Robila som si pri ceste k dverám ,masáž hlavy.
"Ahoj." Skočila na mňa uplakaná Sendy ,až zo mnou cuklo a takmer som bola na zemi.
"Čo sa stalo?" obímala som ju a zatvorila pritom dvere. Stále mi plakala na pleci a nič nehovorila.
"Sendy čo sa stalo?" odtrhla som sa od nej.
"Po.. Pohádala som z Gustavom." Zase jej začali tiecť slzy. To som si všimla ,že ma za sebou tašku z vecami.
"Ale prečo?" nechápala som. Veď sa nemali prečo hádať.
"Musím ti niečo povedať." Utrela si slzy a vzala tašku. Tak sme sa nezastavili ani pri chalanoch a šli rovno do našej izby . Sendy si tam zhodila veci a obe sme sa posadili na posteľ.
"Tak čo sa deje?" vyzvedala som.
"No ... Ja ... Wera ... Ja som tehotná." Zahryzla sa do spodnej pery. To som len do korán otvorila ústa a bezducho na Ňu čumela. Tak dnes ma už naozaj nič neprekvapí.
"Čože si?" správam sa ,akoby som nerozumela jej reči. No som s toho nejak vedľa. Si spomínam aké to bolo pre ňu ,keď som jej povedala ,že čakám Jerryho z Joom. Takmer sa to podobalo ,až nato že Joa skoro zabila.
"Tehotná z Gustavom ..." počujem to po druhý krát. Určite si zo mňa robí dobrý deň.
"Prosím ťa ,nerob si zo mňa srandu ,lebo to neznášam. Veď to je absolútne aby si mala dieťa. Robili ste to vôbec z Gustavom niekedy?" zasmiala som sa. Proste tomu neverím.
"Wera? Si v poriadku? Ja a Gustav spolu chodíme viac než rok ,spamätaj sa !" zamrkala na mňa úplne vážne a mne to došlo. Je naozaj tehotná . A z Gustavom. Myslím ,že potrebujem ešte jednu hlavu ,inak mi tá čo mam na krku vybuchne .
"To fakt?" vykulila som oči.
"Hej fakt." Tak som ju objala ,hoci nie z nadšeným . Teda trochu nadšenia tam bolo ,pretože bude mať Jerry kámoša ,alebo kámošku.
"Teda. A preto ste sa z Gustavom pohádali?" nechápem ďalej.
"No tak trochu to s tým súvisi." Začervenala sa.
"Tak hovor a nenaťahuj ma." som hrozne netrpezlivá. Už nech to zo seba dostane a nenaťahuje to tu až tak.
"No vieš ,keď som prišla od gynekológa ,hneď som mu to vysypala a proste nechce veriť ,že to je jeho dieťa. Myslí si ,že mu zavádzam z Andym ,pretože som mu včera dala pusu .... Je to hrozne nespravodlivé." Vyhrkli jej dalšie slzy.
"Z Andym? On sa naozaj pomiatol?" prečo mám pocit ,že všetko sa točí len okolo Andyho?
"Asi hej. Tak som mu povedala ,že ak si to myslí ,nech ho už nevidím. A potom som odišla...." utrela si slzy a ľahla si.
"Urobila si dobre. Ak je taky blbý ,nech sa strčí ti budeš z nami a to bude super." Objala som ju.
To vošli Tom z Jerrym v náruči.
"Miláčik chcem ísť z Jerrym vonku ... Môžem?" nadvihol obočie .
"Ide aj Bill?" kontrólna otázka.
"Nie ten ide z Ajkou a z tým ich psom na nejakú prehliadku ,či čo ..." pregulil oči a Jerry sa s toho začal smiať.
"Aha ,tak fajn. Ale dávaj si pozor na tých novinárov ..." poslala som mu pusu a to už obaja zmizli rýchlosťou blesku.
"Vidíš? Máš rodinku ,aj keď to nieje otec ... On to chápe ,ale Gustav je úplny magor..." sklopila oči.
"Kašli na neho. Gustav je chlap a nieje na niečo také zviknutý. Tom je ešte decko ..." to sme sa obe začali smiať.
Rozprávaním a riešením problémov sme strávili celé dopoludnie.
Autor: Werča

"Daj tie pracky preč" 2. - XXIV.

30. ledna 2007 v 18:33 | Werča |  ╬"Daj tie pracky preč" 2
Tom dal Billovi (samoz. Po tom smiechu) z chladničky ľad ,aby ho tak nebolelo. Jerry sa potom unavil a tak som ho radšej uložila spať. Bol to pre neho zaujimavý deň. Má dnes predsa narodeniny. Teda mal včera. Už sú 2 hodiny ráno.
"Je to okay bráško?" spýtal sa Bill ,Tom keď mal ten ľad asi pol hoďky na ...
"Už je to lepšie. Pomohol by si mi k Ajke?" urobil na neho psie očká. Tak mu Tom po tých schodoch pomohol k Ajke a potom sa vrátil ku mne do obývačky ,kde som sledovala nejaký horor. Vôbec ma to nebavilo ,ale lepšie než nič.
"Och bože ,to bol deň." Posadil sa vedľa mňa unavene.
"Povedala som ti už ,že si mi chýbal?" otočila som sa na neho.
"A ja som ti to už povedal?" to sa na mňa opatrne posadil a začal ma bozkávať snaď po celom tele. Tak toto mi chýbalo. Byť bez Tom viac než 5 mesiacov ,je niečo hrozné. Keby nemali turné snaď po celej Európe užívala by som si ho ,ako najviac by som mohla. Ale oni su stále tí slávní a to ich už neobíde.
"Ľúbim ťa." Pošeptal mi. To som si spomenula na dni ,kedy mi to hovoril. Vždy sa stalo niečo zlé. Keď mi to povedal po prvy krát ,musela som sa odsťahovať. Keď mi to povedal po druhý krát ,to si po mňa prišli rodičia. No a potom mi to už nepovedal. Cítil ,že sa s tým prináša nejaké nešťastie. A cítila som to aj ja ,ale radšej som držala hubu.
"Wau." Pohladila som ho po tvári a znova ho začala bozkávať. Potom došlo k tomu ,čo nám obom už chýbalo 
Ráno som sa prebudila na gauči z Tomovov hlavou na pleci . Všetko ma hrozne bolelo. Najradšej by som si znovu dala sprchu a šla spať.
Lenže musím sa postarať o Jerryho a urobiť nejaké raňajky.
"Dobre ránko." Pošeptal mi Tom do uška ,keď som sa snažila dostať z jeho objatia ,tak aby sa neprebudil. Lenže bol už hore.
"Ahoj." Milo som sa usmiala a uchmatla si jeho tričko ,ktoré som na seba navliekla.
"Ani nevieš aký je to pocit zobúdzať sa vedľa ženskej." Zývol si. To som po ňom hodila vankúš ,ktorý bol na zemi.
"Ty si hnusoba." Vyplazila som na neho jazyk a šla do izby po Jerryho.
Prebalila som ho , umyla ,učesala atď ... A medzitým k Tomovi prišiel Andy len v trenýrkach ,ako každé ráno.
"Teda vy ste si dávali zabrať." Postrčil do Toma ,Andy.
"O čom to melieš?" pretrel si Tom oči.
"Predsa o tom vašom ... šuk ,šuk." Povedal zo smiechom Andy a začal robiť podivné zvuky.
"Ty si na nás čumel?" zamračil sa.
"Nemohol som si to predsa nechať újsť. To bolo lepšie než nejaké porno. Poviem ti ,Wera je fakt dobrá." To sa Tom už nedal provokovať a začal Andyho naháňať po celom dome.
To som už z Jerrym zišla dole ,do kuchyne. Hneď som ho posadila na stôl a začala robiť raňajky. Dnes to asi bude .... Niečo sladké!
V tom som začula z obývačky veľký buchot a Andyho hlas ,ako kričí "Tak si udri ...Au magor." Hneď som všetko nechala tak ,zložila Jerryho pretože sa začal hrať z cukrom a pribehla k ním ,čo sa deje.
"Čo sa to deje?" vykulila som oči ,keď som videla ako Tom obkročmo sedí na Andym a dáwa mu do huby. Chudák....
"Ten magor nás pozoroval." Žaloval Tom.
"Ako ... pozoroval?" nadvihla som obočie.
"No ako sme to včera robili ...." to si Andy začal utierať krv ,ktorá mu tiekla z nosa.
"Čože?" vykríkla som. To som Toma odťiahla od Andyho a začala do neho sama kopať.
"Magor hnusný ,čo si o sebe myslíš?" kopla som do neho naposledy a vrátila sa do kuchyne ,s kadiaľ sa už šíril smrad niečoho pripečeného.
V tom sa ešte ozval Jerryho krik a buchnutie.
"Magoj hňušný..." a hneď pribehol ku mne do kuchyne spolu z Tomom.
"Myslím ,že tu už bývať nebude!" povedal naštvane a posadil sa. Jerryho si vyložil na koleno.
"Bolo na čase. Myslela som si ,že bude niečoho takého schopný. Je to hnusný úchyl ,ale nie. Je to váš najlepší kámoš a vy pre neho urobíte všetko..." naštvane som nakladala palacinky na tanier.
"Werči nehnevaj sa na neho. Je to magor ,dostal nakladačku na budúce to už určite neurobí. A ak áno vypadne s tadeto." Pobozkal ma na líce a zmizol hore ,prezliecť sa.
To zišla dole Ajka z Billom ,ktorý bol už fit.
"Kamióň." Vykríkol Jerry ,keď uvidel Billa. Ten sa len začervenal a sadol si za stôl.
"Zase palacinky?" vyšlo z Ajki ,keď uvidela čo som položila na stôl.
Ja som sa len uškrnula a začali sme konečne raňajkovať . Samozrejme bez Andyho.
Autor: Werča

Válka dvojčat XVII.

30. ledna 2007 v 18:16 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
V centru jsem byla za několik málo minut. Rychle jsem vyskočila z busu a rozhlídla se kolem sebe. "Ve dne to tu vypadá větší..." zabručela jsem, když jsem očima přejížděla po budovách. Nakonec jsem se bezcílně vydala největší ulicí a postupně si prohlížela výlohy obchodů.
"Blbost, blbost, blbost," procházela jsem kolem výloh s rockerskym oblečenim, módou pro pány, dětskými potřebami a dalšími pro mě nepotřebnými obchoďáky. "Blbost, další blbost, ježiš to bych si na sebe teda nikdy nevzala," pronesla jsem při pohledu na výlohu s dámskym oblečením, kde byly na figuríně natáhnutý příšerný punčocháče s hrůzně vyhlížející sukní a ještě horší halenkou "blbost, blbost... aaaaaaaa konečně!!" vykřikla jsem nadšeně a rozeběhla se do krámku, kde měli ve výloze hip- hopový oblečení. Rychle jsem zapadla dovnitř a rozhlídla se kolem sebe. Krám byl hodně prostornej a všude kam jsem se podívala spousty skvělího oblečení. "Supeeeeer," zašklebila jsem se a vrhla se hned k prvnímu regálu s tričky.
Asi po půl hodině nadšenýho přehrabování jsem zaplatila vybraný věci a vylezla ven. Hned jsem vyrazila do dalšího krámu, kterej mi doporučil prodavač z toho krámku. Takhle jsem si oběhla všechny krámky s mejma oblíbenejma věcma, což mi zabralo dobrý dvě a půl hodiny a pak jsem se pomalu vydala nazpátek. Po cestě jsem narazila na jeden malinkej krámek, kterej mě okamžitě zaujal a tak jsem do něj vlezla. "Perfektní... Přesně tohle potřebuju," pomyslela jsem si, když jsem procházela mezi regálama s různejma ptákovinama. Moc dobře jsem věděla, k čemu jsou tyhle věcičky dobrý. Po půl hodině prohlížení a studování různejch přípravků jsem nabrala plnej košík blbostí a vydala se s nima k pokladně. "Tak koukám, že u vás bude asi pěkně veselo," usmála se na mě postarší prodavačka, když všechno napočítávala. "To teda bude," přikývla jsem s úšklebkem a vzpomněla si na Alex s Angel. "Nechtěla bych být na místě těch dotyčnejch, kteří tohle všechno odnesou," usmála se prodavačka znova a podala mi plnou tašku. "To nejste sama," prohlásila jsem, zaplatila a s taškou vyrazila pryč. "Teď se teda máte obě na co těšit dámy," zahuhlala jsem si pro sebe posměšně a už jsem v hlavě tvořila plány na pořádný vtípky.
"Tohle je ale vážně strašný. To by snad nenosila ani moje babička..." prohlásila jsem, když jsem znovu procházela kolem výlohy s dámskou módou. "Tohle už ale vypadá mnohem líp," zašklebila jsem se při pohledu do vedlejší výlohy, která patřila k sex shopu a který jsem si napoprvý nevšimla. "Tohle by se Alpovi stoprocentně líbilo," usoudila jsem při pohledu na rudou soupravu spodního prádla, která se skládala z korzetu, tang a podvazků. "Nj Alp. Copak asi teď všichni dělaj??" povzdechla jsem si, otočila se k odchodu a rovnou do někoho vrazila. "Blbe. Musíš mi stát přímo za zadkem??" vyštěkla jsem a zbírala ze země popadaný tašky. "Když ty máš pěknej zadek," ozval se zhora známej hlas. Rychle jsem se zvedla a zadívala se na dotyčnou osobu. "No neee. To jseš ty??" řekla jsem s úšklebkem."Nj jsem," zasmál se Tom a podal mi poslední spadlou tašku. "Hmm dík. Co ty tady?? Vybíráš spodní prádlo pro nějakou holku??" usmála jsem se. "Ani ne. Jen mě to zaujalo," odpověděl Tom jednoduše. "Tak zaujalo jo?? Se ani nedivim. Vypadá to slušně," zasmála jsem se. "A co ty tady?? Nakupuješ??" zajímal se Tom. "Jak vidíš," řekla jsem a pozdvihla ruce s plnejma taškama. "Vidim. Nechceš pomoc??" zeptal se Tom. "No když se už nabízíš tak na," kývla jsem a naložila mu všechny tašky do náruče. "Ufff," hekl Tom a lehce pod tou hromadou zavrávoral. "Těžký co??" zasmála jsem se. "No... docela," vyhekl Tom a nahodil pohodovej úsměv na znamení, že to pro něj neni žádná váha. "Tak ukaž. Já si to radši zase vezmu," řekla jsem se smíchem. "Ne ne, já to zvládnu," zavrtěl Tom hlavou a dal se do chůze. "Heeej!! Kam to jdeš??" křikla jsem na něj a doběhla ho. "No ke mě přece," odpověděl mi stěží Tom a škvírou mezi taškama se pokoušel sledovat ulici, aby nezakop a nenatáh se. "A co tam budu dělat??" zajímala jsem se. "No, mrkneš se tam," vysvětlil mi Tom. "Áha," kývla jsem hlavou a se smíchem ho následovala. Ten mě provedl sítí ulic, až jsme dorazili do bytový části centra. Tam mě zavedl do jedný velký budovy, nacpal se do výtahu a společně jsme vyjeli do nejvrchnějšího patra.
"Hele... mohla bys pro mě něco udělat??" zeptal se Tom, když jsme stanuli před jedněma dveřma. "No povidej," usmála jsem se. "V zadní kapse mám klíče. Odemkneš??" zeptal se. "No jasně," zašklebila jsem se a strčila obě ruce do Tomovech kalhot. Chvilku jsem tam šátrala, až se mi povedlo klíče najit. Rychle jsem je vytáhla a odemkla. "Díky," hekl Tom a vecpal se dovnitř bytu. Já jsem šla v těsnym závěsu a zabouchla za sebou. "Uuuuuuuuuuuuuuuuffff," oddechl si Tom, když schodil všechny tašky na gauč a vedle nich zmoženě dopadl. "Hmmmmmmmmm, pěknýýý," houkla jsem při pohledu na prostornej byt. "Dík. Taky nám dalo pěknou práci ho sehnat," prohlásil Tom. "To věřim," přikývla jsem a přešla ze vstupní chodbičky přímo do prostornýho obejváku, kterej se napůl dělil s kuchyní a odkud vedli dvoje dveře do dvou pokojů. "A kde jsou všichni?? Kde je Bill a vaši??" zeptala jsem se a dopadla na křeslo stojící oproti Tomovy. "Bill je venku s Gustavem a naši tady nebydlej. Je to jenom a jenom můj a Billův byt," odpověděl mi Tom se spokojenym výrazem. "Fakt?? Tak to máte super. Taky bych to brala," řekla jsem nadšeně a znovu se rozhlídla kolem. "Nedáš si něco?? Máme tu naprosto skvělej dort," řekl Tom a než jsem stačila odpovědět, odběhl do kuchyně. Během pěti minut se vrátil s dvouma talířkama, kde trůnily dva kusy dortu. "Hmm dík, ale teď nemám chuť," řekla jsem při pohledu na dort. "Ale je fakt skvělej," řekl Tom a pořádně si kousnul. "To věřim, ale já měla doma hromadu zmrzliny. Kdyžtak dýl," zašklebila jsem se a pozorovala nacpávajícího se Toma.
"Víš, proč jsem tě sem vzal??" zahuhlal Tom uprostřed jídla. "Hmmm, že by jsi mi něco chtěl??" nahodila jsem zamyšlenej kukuč. "Přesně," kývnul Tom a odložil půlku nesnědenýho dortu na stůl. "Tak co to bude??" podívala jsem se na něj se zájmem. "Noooo... já jsem... já jsem chtěl s tebou mluvit o tom včerejšku," začal trochu nejistě. "Ok," přikývla jsem. "No totiž já jsem ti chtěl vysvětlit to s tim mym zásekem," povidal dál a přitom se nejistě škrábal na hlavě. Na to jsem se začala smát. "Co je??" podíval se na mě Tom nechápavě. "Ty jseš vážně roztomilej," smála jsem se jak o život a Tom na mě jen nechápavě zíral. "Mě nic nevysvětluj. Já to pochopila přesně," přestala jsem se smát. "Vážně??" podíval se na mě Tom udiveně. "No jasně. Tobě se líbí Alex, že jo??" řekla jsem bez obalu. Tom na mě jen vykulil oči, ale potom hned nahodil normální výraz. "Mám pravdu??" zeptala jsem se, když neodpověděl. "No.. tak trochu jo..." zahuhlal Tom. "Ono totiž je to složitější," dodal hned potom. "Co je na tom složitýho??" zajímala jsem se. "No víš... Alex znám od malička a mám ji rád, ale ty se mi zase hrozně líbíš," vysvětlil mi Tom. "Aha. Takže Alex máš rád a já tě přitahuju," schrnula jsem to a Tom tiše přikývl. "Hmmm. Víš co ti na tohle můžu říct??" podívala jsem se na něj. "Co??" zvednul Tom hlavu. "Tohle," řekla jsem, rychle popadla ze stolu svůj dort, naklonila se k Tomovy a rozmázla mu ho přes celej obličej. Potom jsem se usadla zpátky do křesla a začala se šíleně smát...
Pokračování příště =D

Válka dvojčat XVI.

29. ledna 2007 v 22:43 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Proč vám vůbec zakazuje jíst toasty??" zeptala jsem se a se smíchem pozorovala jak se obě holky cpaly toastama. "Protože je to pitomá kráva a neustále nás musí tyranizovat," odpověděla mi s plnou pusou Janis. "To teda jo. Ona nám nezakazuje jenom toasty. My nesmíme ani sladký, ani hamburgery a nic takovýho. Prej to je pro naše zdraví nebezpečný," přikyvovala Jenny. "Tak koukám, že je ta barbie pošahaná ještě víc, než jsem si myslela," prohlásila jsem. "No to si piš. Ona je úplně vypatlaná," huhňala Janis. "Teda kam vy chodíte na tenhle slovník??" zeptala jsem se se smíchem. "No k televizi přece. Víš jak sprostě dneska mluvěj v pohádkách??" zakřenila se Jenny. "No tak to fakt nevim. Na ty se už nedívám," rozesmála jsem se. "Tak to fakt dobře děláš. My už taky radši sledujem ViVu nebo MtV," pokývlala Janis hlavou. To jsem se rozesmála ještě víc. "Teda vy jste fakt správný prckové," smála jsem se. "Neřikej nám tak. Tak nám pořád nadává Angel. To nesnášíme," obořila se Jenny. "Nj sorry. Já zapomněla," usmála jsem se.
"No, ty toasty byly fakt dobrý. Díky," řekla Janis, když byl tác prázdnej. "Neni zač," usmála jsem se. "Teď mi ale řekněte, proč vlastně Angel tak nesnášíte??" podívala jsem se na ně pátravě. "No to je jednoduchý," usmála se Jenny. "Tak povidej," vybídla jsem ji. "Nesnášíme ji, protože nás nechce seznámit s Billem a Tomem," odpověděla mi Janis. "Chech, cože??" začala jsem se smát. "No fakt. Ona je zná od malička ze školy a teď co jsou slavný ví, že mi je zbožňujem a dělá nám naschvály tim, že nám je nechce ukázat," přitakala Jenny. "Aha. Tak to jo," přikývla jsem. "Ale my jí to pěkně oplácíme," zašklebila se Janis. "To jo. My jí děláme hrozný naschvály a pořád ji špehujeme," přikývla Jenny. "A nejen to. My ji taky pořád fotíme, aby jsme měly co nejvíc věcí proti ní," dodala Janis. "To úplně nesnáší," kývla Jenny. "Tak to se jí ani nedivim. Nejspíš neni moc příjemný, když si holí nohy a vy jí u toho fotíte," zasmála jsem se. Jenny s Janis se jenom miloučce usmály a nohodily kukuč naprostejch neviňátek. "Hele já dostala na něco chuť. Co takhle zmrzlina??" nahodila jsem šibalskej kukuč. "Zmrzlina??" zopakovaly obě překvapeně. "Ehm," přikývla jsem. "No jasněěěě!!" vykřikly obě nadšeně. "No tak šupem do kuchyně!!" zavelela jsem a se smíchem se vydala ze Janis a Jenny, který se tam rozeběhly jak o život. "No tak máme tu jahodovou, čokoládovou aaaa vanilkovou," řekla jsem, když jsem zkoumala obsah ledničky. "Jahodovou!!" vykřily obě naráz. "Ok," kývla sem, vyndala pixlu s jahodovou zmrzlinou a podala ji i s dvouma velkejma lžícema holkám. Ty se s ní usadily k malýmu stolku a hned se do ní pustily. Já jsem si vytáhla čokoládovou a usadila se s ní na linku. "Teda ty seš fakt super," zahuhlala Jenny. "Jo to jseš," přikývla Janis. "No dík. Vy jste asi dvojčata co??" usmála jsem se. "No jasně," zakřenila se Jenny. "Myslela jsem si to. Tady jsou dvojčata asi v módě," přikývla jsem. "No ani ne. My, vy a Bill s Tomem jsme jediný dvojčata tady," vyvrátila mi Janis. "Aha. Hmm a proč jste si myslely, že jsem šlapka??" zajímala jsem se. "No protože jseš jenom v tričku a spodkách a tak choděj podle Angel oblíkaný šlapky," vysvětlila mi Jenny. "Ale vůbec nejsi šlapka jak Angel tvrdila. Vůbec nejsi taková mrcha jak o tobě říkala," zahuhňala Janis. "Tak tohle o mě říkala Angel??" zeptala jsem se. "Jo. Říkala to Alex. Pořád jí to říká a taky že jí chceš přebrat Billa a Alex Toma a že jdeš prostě po všech," kývla Jenny. "Přebrat jí Billa?? Copak spolu choděj??" zeptala jsem se nechápavě. "Ne nechoděj. Angel je do Billa úplně hotová, ale on na ni kašle. To ji hrozně štve," zakřenila se Janis. "Aha. Chápu," přikývla jsem. "Jak dlouho jsou vůbec Angel s Alex nejlepší kámošky??" zajímala jsem se. "No už od malička. Naši a vaši rodiče jsou přátelé a pracujou ve stejný firmě," odpověděla mi Janis. "Jo znaj se od malička a vždycky si trapně řikaj A und A jako Angel und Alex. Je to úchylný," ušklíbla se Jenny. To mě znova rozesmálo. "Hele víš co Sendy??" podívala se na mě Janis. "Copak??" mrkla jsem na ni. "Protože jseš fakt v pohodě a nejsi taková tupka jako ty dvě, něco ti prozradíme," zamrklala na mě Janis. "Jo, něco ti prozradíme," přitakala Jenny. "No tak mluvte," pobídla jsem je. "Dávej si na Alex a Angel bacha. Něco na tebe chystaj," řekla moudře Jenny. "Jo. Dneska se o tom celej den bavily. Chtěj tě nějak uzemnit, aby ti ukázaly, že tady nemáš převahu," přikývla Janis. "Řikáš uzemnit??" zopakovala jsem a obě přikývly na souhlas. "Hmm super. Dík za informaci. Aspoň se budu moct přichystat," zakřenila jsem se. "Neni zač. To máš za tu zmrzlinu," usmála se Janis.
"Hele vy dvě. Mám pro vás návrh," řekla jsem, když jsme už zase seděly v obývačce. "Jakej návrh??" vyzvídala Jenny. "No jestli chcete, uzavřeme spolu takovou dohodu. Vy nesnášíte A und A a já budu potřebovat něčí pomoct, abych je přebila, takže co kdyby jsme se proti nim spojily??" podala jsem návrh. "Myslíš jako že by se z nás staly parťáci??" optala se Janis. "Yeah," kývla jsem. Janis se podívala na Jenny a nakonec kývla. "Fajn. My to berem. Budeme ti podávat hlášení o Angel a dělat všechno, co řekneš," prohlásila Jenny. "Fajn," usmála jsem se. "Ale co za to??" zeptala se Janis. "Rádi ti pomůžem pokořit naši sestru, ale to je málo. Musíš něco přihodit," dodala. "Teda vy jste úžasný," zakroutila jsem se smíchem hlavou. Tyhle dvě mi neuvěřitelně připomínaly mě v jejich věku. "No tak co nabídneš??" zeptala se Janis. "Ok. Takže když mi pomůžete, já vás seznámim s Billem a Tomem," řekla jsem nakonec s šibalskym úsměvem. "To jako fakt??" vykulila na mě Jenny oči. "Jako fakt," přikvýla jsem. "Ok. Tak to berem," kývly obě okamžitě. "Ok. Takže parťáci??" rozhlídla jsem se po nich a natáhla k nim ruku. "Parťáci!!" křikly obě a společně sme si plácly. "No fajn. Takže první věc, co vám dám za úkol bude zjistit, co na mě ty dvě přichystaj a od teď mi můžete řikat Sed," zadala jsem jim první úkol. "Sed?? Co je to??" zajímala se Jenny. "To byla moje přezdívka v Berlíně. Tak mi říkali kluci. Nikdo jinej mi tak říct nesmí, ale vy jako mí parťáci můžete," vysvětlila jsem jim. "Ok. Tak fajn Sed," přikývla Janis. V tom se dolů přihnala Angel s Alex. "Jde se domů, takže zvedejte krovky a bez keců!!" křikla na Janis a Jenny. Ty se jen ušklíbly a vstaly. "Tak čau," pozdravila jsem je a pozorovala jak je Alex došla vyprovodit a potom se vrátila do obývačky.
"Kde jsou vůbec všichni??" zeptala jsem se jí se zájmem. Nějak mi ještě nejde přes pusu máma a táta. "Máma s tátou jsou v práci," odpověděla mi Alex. "V neděli??" nechápala jsem. "Jo v neděli. V jejich podniku je to normální," přikývla Alex. "No tak to je super," houkla jsem a zvedla se. "Kam jdeš??" zeptala se Alex. "Proč tě to zajímá??" otočila jsem se na ni. "No... " začala zase koktat. "Když to musíš vědět, jdu ven," přerušila jsem ji a vydala se k sobě do pokoje. Tam jsem na sebe v rychlosti natáhla volný kalhoty, bílý tričko ze kterýho mi trochu čouhalo břicho a na hlavu jsem si nasadila kšiltku, protože venku svítilo docela prudký slunce. Potom jsem se vydala rovnou dolů a pryč. Alex si jenom povzdechla, když slyšela bouchnutí dveří. Takhle si to teda vůbec nepředstavovala. Vůbec ji nenapadlo, že z ní a jejího dvojčete budou nepřátelé místo přátelé a že se s nim bude přetahovat o kluka. Zatímco Alex dumala nad naší situací, já jsem se vydala na bus, kterej mě měl dovíst do centra. Měla jsem v plánu oběhnout si tam pár obchoďáků, protože když už mám zazobanýho tatínka, musim toho aspoň trochu využít...
Pokračování příště =D

Len nevlastná sestra IX.

29. ledna 2007 v 22:03 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
Keď som sa prezliekla a keďže je vonku dnes pekne ,dovolili nám sa prejsť po areály nemocnice ,aby sme mali aspoň trochu čerstvého vzduchu.
Tak sme šli všetci traja spolu (ja, Chik ,Susi) a Katrin išla za nami a hrala sa z nejakou hrou .
"Ten Bill je naozaj tvoj nevlastný brat?" vypytoval sa Chik.
"No bohužiaľ naozaj .. Prečo sa to znova pýtaš?" nechápala som.
"Pretože je do teba buchnutý a dosť to vidno." Odviazal si jazýček. To na mňa Susi milo pozrela a bolo vidno ,že ju to trošku zabolelo pri srdiečku. Je vidieť ,že sa jej páči a že jej spomienky su dosť silné. Keby sa jej chalan na Billa tak nepodobal ,možno by bolo všetko fajn. Ale už to fajn nebude. Pretože Tom ma zrejme neznáša nikdy zo mnou už neprehovorí a Bill je do mňa bezhlavo zaľúbeny ,takže s toho už nevídem.
Láska je hrozná vec . Bolí i smeje sa . Ma mnoho tvári ,ale u mňa sa teraz prevaju v bolesti a v tvári tej zlej. Ale možno ... Možno som si našla dobrých priateľov ,ktorých nechcem stratiť ,aj keby som tu mala ostať do konca svojho života.
Keď sme pokračovali v ceste Katrin si k sebe zavolala Susi ,aby sa porozprávali. Mňa to teda neodradilo a ďalej som sa rozprávala z Chikom.
"Ja viem. Povedal mi to do očí ,ale ja... Ja ho neľúbim. Je to môj nevlastný brat a cítim k nemu len súrodenecku lásku ,nič viac. Teda možno niečo malo viac ,ale to bolo asi tým bozkom...." vysvetlila som mu.
"Akým bozkom? Vy ste sa už i bozkávali?" vyvalil oči.
"Áno a bola to moja chyba. Totiž všetko zo seba tak vysipal ,že ma to proste k nemu pritiahol a musela som to urobiť. Chápeš? Mám ho rada." Milo som sa na neho usmiala.
"Jasne ,chápem ťa." Sklonil smutne hlavu ,akoby ho to trápilo a nechcel už o tom hovoriť. Tak som už radšej mlčala a tak sme sa spolu vrátili do izbieb.
Teda Katrin ,Susi a Chik išli do izby ,ja som si sadla na to miestečko v kúte ,na chodbe. Je to tu fakt príjemne a v kľude tu môžem premýšľať.
Zatvorila som oči a znovu sa potopila do minulosti a sladkej 13 ,kde som sa bláznila z Kess, Tomom a Billom....
"Oh Júlia ,Júlia prečo si len Júlia." Smial sa Tom stajúc pod mojím oknom z fľašov v ruke. Na mojom balkóne bola Kessy a lakovala si nechty ,pričom jej pomáhal Bill.
"Lebo niesom Júlia ,ale Niky a ty "Rómeo" prestaň piť." Zakričala som na neho a vylievala mu pivo na hlavu. Teda aspoň sa o to snažila.
"No počkaj." Vykríkol ,keď toho už mal plné zuby. Rýchlo vbehol do domu a o pár minút som už cítila niečo na bokoch ,hladiac mi ich.
"Hej , s tým alkohol by sme už mali naozaj prestaň . Ak nám na to prídu zabijú nás." Pošeptala som ,aby to Kess a Bill nepočuli.
"Neprídu nám nato ségra. Veď sme šialene prefíkany. Nakúpime nové." dvihol ma a len tak tak ma vyhodil von oknom. Hrozne som sa bála ,ale bola to neskutočná sranda.
"Ty si hrozne šibnutý." Smiala som sa a Tom zo mnou. Potom ma pustil a šli sme po další alkohol ... Boh vie ,čo vtedy robili Kessy a Bill...
"Ahoj ,tak som tu." Ozvalo sa a ja som sa musela vrátiť do reality a prestala som premýšľať.
Nado mnou stál vyusmievaný Bill .
"To je super ,ale nemám na to náladu." Vstala som a chcela odísť do izby.
"No tak Niky. To mi neurobíš. Celý deň sa pripravujem na to ,čo všetko ti chcem povedať a ty urobíš toto?" urobil psie očká.
"Bill ... Prišla som na to ,že ťa mám naozaj rada ,ale nie že ťa ľúbim ,fajn? Proste k tebe cítim viac ,než súrodenskú lásku a menej než lásku k chalanovi. Som teraz hrozne mimo ,pretože neviem či ešte ľúbim Toma ,alebo nie. Najlepšie by bolo ,keby ..." to sa ku mne priblížil a začal ma bozkávať. Nečakala som to ,tak som sa od neho odtrhla.
"Nerob znovu tú istú chybu." Oprela som sa o stenu a bola som od neho čo najďalej.
To som z izby počula kroky a milý smiech ,ktorý som poznala - Katrin.
"A vrajže je to tvoj nevlastný brat. Priznajte sa ,čo medzi sebou máte? Prečo tak hrozne lámeš Susi srdce?" hovorila zo všetko nenávisťou ,ale i žiaľom.
"Neviem čo maš za problém Katrin ,ale nemiešaj sa do môjho života. Ja sa predsa do toho tvojho nestarám ,tak daj pokoj!" hovorila som nazúrene.
"Nedám ti pokoj. Staráš sa do Chika a to ti nedovolím. Je to môj najlepší kamarát a nemôžem ti dovoliť ,aby si mi zobrala i jeho." To sme sa na ňu nechápavo pozreli.
"Ako to myslíš? Veď ja ti nikoho neberiem." Zamračila som sa. Predsa niesom žiadna zlodejka.
"Vzala si mi Susi. Opantala si si ju okolo prsta ,ako to robíš i s týmto tu ,akože tvojim bratom a pokúšaš sa to vyskúšať i na Chikovi ,lenže ja ti to nedovolím. Nedovolím ,aby si mi zobrala to jediné na čom mi záleží." tak tomu naozaj nerozumiem.
"Myslím ,že si to zle pochopila. Niky ti ich predsa neberie. Len si tiež chce nájsť kamošov. Oni sa predsa sami rozhodujú ,či chcú byť z ňou kamoši ,alebo nie. A mňa si neopantala okolo prsta . Nieje to jej chyba ,že som sa do nej zamiloval. Je to len moja chyba. Myslím ,že potrebuješ veľa rád." Podporil ma Bill. Ja som tam ostala len ticho stáť a pozorovať ich.
Katrin sa len v očiach rožiarili iskry a Bill bol v kľude. To vybehla na chodbu Susi z Chikom z veselým spevom a tancom.
Hrozne sa pritom smiali a vyzerali naozaj bláznivo.
Autor: Werča

Válka dvojčat XV.

29. ledna 2007 v 20:23 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Páááni to byl ale zážitek," vyhekl Bill, když vyčerpaně dosedl na sedačku v boxu. "Tak jaký to bylo??" zeptal se značně opilej Georg. "No super. Jsem si nemyslel, že tanec může bejt taková legrace," odpověděl mu Bill. "Takže teď už si se mnou konečně zatancuješ??" naklonila se k Billovy Angel. "Promiň A ale dneska už mám fakt dost," zavrtěl Bill hlavou. "Třeba příště jo??" usmál se, když Angel nahodila smutnej kukuč. "Hmm tak příště," přikývla a hodila po mě nenávistnej pohled. Já jsem se na ni jenom vesele ušklíbla a mrkla na Toma, kterej vypadal trochu zaraženě.
"No tak to už dneska zabalíme, co vy na to??" navrhl nakonec Bill. "Naprostej souhlas," přikývla jsem. "Ok. Tak se zvedáme," zavel Bill a tak jsme se všichni dali na odchod. Rychle jsme zaplatili a potom se začali dobejvat ven z klubu. "Tak zatim a ráda jsem vás poznala," začala jsem se venku loučit s Georgem a Gustavem. "My tebe taky. Jseš fakt super," usmál se na mě Gustav a Georg s těží přikyvoval. "Fakt?? Tak to se asi zase brzo uvidíme co??" zakřenila jsem se. "No jasně že jo. Zase někam pudem pařit," mrknul na mě Bill. "No super. To si zase zatancujem, že jo Georgu," otočila jsem se se smíchem na Georga. "No jasněěěě," zahučel Georg a začal se šíleně smát. "No tak se mějte a držte se," rozloučila se s Alex a Angel Kathrin. "Držte se?? A čeho??" zeptala jsem se a kluci dostali okamžitě záchvat smíchu. "Hmm my už radši jdem," řekla místo odpovědi Kathrin, popadla Gustava a společně s Georgem se vydali pryč. "No tak dobrou noc!!" křikla jsem na ně ještě a rozhlídla se po zbytku. "Co teď??" zeptala jsem se. "No teď vás doprovodíme domů," odpověděl mi Bill a tak jsme se vydali na busovou zastávku, kde jsme pár minut počkali na autobus, kterej nás odvezl k Angel, k nám a potom Billa a Toma nazpátek.
"Aaaaaaaaach konečně pohodlíííí," vyhekla jsem a skočila na gauč, když jsme se s Alex dopotácely do obývačky. Alex na mě jen tiše koukala. "Teda řeknu ti, že Tom je vážně rozkošnej. Asi jsem si právě vyhlídla novou zábavu," podívala jsem se na ni se spokojenym úsměvem. "Na to teda zapomeň!!" vyhrkla na mě Alex najednou. "Ale ale copak?? Snad se ti Tom nelíbí??" zeptala jsem se škádlivym tónem. "To teda líbí a už hodně dlouho, takže ho nech bejt nebo..." vyhrkla Alex a zarazila se. "Nebo co?? Copak mi uděláš??" zeptala jsem se jí se zájmem a posadila se. "Nebo uvidíš!!" sykla Alex naštvaně."Vážně??" povytáhla jsem obočí. "Vážně," přikývla Alex s naštvanym výrazem. V tom ale šíleně vyjekla a praštila sebou na zem, protože jsem jí prudce podrazila nohy. "Tak co uvidim??" zeptala jsem se, když jsem si na ní obkročmo sedla a pevně jí sevřela ruce, aby se nemohla bránit. "Pusť mě!!" křičela Alex a prudce sebou škubala. "Tak co uvidim hm??" zopakovala jsem jí otázku a prudce s ní trhla. "Pusť mě!!" křikla Alex zoufale. "Neuvidim nic, protože ty na mě nemáš sestřičko," sykla jsem jí do tváře. "To se ještě uvidí!!" odporovala Alex. "Toma nedostaneš!! Ten je můj!!" křikla ještě. "Že jsem si nikde nevšimla cedulky zadán, když jsem se s nim líbala," zasmála jsem se. Alex se na mě jenom nechápavě podívala. "Čemu se divíš?? Tom se mi líbí a já nemám problém dostat to co chci, takže si dej pozor. Když něco chci, neberu na nikoho ohledy a klidně jdu i přes mrtvoly," prohlásila jsem tvrdě. Alex na mě jen zděšeně zírala. "Mě prostě nepřebiješ," dodala jsem ještě, zvedla se z ní a se smíchem se vydala z obývačky pryč. Alex zůstala ještě chvíli ležet ztuhle na zemi, ale potom se rychle zvedla a s pláčem se rozeběhla za mnou. Rychle vyběhla schody a vpadla rovnou do koupelny, kde se zamkla. Já jsem ze svýho pokoje slyšela jen bouchnutí koupelnových dveří a za několik málo minut na to mě začala znovu brnět kůže na ruce. "Sakra už zase??" zaklela jsem a promnula si ruku. "Takhle často mě to nikdy nebralo. Co to má být kruci??" nadávala jsem a přitom se chystala do postele. "Hmmm, možná jsem to s Alex trochu přehnala. Vypadá jako velká citlivka a nerada bych, aby se složila. To by mě máma s Maxem asi zabili," napadlo mě, když jsem už ležela v posteli a Alex byla pořád zamčená v koupelně. "No co. Snad neni taková bábovka, aby se sesypala a nebude tomu všemu přikládat takovej důraz. Přece jenom to bylo pitomý dohadování a při něm se toho nakecá... To je normální. Kluci by o tom mohli vyprávět," usoudila jsem nakonec a s tim i usnula. Teprv, když jsem já už tvrdě spala, Alex vylezla z koupelny a zavřela se do svýho pokoje, kde celá ubrečená usnula.
Celou noc jsem prospala v klidu a druhej den se vzbudila až někdy odpoledne. Ještě celou půl hodinu po probuzení jsem se převalovala v posteli a přemlouvala se ke vstávání. Nakonec mě ale vyhnal z postele hlad. Pomalu jsem se vysoukala z pod deky, natáhla na sebe tričko se spodnim prádlem a naprosto stejně jako včera jsem se vydala dolů, kde jsem nejdřív zamířila do kuchyně pro něco k jídlu. Po chvilce šmejdění jsem našla potřebný věci na vytvoření toastů a tak jsem se do nich pustila. Nadělala jsem jich celej kopec, k nim popadla z ledničky džus a už jsem se šinula do obývačky, odkud se ozýval podivnej křik. "Vy jste si tu otevřely školku??" prohlásila jsem s ironickym tónem, když jsem vlezla do obývačky, kde seděla Alex a Angel a kolem nich pobíhaly nějaký dvě děti. "Ne, to jsou Angel sestry," odpověděla mi Alex. "Aha a co tady dělaj??" zeptala jsem se a usadila se pohodlně do křesla. "Dneska je musim hlídat jako odplatu za to, že jsem včera šla do klubu," odpověděla mi Angel. "Cože?? Ty musíš hlídat tyhle mrňouse za to, že jsi někam šla??" zeptala jsem se se smíchem. "Jo," přikývla uštipačně Angel. "Angel, Angel ona je nahá," přiběhlo jedno z těch dětí k Angel a ukázalo na mě. "Neni nahá Janis. Jenom neni slušně oblečená," vysvětlila jí Angel. "Proč nejsi slušně oblečená??" podívala se na mě zvědavě Janis. "Ty jsi šlapka??" zeptalo se to druhý dítě. "Ne nejsem šlapka. Jsem Sendy prcku," odpověděla jsem jí se smíchem. "Já nejsem prcek!!" ohradilo se to dítě. "Jasně prcku," zasmála jsem se. "Janis, Jenny neotravujte a zalezte někam!!" vyjela na ně Angel ostře. Janis s Jenny na ni jen vyplázly jazyk a vyběhly z obývačky. "Fakt milý sestřičky. Je vidět, že jste příbuzní," ušklíbla jsem se na Angel. "Alex pojď. Dořešíme to u tebe v pokoji," řekla Angel, hodila po mě další ze svejch nenávistnejch pohledů a odtáhla Alex za ruku pryč z obývačky. Já jsem se jenom s velkym úšklebkem pustila do svejch toastů a zapla si bednu. Mezitim, co já jsem se dole cpala a v klidu koukala na televizi, Alex byla s Angel zavřená u sebe v pokoji a společně řešily jak mi dát pořádnou lekci.
"Musíme už něco konečně udělat Alex. Tohle přece nejde. Nemůže se takhle k tobě chovat," promlouvala Angel do duše Alex. "Jenomže co?? Ona má pravdu. Já na ni nemám," zeptala se Alex zoufale. "To neni pravda. Jste si rovný, vždyť jste dvojčata. Ty se jí jenom nesmíš bát a začít něco dělat!!" přesvědčovala ji Angel. "Ale co mám dělat A??" nechápala Alex. "Musíš začít o Toma bojovat. Nesmíš jí vyklidit prostor. Ať vidí, že se jí nebojíš a že se jen tak lehce nevzdáš," vysvětlila jí Angel. "Jenomže já ani nevim, jestli o mě Tom stojí. Nerada bych se ztrapnila," namítla Alex. "Ale jdi. Znáte se od malička a Tom tě má moc rád. Určitě bude stát spíš o tebe než takovou couru jako je tvoje sestra. Vždyť to sám včera viděl. Nejdřiv se lísala k němu a potom hned k Billovy. A to nemluvim o tanečku s Georgem a tamtim klukem," mávla Angel rukou. "Tim si teda nejsem tak jistá. Tom je na tenhle typ holek," řekla Alex. "Jo, ale jenom do tý doby, než je dostane do postele. Potom ho už nezajmaj," prohlásila Angel. "Ok. Jak chceš. Udělám všechno, co budeš chtít," kývla Alex rezignovaně. "Výborně," zaradovala se Angel a pevně Alex objala. "Uvidíš, že společně ji dostanem," zasmála se a začala Alex lechtat, čemuž se obě začali smát jak praštěný. Zatímco Alex a Angel blbly nahoře, já jsem už dobrejch deset minut po očku pozorovala Janis s Jenny, který se schovávali nejdřív za rohem a teď za gaučem a nenápadně mě sledovaly.
"Budete se tam ještě dlouho schovávat a špehovat mě nebo si dáte taky toast prckové??" ozvala jsem se nakonec a natáhla ke gauči ruku s tácem toastů, aniž bych se tam podívala. "Nejsme prckové!!" ozvala se Janis. "Ok, ok. Tak dáte si nebo se budete pořád jenom hladově dívat??" zeptala jsem se znova a konečně se na ně otočila. Obě už stály na nohách a upřeně mě sledovaly. "My by jsme si vzaly ale nesmíme," řekla nakonec Jenny. "Nesmíte?? A to jako proč??" povytáhla jsem nechápavě obočí. "Protože nám to zakázala Angel. Ona nám pořád něco zakazuje a hlavně takovýhle jídlo," odpověděla mi Janis. "A vy si to necháte líbit?? Že se na ni nevybodnete," zakroutila jsem hlavou. "To by sme fakt rádi, jenomže je nám teprv 8 a tak si nemůžem moc vyskakovat," povzdychla si Jenny. "Aha. No tak teď tady ale Angel neni, takže si klidně vemte," zakřenila jsem se. Janis s Jenny se na sebe nejdřív podívaly a nakonec se obě po toastech hladově vrhly.
Pokračování příště =D

Válka dvojčat XIV.

29. ledna 2007 v 20:22 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Alex to je vážně tvoje dvojče??" zeptala se nevěřícně Kathrin, když začali hrát jednu z mejch oblíbenejch tanečních písniček a tak jsem se do tancování pořádně opřela. "Jo je," přikývla Alex a upřeně na mě zírala. "To je neuvěřitelný jak jste rozdílný. Vždyť ona se chová jak štětka!!" konstatovala Kathrin, zrovna když jsem se o Maxe otřela silně zadkem a přitom se neustále vesele smála.
"Tancuje fakt dobře co??" prohlásil Gustav a mrknul na Toma. "Perfektně. Je u toho fakt sexy," přikývl Tom a nespouštěl ze mě oči. "Je to zajmaví. Když skáče po střechách, vypadá jak kluk, když je v normálu, je to pohodová a vtipná holka a když tancuje, umí bejt fakt sexy," připojil se Bill. "Skáče po střechách?? Cože??" podíval se na Billa nechápavě Gustav. "No jo. To je její zábava. Skákání po střechách, šplhání po balkonech a tak. Řeknu ti, že dost bláznivý," vysvětlil mu zabaleně Bill. "No potěš. To je ale holka," písknul Gustav a znovu se na nás zadíval. V ten moment jsem právě tancovala s Georgem a šíleně jsme se u toho oba smáli. "Ježiš Sendy jestli budu takhle trsat ještě chvilku, zhroutim se," smál se na mě Goerg. "No tak si jdem na chvíli sednout ne??" zakřenila jsem se. Georg jenom přikývl a tak jsme se vydali zpátky do boxu. "Aaaaaaaa naši tanečníci," zasmál se Gustav, když jsme s Georgem dosedli na sedačku. "Teda řeknu vám, že tanec je pěkně namáhavej," vyhekl Georg a vyklopil do sebe plnou skleničku alka. "No neřikej," začal se smát Tom. "Hele já ale ještě nejsem unavená. Kdo jde tancovat??" rozhlídla jsem se po klucích. "Nooo já bych šel, ale na tvoje taneční umění fakt nemám a Kathrin by mě asi zabila," zašklebil se Gustav. "Hmm chápu," přikývla jsem s úšklebkem. "No tak já se obětuju," prohlásil Tom a vyškrábal se z boxu. "Fajn," usmála jsem se, popadla ho za ruku a už ho táhla na parket. V tom začali hrát nějakej slaďák, takže jsme se k sobě s Tomem nalepili a začali pomalu tancovat. "Takže ty tanci se mnou řikáš obětování se??" zasmála jsem se na něj. "No tomu divokýmu trsání jo, ale tohle je příjemný," mrknul na mě. "Ahaaa. No jestli ti tohle tělo na tělo tak vyhovuje, můžem se k sobě mačkat ještě víc," zakřenila jsem se. "Hele to byl jenom vtip," zasmála jsem se, když mě na sebe Tom silou namáčkl. "Hmmm to máš smůlu," zamrkal a sjel mi rukama na zadek. "Víš že takhle jsi sexy??" usmál se. "Fakt?? A co s tim??" nahodila jsem vyzývavej pohled. "Hmm co třeba tohle??" naklonil se ke mě a políbil. "Proč ne," usmála jsem se a přitáhla si ho k sobě. "No líbá se fakt dobře. Uvidíme, kam až bude ochotnej zajít..." pomyslela jsem si v duchu a pevně objala Toma kolem krku.
"Nooo, tohle nebylo špatný," usmála jsem se, když jsme se od sebe odtrhli. "To teda nebylo," přikývl Tom a znova si mě k sobě přitiskl. "A co dál??" nahodila jsem zvědavej kukuč. "A co by sis představovala??" odpověděl mi Tom otázkou. "Nooo," udělala jsem zamyšlenej obličej a natáhla se k Tomovu uchu. "Jestli chceš, vem si," zašeptala jsem, chytila Tomovy ruce do svejch a posunula je z mýho zadku na pas "dvakrát ale nenabízím," dodala jsem a zadívala se mu do očí. Tom se na mě překvapeně podíval a nevěděl, co říct. "No... já..." začal koktat a těkal pohledem ze mě k boxu, kde seděla Alex, Angel a zbytek lidí. "Fajn. Jak chceš," usmála jsem se, krátce ho políbila a odešla. Tom tam zůstal stát jak solnej sloup a nechápavě se za mnou díval. "Neni to až takovej děvkař," zašklebila jsem se při cestě do boxu. "Bille pojď tancovat," přišla jsem s velkym úsměvem na tváři k boxu. "Já ale netancuju," usmál se na mě Bill. "Proč ne?? Neumíš to??" zajímala jsem se. "No vlastně moc ne," přikývl Bill. "No tak já tě to naučim," zasmála jsem se, popadla ho za ruku a vytáhla ho z boxu. "Ale já vážně netancuju," protestoval Bill. "No tak teď už jo," zakřenila jsem se a začala ho táhnout na parket. Po cestě jsem potkala Toma, kterej se ještě celej ohromenej vracel do boxu. "Bille?? Ty tancuješ??" podíval se tázavě na bratra. "Ne netancuju, ale Sendy si to nějak nechce nechat vysvětlit," odpověděl mu Bill rozpačitě. "Aha," přikývl Tom a tázavě se na mě zadíval. Já jsem se jenom vesele zakřenila a tak se Tom dal na odchod. "Takže," postavila jsem se před Billa. "Na tancování neni nic těžkýho. Stačí jenom hejbat boky," usmála jsem se. "Fakt?? Jenom kroutit boky??" zeptal se Bill nedůvěřivě. "Jo jasně. Koukej," zasmála jsem se a začala lehce pohupovat boky. Bill mě přitom bedlivě pozoroval. "Skus to taky," pobídla jsem ho. Bill se na mě jenom zděšeně podíval a potom párkrát pohnul bokama, z čehož jsem dostala záchvat smíchu. "Vidíš?? Tohle pro mě neni. Jdu zpátky," řekl Bill okamžitě a otočil se k odchodu. "Ale no tak počkej. Já to tak nemyslela," chytila jsem ho za ruku. "Žádnej učenej z nebe nespad," dodala jsem, když se Bill zastavil. "Hmmmm," zabručel Bill. "Pojď. Skusíme to spolu," navrhla jsem a začala znova pohupovat boky. "Když já nevim," poškrábal se Bill bezradně na hlavě. "Chyť mě za boky," nakázala jsem mu. "Cože??" podíval se na mě Bill překvapeně. "No chyť mě za boky!!" zopakovala jsem mu to. "Ale- ale," začal Bill koktat. "Ach bože," povzdechla jsem si, chytila Billovy ruce a položila si je na boky. Potom jsem svoje ruce dala na ty jeho a začala s nima lehce pohupovat do stejnýho rytmu s těma mejma. "Vidíš?? Stačí jenom hejbat boky," usmála jsem se na něj. "Hele to neni tak těžký," zakřenil se Bill po chvilce. "No a co jsem ti celou dobu říkala??" zakřenila jsem se a oba jsme se začali smát.
"No vidíš to?? Já tady do Billa bezvýsledně hučim skoro dvě hodiny, aby šel tancovat a jenom přijde ona, už je na parketě," řekla Angel jedovatě, když společně s Alex a Kathrin sledovala jak se s Billem dobře bavíme. "Ona je fakt strašná. Je jak uragán," přitakala jí Kathrin. "Ona je vážně hrozně divoká. Vypadáto, že si dokáže každýho omotat kolem prstu," přikývla smutně Alex. "Nebo aspoň u kluků to tak vypadá," dodala při pohledu na Toma, kterej mě a Billa upřeně sledoval. "Tohle jí teda nedaruju. Musíme na ni něco vymyslet, aby viděla, že si nemůže dělat co chce," řekla prudce Angel a pro utvrzení praštila pěstí do stolu. "Naprosto s tebou souhlasim. Tohle by jste si neměli nechat líbit," přitakala ji Kathrin. "Taky že nenecháme. Zítra začnem plánovat," prohlásila rozhodně Angel a podívala se na Alex. Ta jenom mlčky přikývla a znovu se zadívala na Toma a potom na mě a na Billa. "Hele už mi to docela jde," zasmál se Bill, když už sám tancoval. "To teda jo. Jseš dobrej," zasmála jsem se. "Co to má vlastně tvůj brácha za skupinu??" zeptala jsem se. "No ona to je naše skupina," opravil mě Bill. "Vaše?? Takže ty jseš v ní taky??" zajímala jsem se. "Jo jsem a Georg s Gustavem taky," přikývl Bill. "Fakt?? A co tam děláš??" zeptala jsem se. "No já zpívám, Tom hraje na kytaru, Gustav na bicí a Georg na baskytaru," odpověděl mi Bill. "Na kytaru?? Tom hraje na kytaru?? Wow," pískla jsem a Bill se začal smát. "Nj Tom hraje fakt dobře," přikývl se smíchem. "Tak to bych chtěla vidět," usmála jsem se. "Tak někdy přijď s holkama. Oni chodí na naše skoušky a tam to uvidíš a uslyšíš," navrhl Bill. "Faaaajn. Pozvání se přijímá," zakřenila jsem se a znova jsme se rozesmáli.
Pokračování příště =D

Život si nevybírá 45.

29. ledna 2007 v 20:20 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"No tak hotovo," oznámila jsem klukům, když jsem skončila s úklidem a vlezla do pokoje. Kluci byli ještě pořád u kompu a právě zkoumali stránky anti.
"No koukej na tohle. Kdybych si nebyl stoprocentně jistej, že to neni pravda, uvěřil bych tomu jak je to věrohodný," prohlásil Bill při pohledu na svoji a Tomovu fotku, kde stál Tom za nim a měl svoji ruku v jeho kalhotách. "To teda jo. Je to dobře udělaný," přikývl Tom a oklepal se. "Je to ale nechutný. Nechápu, že dokážou ztrácet čas s takovejma kravinama," dodal a mrknul na mě. "Tak to taky nechápu. Neumim si představit, že bych měla svůj čas trávit tim, že tvořim weby o věcech, který nesnášim. Naprostá ztráta drahocenýho času," řekla jsem a kluci na souhlas přikývli. "Nj. Někdo to prostě dělat musí. Nemůžem bejt jenom obdivovaný. Musíme bejt i nenáviděný," konstatoval nakonec Bill a stránku zavřel. "Hele... to je Vin Diesel..." řekl Tom při pohledu na moji tapetu. "Jo je," přikývla jsem s úsměvem. "A proč ho tam máš??" zajímal se. "No protože je moc hezkej," odpověděla jsem a zálibně si Vina prohlídla. "Hezkej?? Co je na něm proboha hezkýho??" zadíval se na něj Tom nechápavě. "Všechno. Třeba to tělo je naprosto dokonalý. Má úžasně vypracovaný svaly," řekla jsem zasněně. "Svaly jo??" zopakoval Tom, podíval se s Billem na sebe, potom se oba sjeli pohledem a znova se zadívali na monitor. Z toho jsem okamžitě dostala záchvat smíchu a Gustav s Georgem taky.
"No nic. Radši by sme se měli přichystat. Za necelou hodinu mám bejt u tý kadeřnice," řekla jsem, když jsme se přestali smát. "Ok," kývli kluci a začali se schánět po oblečení. Já jsem si ze skříně vyštrachala upnutý džíny, černej top s návleky na ruce a vklidu se do toho převlíkla. Potom jsem si zabrala místo u kosmetickýho stolku, kde jsem se v rychlosti namalovala a pročesala si vlasy. Potom jsem tam pustila Billa a uvelebila se s klukama na postel. Mezitim, co se Bill chystal, já jsem se s pošřuchovala s Tomem a Georg s Gustavem zkoušeli, kterej z nich dvou si dá nohu za hlavu. "Aaaaaaaaaa já už nemůůůůžůůůůůů," křičel Gustav, když mu Georg chytil levou nohu a silou mu ji tlačil na krk. "Ježiši co blnete??" začala jsem se smát, když jsem seděla na Tomovy a otočila na ně hlavu. "My neblbnem. Jenom závodíme," zakřenil se na mě Georg a znova zatlačil na Gustavovu nohu. "Eeeeeeeeeee," zavyl Gustav a vypoulil na mě oči. Tomu jsem se začala tak šíleně smát, že jsem z Toma spadla a celá vysmátá se válela vedle něj. Tom toho okamžitě využil, vyskočil na mě a začal do mě šťouchat prstama, čemuž jsem se smála ještě víc. "Teda vy jste jak malý," prohlásil Bill, když vstal od stolu a otočil se na nás. "Hmmf??" zkroutil na něj Gustav tázavě pohled, protože mu srkz Georgovo lámání nerozuměl. "Ale nic," mávnul Bill se smíchem rukou, rychle popadl ze stolu můj foťák a začal nás fotit. "To by- to by stačilo- ne??" řehtala jsem se mezi Tomovym pošťuchováním. "Taky si myslim," hekl Gustav s úplně rudym obličejem. "Ok," kývl Tom s Georgem současně, slezli z postele a stoupli si vedle stojícího Billa. Já jsem se stěží posadila a začala si s odeznívajícím smíchem urovnávat vlasy. "Heeej, nemoh by mi někdo...uf... pomoct??" ozval se po chvilce snažení Gustav. "No jasně," kývla jsem, pomalu se k němu doškrábala a se smíchem mu pomáhala navrátit nohu do původní polohy. "Aaaaaaauuuuuuuu," zavyl Gustav, když jsem po několika neúspěšnejch pokusech prudce zabrala a on si nohou odřel ucho. "Sláva," oddychla jsem si, když mu noha klesla vedle druhý. "No super. Noha je na místě, ale div jsem nepřišel o ucho," zakňučel Gustav a třel si rudý ucho. "Ty chudinkooo," zasmála jsem se, naklonila se k němu a začala mu na ucho foukat. Gustav se jen spokojeně zaculil a držel jako poslušnej pejsek.
"Hele tak už ale jdem ne??" ozval se Tom po chvilce. "Jj jdem," přikývla jsem a vyškrábala se z postele. V tom se ozval zvonek. "Auto je už tady," oznámil mi Bill. "Super. Tak jdem," kývla jsem a společně s klukama vyšla z pokoje. Na chodbě jsme si rychle nazuli boty a vyrazili ven, kde už stálo auto, do kterýho jsme v rychlosti nalezli. "Takže nejdřiv sjedem pro Martina a potom můžem do města," oznámil Bill řidiči. Ten jenom kývl a rozjel se. "Ahooooooooj," zakřenila jsem se, když k nám za deset minut na to nastoupil Martin. "No čau. Vy ještě žijete??" zasmál se, jakmile dosedl. "Proč by jsme nežili??" podíval se na něj zvědavě Bill. "No umim si živě představit jak vás Sandra trápí," zasmál se Martin. "Trápim?? Já?? To spíš oni trápěj mě," řekla jsem a nahodila mučednickej pohled. "My že tě trápíme??" ozval se Tom. "A ne snad?? Kdo mi vyplejtval všechnu teplou vodu a zlechtal mě jenom proto, abych si lehla jinam??" otočila jsem se na něj. "No my," kývl Tom. "Tak vidíš," vyplázla jsem na něj jazyk. "No jo, ale kdo nás nutí chodit na nákupy a všechno nám zakazuje??" ohradil se Tom. "Já vám nic nezakazuju. Jenom kouření," řekla jsem. "No právě," přikývl Tom. "Nj když já prostě kouření nesnášim a je to pro vaše zdraví," pokrčila jsem rameny a nahodila nevinej kukuč. "No tak koukám, že vy se tam trápíte navzájem," smál se Martin. "My se netrápíme. Náhodou si to všechno moc užíváme," vmísil se dotoho Georg. "Jo jasně. My si to užíváme. Asi jako já dneska ráno, když jses mi snažil narvat nohu za hlavu," ušklíbnul se Gustav. "Nohu za hlavu??" opakoval Martin se smíchem. "Jo fakt. Nejdřiv mi ji tam násilim narval a pak mi ani nepomoh. Musela mě z toho rozmotat Sandra," přikývl Gustav a Martin dostal neuvěřitelnej záchvat smíchu.
"Jsme tady," oznámil nám asi po deseti minutách řidič a zaparkoval auto. "Super. Tak vystupujem," zavelel Bill a vyhrabal se z auta ven. Hned za nim jsem se šinula já, Martin, Tom, Gustav a Georg. "Tak kam??" zeptal se mě Bill, když se rozhlížel kolem sebe. "Tudy," ukázala jsem směr a tak jsme se vydali po ulici ke kadeřnictví. Hned jsem si všimla zvědavejch pohledů, kterejma nás časovali chodci kolem. Nebylo to nijak příjemný, ale kluci vypadali, že to absolutně neřešej a tak jsem se snažila působit stejnym dojmem. Naštěstí bylo kadeřnictví jenom kousíček a tak jsme do něj co nejrychlejc zapadli.
Pokračování příště =D

"Daj tie pracky preč" 2. - XXIII.

29. ledna 2007 v 20:00 | Werča |  ╬"Daj tie pracky preč" 2
"Nočník? Načo bude Jerrymu nočník?" spýtala som sa vyhúkane.
"No predsa tam bude kakať ,piškať ..." to som sa začala smiať ,ako Tom urobil kyslí xicht.
"Ale na to su plienky." Usmiala som sa na neho milo.
"Myslím že Jerry je už dosť veľký na plienky ,nie?" otočil sa na Ajku ,Sendy a Gustava ,ktorý len horúco prikyvovali.
"Učiť ho budeš ty." Podala som mu spať nočník a šla som do obývačky ,kde som sa posadila na pohovku. Všetci išli hneď za mnou a posadili sa vedľa mňa.
"Ako bolo na turné?" vyzvedala poloopitá Ajka.
"Výborne ... Teda chcel som povedať ,že bez vás bolo smutno." Začervenal sa Tom ,keď som po ňom hodila zlostný pohľad.
"Aha takže výborne. Určite tam bolo veľa báb s ktorými si si užil ..." povedala som naštvato. Nebojte nemyslela som to vážne ,len si z neho robím srandu! :D
"Bolo tam veľa báb ,ale ani z jednou som si neužil." Vyplazil na mňa jazyk . Tak sme kecali asi ešte hodinu. Niečo mi tu chýba ,ale neviem čo!
"Počujte nechýba tu niekto?" spýtala som sa ich.
"Bill." Vykríkla Ajka vystrašene.
"Nieeee ..." mávla som rukou ,aby sa posadila a nerobila paniku. Veď ten je určite v kúpeľni ,alebo sa niekde hrá z Jerr....
"Jerry." Vykríkla som vystrašene. "Kde je?" postavila som sa a začala behať po obývačke a hľadať skoro všade. Pod stolom ,pod pohovkou , pod sedačkou ...
"Hej ,hej zlato! Bill je z ním." Chytil ma Tom za ruku a pritiahol ma k sebe. To som sa upokojila a konečne si spomenula ,že Bill zobral Jerryho pozrieť sa na ten darček.
V tom sa otvorili dvere a v nich stál Bill z Jerrym v náruči . Jerry bol úplne uplakaný a mal niečo v uchu ...
"Kde ste boli?" vyšla som na Billa. To som sa ale zastavila pri pohľade na Jerrove pravé ucho a v ňom zapnutú malú náušnicu.
"Bill?" vyšlo zo mňa a nespustila som s toho oči.
"Páči?" usmieval sa ako mesiačik na hnoji ,až mi to prišlo nechutné.
"Môžem ťa zabiť teraz ,alebo až potom?" hovorila som kľudne ,aj keď to vo mne vrelo ,ako najviac mohlo. Nemôžem uveriť tomu ,čo to urobil ...
"Tebe sa to nepáči?" urobil psie očká. To k nám pribehol i Tom a pritiahol si Jerryho k sebe ,aby sa na to lepšie pozrel.
Ticho na to čumel ,až na koniec z neho vyšlo: "Teda bráška ,to je cool." On drží z Billom? Jeho brat môjmu dieťaťu ,bez dovolenia prepichne ucho a on povie že je to cool? Nedokážem to už zniesť.
Zobrala som si Jerryho na ruky a čo najrýchlejšie som z ním šla do izby .
Tam som ho posadila na posteľ a šla do kúpeľne po niečo ,čím by som mu to ucho zakryla.
"Náplaste." Vykríkla som radosťou a uchmatla tri náplaste . V tom pohotovo vbehol do izby Tom a pred mojimi očami odniesol Jerryho znova dolu.
"Tom?" zamrkala som a bežala za ním.
To už tam nikto nebol ,len my dvaja. Nejako rychlo sa všetci unavili.
"Je to iba náušnica! Nerob s toho takú vedu. Aj Bill ju mal keď bol malý. Mne ju dať nechceli. Billovi ju vlastne dali len preto ,aby nás rozoznali ,ale to je fuk. Bude frajer..." uškrnul sa na mňa frajersky. Ja som si sadla vedľa Jerryho a milo sa na Toma usmiala.
"Počúvaj ma! Je mi fuk ,či bude frajer alebo nie ... Jerry má iba rok a nie 5 rokov ,tak sa obaja spamätajte! Je to ešte len decko a sotva to vie rozprávať. A pokiaľ viem ,dvojča nemá!" nazúrene som odišla do svojej izby ,tentoraz bez Jerryho.
Som tak maximálne naštvaná ,že mi teraz nepomôže ani diabol. Na tú naušnicu si proste nezvyknem nikdy. A myslím ,že Billa zato .... čakáte že poviem nenávidim? Vlastne ho obdivujem ,že urobil niečo také a dal mu taký darček. Ach už ani neviem ,či ma to štve ,alebo sa s toho teším.
Jerry je uplakaný ,určite ho to bolelo. Chúďa malinké. Ale na druhej strane bude fešák to je fakt.
No nič kašľem na to ,idem sa hodiť pod sprchu nech si chalani robia čo chcú.
Po sprche som ešte zišla dole nažrať sa ,pretože som dostala nejak hlad. Z obývačky sa ozýval Tomov , Billov a Jerryho smiech.
Rýchlo som do seba napchala nejaké blbosti ,čo dnes Ajka urobila a šla do obývačky ,kde po pohovke ,telke a stolíku boli porozhadzované perie z vankúšov a Andyho perín.
"Tak ten vás pozabíja." zasmiala som sa a to som sa nestihla ani obzrieť a už som mala jeden vankúš na xichte.
"Dík Bille." Uchopila som vankúš a vrátila mu to. Tak som sa do bitky zahrnula aj ja.
Najviac som bila do Toma ,aby konečne klesol k zemi ,ale na neho som slabá.
Bill sa zase "bil" z Jerrym ,ktorý mu dosiahol najviac tak na rozkrok ,takže Bill sa mal čo premáhať ,pretože Jerry si zobral na pomoc autíčka ,ktoré dostal od Sendy.
"Yeah." Vykríkla som keď som konečne zložila Toma . V tom vykríkol bolesťou i Bill.
"Jerryyyyyy!" vykríkol Tom a len tak tak dusil v sebe smiech. Bill si pokľakol z rukami medzi nohami a z očí sa mu hrnuli slzy.
"Kamión." Vyšlo z neho a to som už nemohla a začala sa smiať ako divá ,spolu z Tomom a Jerrym.
Autor: Werča

Život si nevybírá 44.

28. ledna 2007 v 15:10 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Teeda. To už je zase ráno??" protřela jsem si oči a posadila se. K mýmu překvapení byli kluci už vzhůru a koukali na televizi.
"Dobrý ráno," zakřenil se na mě Bill. "Dobrý," odpověděla jsem a mrkla, co to sledujou. "Proč se na to díváte, když tomu stejně nerozumíte??" zeptala jsem se, když jsem zjistila, že koukaj na nějakou telenovelu nebo co to bylo. "No protože my jsme na televizi závislí," odpověděl mi Tom. "A protože je to hrozně napínaví. Oni tu holku právě unesli a chtěj počkat, až porodí a potom jí ukrást dítě, aby se zcvokla," dodal Gustav. "Ehh, cože??" vykulila jsem na něj oči. "No fakt. Je to hrozně zajímavý," přikývl Tom a dál sledoval televizi. "Hele, ale vždyť vy neumíte česky," zarazila jsem se. "To neumíme. No a co??" zeptal se mě Bill. "No tak jak může Gustav vědět, co maj v plánu s tou holkou?? Vždyť to přece nemohl poznat jen z obrázků," odpověděla jsem a zvědavě se podívala na Gustava. "No víš, já si to domyslel. Já tyhle blbosti dřív sledoval dost často s mámou, takže mám představu, co se tam tak asi děje," vysvětlil mi Gustav. "Áha. Tak to jo," kývla jsem hlavou a začala se křenit. "Teda v životě by mě nenapadlo, že by mohla telenovela tak zaujmout kluky," pomyslela jsem si, když jsem sledovala jak to kluci úplně žrali. Mě to narozdíl od nich připadalo jako hrozná blbost a to jsem to sledovala jenom chvilku.
"No slááááva. Konečně to skončilo!!" zajásala jsem, když se objevily titulky. "Teda to bylo ale zajímavý. By mě zajímalo jak to skončí," prohlásil Georg. "No jako každá telenovela. Všechno dobře dopadne," odpověděla jsem. "No zejtra se musíme dívat na pokračování," oznámil Bill. "Ježiš marja. Vždyť to byla taková blbost," zvrátila jsem oči v sloup. "No to teda nebyla!!" ohradili se na mě kluci. "Ok, ok tak nebyla," pokrčila jsem rameny a vylezla z postele. "Nevim jak vy, ale já se jdu najíst. Mám hlad," prohlásila jsem a vyšla z pokoje. Kluci se hnali hned za mnou. "Tak od televize nás odtrhne jedině jídlo," poznamenal mi Tom za zádama. "No neeeeee. Máma nám přivezla čerstvý pečivo," podivila jsem se, když jsem vešla do kuchyně. "No tak si vemte co chcete," položila jsem na stůl všechno možný a kluci se dotoho okamžitě pustili. "Tyjo, to je dobrýýýý," mlaskal Tom, když do sebe ládoval koblihy. "No aby nebylo, když jsou čerstvý," začala jsem se smát. "Nj fakt super," zahuhlal Tom s plnou pusou a už si do ní rval další. "Ježiši Tome uklidni se," strčil do něj Bill a nevěřícně zíral jak se Tom cpal. "Jo, Bill má pravdu. Nikdo ti to nesní," přikývl se smíchem Gustav. "No... tim si teda nejsem... tak... jistej," huhňal Tom s plnou pusou a dál se cpal. "Žereš jak prase," oznámil mu Bill a sám se začal cpát loupáky. "Hmmmf," hekl Tom a mermomocí se snažil kousat. Já to všechno pozorovala se smíchem a ládovala se cereáliema v mlíce.
"No tak jak to dneska provedem??" zeptal se Gustav, když dojedl. "No, nejdřív skočíme k tý kadeřnici a potom půjdem nakupovat," odpověděla jsem. "A potom do kina," doplnil mě huhňající Tom. "Jo. Potom do kina," přikývla jsem. "Super, ale nebudeš u tý kadeřnice moc dlouho, že ne??" podíval se na mě tázavě Bill. "Proč??" nechápala jsem ho. "No protože tam bude určitě hrozná nuda a já strašně nerad čekám," vysvětlil mi Bill. "Hmmm... Tak si tam můžeš zatim nechat udělat nehty," zasmála jsem se. "Nehty?? Oni je tam dělaj??" podíval se na mě Bill překvapeně. "Jj dělaj a docela dobře," přikývla jsem. "No tak fajn. Aspoň se nebudu nudit," zakřenil se Bill. "To seš celej ty. Jen jak slyšíš o nakupování a manikůře, můžeš se zbláznit," zavrtěl Tom nechápavě hlavou. "No a??" podíval se na něj Bill tázavě. "No já se už nedivim, když si myslej, že seš holka. Kolik kluků chodí na manikuru??" popíchl ho Tom. "A co je na tom špatnýho?? Podle mě je lepší, když kluk chodí na manikuru, než když si nehty kouše," zapojila jsem se do hovoru. "Vidíš??" vyplázl Bill na Toma jazyk. "Hmmf," zabručel Tom a dal si ruce do kapes. "Ty si je ale nekoušeš ne??" podívala jsem se na něj zvědavě. "Ne, nekoušu," přikývl Tom a znova ruce vyndal. "My si je nikdo nekoušem, akorát Bill," řekl Gustav a drcnul do Billa, kterýmu vypadl z ruky loupák na zem, po kterym se okamžitě vrhnul Tom. "Heeej co děláš??" strči Bill do Gustava a pozoroval Toma, kterej začal loupák okusovat. "Teda, ještě nikdy jsem neviděl kočku, co by jedla něco takovýho," zakroutil hlavou při pohledu na pochutnávajícím si Tomovy. "No jo. On sní úplně všechno, co mu dáš. Dokonce i pomeranč," usmála jsem se. "No tak to jsi mu to jméno dala vážně výstižně. Tady Tom taky sní všechno na co přijde," zasmál se Georg a poplácal Toma po zádech. "Hele to neni pravda. Třeba takový brokolice bych se nedotk ani kdybych hlady umíral," zaprotestoval Tom. "Fuuuuj, brokolice," ušklíbnul se Bill. "No pořád lepší brokolice než nehty," ozval se Gustav. "Náhodou teď už si je nekoušu. Co jsem si je začal lakovat, přestal jsem s tim," ohradil se Bill. "Tak to pěkně kecáš!! Já tě nedávno viděl jak sis je potají okusoval a tos je měl i nalakovaný," drcnul do něj Tom. "Ale to bylo jen jednou, protože jsem byl nervozní," bránil se Bill. "Ty tak kecááááš," zašklebil se Georg. "Teda to je debata," zasmála jsem se při jejím poslouchání. "To víš. My debatujem pořád a o všem," usmál se Bill. "To teda jo. Někdy i o úplnejch kravinách," přitakal mu Gustav. "To věřim," přikývla jsem a vstala. "Kam jdeš??" zajímal se Tom. "Jdu se oblíct a musim tu uklidit. Když už nechodim do školy, aspoň něco udělat musim," odpověděla jsem mu a vydala se do pokoje. "No ale co my tady??" křiknul za mnou Bill. "No buď si zapněte bednu a nebo můžete jit třeba na komp. Jak chcete!!" křikla jsem na něj z pokoje. "No tak pudem na komp ne?? Ohlídnem si, co je tam o nás novýho," navrhl Bill. "Jasně. Jdem," přikývli kluci a vydali se za mnou do pokoje.
"Tak mi jdem na ten komp," vpadli všichni čtyři dovnitř, zrovna kyž jsem si na sebe natáhla tričko. "Teda vy to ale máte vypočítaný. Přijit o minutu dřív, je po vás," zasmála jsem se. "No jo, promiň," zarazil se Bill. "Když my si pořád nemůžem zvyknout," doplnil ho Tom. "To je v poho. Klidně běžte a já se jdu dát do práce," usmála jsem se a vypadla z pokoje pryč. Zatímco já jsem se pustila do úklidu, kluci se nahrnuli k počítači a začali na netu zkoumat svoje nový fotky. "Ježiš co to je??" vykulil oči Tom, když narazili na fotku, kde stáli čtyři chlapy převlečený za ně a ten co předváděl Toma měl na hlavě bílej mop. "Asi nějaký zapálený fanoušci," chechtal se Georg při pohledu na obézního Billa. "Teda to je děs. Kdybych vypadal takhle, nikdo nás nebude poslouchat," prohlásil Bill a naklikl článek se svym jménem. "Hele?? To- to sem já??" zeptal se okamžitě, když se před nim zjeili dvě fotky, kde se něco jemu hodně podobný líbalo s nějakou holkou. "No vypadá to jako ty," řekl Tom a nahnul se blíž k monitoru. "A já sem se s někym líbal??" rozhlídnul se Bill tázavě po klukách. "Jak mi to asi jako máme vědět?? To bys nám spíš měl říct ty ne??" řekl Gustav a podíval se na Billa jako na totální pako. "No asi jo, ale já teď fakt nevim... Jsem to já nebo nejsem..." kývnul Bill a usilovně se snažil vzpomenout, jestli se s nějakou takovou holkou líbal nebo ne. "Hele tak se zeptáme Sandry. Ta to třeba bude vědět," navrhl Tom, doběhl pro mě a už mě táhnul i s koštětem v ruce do pokoje. "Co jeeee?? Hoří??" zeptala jsem se, když mě přistrčil ke kompu. "Nehoří, ale chceme vědět, jestli je tohle Bill nebo neni," odpověděl mi Georg a ukázal na monitor. "Cože?? A proč se ptáte mě, když se můžete zeptat Billa??" nechápala jsem je. "No protože já nevim, jestli jsem to já nebo nejsem," odpověděl mi Bill potichu. "Aha. Takže ty ani nepoznáš sám sebe jo??" zeptala jsem se se smíchem a mrkla na fotky, který mi ukazovali. Chvíli jsem si je pečlivě prohlížela a potom se usmála. "To přece nejseš ty," konstatovala jsem. "Fakt ne??" podíval se na mě Bill a ulevil si. "Fakt ne. Tohle je přece holka," kývla jsem a začala se smát. "Holka??" opakoval po mě překvapeně Tom a znova se zadíval na fotky. "Jo, holka. Copak nevidíte ty rozdíly??" rozhlídla jsem se po nich. Kluci ale jen zavrtěli hlavama. "No jo. Kluci," povzdechla jsem si a zadívalal se na Billa, kterej pořád civěl na ty fotky. "Ty by ses měl teda ale stydět," prohlásila jsem. "Já?? Proč??" podíval se na mě Bill nechápavě. "No když si ani nepamatuješ, kde ses s kym líbal a nelíbal..." odpověděla jsem mu s úšklebkem a podívala se na koště, který jsme pořád držela v ruce. "No tak já zase pudu uklízet. Nebo snad potřebujete, abych vám ještě u něčeho řekla jestli jste to vy nebo ne??" rozhlídla jsem se po klucích. "Ne, ne nepotřebujem. Klidně můžeš jít," zakřenil se Tom a tak jsem se vydala pokračovat tam, kde mě Tom vyrušil.
Pokračování příště =D

Život si nevybírá 43.

27. ledna 2007 v 21:16 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Tohle vážně napsaly faninky??" podíval se na mě tázevě Bill, když si to dočetl. "Jo, psaly," přikývla jsem. "Jseš si jistá?? Neni to náhodou od anti??" zeptal se mě Tom. "Ne, jsem si naprosto jistá, že to je od faninek. Anti by to tak hezky nenapsaly," přikývla jsem.
"No teda. Jak tohle může někdo vymyslet?? Copak si vážně myslej, že by to mohlo bejt reálný??" zakroutil Bill hlavou a znovu přelítnul řádky očima. "No nejspíš asi jo.Když to píšou nebo čtou, musej si to představovat," zamyslela jsem se. "To je ale fakt nechutný. Já si zkusim představit jen kousíček a úplně mi nabíhá husí kůže," oklepal se Tom. "No mě to přijde ujetý. Jsme přece bráchové, dvojčata!! Jak by se něco takovýho mohlo dít??" podíval se Bill na Toma. "No mě se neptej. Já to nepsal," pokrčil Tom rameny. "Já teda tyhle příběhy o vás moc nečtu, protože mi to přijde takový...noooo....jak bych to řekla... divný, ale zase musim uznat, že je to napsaný skvěle," prohlásila jsem. "Napsaný to sice je skvěle, ale ten obsah je humus," řekl razantně Tom a Bill přikývnul. "Ale zlobit se na ně za to nemůžete. Nemyslej to špatně. Prostě jim jen přijde kouzelná představa, že by jste si mohli bejt bližší ještě víc, než jste teď," namítla jsem. "No jim to možná přijde kouzelný, ale mě to přijde na zkaženej žaludek," zaksichtil se Tom. "Ale no ták. Jen si nemyslete, že kdyby to byla pravda, byly by z toho ty holky nějak nadšený. Právě ony by vyšilovaly nejvíc, že jste teplý a oni nemaj šanci," zakřenila jsem se. "Hmmm, na tom něco bude," přikývl Bill. "Ale to neznamená, že musej psát zrovna takovýhle věci. To si nemůžou vymyslet něco normálnějšího??" dodal. "No tak to netušim," pokrčila jsem rameny. "Na a radši to vyhoď nebo se ještě osypu," podal mi Bill papíry a já je hodila do koše.
"Já tě varovala, že to nechceš vědět," zašlebila jsem se. "To jo. Měl jsem tě radši poslechnout," přikývl Bill. "Jenomže to by jsi nesměl bejt tak paličatej," drcnul do něj Tom. "Ale náhodou, mě to přišlo docela legrační," ozval se najednou Georg. "Legrační??" podívali jsme se na něj překvapeně. "Jo, legrační. Docela zajímavý, když si to zkusíte představit," přikývl se smíchem Gustav. "No to nemyslíte vážně!! Vám to přišlo legrační??" zakroutil nevěřícně hlavou Bill. "No když se něco takovýho nepíše o nás dvou tak jo," kývnul Georg a dál se smál. "A jseš si tim tak jistej??" podívala jsem se na něj pátravě. "Nooooooo....eh," heknul zaraženě Georg a podíval se na Gustava, kterýmu taky zmrznul úsměv. "No tak vidíš," ušklíbla jsem se. "No moment. O nás něco takovýho taky je??" zeptal se Gustav s vyděšenym výrazem. "Noooo, na stoprocent to nevim jistě, ale myslim, že jsem už někde něco takovýho o vás dvou taky zahlídla," zamyslela jsem se. "Pane bože," vydechl Georg a Tom s Billem se začali smát. "Hele Bille?? A jste si vy dva úplně jistý, že by se nikdy nic takovýho nemohlo stát??" zeptala jsem se, když se přestali smát. "No to je jasný. Nikdy v životě by se nic takovýho nestalo," přikývl Bill rozhodně. "A jseš si vážně jistej?? Naprosto a neomylně jistej??" zadívala jsem se na něj pátravym pohledem, kterej ho trochu znejistil. "Nooo, jasně....ehm... že jsem si toooo, jistej," kývnul rozpačitě. "Proč se tak vyptáváš??" podíval s na mě zvědavě Tom. "Noooooooooooooo já jen, že jsem dneska ráno udělala pár takovejch fotek, který kdyby se dostaly na oči těm faninkám co to píšou, možná by tomu začaly věřit i ve skutečnosti," zakřenila jsem se tajemně. "Jaký fotky??" nechápal Bill. "Nooo, třeba tyhle," řekla jsem a popadla do ruky svůj foťák. "Ukaž!!" vyhrkl Tom a vytrhl mi foťák.
"Ježiši!!" vykřikl Tom i Bill najednou, když si prohlíželi svoje fotky, kde spali v těsnym obětí. "Dobrý fotky ne??" zakřenila jsem se a nahlížela jim přes rameno. "No to je strašný!! To nesmí nikdo vidět nebo si vážně budou myslet, že jsme buzny!!" vykřikl Bill a začal foťákem mávat ve vzduchu. "Dej to sem!!" křikla jsem a vytrhla mu foťák z mávající ruky. "Vymaž to!! Vymaž to!!" povykoval na mě Tom. "No to teda ne. Takový skvělí fotky se mi už znova nepovedou," zakroutila jsem nesouhlasně hlavou. "No tak nám ale slib, že to nebudeš nikde ukazovat," nahodil Bill i Tom psí kukuč. "Kluci co blázníte?? Kdybych to měla v plánu někde ukazovat, myslíte, že bych vám o nich řekla?? Dávno by už byly na netu," podívala jsem se na ně nechápavě. "No to je pravda," kývnul Gustav. "Ty jseš náš anděl," zakřenil se Bill a objal mě. "To teda jseš," přidal se Tom a nakonec jsme zase skončili v objímací hromadě.
"Ok, ok tak už toho nechte nebo svýho anděla umačkáte," vyhekla jsem a kluci mě se smíchem pustili. "Hele, neměli by jste ale taky zavolat domů?? Vždyť za celou tu dobu, co jsem s váma jste tam ani jednou nevolali. Vašim se přece musí stejskat," napadlo mě najednou. "No vidíš!! Na to jsme úplně zapomněli!!" plesknul se do čela Bill a hned začal hrabat mobil. "To je fakt. S tebou jsme úplně zapomněli, že máme rodiny," přikývl Georg a taky s začal schánět po mobilu. "Ale neni se čemu divit. S tebou je prostě taková zábava, že na všechno ostatní úplně zapomeneš," mrknul na mě Gustav a už vytáčel číslo domů. "Ahoj mami, tady Bill," pozdravil Bill, když se mu v telefonu ozvala máma. "A Tom!!" křiknul Tom, aby byl slyšet. "Nazdar tati, jak se máte??" začal mluvit Georg a nakonec se přidal i Gustav. Chvilku jsem jejich rozhovory na střídačku poslouchala, ale protože mleli strašně rychle, skoro vůbec jsem jim nerozuměla a nakonec jsem to vzdala. Po chvilce znuděnýho čučení do zdi jsem si vzpomněla, že mám vlastně taky mobil a že je už celej tejden vypnutej. Rychle jsem ho vyhrabala z tašky a zapnula. Jamile mi ale naběhl, začal šíleně pípat pod hromadou sms, který mi začaly chodit. Kluci se na mě překvapeně otočili. "Ehm... to... to nic. Jen dál telefonujte...ehm," vykoktala jsem a rychle vypnula zvuk. Byla jsem úplně skoprnělá nad tou hromadou sms, který mi chodily. Ve všech bylo skoro to samý. Byly to sms typu "Čau Sandro, je fakt pravda, že jseš s TH??" nebo "Čau, je pravda, že chodíš s Billem??" a podobně. Většina z nich byla i od úplně neznámejch čísel a lidí, o kterejch jsem nikdy v životě neslyšela. Trpělivě jsem všechny sms četla a vymazávala. Když to ale ani po půl hodině nebralo konce, naštvaně jsem mobil hodila vedle sebe. "Copak?? Někdo tě naštval??" podíval se na mě Bil a posadil se vedlě mě. "Ále, jen mi choděj pořád nový a nový sms od lidí, který vůbec neznám a ptaj se v nich pořád na to, jestli je to pravda, že jsem s váma a tak," mávla jsem rukou. "Tak na tohle znám nejlepší lék," usmál se Tom. "Jo?? A jakej??" podívala jsem se na něj zvědavě. "Tenhle!!" řekl Tom, popadl můj mobil a vší silou s nim mrsknul o zeď, takže se rozletěl na několik kousků. "Ježiši Tome!! To je můj mobil!!" vykřikla jsem zděšeně a začala ty kousky sbírat. "Oprava. Tohle "byl" můj mobil," prohlásila jsem, když jsem v rukách držela kousíčky něčeho, co lehce připomínalo mobil. "Teď tě už ale nebudou otravovat," zakřenil se Tom. "No to nebudou. Teď už mě nebude otravovat vůbec nikdo, protože mám po mobilu," přikývla jsem. "Bože, až tohle naši uviděj, zabijou mě," vydechla jsem a vyhodila ty zbytky do koše. "Tak tohle si přehnal," probodl Toma pohledem Bill. "Ale já se ptal, jestli to chce vidět," namítl Tom. "No jo, ale to netušila, že jí rozemeleš mobil na padrť," drcnul do něj Gustav.
"Ne, nechte ho. Má pravdu. Chtěla jsem to vidět a aspoň mě nebudou otravovat," posadila jsem se znova na postel. "Ty se nezlobíš??" podíval se na mě překvapeně Tom. "Ne. Sice si budu muset na novej vydělat, ale nezlobim. Aspoň mám klid," usmála jsem se. "Teda ty jseš fakt neuvěřitelná," zakroutil hlavou Bill. "To teda jo," přikývl s úsměvem Tom. "Ale víte co?? Než mi Tom roztřískal mobil, stačila jsem si všimnout, že jsem na zítra objednaná ke kadeřnici, takžeeee.... co kdyby jsme si zejtra udělali nakupovací den??" navrhla jsem. "No to je bezva nápad!!" vyhrkl okamžitě nadšeně Bill. "Nakupovací??" opakoval Tom a podíval se po sobě s Georgem a Gustavem. "Jo, nakupovací a mohli by jsme to zakončit nějakym filmem v kině," přikývla jsem. "Kino?? Tam jsem nebyl ani nepamatuju," zamyslel se Gustav. "No právě," zakřenila jsem se. "A nemusíte mit obavy, že by tam na vás útočily hromady faninek, protože do tohohle kina skoro nikdo nechodí," dodala jsem. "No tak skvělí!! Jde se do kina!!" křikl nadšeně Tom. "Super. Takže plán na zejtra je hotovej a já se teď s dovolenim pudu pod sprchu," usmála jsem se a zvedla se z postele. "Hele a můžu jit s tebou??" chytil mě za pas Tom. "Na to zapomeň," praštila jsem ho loktem do břícha a se smíchem odešla. "Ok," hekl Tom a posadil se na postel. Když jsme se všichni vystřídali v koupelně, rozhodli jsme se jit rovnou spát.
"Nenene," zastavil mě Tom, když jsem se začala šinout na svoje obvyklí místo. "Jaký ne??" otočila jsem se na něj nechápavě. "Dneska spíš přece mezi mnou a Billem," připomněl mi Tom. "Ale..." začala jsem protestovat, ale Bill mě přerušil. "Copak jsi zapomněla, co jsi slíbila, když tě přestaneme lehtat?? Jestli jo tak stačí říct a my ti to milerádi připomenem," zašklebil se Bill. "Ale ne, nezapomněla. Jen...jen se mi to nějak nevybavilo," vzdechla jsem a rezignovaně se uvelebila vedle Toma. Bill rychle zhasnul světlo a lehnul si z mojí druhý strany. "Dobrou," popřáli mi kluci sborově. "Dobrou," odpověděla jsem a v ten okamžik na mě Tom položil svoji ruku. To samí udělal po chvilce i Bill. "No jo. Dvojčata," pomyslela jsem si v duchu a za chvíli usnula.
Pokračování příště =D

Život si nevybírá 42.

27. ledna 2007 v 21:03 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra =)
"Teda já fakt nemůžu. Už dlouho jsem něco takovýho neviděl," smál se jak o život Tom. "Hele Tome?? Nepojmenovala tě máma náhodou po tomhle Tomovy??" drcla jsem do něj se smíchem. "No tak to fakt nevim," pokrčil Tom rameny a zadíval se na Billa. "No na mě se nedívej. Já to nevim," řekl hnedka Bill a všichni jsme se začali smát.
"Buďte zticha!!" okřikla nás sestra a zažraně sledovala nějakou jinou pohádku o fotbale. "No jo pořád," řekla jsem a naznačila klukům, aby byli ticho. Ti jen přikývli a začali se dívat na tu pohádku. Sice jí vůbec nerozuměli, ale celkem je zaujala. "Teda ty jsou jak malí kluci," pomyslela jsem si, když jsem se smíchem pozorovala jak zažraně na to koukali. "To je to tak bere??" zeptala se mě máma, která pobíhala po obýváku a balila sestře věci. "No, nejspíš jo," pokrčila jsem rameny. "A kolik že jim je?? Deset??" ušklíbla se máma. "Nooo, dvojčatům je 17, Georgovy 19 a Gustavovy 18," protáhla jsem. "Hmmm, že se na to ale chovaj," pohodila máma hlavou, když kluci začali něco vykřikovat a div se u toho nepoprali. "Chápej. Oni pořád někde pobíhaj a cestujou a nemaj čas se na takovýhle věci dívat," smála jsem se. "No jo," vzdychla máma a zavřela zbalenou tašku. "Hele, prcku, vypni tu televizi a mazej do koupelny. Už je osm a zejtra musíš vstávat," zadívala se máma na Lindu. "Ale já se chci ještě koukat," začala hnedka odporovat Linda. "Bez keců. Ať už seš tam," ukázala máma prstem na dveře. "Ach jo!" povzdychla si naštvaně sestra a slezla z gauče. "Mazej," pleskla ji máma přes záda a šla za ní. "Hele, nemáte hlad?? Já docela jo," rozhlídnul se po nás Tom. "Jo, já docela taky," přikývl Georg. "No tak si něco dáme," navrhla jsem. "Ale co??" dodala jsem zamyšleně. "Co třeba takhle pizzu??" navrhnul Bill. "Yeaaaaaaaaaaaaaah, pizza!!" vykřikl nadšeně Tom. "Fajn. Tak já nějakou objednám," přikývla jsem a šla k telefonu objednat pizzu.
"Tak do dvaceti minut jsou tady," oznámila jsem, když jsem se vrátila zpátky do obýváku. "Super," zakřenili se kluci. "Ale co budem do tý doby dělat??" podíval se po nás Bill. "Noooo, třeba bych vám mohla ukázat jak šikovný tady máte faninky a jaký o vás dělaj pěkný weby," navrhla jsem. "Dobře. To neni špatnej nápad," přikývli kluci a tak jsme se vydali do pokoje, kde jsem okamžitě zasedla ke kompu a začala vyhledávat různý stránky o TH. "Jeee hele Bille, to je ale pěkná fotka," drcnul do Billa Tom a se smíchem ukazoval na jednu fotku, kde se Bill neuvěřitelně ksichtil. "Ježiš marja, kdy to vyfotili?? To je hrůza!!" vykřikl zděšeně Bill a kluci se začali šíleně smát. "No stejně je nejlepší jak vám tady komolej jména," zasmála jsem se. "Komolej?? Jak je komolej??" podíval se na mě zvědavě Tom. "No tak třeba to je jednou Billik nebo Billík, podruhý Billísek, pak taky Billíšek, Billánek, Billos, no a bacha, taky Billáček!!!" přečetla jsem náhodně několik zkomolenin Billova jména. "Cože?? Tak mi vážně řikaj??" vykulil Bill oči na monitor. "Jo, fakt," přikývla jsem se smíchem. "Hehe, to je fakt dobrý Billáčku," smál se mu Tom. "No bejt tebou tak se moc nesměju Tommy, Tomíku, Tomíčku, Tomíšku, Tomátko, ... mám pokračovat?" podívala jsem se na Toma posměšně. Tomu okamžitě zmrznul úsměv na rtech. "No to je hrozný," vydehl a Gustav s Georgem se začali smát. "No na vás dva bych tady taky něco našla," řekla jsem a začala hledat nějaký jejich zkomoleniny. "Jo, tady je něco. Gustík, Gustíšek, Gusťánek, Gusťošek a Georgík, Georgís, Gergy, Georgíšek, atd..." přečetla jsem jich pár a málem si u toho zlomila jazyk. "No páni. Jsem nevěděl, že se daj naše jména vyskloňovat do tolika podob," zakroutil hlavou Gustav a já se začala šíleně smát. "Hmmm, ale náhodou nám neříkaj jedno vajíčko se dvěma spermiema, že ne?" zadíval se na mě Tom. "Hahaha, cože??" začala jsem se smát jak šílená tý větě. "Počkej já se podívám," smála jsem se dál a začala to hledat. "Ne, nic takovýho tu neni. Akorát vám taky řikaj dvojítka místo dvojčata," řekla jsem, když jsem se přestala konečně smát. "Uffffffffff," oddechl si Tom. "A co je tohleto??" zeptal se mě Bill a ukázal prstem na odkaz, kde bylo 15+. "Nooooo.... to nechceš vědět," vypadlo ze mě po chvilce vykrucování. "Ale chci," řekl Bill. "Ne, to nechceš," odporovala jsem mu. "Ale chci," kývnul rázně Bill hlavou. "Nechceš," stála jsem si za svym. "Chci," přesvědčoval mě Bill. Takhle jsme se tam chvilku dohadovali. "Ok, ok. Tak když chceš, ale já tě varovala," kývla jsem nakonec a klikla na ten odkaz. "To jsou vymyšlený příběhy od vašich faninek," řekla jsem a jednu rozevřela. "Hmmm, ale to neni nic novýho. Těch je i u nás spusta," zabručel znuděně Bill. "Ale tohle nejsou ty klasický příběhy. Tohle jsou příběhy, kde z tebe a Toma dělaj.....noooooo.... ehm.....sakra," nevěděla jsem jak to říct. "No co z nás dělaj??" vyzvídal Bill. "Nooooo....tyyy.... vždyť víš," koktala jsem. "No to nevim," zavrtěl Bill hlavou. "Fajn," vydechla jsem. "Prostě z vás tady dělaj buziky," řekla jsem rychle. "Cože?? Buziky??" podíval se na mě překvapeně Tom. "Jo, buziky. Mohli by jste si to přečíst, ale je to česky, takže tomu rozumět nebudete," přikývla jsem. "Hmmm, škoda. Docela by mě to zajímalo," pokýval hlavou Tom. "No, i když.... možná by to šlo," zamyslela jsem se a rychle vyběhla z pokoje.
Rychle jsem přilítla do kuchyně a popadla telefon. "Halo??" ozvalo se ze sluchátka. "Čau Martine, co děláš??" pozdravla jsem. "Jeeeee, čau Sandro. Teď jsem zrovna vylez z vany," odpověděl mi Martin. "Aha a nemáš teď tak půl hoďky času??" zeptala jsem se. "No jasně. Proč??" přikývl Martin. "Nooo, potřebovala bych přeložit asi dva příběhy do němčiny," odpověděla jsem. "Jo jasně. Hned to udělám. Kde je najdu??" přikývl okamžitě Martin. "Na jedný stránce," nadiktovala jsem mu adresu. "Dobře. Tak já to přeložim a pak ti to pošlu na mail jo??" zasmál se Martin. "Ok. Moc díky a pěknej večer," poděkovala jsem a zavěsila. "Tak asi za půl hoďky si to budete moct přečíst," oznámila jsem klukům, když jsem vlezla do pokoje. "Jakto??" zeptal se Gustav. "Martin nám to přeloží. Zrovna jsem mu volala," odpověděla jsem a v tu chvíli zazvonil zvonek. "Pizza!!" vykřikli kluci nadšeně a já šla otevřít. "Mňam," pomlaskávali kluci, když jsme se do pizzy pustili. "Je fakt výborná," pochvaloval Bill a cpal si ji neuvěřitelnou rychlostí do pusy. "To teda jo," zahuhlal Tom s plnou pusou. "Na pizzu jsem se fakt těšil," přidal se Georg a Gustav jen přikyvoval. "No tak se cpěte a nekecejte nebo vám ji snim," zakřenila jsem se a ukousla Billovy poslední kousek pizzy, kterej držel v ruce. "Heeeej, to bylo moje!!" ozval se okamžitě Bill a čučel přitom do prázdný ruky. "Já vás varovala," zasmála jsem se a ukousla zbytek i Tomovy. "No moment!! Co to má jako bejt??" podíval se na mě nechápavě Tom a já se zakřenila. "Tak ty takhle jo??" podíval se na mě Bill, potom mrknul na Toma a oba se na mě vrhli. "Aaaaaaaa, pomooooooc," pištěla jsem s plnou pusou pizzy, když mi Tom chytil ruce a Bill mě začal lehtat na podbříšku. "Georguuuuuu, Gustaveeeeeee, pomooooooooooc!!" křičela jsem mezi záchvaty smíchu. Gustav s Georgem to však jen se smíchem pozorovali a dál se cpali pizzou. "Pusttě měěěěě, prosííííííííííím," zakňučela jsem, když mě už bolelo břicho od smíchu. "A co za to??" zeptal se mě Tom. "Cokoliv. Hlavně když mě pustíte," kňučela jsem. "Dobře. My tě pustíme, ale.... dneska budeš muset spát mezi mnou a Tomem," řekl Bill a přestal mě lehtat. "Ne to ne. Z mýho místa mě nedostanete," zavrtěla jsem hlavou. "Jak chceš. Tak tě tu budem lechtat tak dlouho, dokud nepovolíš," zakřenl se zákeřně Bill a znovu mě začal lechtat. "Neeeeeeeeeeee," vykřikla jsem a kroutila se jak žížala.
"No tak dobřeeee. Budu spát mezi váma," hekla jsem asi po dalších třech minutách šílenýho lechtání. "Vidíš že to jde," zakřenil se Bill a pustil mě. "Teda, vy jste ale mrchy," vydávala jsem ze sebe z těžka a kluci se mohli umlátit smíchy jak jsem byla rozcuchaná. V tom se ozval příchozí mail. "Aaaaaaa, Martin to už má hotový," řekla jsem a vyskočila z postele. Rychle jsem naklikla mail, kde byly dva přeložený příběhy a u toho byl vzkaz od Martina. "Tak tohle jsem teda ještě neviděl. Nejdřiv jsem myslel, že se umlátim smíchy, a potom jsem to málem vrhnul," stálo v něm a u toho bylo několik řehtajících se smajlíků. "No tak doufám, že jste už dojedli," zeptala jsem se, když jsem to vytiskla. "Jo, dojedli. Proč??" odpověděl mi Tom. "Protože by se vám ta pizza mohla zhnusit," zakřenila jsem se a podala Billovy papíry. Ten je nedočkavě bafnul a začal v nich zvědavě i s klukama číst...
Pokračování příště =D

Život si nevybírá 41.

27. ledna 2007 v 20:52 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Páni, už to vůbec nesvědí," řekl Bill a zakřenil se. "To je dobře. Nebyla jsem si totiž jistá, jestli neni už prošlej," zakřenila jsem se ještě víc. "Coože??" podíval se na mě zhrozeně Bill. "Kliid. To byl jen vtip," řekla jsem a oba jsme se rozesmáli.
"Tak co ty náš komáre. Už je to dobrý??" zasmál se Georg, jakmile jsme vylezli z koupelny. "Jo, už jo. A co koníček? Už se vydejchal??" opáčil hnedka Bill. "Jj," kývnul Georg a oba se rozesmáli. "Takže teď vyrazíme do ulic??" zaptal se Gustav a mrknul na hodiny. "Jo, půjdem," přikývla jsem. "Ale předem vás upozorňuju, že tady nic neni a je to tady šílenej zapadákov," varovala jsem kluky při cestě do pokoje. V pokoji si Bill hned zabral kosmetickej stolek a začal se zkrášlovat. Já jsem si stoupla za něj, chvilku ho pozorovala a potom si jenom pár tahy přetřela řasy černou řasenkou a pusu bezbarvym leskem.
"Tak můžem vyrazit!" řekl Bill po chvilce a spokojeně se prohlídl v zrcadle. "Fajn," přikývli kluci a vydali se pryč z pokoje. "Kam půjdeme nejdřív??" zeptal se Tom, když jsme vylezli ven."No já nevím. Nejspíš na náměstí. To je takovej střed tady toho a tam uvidíme, kam se vydáme," pokrčila jsem rameny a zamířila do jedné ulice. Po deseti minutách chůze jsme dorazili na námko a já si okamžitě všimla dvou postav, sedících uprostřed náměstí na jedné lavičce. "Sakra. Doufala jsem, že tu nikdo nebude a už vůbec ne tihle dva," pomyslela jsem si mrzutě. "No nic. Stejně se jim nevyhnem," konstatovala jsem a pokračovala dál v cestě. Kluci kráčeli hned vedle mě a vesele mezi sebou debatovali. "Ale no nééééééé. To je přece Sandra!!" pronesl jeden ze sedících kluků, jakmile jsme procházeli kolem nich. "A má sebou nějakej pánskej doprovod..." dodal hned druhej a oba se začali debilně smát. "Hele, nevolaj náhodou támhleti dva týpci na tebe??" zeptal se mě Bill a ukázal na ty dva. "Bohužel jo," přikývla jsem rozladěně. "A neměla by jsi tam jít??" zeptal se mě Gustav. "No, vlastně jsem spíš měla v plánu je ignorovat," odpověděla jsem a podívala se nevraživě na ty dva, kteří nás z menší dálky pozorovali a pořád na nás hulákali. "Proč??" zeptal se mě hned Tom. "Protože to jsou hrozný blbci a pořád mě jen otravujou," vysvětlila jsem mu. "Aha. No ale teď jseš s náma, takže tě otravovat nebudou," usmál se na mě Tom a už mě k nim táhnul.
"Čau Sandro," pozdravili mě ti dva pitomci zborově. "Nazdar," pozdravila jsem otráveně. "Co to máš za doprovod??" zeptal se jeden z nich a pohodil hlavou směrem ke klukům. "To jsou... kámoši," odpověděla jsem po chvilce zaváhání. "Kámoši jo?? Ale tohle je holka ne??" zeptal se mě přiblble jeden z nich a ukázal na Billa. "Debile, to je kluk," vypadlo ze mě dřív, než jsem to stačila zarazit. "Fakt jo?? Ale vypadá jako pěkná roštěnka," zakřenil se dementně. "Tak to asi potřebuješ víc dioptrií," odpověděla jsem štiplavou narážku na jeho brejle. "Ok, tak fajn. Se nerozčiluj," rozhodil rukama brejloun. "To nám ty svoje "kamarády" ani nepředstavíš??" vmísil se do rozhovoru druhej týpek. "No jasně že jo. Tohle je Georg, Gustav, Tom a Bill," ukazovala jsem postupně na kluky a vyjmenovala jejich jména. "Mimochodem, tohle je David a Mirek" otočila jsem se na kluky a ukázala na ty dva blbce. "Čau," pozdravili kluci německy. "Oni to jsou němčouři??" podíval se na mě nechápavě David. "Jo," přikývla jsem. "Takže to v těch novinách byla pravda!" vyhrkl najednou Mirek. "Ne, to nebyla," vyvrátila jsem mu to. "Ale vždyť tady teď ty buzíci z TH stojej s tebou," oponoval mi David. "To nejsou žádný buzíci. To jste spíš vy dva!!" osopila jsem se na něj. "Hmm, když myslíš..." pokrčil rameny David. "Ale v těch novinách přece nekecali, když tu jsou s tebou," ozval se inteligentně podruhý Mirek. "Něco pravda byla a něco ne," odpověděla jsem suše. "Ok, ok. Tak už ty buzíky neřešte," rozhodil rukama David a vstal z lavičky. "Co kdyby jsme si spolu promluvili o tamtom??" přiblížil se ke mě a já automaticky ucouvla. "O čem??" dělala jsem že nevím. "No přece o tom, kdy to my dva dáme dohromady," odpověděl mi David a znovu přistoupil blíž ke mě. "Bože ten je tak odpornej," pomyslela jsem si v duchu a ušklíbla se. "Už jsem ti asi stokrát řekla, že nikdy!!" řekla jsem pohrdavě. "Ale no tak nedělej caviky. Já vim, že mě chceš," přiblížil se ke mě na vzálenost pěti centimetrů a naklonil se ke mě, až jsem ucítila pach z cigaret, která se z něj linula. "No fuuuj. Ten zase smrdí," blesklo mi hlavou a já se lehce zaklonila, aby se nedotkl mojí tváře tou svou. Když už byla jeho tvář dost blízko a já se nemohla víc zaklonit, protože se mi začala ozývat bolavá páteř, přistoupil k nám Tom, chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. "Díky bohu," oddychla jsem si potichu, když se na něj David nevraživě podíval a odstoupil ode mě. "On je tvůj kluk??" zeptal se mě a posadil se zpátky na lavičku. "Ehm... jo, je," přikývla jsem rychle a vlepila Tomovy pusu na tvář. "Hmmm a nedal by si ten "tvůj kluk" cígo??" řekl David a natáhl k Tomovy ruku s krabkou cigaret. Tom pochopil o co jde a už se pro jedno natahoval. "Plesk!!" praštila jsem ho pohotově přes ruku. Tom ji okamžitě stáhnul zpátky a tázavě se na mě podíval. "Žádný cigarety!! Nesnášim kouření a teď jste u mě, takže tady kouřit nebudete!" řekla jsem rázně a kluci jen přikývli na souhlas. "Co je??" zeptal se mě David a sám si strčil cigáro do pusy. "Nic. Jenom nebudou kouřit," odpověděla jsem. "Takže ty mu zakazuješ kouřit?? A on si to nechá líbit??" zasmál se David a zapálil si. "Já prostě nesnášim kuřáky," řekla jsem suše a začala Toma táhnout pryč od nich. Gustav, Bill a Georg mlčky pochodovali za námi.
"Teda díky," vydechla jsem, když jsme těm dvěma zmizeli z dohledu a Tom mě pustil. "Neni zač," zakřenil se Tom. "Ti byli vážně nějaký divný," řekl Bill zamyšleně. "To jo. Pořád do mě hučej a nedaj mi chvilku klidu," přikývla jsem a nahodila mučednickej obličej. "Tak půjdem radši dál ne??" navrhl Gustav. "Radši jo nebo nás ti dva ještě doženou," přikývla jsem a tak jsme se vydali znovu na cestu. Po zbytek naší výpravy jsme už naštěstí nikoho nepotkali a domů jsme to vzali jinudy, aby jsme nešli přes náměstí.
"Domooov," vydechla jsem šťastně, když jsem dopadla na gauč vedle sestry, která ještě pořád sledovala televizi. "Jeeeeeee hele. To je přece Tom a Jerry!!" řekl nadšeně Bill, posadil se do křesla a zadíval se na obrazovku. "No joooo," přikývl Tom a hupsnul vedle mě. Vedle něho se ještě posadili kluci a tak jsme všichni zarytě pozorovali Toma a Jerryho.
"Mamííííííííííííííííííí!!" vykřikla najednou sestra, až jsem sebou trhla jak jsem se lekla. "Aauu," sykl Tom, když jsem do něj nechtíc praštila. "Promiň..." omluvila jsem se mu. "To je dobrý," usmál se Tom a znova se zadíval na bednu. "Čau mami," pozdravila jsem mámu, když jsem si všimla, že stojí ve dveřích. "Vy se díváte na pohádky??" povytáhla máma obočí, když uviděla co tak zarytě sledujem. "Dobrý den," pozdravili hned kluci. "Nazdar," řekla máma, protože jí dokáplo, co říkali. "Tak jak bylo u dědy??" zeptala jsem se a šla jsem za mámou do kuchyně. Kluci zůstali u televize a Toma a Jerryho. "Dobrý. Nic novýho se tam nedělo. Akorát se mi děda moc nelíbí," zamračila se máma. "Proč?? Je mu něco??" vyzvídala jsem. "Ne, ale nějak nemůže na nohy," zavrtěla máma hlavou. "Hmmm a kde je Denisa??" rozhlídla jsem se kolem sebe. "Zůstala u dědy. Radši jsem jí neříkala, že tu budou ty kluci z tý kapely. Vždyť ji znáš, to by bylo k nevydržení," vysvětlila mi máma a já si oddychla. Vůbec jsem totiž nebyla nadšená z představy, že by nás sestra celou tu dobu pronásledovala a tak mě ztrapňovala. "A co tady?? Co Linda??" zeptala se mě máma. "Dobrý. Ráno měla akorát šok, když uviděla u kuchyňskýho stolu polonahý kluky, ale jinak v poho," odpověděla jsem. "Aha. No dobře. Musim jí ještě zabalit," pokývala máma hlavou. "Zabalit?? Proč??" vyzvídala jsem. "No protože Linda zejtra jede na školu v přírodě na celej tejden," odpověděla mi máma. "To je zajímavý. Najednou všichni mizej. Táta jel na školení, Denisa zůstala u dědy a Linda jede se školou pryč...To jsou ale věci," zakroutila jsem hlavou. "A vadí ti to snad?? Já jsem jenom ráda. I takhle nás tu bude až až," zadívala se na mě máma. "Ne, nevadí. Já jsem jenom ráda," řekla jsem rychle a vrátila se za klukama do obýváku. Ti se zrovna šíleně smáli Tomovy, kterej se chytil do obrovský hromady pastiček na myši...
Pokračování příště =D

Život si nevybírá 40.

27. ledna 2007 v 20:24 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
Když jsem dopověsila prádlo, sebrala jsem prázdnej koš ze země a otočila jsem se k odchodu. V tom jsem si ale všimla kluků, kteří byli nalepený v pokoji na okně a s úšklebkem mě pozorovali. Jakmile si všimli, že na ně koukám, vesele se zakřenili a zamávali mi. Já jsem na ně vyplázla jazyk a s úsměvem se vrátila dovnitř.
"Tak ty si taky zpíváš??" zeptal se mě hned Tom, jakmile jsem vstoupila do pokoje. "Tak z tebe se stal šmírák??" opáčila jsem drze. "Když my jsme tomu tvýmu pozpěvování a kroucení nemohli odolat," řekl se smíchem Georg. "Hmmm, já si vždycky potichu prozpěvuju, když něco dělám," řekla jsem ledabyle. "A proč jen potichu??" vyzvídal Gustav. "Potichu protože mi to moc nejde," zasmála jsem se. "Ale vždyť to nebylo tak hrozný..." prohlásil Bill. "Fakt?? Tak děkuju," řekla jsem a mile se na něj usmála.
"Tak co?? Vyrazíme nebo ne??" zeptal se po chvilce debatování o mym zpěvu Gustav. "Jj, půjdeme," přikývla jsem a vyskočila z postele, kde jsem se povalovala jako Tom. "Ehm... ty půjdeš takhle??" zeptal se mě Bill a sjel mě pohledem. "A co když jo??" odpověděla jsem mu otázkou, když jsem se podívala na svůj úbor. "No tak já bych rozhodně nebyl proti," vpadl do toho okamžitě Tom a kluci se rozesmáli. "Tak to je mi úplně jasný," řekla jsem se smíchem. "Ale takhle určitě nepudu," dodala jsem, přešla ke skříni a dokořán ji otevřela. "No páni, mrkejte na to!" řekl Tom s otevřenou pusou a ukázal na mojí otevřenou skříň, ve který jsem hledala něco na sebe. "Co je??" zeptal se Bill a zaklonil se, aby přeze mě viděl na to, kam ukazoval Tom. "Fiiiiiiii. Tomu říkám uklizený," pískl Gustav při pohledu do mý skříně. "Nooo, to neni jako ten tvůj binec," šťouchl do vykulenýho bratra Bill a zasmál se. Já jsem si mezitím natáhla volný džíny a upnutý zelený tričko s výstřihem. "No oproti tomuhle máš i ty bordel," řekl na obranu Tom a vrátil Billovy šťouchnutí. "O čem se bavíte??" otočila jsem se na kluky zvědavě. "Řešíme tvoji skříň," vyložil mi Georg. "Moji skříň??" opakovala jsem nechápavě. "No tady Tom je totiž úplně vedle z toho jak tam máš všechno srovnaný. Nikdy v životě totiž takovej pořádek neviděl," vysvětlil mi se smíchem Gustav. "Ahaaaa," přikývla jsem a podívala se do svojí skříně, kde jsem měla všechno srovnaný do komínků jako na vojně. "Proč to máš tak vyrovnaný??" otázal se mě ještě pořád trochu vykulenej Tom. "Sama nevim," pokrčila jsem rameny. "Ale jednou jsem se dívala na skvělej film s Vinem Dieselem a tam bylo vidět jak měl z vojny nacvičený skládání věcí do komínků a mě se to líbilo a tak jsem to taky začala dělat," dodala jsem po chvilce zamyšlení. "Takže takhle se skládaj věci na vojně??" zadíval se na mě Bill. "Jo, prej jo," přikývla jsem a zavřela skříň. "Ale to ti musí dát hrozně práce to tam pořád takhle skládat ne??" zeptal se mě Georg. "Ani ne. Když si na to zvykneš tak to jde rychle," odpověděla jsem s úsměvem. "A k čemu je to vůbec dobrý??" zajímal se Tom a přitom se soukal do kalhot. "No tak je to přehledný. Když teď otevřu skříň, hned vidim kde co je," uculila jsem se na něj.
"Tak můžem vyrazit??" zeptala jsem se a prohlídla si kluky, kteří už byli taky oblečení. "Jo, můžeme," přikývl Tom. "Ale počkat! Já jsem se ještě nestihl namalovat!!" ozval se Bill a už chtěl zasednout ke kosmetickýmu stolku. "Ale Bille," chytila jsem ho za ruku a zastavila ho. "Co je??" podíval se na mě nechápavě. "Vždyť jdeme do lesa. Tam se přece nemusíš malovat," řekla jsem a usmála se. "Jasně Bille. Tam tě nanejvíš uviděj veverky na stromě," plácnul ho do ramene Georg a zasmál se. "Ok. Tak jdem," přikývl Bill, vyšel na chodbu a mnul si přitom bolaví rameno. "Počkejte tady chvilku," řekla jsem a odběhla do obýváku, kde Linda koukala na televizi. "Hele, prcku, mi jdem ven, takže tady budeš sama," houkla jsem na ni mezi dveřma. "Fajn," odpověděla mi sestra a dál zarytě sledovala děj pohádky. "Tak tady hlavně nezlob, jasný??" varovala jsem ji ještě. "Jo," řekla otráveně sestra a dál mě už nevnímala. "Fajn," zabručela jsem a vrátila se ke klukům. Rychle jsem si nazula boty a pobídla kluky, aby vyšli ven. "Tak zatim čau!!" křikla jsem ještě mezi dveřma a zabouchla jsem za sebou.
"Tak kudy do lesa??" zeptal se mě Gustav a já při tý větě dostala záchvat smíchu. "Co je??" zadíval se na mě Gustav nechápavě. "Ale...ale...ale nic," koktala jsem mezi smíchem. "Tak čemu se tak směješ??" nechápal pořád Gustav. "Tomu... jak jsi... ja jsi to řekl," smála jsem se dál. "Myslíš to kudy do lesa??" zeptal se mě Gustav. "J...jo," přikývla jsem a rozesmála se ještě víc. "A co je na tom tak vtipnýho??" vyzvídal dál Gustav. "Nic moc, ale úplně stejně to řiká starej farář v jedný naší český komedii," vysvětlila jsem mu, když jsem se už trochu uklidnila. "Ahaaaaaaaa," kývl Gustav a usmál se. "Ona je to fakt skvělá komedie. Je to hrozná prdel," dodala jsem ještě a ukázala směr našeho cíle.
Po cestě do lesa jsme debatovali o všem možnym. To, že jsme už v lese jsme si uvědomili teprve, když Bill hrozně vykřikl. "Co šílíš??" podíval se na něj nechápavě Tom. "Komáři!! Komáři!!" pištěl Bill, pobíhal kolem nás a mával rukama kolem sebe. "Jaký komáři?? Vždyť tady žádný nejsou," řekla jsem a rozhlížela se kolem sebe. Po komárech ani stopy. "Jsou tu. Jsou tu! Právě mě jeden štípl!!" křičel Bill a dál pobíhal kolem nás. "Ale Bille, tady vážně žádný komáři nejsou," snažil se ho uklidnit Gustav. "Jsou! Komáři jsou všude!!" křikl Bill už skoro histericky, až se zastavila i Nella, která dosud pobíhala před námi a nechápavě ho pozorovala. "Bille!! Žádný komáři tu nejsou!!" zakřičela jsem na Billa a pomalu z něj dostávala záchvat smíchu. "Vážně tu nejsou??" zastavil se konečně Bill a zadíval se na mě. "Ne, nejsou. Je sucho, proto tady nejsou," vysvětlila jsem mu s velkym úsměvem. "Tak co mě to sakra píchlo??" zaklel Bill a podíval se na ruku, kde mu na kůži vyskákalo pár malých, rudých pupínků. "Myslím, že ses spálil o kopřivu," řekla jsem zamyšleně. "Kopřivu?? A jakou asi??" podíval se na mě nechápavě Bill. "Třeba támhletu," ukázal Tom prstem na několik kopřiv, který rostli na kraji cesty, po který jsme šli. "Teda. Ty jsou ale vysoký," řekl ohromeně Gustav. "To je tady normální," mávla jsem nad tím rukou. "Hmm, doufám že máš pravdu, protože já jsem alergickej na hmyzí bodnutí," zahučel Bill a začal si popálený místo drbat. "Plesk!!" pleskla jsem ho přes ruku. "Auu. Za co??" podíval se na mě ukřivděně Bill a mával plesknutou rukou ve vzduchu. "Nedrbej si to!!" řekla jsem rozkazem. "Proč ne??" nechápal Bill. "Protože ti to jinak napuchne," odpověděla jsem mu. "Ale když ono to svědí," zakňučel Bill. "Tak si to drbej okolo, ale ne přímo na tom," poradila jsem mu a Bill poslechl. "Doma ti na to něco dám," řekla jsem ještě a dala se znova do chůze.
"Hej Georgu, chytej!!" vykřikla jsem najednou při zpáteční cestě, rozeběhla jsem se a než se stačil Georg otočit, skočila jsem mu na záda. "Hyjééééééééé!!" zakřičela jsem a Georg se jako kůň rozeběhl. "Jedeeeeeeeem!!" křičela jsem a mávala rukou ve vzduchu jako kovboj na divokym mustangovy. "Ta se vyblbne," zasmál se Tom, když šel s Billem a Gustavem za náma a všichni tři pozorovali Georgovo zběsilí pobíhání a moje hlasitý výskání.
"Konečnáááá!!" zakřičela jsem a seskočila Georgovy ze zad, když jsme stanuli před našim domem. "Konečně," vydechl Georg. "Tak co koníku?? Vypadáš nějak utahaně," poplácal provokativně Tom oddychujícího Georga po zádech. "Nech... si... to..." vyhekl Georg a pomalu se vlekl dovnitř. "Tady máš," podávala jsem Georgovy vychlazenou skleničku plnou Pepsy. "Díky," řekl Georg a na ex ji vypil. "A my nic??" ozval se pohoršeně Tom. "Ruce vám snad sloužej ne??" zašklebila jsem se na něj a ukázala na ledničku. "No teda..." řekl Tom a nahodil uraženej obličej. "Ale, ale Tomíííííku... Snad by ses nečertil??" nahodila jsem miloučkej tón a roztomilej kukuč. Tom se jen demonstrativně otočil zády ke mě. "Tomííííškuuuu," řekla jsem sladce, přistoupila k němu a zaryla mu prsty mezi žebra. "Aaaaaaaaaaaaa," vykřikl Tom a nadskočil. Kluci se začali smát. "Co blbneš??" otočil se na mě Tom a už s normálnim výrazem si mnul žebra. Já jsem na něj jen sladce zamrkala a šla jim nalejt taky pití. Kluci se rozřehtali ještě víc.
"Hele, dáš mi na to teda něco??" zeptal se mě Bill, když dopil. "Jasně, pojď," kývla jsem, popadla Billa za ruku a táhla ho do koupelny. Tam jsem ho posadila na kraj vany a začala hrabat v lékarničce vysící na zdi. Po chvilce úpornýho hledání jsem konečně našla chladivej gel na popáleniny a štípance. Bill natáhl poslušně popálenou ruku a já mu na pupínky opatrně natřela trochu gelu. Potom jsem mu na to začala foukat, aby se gel rychlejc vstřebal a začal chladit.
Pokračování příště=D